Povinnosti daňového subjektu

Může podnikatel, fyzická osoba podnikající v režimu paušální daně pro příjmy, které mu plynou na účet, používat svůj soukromý nepodnikatelský účet, nebo musí mít zřízený speciální podnikatelský účet na IČO?

Fyzická osoba s příjmy dle § 6 ZDP (ze závislé činnosti) + § 10 ZDP – ostatní příležitostné příjmy (příjem z prodeje přebytků FVE bez licence ERÚ) 28 000 Kč za rok. Bude mít povinnost podat daňové přiznání za rok 2024?

Obchodní rejstřík přes datovou schránku vyzval  s. r. o. k doložení účetní závěrky do obchodního rejstříku do sbírky listin. Ovšem jediný jednatel a společník vůbech nechodí do datové schránky, takže na to nereagoval a z moci úřední soud tuto firmu zrušil a vymazal z obchodního rejstříku, prostě už neexistuje. Ovšem v neexistující firmě zůstal majetek - auta, budovy má i účet atd. Jak se má postupovat z hlediska daní a účetnictví? V podstatě toto s. r. o. už by nemělo podávat žádné daňové přiznání. Navíc s. r. o. je plátcem DPH a už nemůže podat přiznání, neboť má zrušenou datovou schránku. Je nějaká šance tento stav ještě zvrátit, když už je s. r. o. soudně zrušeno? 

I poplatník daně z příjmů právnických osob, jemuž nevznikla v konkrétním zdaňovacím období daňová povinnost k této dani, je povinen podat daňové přiznání za toto zdaňovací období, nejde-li o jednu z výjimek z této povinnosti taxativně vymezených zákonem.

Mezinárodní spolupráce při správě daní se mezi členskými státy Evropské unie řídí zejména tzv. směrnicí DAC, která je pravidelně novelizována. Několik jejích posledních novel vzbudilo všeobecný rozruch, protože cílilo na zpřístupnění AML informací a dokumentů správcům daně (směrnice DAC 5) a na povinnost oznamovat přeshraniční daňově optimalizační schémata (směrnice DAC 6). Zatím poslední novela, označovaná jako DAC 7, zavádí další okruh automatické výměny informací a vedle toho reviduje další ustanovení směrnice DAC.

V první části příspěvku je pojednáno o důvodech vzniku institutu nespolehlivého plátce i způsobu jeho zakotvení v právním řádu České republiky. Dále jsou zde rozebrány jednotlivé skutkové podstaty nespolehlivého plátce a procesní postupy správce daně při přidělení statusu nespolehlivosti plátce, včetně účinků spojených s vydáním rozhodnutí o nespolehlivosti plátce. Součástí článku je i návod, jak se bránit proti rozhodnutí o udělení statusu nespolehlivého plátce jak před správcem daně a odvolacím orgánem, tak i v rámci správního soudnictví. Článek je doprovázen výběrem z aktuální judikatury správních soudů k uvedené problematice.

Povinnosti odvolacího orgánu podle § 115 odst. 2 DŘ II JUDr. Ing. Ondřej Lichnovský, Specialis s.r.o., advokátní kancelář V tomto kontextu však není povinností odvolacího orgánu zasílat daňovému subjektu...

Při formulaci tohoto závěru nicméně krajský soud vycházel z nesprávné premisy, že daň je jeden nedělitelný celek. Ona je však souhrnem jednotlivých položek, přičemž každá z těchto položek může mít vliv na konečnou výši daně. Jinými slovy, i změna jedné položky může vést ke změně celé daňové povinnosti. Výzva podle § 145 odst. 2 daňového řádu má tedy své místo i v situaci, kdy má správce daně informace důvodně nasvědčující tomu, že daňový subjekt takovou dílčí položku deklaroval v daňovém přiznání nesprávně.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2020, čj. 8 Afs 23/2018-37

Článek komentuje novelizaci právní úpravy oznamovací povinnosti, kterou zákon o daních z příjmů ukládá plátci daně v případech, kdy vyplácený příjem plyne do zahraničí. Změna je účinná od 1. 4. 2019 a je součástí daňového balíčku 2019 připraveného Ministerstvem financí v průběhu minulého roku. Článek se věnuje srovnání již novelizované právní úpravy oznámení s jejím dosavadním zněním a dále důsledkům, které z této změny vyplývají zejména pro plátce daně z příjmů. 1)

V určitých případech může být plátce finančním úřadem označen za nespolehlivého plátce. Institut nespolehlivého plátce je v zákonu o DPH upraven v § 106a. Z tohoto ustanovení vyplývá, že pokud plátce závažným způsobem poruší své povinnosti, které se vztahují ke správě daně z přidané hodnoty, rozhodne správce daně, že je nespolehlivým plátcem.

V následujícím článku se zaměříme na novinku, na kterou si pomalu zvykáme. Když spatřil svěřenský fond světlo světa v roce 2014, většina lidí byla přesvědčena, že tento instrument je vytvořen pouze za účelem skrývání majetku a nekalým daňovým úmyslům. Až postupem času si na něj lidé začali zvykat nejen díky jeho medializaci u vysokých představitelů České republiky.

Podnikatelské subjekty mají ze zákona uloženou povinnost pravidelně zveřejňovat řadu dokumentů, včetně účetních výkazů, ve Sbírce listin obchodního rejstříku (dále jen „Sbírka listin“), která je volně dostupná na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti České republiky. Řada subjektů však tuto zákonnou povinnost nesplňuje a potenciálně čelí pokutám, případně dalším negativním důsledkům. Podnikatelé často zdůrazňují, že účetní výkazy obsahují řadu citlivých informací a odmítají je zveřejnit s odůvodněním, že jde o jejich obchodní tajemství, protože z výkazů lze například odhadovat výši mzdových nákladů či marži na prodávané zboží. Na druhou stranu smyslem zveřejnění účetních výkazů je zjištění ekonomické situace u daného subjektu a možnost vyhodnotit tyto údaje při rozhodování. Tento článek se zabývá povinností zveřejňovat účetní výkazy ve Sbírce listin a obsahuje informace, jaké negativní důsledky může porušení povinnosti pro dané subjekty znamenat.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. 7 Afs 136/2016 , www.nssoud.cz