Úkony právní

Obec je veřejnoprávní korporace, a pokud vstupuje do právních vztahů s jinými subjekty, jedná jako právnická osoba. Právní jednání obce má však s ohledem na její status veřejnoprávní korporace, která hospodaří s veřejnými prostředky, jistá omezení a specifika. Cílem tohoto článku je nejen objasnění mechanismu tvorby vůle obce při realizaci jejího právního jednání, ale také poskytnutí přehledu právních jednání, u kterých zákon o obcích stanoví specifické podmínky jejich platnosti, a také objasnění situací, za kterých je učiněné právní jednání obce neplatné.

V návaznosti na článek s názvem „Skutečný majitel podle právní úpravy účinné od 1. 6. 2021“, který vyšel v časopisu Daně a právo v praxi v čísle 9/2021, vám nyní přinášíme bližší informace o evidenci skutečných majitelů a o tom, jak a kdy skutečného majitele do této evidence zapsat. V tomto článku budeme vycházet zejména ze zákona č. 37/2021 Sb. , o evidenci skutečných majitelů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZESM“), vyhlášky č. 180/2021. Sb., o náležitostech formulářů k evidenci skutečných majitelů, ve znění pozdějších předpisů, a Příručky evidování skutečných majitelů vydané Ministerstvem spravedlnosti ve spolupráci s Finančním analytickým úřadem (dále jen: „Příručka“), stejně jako z informací dostupných přímo na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti: https://esm.justice.cz/ias/issm/napoveda - zmenyNew.

V návaznosti na článek s názvem Novela zákona o praní špinavých peněz a nový zákon o evidenci skutečných majitelů, který vyšel v časopisu Daně a právo v praxi v čísle 7-8/2021, nyní přinášíme bližší informace o definici skutečného majitele v návaznosti na zákon č. 37/2021 Sb. , o evidenci skutečných majitelů, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZEMS“). Definice dle ZEMS byla stručně zmíněna již v minulém článku. Nyní se zaměříme na výklad pojmu skutečný majitel zejména z pohledu Příručky evidování skutečných majitelů, vydané Ministerstvem spravedlnosti ve spolupráci s Finančním analytickým úřadem (dále jen „Příručka“) 1) a Metodického pokynu Finančního analytického úřadu č. 3 – zjišťování skutečného majitele čj.: FAU-46193/2021/03 2) (dále jen „Pokyn“). Obojí vychází z právní úpravy účinné od 1. 6. 2021. Je nutno podotknout, že ani Příručka ministerstva spravedlnosti, ani Pokyn Finančního analytického úřadu (dále jen: „FAÚ“), nejsou právně závazné. Jedná se o výklad pojmů těmito orgány, který může být určitým vodítkem či návodem zejména pro evidující osoby při určování skutečného majitele Jak je ale uvedeno i v samotném úvodu Příručky, závazným způsobem vykládat právní předpisy může jedině soud.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22.8.2013, čj. 1 Afs 11/2013-84 , www.nssoud.cz

Začněme jednoduchou modelovou situací. Příspěvková organizace má v rámci své doplňkové činnosti uzavřenu nájemní smlouvu na nebytové prostory užívané k této doplňkové činnosti. Správce daně potom následně při kontrole zjistí, že nájemní smlouva neobsahuje jednu z podstatných náležitostí smlouvy, a to výši nájemného nebo způsob jeho určení, a na základě toho prohlásí smlouvu za absolutně neplatnou a zaplacené nájemné vyloučí z daňových nákladů. Co s tím, má na to právo? Je takovýto postup správný a oprávněný? Na tyto otázky se pokusím odpovědět v následujícím příspěvku.

V souvislosti se zpeněžením majetkové podstaty může v reálné praxi dojít k situaci, kdy insolvenční správce z různých důvodů nepostupuje při správě a následném zpeněžení majetkové podstaty dlužníka v úpadku s odbornou péčí, jak mu ukládá ustanovení § 36 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“). V důsledku toho pak mohou být některé jím realizované právní úkony absolutně neplatné, což se může negativně dotknout jak pozice insolvenčního správce samotného, tak i dalších účastníků insolvenčního řízení. V tomto krátkém článku bych se rád zaměřil zejména na opomenutí insolvenčního správce v souvislosti s prováděním soupisu majetkové podstaty a následky z toho plynoucími i v oblasti daňových vztahů.

Absolutní neplatnost právního úkonu Ondřej Lichnovský Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 5 Afs 22/2011. www.nssoud.cz K předpisům: -§ 39 OZ. „Otázka absolutní neplatnosti...