Solidární zvýšení daně z příjmů

Pokud zaměstnanec má vyšší příjem (pro rok 2022 více než 1 867 728 Kč), musí si sám dělat daňové přiznání, nebo můžeme udělat roční zúčtování záloh za rok 2022? Domnívám se, že ano, protože byla zrušena solidární daň.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2020, čj. 9 Afs 386/2018-25

Fyzické osoby, kterým vznikla za rok 2019 povinnost podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob, tak musí učinit nejpozději ve středu, 1. 4. 2020, resp. (zpracovává-li jim přiznání na základě plné moci daňový poradce) ve středu, 1. 7. 2020. Ke stejnému datu je daň splatná.

Nejdůležitější daňové změny pro rok 2020 z pohledu příjmů státního rozpočtu přinesl tzv. rozpočtový balíček č. 364/2019 Sb. , který od 1. 1. 2020 např. zvýšil sazby spotřební daně z alkoholu či tabáku; změn týkajících se běžné daňové a účetní praxe tento rozpočtový balíček však příliš neobsahuje. K poměrně zásadním změnám od 1. 1. 2020 došlo v právní úpravě uplatnění DPH u dodávek zboží mezi členskými státy EU, od 1. 1. 2020 došlo také k přeřazení dodání tepla a chladu do 10% sazby daně. Nejprve tento článek připomíná alespoň některé změny, které bude nutné promítnout do přiznání k daním z příjmů za rok 2019.

Zaměstnanci zpravidla nemusejí podávat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob (dále jen „DPFO“), protože veškeré daňové záležitosti za ně komfortně obstará jejich zaměstnavatel. Nicméně existuje celá řada docela běžných situací, kdy ani zaměstnanec před přiznáním neuteče a zaměstnavatel mu proto nemůže provést roční zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění. Nejčastějšími třemi důvody jsou, že vedle zaměstnání také podniká jako OSVČ nebo má příjmy z nájmu, případně souběh více zaměstnavatelů. S tím poplatníci počítají, a tak v praxi spíše zapomenou podat přiznání v záludnějších případech, kdy mají pouze jednoho zaměstnavatele a neprovozují jinou výdělečnou činnost. Na vině může být mylná představa, že jejich příležitostné příjmy např. z prodeje auta, bytu či akcií jsou osvobozeny od daně, nebo porušení podmínek uplatněného odpočtu za penzijní produkty, případně zdánlivá formalita, jako je opožděné podepsání prohlášení k dani při nástupu do zaměstnání. Speciální daňová pravidla platí pro příjmy ze zahraničí, ať už plynou ze zaměstnání nebo z jiných zdrojů.

Zajisté nikomu nezůstalo utajeno, že příjem ze závislé činnosti alias mzdu neobdrží zaměstnanci v celé (hrubé) výši určené nebo dohodnuté se zaměstnavatelem. Vedle nemalého pojistného na sociální a zdravotní pojištění z nich totiž ukousne i daň z příjmů ze závislé činnosti, jíž se slangově a historicky říká „daň ze mzdy“. Zdaňovacím obdobím fyzických osob je sice celý kalendářní rok, ale již během roku sráží zaměstnavatel z každé měsíční mzdy „daň“, která je však jen zálohou na daň z příjmů za celý rok. Jako obecně každá záloha čeká i tato „záloha na daň“ na konečné vyúčtování a započtení. Toto tzv. roční zúčtování záloh na daň je věcně obdobou daňového přiznání, které na žádost zaměstnance pro něj musí zdarma, rychle a správně zúřadovat zaměstnavatel.

Solidární zvýšení daně z příjmů fyzických osob bylo zavedeno od roku 2013 pro „bohaté“ zaměstnance a podnikatele, přičemž mělo skončit s rokem 2015, k tomu ale nedošlo a tato daňová progrese nám v České republice (ČR) zůstala. Kvůli vazbě na průměrnou mzdu se automaticky každý rok postupně zvyšuje limit, od kterého se toto solidární zdanění uplatňuje. Jelikož tento limit činí 1 438 992 Kč (pro rok 2018), tak se hovorově zjednodušeně hovoří o tzv. milionářské dani. Solidární zvýšení daně se konkrétně počítá jako 7 % ze součtu „čistých“ příjmů, resp. dílčího základu daně z podnikání a hrubých příjmů ze zaměstnání přesahujícího daný limit. Navíc u zaměstnanců se mzdou přes 119 916 Kč je nutno solidárně zvyšovat již měsíční zálohy na daň během roku.

V případě vyšších příjmů ze závislé činnosti a v případě vyššího dílčího základu daně ze samostatné činnosti (§ 7 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZDP “), musí poplatník uplatnit navýšení vypočtené daně z příjmů o tzv. solidární zvýšení daně. S vývojem času dochází postupně k navyšování hranice pro uplatnění solidárního zvýšení daně – zatímco v roce 2013 tato hranice pro uplatnění činila 1 242 432 Kč, v roce 2018 se již jedná o částku 1 438 992 Kč.

V zákoně č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), nalezneme několik ustanovení, ve kterých jsou stanovené parametry ovlivněny výší minimální mzdy i výší průměrné mzdy. Pro rok 2018 došlo ke zvýšení minimální mzdy nařízením vlády č. 286/2017 Sb. a průměrná mzda se odvozuje z nařízení vlády č. 343/2017 Sb. V příspěvku si ukážeme, k jakým změnám parametrů z výše uvedených důvodů v zákoně o daních z příjmů došlo pro zdaňovací období roku 2018.

V následujícím příspěvku si shrneme principy uplatnění solidárního zvýšení daně a uvedeme si vývoj limitní výše pro uplatnění solidárního zvýšení daně. Na příkladech si ukážeme, že přestože zvyšování limitní výše pro uplatnění solidárního zvýšení v důsledku růstu průměrné mzdy působí pozitivně na snižování daňového zatížení osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“) s vysokým základem daně, v důsledku současného zvyšování maximálního vyměřovacího základu pro odvod podnikatele na sociální pojištění roste současně i výše odváděného pojistného. Výsledkem pak je růst souhrnného daňového a pojistného zatížení OSVČ v určitých případech. V závěru si ukážeme princip uplatnění solidárního zvýšení daně v případě souběhu ztrátového podnikání se závislou činností.

V následujícím článku si uvedeme limity platné pro rok 2017 obsažené v jednotlivých ustanoveních zákona o daních z příjmů , které ovlivňují zdanění fyzických osob a které vycházejí z minimální a průměrné mzdy.