Půjčky podle občanského práva

Lze jen těžko odhadovat, jak často se v praxi právních zástupců a jejich klientů objevuje problematika sporů s bankami či nebankovními poskytovateli úvěrů (dále jen „finanční instituce“) a např. agendy platebního styku. Jistým indikátorem toho, že se jedná o rozsáhlou a velmi důležitou oblast, ze které vyvěrají různé sporné situace, by mohly být statistiky o zadlužení domácností 1) spotřebitelskými úvěry, úvěry na bydlení (dále jen „hypotéky“), a zejména pak závratné počty lidí v exekucích, jež mají velmi často svůj prapůvod právě v nějakém zdánlivě velmi výhodném spotřebitelském úvěru. Předmětem tohoto příspěvku je nástin toho, jak může právním zástupcům (či samotným spotřebitelům) při hájení práv jejich klientů proti finančním institucím napomoci zpracování návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem.

Mezi daňovými odborníky proslavené a oblíbené závěry Koordinačního výboru vznikají z odborných jednání zástupců Komory daňových poradců a zástupů státní správy, kterými jsou obvykle zaměstnanci Generálního finančního ředitelství. Představíme si některá zajímavá stanoviska k problémům, které se často vyskytují a z jejichž řešení se můžeme poučit. Závěry a stanoviska z těchto jednání nejsou samozřejmě žádným výkladem zákona, neboť to může v České republice činit pouze soud. Z praktického pohledu lze tyto závěry považovat za bezpečná daňová řešení, která nebudou na daňových kontrolách zpochybněny, neboť byly odsouhlaseny právě nadřízeným orgánem finančních úřadů. Ne každý problém projednávaný Koordinačním výborem však vyústí ve shodné stanovisko obou stran, jednání pak skončí s rozporem a do praxe žádnou jistotu nepřináší. Naopak shodná stanoviska jsou pro praxi velkým přínosem.

V minulé části, uveřejněné v předchozím čísle časopisu , jsme se věnovali vlivu spotřebitelských úvěrů na zadlužování lidí, firem i státu a zejména vlivu spotřebitelských úvěrů na jiné věci než na bydlení. Nyní podrobněji analyzujeme spotřebitelské úvěry na bydlení, zabýváme se postupem bank, splácením či nesplácením, úrokovými sazbami, možností předčasného splacení a dalšími faktory spojenými s těmito typy úvěrů.

V tomto příspěvku, rozděleném na dvě části, se věnujeme vlivu spotřebitelských úvěrů a jejich dopadu na zadlužování lidí. Každý subjekt, člověk, domácnost i stát se mohou zadlužit, pokud je to zadlužení efektivní a produktivní, tedy jestliže subjekt jej bude schopen splácet, a navíc, pokud peníze investuje. Investuje tak, že v důsledku investice bude mít zajištěn dodatečný příjem později, anebo jiný užitek v tom, že investice povede ke zlepšení ekonomických či životních parametrů, k obohacení života jedince, domácnosti, firmy, státu. Pokud jsou však peníze z úvěru či půjčky vynaloženy neefektivně, tj. jsou spotřebovány, pak je obvykle zadlužení neproduktivní, vede často jen ke zvýšení dluhů a ve svém konečném důsledku k celkovému úpadku, bankrotu, exekuci. A v České republice jsou zadlužovány již i děti, proto je nanejvýš potřebná výuka finanční gramotnosti zejména v těch oblastech, které mohou tento proces zastavit. Následující příspěvek shrnuje možnosti, jak získat finanční prostředky, a v závěru se věnuje spotřebitelským úvěrům, které nejsou určeny na bydlení. Druhá, navazující část, se pak věnuje spotřebitelským úvěrům na bydlení.

Smlouva o zápůjčce [podle § 2390 až 2394 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“)] se liší od smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze poskytnutí peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být nejen půjčení peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již jejím uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká s přenecháním, resp. odevzdáním, zapůjčených věcí vydlužiteli.

Tento článek se zaměřuje na některé problémy, které je nutno z pohledu zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), řešit u společnosti přijímající peněžní zápůjčky, a to jak úročené, tak bezúročné. Článek je zaměřen výhradně na zápůjčky peněžní a zabývá se i problematikou zdanění majetkového prospěchu z bezúročných zápůjček, která byla letos v únoru projednána na Koordinačním výboru k této problematice. Pro pochopení problematiky, ale i z praktického podnikatelského pohledu, je nejprve upozorněno na některá soukromoprávní pravidla smlouvy o zápůjčce.

Bezúročná půjčka akcionáře Ing. Jiří Vychopeň Ve společnosti s ručením omezeným je možná bezúročná půjčka společníka společnosti bez jakýchkoli daňových dopadů. Je možná tato obdoba v akciové společnosti? Může...