Smlouva o úvěru

Byla sjednána smlouva o nebankovním úvěru pro podnikatele (vede daňovou evidenci) na rozvoj podnikání. Splátky na 12 měsíců, z toho poslední nejvyšší. Součástí smlouvy je ujednání, že se smluvní strany dohodly na smluveném fixním úroku ve výši 158 100 Kč. Bude se tento úrok rozpočítávat poměrem do výdajů také na 12 měsíců? Každý měsíc 158 100 : 12? Součástí smlouvy není splátkový kalendář, jen že 1. - 11. splátka bude 10 000 Kč, poslední splátka zbytek.

Společnost v únoru 2024 dostala na účet úroky (v roce 2023 poskytla jiné společnosti úvěr). Musí firma zdanit úroky v roce 2023, nebo v roce 2024?

Lze jen těžko odhadovat, jak často se v praxi právních zástupců a jejich klientů objevuje problematika sporů s bankami či nebankovními poskytovateli úvěrů (dále jen „finanční instituce“) a např. agendy platebního styku. Jistým indikátorem toho, že se jedná o rozsáhlou a velmi důležitou oblast, ze které vyvěrají různé sporné situace, by mohly být statistiky o zadlužení domácností 1) spotřebitelskými úvěry, úvěry na bydlení (dále jen „hypotéky“), a zejména pak závratné počty lidí v exekucích, jež mají velmi často svůj prapůvod právě v nějakém zdánlivě velmi výhodném spotřebitelském úvěru. Předmětem tohoto příspěvku je nástin toho, jak může právním zástupcům (či samotným spotřebitelům) při hájení práv jejich klientů proti finančním institucím napomoci zpracování návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem.

Dne 17. 4. 2020 nabyl účinnosti zákon č. 177/2020 Sb. , o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19.

V minulé části, uveřejněné v předchozím čísle časopisu , jsme se věnovali vlivu spotřebitelských úvěrů na zadlužování lidí, firem i státu a zejména vlivu spotřebitelských úvěrů na jiné věci než na bydlení. Nyní podrobněji analyzujeme spotřebitelské úvěry na bydlení, zabýváme se postupem bank, splácením či nesplácením, úrokovými sazbami, možností předčasného splacení a dalšími faktory spojenými s těmito typy úvěrů.

V tomto příspěvku, rozděleném na dvě části, se věnujeme vlivu spotřebitelských úvěrů a jejich dopadu na zadlužování lidí. Každý subjekt, člověk, domácnost i stát se mohou zadlužit, pokud je to zadlužení efektivní a produktivní, tedy jestliže subjekt jej bude schopen splácet, a navíc, pokud peníze investuje. Investuje tak, že v důsledku investice bude mít zajištěn dodatečný příjem později, anebo jiný užitek v tom, že investice povede ke zlepšení ekonomických či životních parametrů, k obohacení života jedince, domácnosti, firmy, státu. Pokud jsou však peníze z úvěru či půjčky vynaloženy neefektivně, tj. jsou spotřebovány, pak je obvykle zadlužení neproduktivní, vede často jen ke zvýšení dluhů a ve svém konečném důsledku k celkovému úpadku, bankrotu, exekuci. A v České republice jsou zadlužovány již i děti, proto je nanejvýš potřebná výuka finanční gramotnosti zejména v těch oblastech, které mohou tento proces zastavit. Následující příspěvek shrnuje možnosti, jak získat finanční prostředky, a v závěru se věnuje spotřebitelským úvěrům, které nejsou určeny na bydlení. Druhá, navazující část, se pak věnuje spotřebitelským úvěrům na bydlení.

V roce 2016 s. r. o. pořídila automobil na úvěr, který splácí měsíčně (jistina, úroky, pojistné). Jistina a úroky jsou zaúčtovány na účtu 461. Teď běží poslední rok splátek. Je nutné tento úvěr přeúčtovat na krátkodobý?

Problematikou přenechání věci k užití jinému se zabývá zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), v dílu 2, hlavy II, části čtvrté, konkrétně v § 2189 až 2400, které dále rozděluje do oddílů zabývajících se výprosou, výpůjčkou, nájmem, pachtem, licencí, zápůjčkou a úvěrem. Tento příspěvek se zaměřuje pouze na popis výprosy, výpůjčky, licence, zápůjčky a úvěru. V příspěvku pro srovnání nechybí ani některá související ustanovení dřívější právní úpravy, která byla vymezena v zákoně č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen „starý občanský zákoník“), a zákoně č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník “). Oba tyto zákony byly zrušeny občanským zákoníkem.

Z ekonomického hlediska lze úvěry rozdělovat na obchodní úvěry a finanční úvěry. Smlouva o zápůjčce se liší od smlouvy o úvěru v několika ohledech, které si blíže představíme.