Řízení procesní (insolvenční)

I když to vypadalo, že zákonodárci nechají chvilku zákon č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon “) aspoň chvilinku na pokoji, opak se jako vždy stal pravdou. Poslanecká sněmovna totiž 22. 5. 2024 schválila další novelu insolvenčního zákona , kterou následně též schválil Senát Parlamentu ČR a nedávno podepsal i prezident republiky. Nyní se již jen čeká na její zveřejnění ve Sbírce zákonů.

Před časem vzbudil v odborné veřejnosti velikou pozornost rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2023 pod čj. 3 VPSH 610/2023-A-122. Meritem věci bylo posuzování otázky, zda a případně jakým způsobem může být v rámci zahájení insolvenčního řízení nahrazen úředně ověřený vlastnoruční podpis elektronickým podpisem. Soud přitom vycházel z doslovné interpretace ustanovení § 6 zákona č. 12/2020 Sb. , o právu na digitální služby, které nabylo účinnosti relativně nedávno, konkrétně dnem 1. 7. 2022.

...

...

...

Se stavební společností jsme uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení rekonstrukce kotelny. Dodavatel nám předal dílo se značným zpožděním a dle smlouvy jsme vyfakturovali smluvní pokutu ve výši 136 000 Kč s datem splatnosti 14. 5. 2021. Dne 13. 8. 2021 vydal soud usnesení o úpadku dodavatele, v rámci insolvenčního řízení jsme uplatnili naši neuhrazenou pohledávku. V prosinci 2021 jsme od insolvenčního správce obdrželi vyrozumění o uznání pohledávky ve výši 136 000 Kč plus související zákonný úrok z prodlení za období od 15. 5. 2021 do 12. 8. 2021 ve výši 2 766,58 Kč. Tedy za období od prvního dne po splatnosti penalizační faktury do dne předcházejícímu zjištění úpadku dodavatele. Do 31. 12. 2022 se podařilo uspokojit pouze pohledávky jiných věřitelů (leasingová společnost, finanční úřad). Dle insolvenčního rejstříku je dodavatel v konkursu, nepředpokládáme, že dojde k úhradě námi vystavené penalizační faktury. Měli jsme dle § 8a zákona o rezervách v listopadu 2022 (18 měsíců po splatnosti) vytvořit opravnou položku ve výši 50 %? Pokud ano, tak z částky 136 000Kč, nebo 138 2766,58 Kč?

Článek rozebírá problematiku institutu započtení v průběhu insolvenčního řízení ve vazbě k insolvenčnímu věřiteli, kterým je správce daně. Je v něm pojednáno o faktických limitech jeho aplikace ve vazbě na správu daní a samotnou pozici správce daně v tomto řízení. Kromě již uvedeného se článek pokouší zodpovědět otázku, nakolik je zmíněný správce daně v rámci insolvenčního řízení VIP věřitelem a do jaké míry k tomu během času přispěla jak právní úprava, tak i judikatura správních soudů. Právě vývoji judikatury správních soudů pro tuto oblast práva v kontextu s výsledky legislativního procesu je věnována zvýšená pozornost. Nezbytnou součástí článku je i celkové zhodnocení existujícího stavu spolu s hledáním odpovědi na otázku, zda správci daní při zohlednění platné právní úpravy a účelů a cílů insolvenčního a daňového řízení postupují vždy zcela racionálně.

Společnost s r. o. má nezaplacené pohledávky k jedné společnosti ve výši 500 000 Kč (splatné v 6/2016). Tyto pohledávky jsme řádně v termínu (11/2016) přihlásili do insolvenčního řízení. Insolvenčním správcem byly uznány a v roce 2016 byla vytvořena 100% opravná daňová položka. Insolvenční řízení není stále ukončeno. Nyní jsme dostali nabídku pohledávky odprodat za kupní cenu 20 000 Kč. Jaké by bylo účetní a daňové řešení? Zrušení opravné položky 500 00 Kč MD 391/D 558, odpis zbytku pohledávek 480 000 Kč MD 546/D 311, 20 000 Kč MD 221/D 311 prodej pohledávek? Byl by odpis daňově uznatelný dle § 24 odst. 2 písm. y) ZDP?

V tomto příspěvku je stručně pojednáno o pozici insolvenčního správce i jeho odpovědnosti za výkon funkce. Nedílnou součástí tohoto článku je i rozbor problematiky odpovědnosti insolvenčního správce za zajištění plnění povinností dle daňových předpisů v případě dlužníka, jehož úpadek je řešen konkursem. Autor si klade nejen otázku, zda a do jaké míry je insolvenční správce odpovědný za tuto oblast, ale taktéž co může být podstatným limitem pro (bez)vadný výkon funkce insolvenčního správce v návaznosti na plnění výše uvedených povinností.

Fyzická osoba přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení, dostala částečnou úhradu. Jak naložit se zbývající částí pohledávky? 

Zdejší soud již však opakovaně uvedl, že pouhá chybějící daň pro odepření odpočtu pro zapojení do podvodného řetězce nepostačuje (viz např. rozsudek ze dne 30. 1. 2018, č. j. 5 Afs 60/2017-60 ). Musí zde být i další okolnosti svědčící o tom, že absence daně byla způsobena podvodným jednáním zacíleným na neoprávněné získání daňového zvýhodnění. Tyto okolnosti však z rozhodnutí orgánů finanční správy neplynou (viz výše). Nadto nelze přehlédnout, že společnost M-CHEM nebyla „typickým“ missing traderem, tj. společností, která nepodává daňová přiznání, nehradí své daňové povinnosti a následně zmizí, čímž znemožní ověřit správnost své daňové povinnosti. Společnost M-CHEM daň na výstupu spojenou se sporovanými obchody přiznala. Tuto daň neuhradila. Nikoliv však proto, že by např. zmizela a stala se pro orgány finanční správy nekontaktní. Daň nebyla uhrazena, protože bylo zahájeno insolvenční řízení, byl zjištěn úpadek dané společnosti a na její majetek byl prohlášen konkurz (nyní posuzovaná daňová povinnost se přitom týká zdaňovacích období následujících po zahájení insolvenčního řízení). Daňové pohledávky tudíž šlo uplatnit pouze přihláškou, a tyto lze uspokojit pouze postupy podle insolvenčního zákona za součinnosti insolvenční správkyně společnosti M-CHEM. V této souvislosti nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele obsaženému v rozhodnutí o odvolání, že žalobce věděl o tom, že společnost M-CHEM z daných obchodů neodvede daň. Je sice pravdou, že žalobce si byl zcela jistě z důvodu svého personálního napojení na společnost M-CHEM vědom toho, že společnost M-CHEM na sebe podala insolvenční návrh, na základě kterého bylo zahájeno insolvenční řízení. Samotná skutečnost, že daňový subjekt vědomě obchoduje se subjektem, u kterého bylo zahájeno insolvenční řízení, však nutně nemusí zakládat jeho vědomost o tom, že z daných obchodů nebude odvedena daň, a jeho účast na daňovém podvodu. Výklad orgánů finanční správy by ostatně vedl k tomu, že každý subjekt obchodující, a to i se svolením insolvenčního správce, s partnerem, u něhož probíhá insolvenční řízení, by byl vědomě účasten na daňovém podvodu – každá osoba si totiž je, resp. má být, z důvodu existence veřejně přístupného insolvenčního rejstříku vědoma probíhajícího insolvenčního řízení. V nyní posuzované věci přitom nebyly zjištěny takové okolnosti, které by prokazovaly vědomost žalobce o tom, že nedojde, resp. ani nemůže dojít k úhradě daně z předmětných plnění. Žalobce tvrdil, že insolvence byla u společnosti M-CHEM způsobena vydáním zajišťovacích příkazů celního úřadu, jejichž zákonnost byla danou společností zpochybňována a jejichž výše se od jejich vydání snížila ze stovek milionů na desítky milionů. Nutno dodat, že odepření nároku na odpočet daně z důvodu zapojení do podvodného řetězce představuje výjimku z pravidla, že plátce daně má nárok na odpočet daně. Orgány finanční správy by tedy měly s daným institutem nakládat obezřetně a aplikovat jej pouze a výhradně na situace, které vykazují jasné znaky podvodného jednání.

Aktuální zdravotní a ekonomická situace ve společnosti postupně směřuje k tomu, že se čím dále více podnikatelských subjektů ocitne ve finančních problémech, které vyústí v jejich úpadek. Tato situace „zaktivuje“ věřitele, pro něž většinou platí elementární ekonomické pravidlo, že peníze jsou až na prvním místě. Toto pravidlo rezultuje rovněž v hledání způsobů, jak minimalizovat finanční ztráty a eliminovat rizika související s úpadkem obchodního partnera věřitele – dlužníka. Věřitelé proto logicky budou hledat cesty, jak co nejrychleji alespoň nahradit náklady vzniklé v důsledku realizace plnění pro dlužníka jakožto obchodního partnera. Přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení dle ust. § 173 a násl. insolvenčního zákona 1) je bezesporu základním a principiálním krokem, který musí věřitel učinit. Bezprostředně navazujícím krokem je však i využít možnost skrývající se v opravě základu daně a DPH, tj. snížit DPH a získat tím relativně rychle nějaké (a nemalé) finanční prostředky. S realizací nastíněného kroku stran snížení již odvedené DPH však souvisí i vznik daňové pohledávky správce daně vůči dlužníkovi, neboť ten je povinen si naopak zvýšit DPH, resp. snížit již vynárokovaný odpočet DPH. Povaha takové daňové pohledávky správce daně v rámci insolvenčního řízení je v posledních letech kontroverzní, neboť při akceptaci priority takové pohledávky správce daně by naopak došlo ke znevýhodnění jiných insolvenčních věřitelů.

Zcela nedávno, 15. 10. 2020, Nejvyšší správní soud vydal v rozšířeném senátu rozsudek čj. 9 Afs 4/2018-65 , ve kterém se pokusil vysvětlit a vyložit některé problematické okruhy, které vznikají v souvislosti s aplikací zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon “), v rámci daňového řízení, popř. v kontextu s ním, je-li vedeno dle zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “). Některé z těchto otázek jsem si položil již dříve 1), abych nyní mohl konstatovat, že část z nich byla zodpovězena a část z nich k zodpovězení nadále zůstává. Nebude proto na škodu si provést stručnou rekapitulaci toho, co zodpovězeno bylo, i toho, co zůstalo v tomto ohledu nadále restem.

Účinky přezkumu daňové pohledávky v insolvenčním řízení JUDr. Ing. Ondřej Lichnovský, Daňové spory, a. s. Účinky předvídané v § 243 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, mohou...

Prohlášení o majetku je právním institutem, který se v právním řádu vyskytuje hned několikrát. Doručením exekuční výzvy k prohlášení o majetku se aktivuje nad dlužníkem dvojitý Damoklův meč v podobě nemožnosti dispozice s majetkem (relativní neúčinnosti vůči prakticky veškerému právnímu jednání) a možnost trestněprávního postihu. Autor článku se věnuje hlubšímu uchopení dané problematiky v souvislostech a zároveň pléduje za to, aby byla zřízena jednotná evidence exekučních prohlášení o majetku, neboť exekuční prohlášení o majetku mají stejný účel, a sice zmapování majetku dlužníka pro efektivnější uspokojení vymahatelných pohledávek. Není tedy rozumného důvodu, proč by měla být právní úprava nejednotná, pakliže její ujednocení je ku prospěchu dlužníkovi (i), který nebude opakovaně zatěžován a ohrožen případným spácháním trestného činu, exekučnímu orgánu (ii), který nebude muset vyzývat dlužníka k učinění dalšího prohlášení o majetku, a v neposlední řadě i ve prospěch oprávněného (iii), jemuž bude k dispozici prohlášení o majetku učiněné dlužníkem i v jiném exekučním řízení, než které sám inicioval.

V souvislosti se stanovením základu daně a výpočtu daňové povinnosti je v řadě případů řešena problematika neuhrazených pohledávek, které byly na straně poplatníka zdaněny v okamžiku jejich zaúčtování, nicméně dlužníkem nebyly zaplaceny i přesto, že lhůta jejich splatnosti již uplynula. Častou otázkou daňových poplatníků je, zda je možné tuto daňovou nespravedlnost nějak napravit či řešit. Nejčastějším způsobem řešení této situace jsou opravné položky, možný je i často navazující odpis pohledávky, v následujícím příspěvku bychom se věnovali některým specifickým problémům.

V souvislosti s epidemií nemoci COVID-19 a vyhlášením nouzového stavu na území České republiky byla přijata celá řada mimořádných opatření, která mají a ještě budou mít dalekosáhlé dopady do ekonomické sféry řady subjektů, zejména podnikatelů a spotřebitelů. Ke zmírnění dopadů koronavirové krize parlament ČR schválil zákon č. 191/2020, o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby poškozené, účastnící se soudních řízení, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu , tzv. lex covid justice – dále jen Lex Covid. Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů, tj. dnem 24. 4. 2020.

Pokračujeme v představování ukončených příspěvků řešených v rámci tzv. Koordinačních výborů (dále již jen „KooV“). Připomeňme, že KooV jsou uznávaná odborná jednání na daňové problémy předestřené k nimž se vyjadřují zástupci finanční správy – dnes se jedná vesměs o pracovníky Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“). Z praktického hlediska jsou hlavní předností KooV dvě věci: a) závěry potvrzené Finanční správou ČR lze považovat za bezpečné daňové řešení, které zřejmě řadoví pracovníci finančních úřadů nezpochybní (tzv. správní praxe), b) odborné názory zde „nepadají z nebe“, ale jsou věcně odůvodněné, takže nabízejí argumentační oporu pro řešení obdobných sporů a je vidět i logika uvažování správců daně. KooV jsou zveřejňovány na http://www.financnisprava.cz/cs/dane-a-pojistne/prispevky-kv-kdp .

Vláda České republiky schválila dne 31. 3. 2020 usnesením č. 350 návrh zákona z dílny Ministerstva spravedlnosti o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a exekučního řádu , tzv. lex COVID justice (dále jen „Návrh“). Účelem návrhu zákona je rychlá reakce na některé urgentní změny na poli práva civilního procesního, insolvenčního, exekučního a obchodních korporací, jejichž cílem je reagovat na důsledky mimořádných opatření přijatých orgány veřejné moci při epidemii koronaviru SARS-CoV-2.

Nejen spotřebitel, ale též živnostník se může dostat do špatné finanční situace, kdy již nebude schopen platit své splatné závazky. Mnohdy je úpadek podnikatele důsledkem druhotné platební neschopnosti, tedy nedobytnosti jeho pohledávek za dlužníky.