Důvodová zpráva k zákonu č. 162/2024 Sb., změna zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Hodnocení dopadů regulace (RIA) nebylo k tomuto návrhu zákona zpracováno na základě výjimky stanovené v Plánu legislativních prací vlády na rok 2022.

Problematika přeměn obchodních korporací je v České republice upravena v zákoně č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o přeměnách"). Přeměnami obchodních korporací se rozumí fúze, rozdělení, převod jmění na společníka, změna právní formy a přeshraniční přemístění sídla. Přeměny se dělí na vnitrostátní přeměny, ve kterých jsou zúčastněnými nebo nástupnickými osobami pouze české subjekty, a přeshraniční přeměny, v nichž je přítomen evropský prvek. Zvláštní zákony týkající se specifických oblastí podnikání (např. bankovnictví, pojišťovnictví, kapitálového trhu apod.) mohou stanovit dodatečná nebo odchylná pravidla pro uskutečnění přeměn obchodních korporací podnikajících v daných oborech.

Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "rejstříkový zákon"), upravuje otázky zápisu údajů o přeměnách do veřejného rejstříku.

Zákon o přeměnách je výrazně ovlivněn právem Evropské unie. Z velké části je promítnutím směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. června 2017 o některých aspektech práva obchodních společností (dále jen "směrnice"), respektive její hlavy II, věnované fúzím a rozdělení kapitálových společností. Tato hlava upravuje především vnitrostátní fúze a rozdělení kapitálových společností. Pokud jde o přeshraniční přeměny, směrnice doposud, tj. před níže uvedenou novelizací, upravovala pouze částečně problematiku přeshraničních fúzí. Zákon o přeměnách ovšem z iniciativy tuzemského zákonodárce obsahuje pravidla nejen pro ně, ale i pro přeshraniční rozdělení, přeshraniční přemístění sídla a přeshraniční převod jmění. V tomto ohledu je česká právní úprava v EU spíše výjimečná, protože většina členských států takto aktivní nebyla.

Vnitrostátní postupy pro jiné formy přeshraničních přeměn, než je fúze, existovaly jen v omezeném počtu členských států a vnitrostátní úpravy často nebyly ve vzájemném souladu. Přitom povolí-li konkrétní druh přeshraniční přeměny jen některé státy, reálný dopad takové možnosti je omezený. Aby totiž přeshraniční přeměna mohla být realizována, je nezbytné, aby takovou operaci připouštěly právní řády obou (všech) zúčastněných členských států.

Ačkoli přeshraniční přeměny jako součást svobody usazování v rámci vnitřního trhu EU podporoval ve své judikatuře Soudní dvůr EU, sám nemohl vytvořit ucelený právní rámec (po hmotněprávní i procesní stránce) pro provádění takových přeměn.

Zákon o přeměnách v současné době vyhovuje potřebám praxe a je v souladu s právem Evropské unie. Platná právní úprava nemá dopady ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

V roce 2019 nicméně došlo k významné novelizaci směrnice, a to na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2121 ze dne 27. listopadu 2019, kterou se mění směrnice 2017/1132, pokud jde o přeshraniční přemístění sídla, fúze a rozdělení (dále také jen "změnová směrnice"). Změnová směrnice uceleně harmonizuje nejen pravidla pro přeshraniční fúze, ale nově zavádí i dosud chybějící unijní úpravu přeshraničního rozdělení a přeshraničního přemístění sídla. Transpoziční lhůta uplynula 31. ledna 2023. Zákon o přeměnách proto nyní musí být přizpůsoben pozměněné unijní úpravě.

Primárním cílem navrženého zákona je zapracovat směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2121 ze dne 27. listopadu 2019, kterou se mění směrnice (EU) 2017/1132, pokud jde o přeshraniční přemístění sídla, fúze a rozdělení, do českého právního řádu. Členské státy jsou povinny uvést v účinnost předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto změnovou směrnicí do 31. ledna 2023.

Transponovaná změnová směrnice by měla usnadnit přeshraniční přeměny kapitálových společností usazených v členských státech EU a stanovit pro ně jasný právní rámec. Mezi hlavní opatření, která změnová směrnice přináší, patří tato:

Zapracování unijních pravidel týkajících se přeshraničních přeměn s sebou přináší i potřebu do značné míry upravit proces vnitrostátních přeměn tak, aby se nejednalo o dva zcela samostatné a výrazně se odlišující procesy, nýbrž aby tvořily logický celek s většími či menšími odchylkami pro přeshraniční přeměny danými jejich komplexností. Příkladem potřeby takových propojených změn jsou pravidla týkající se zveřejnění projektu přeměny ve sbírce listin obchodního rejstříku nebo jeho uveřejnění na internetových stránkách, včetně zápisu v obchodním rejstříku.

Transpozice změnové směrnice si vyžádá úpravu rejstříkového zákona a návazně na to některých funkcí informačního systému veřejných rejstříků. Především budou upraveny nově zapisované údaje při zápisu přeshraničních přeměn (úprava formulářů) a dále bude docházet k výměně informací s ostatními národními registry prostřednictvím BRIS; v této věci je i novelizované prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/1042 ze dne 18. června 2021, kterým se stanoví prováděcí pravidla ke směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132, pokud jde o technické specifikace a postupy pro systém propojení rejstříků, a zrušuje prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/2244 (dále "prováděcí nařízení").

Dále se reflektují poznatky praxe a navrhuje se dílčí úprava některých pravidel, která působí v praxi problémy (např. úprava rozhodného dne nebo jmenování znalce pro přeměnu). V neposlední řadě se promítají některé změny plynoucí z rekodifikace soukromého práva (např. úprava hlasování nebo užívaná terminologie).

Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen ve smyslu zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Navrhovaná úprava je nezbytná k zapracování směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2121 ze dne 27. listopadu 2019, kterou se mění směrnice (EU) 2017/1132, pokud jde o přeshraniční přemístění sídla, fúze a rozdělení, a tedy k zajištění slučitelnosti právního řádu České republiky s právní úpravou EU po 31. lednu 2023.

Směrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům.¹⁾

Směrnici lze považovat za náležitě transponovanou a implementovanou, jestliže je včas a plně dosaženo výsledku požadovaného směrnicí, a to jak z hlediska formálně právního, tak z hlediska aplikačně praktického.²⁾

Směrnice musejí být do právního řádu provedeny tak, aby přijatá právní úprava byla jasná a srozumitelná a nezpůsobovala problémy při aplikaci v praxi. Z ustálené judikatury Soudního dvora EU vyplývá, že pro splnění tohoto cíle nejsou členské státy povinny doslovně směrnice převzít, musejí však dbát na to, aby prováděcí předpis byl přijat v takové podobě, která bude naplňovat účel, pro který byly dotčené unijní předpisy přijaty, a aby byla plně pokryta jejich působnost. Soudní dvůr EU k tomuto uvedl, že formální převzetí ustanovení směrnice do výslovného a zvláštního právního předpisu není vždy vyžadováno, neboť k provedení směrnice může postačovat, v závislosti na jejím obsahu, všeobecný právní kontext.³⁾

Za účelem splnění požadavku právní jistoty je obzvláště důležité, aby v případě, kdy daná směrnice směřuje k založení práv pro jednotlivce, byli nositelé těchto práv schopni rozpoznat veškerá svá práva a mohli se jich případně dovolávat před vnitrostátními soudy. Každý členský stát je totiž povinen uskutečnit provedení směrnice tak, aby plně odpovídalo požadavkům na jasnost a jistotu právních situací uloženým normotvůrcem Evropské unie v zájmu dotčených osob usazených ve členských státech. Za tímto účelem musejí být ustanovení směrnice provedena s nezpochybnitelným závazným účinkem, jakož i s požadovanou specifičností, přesností a jasností.⁴⁾

V důsledku pozdní nebo nesprávné transpozice směrnice může být proti členskému státu zahájeno řízení o nesplnění povinnosti, které může vyústit až v uložení zaplacení paušální částky nebo penále Soudním dvorem EU.⁵⁾ Dalšími důsledky mohou být přímý nebo nepřímý účinek některých ustanovení směrnice nebo odpovědnost státu za škodu.

Jak již bylo uvedeno výše, směrnice harmonizuje proces přeshraničního přemístění sídla, fúze a rozdělení. Český právní řád sice provedení těchto typů přeshraničních přeměn umožňuje i bez transpozice směrnice, avšak pravidla a záruky poskytované potenciálně dotčeným osobám neodpovídají požadavkům směrnice. Proto je potřeba uvést český právní řád do souladu s unijním právem, jak již bylo zdůrazněno.

Navrhovaná úprava je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

V rámci ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, lze zvláště poukázat na soulad s:

V rámci Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., jako součást ústavního pořádku České republiky, lze poukázat zejména na soulad s:

Zvlášť byl hodnocen soulad navrhované právní úpravy s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. V souvislosti s vydáváním osvědčení pro přeshraniční přeměnu je využito stávajícího postupu, kdy jej vydává notář v rámci notářské činnosti [srov. § 2 a § 72 odst. 1 písm. k) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)]. V obecné rovině má notář postavení tzv. vykonavatele jiné veřejné správy. Jde o fyzickou osobu soukromého práva, která je pověřena plněním určitých veřejných úkolů. Prostředky realizace dané činnosti jsou nicméně soukromoprávní a postup notáře se uceleně řídí notářským řádem a na něj navazujícími ustanoveními zákona o přeměnách. Notáře nelze považovat za správní orgán ani za soud a na jeho postup se správní řád ani občanský soudní řád nevztahují. Rovněž vztah osoby zúčastněné na přeměně a notáře je vztahem soukromoprávním. Dojde-li tedy ze strany notáře ze zákonných důvodů k odmítnutí vydání osvědčení (včetně nového důvodu, že je účel přeshraniční přeměny zneužívající nebo podvodný, který směřuje k vyhýbání se či obcházení vnitrostátních nebo unijních právních předpisů, anebo k páchání trestné činnosti), nepřipadá proti odmítnutí do úvahy opravný prostředek stanovený příslušnými procesními předpisy. Namísto toho se uplatní postup stanovený v § 55 notářského řádu, podle něhož notář o odmítnutí provedení úkonu učiní záznam do spisu a k žádosti žadatele mu rovněž písemně sdělí důvody odmítnutí. Proti odmítnutí provedení úkonu může žadatel podat stížnost k notářské komoře. Spory vyplývající ze soukromoprávního vztahu notáře a žadatele lze rovněž řešit v civilním soudním řízení. V podrobnostech k této problematice odkazujeme na zvláštní část důvodové zprávy k § 59x odst. 7 až 10. Navrhovanou úpravou není zasaženo do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.

Dále byla zvlášť hodnocena ústavní konformita navrhované úpravy týkající se , konkrétně návrh na snížení kvora pro schválení rozdělení odštěpením s nerovnoměrným výměnným poměrem, resp. s ukončením účasti jednoho nebo více společníků v rozdělované společnosti. Návrh byl zhodnocen z hlediska souladu s principy rovnosti před zákonem (čl. 1 Listiny) a ochrany vlastnického práva (čl. 11 Listiny). Ústavní soud se zabýval otázkou ústavní konformity právní úpravy tzv. nuceného přechodu účastnických cenných papírů. V nálezu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05 byla jako ústavně konformní posouzena hranice 90 % podílu na základním kapitálu. Ústavní soud mimo jiné uvedl, že možnost provedení nuceného výkupu hlavním akcionářem nelze považovat za bezdůvodné zvýhodnění, neboť je založena na racionálních a objektivních důvodech, které spočívají zejména v mizivém vlivu minoritních akcionářů na chod společnosti, přijímání zásadních rozhodnutí i na směřování společnosti (na jedné straně), a v možných komplikacích pro hlavního akcionáře plynoucích z uplatňování jejich práv (na druhé straně). Ústavní soud dále uvedl, že stanovená hranice 90 % je výsledkem úvahy zákonodárce, . Lze tedy mít za to, že ústavně konformní může být i níže stanovená hranice, pokud má majoritní vlastník většinu potřebnou pro přijetí zásadních rozhodnutí.

Navrhovaná úprava se od vytěsnění odlišuje. Menšinoví akcionáři získají proti zániku jejich účasti v rozdělované společnosti majetkové protiplnění ve formě akcií nástupnických společností, nikoliv přiměřené peněžní protiplnění, a bude tak zachována nepeněžitá povaha jejich původní investice. Navrhovaná úprava dopadá pouze na kótované společnosti s většinovým akcionářem, zatímco právní institut nuceného přechodu akcií dopadá na všechny akciové společnosti s většinovým akcionářem bez ohledu na jejich případnou kotaci.

Umožňuje se sice zánik účasti akcionáře v existující rozdělované společnosti i bez jeho souhlasu, tento akcionář má však zároveň zákonem zaručeno, že jeho zanikající účast bude nahrazena minimálně ekvivalentní ekonomickou hodnotou reprezentovanou akciemi v nástupnické společnosti, které nadto budou muset být přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu. Takoví akcionáři mají vedle toho právo se dobrovolně rozhodnout, zda budou držet akcie v nástupnické společnosti, nebo zda je odprodají rozdělované společnosti za cenu odpovídající reálné hodnotě jejich zaniklé účasti (se zohledněním vypořádacího podílu).

Podmínkou ústavnosti takového postupu je dále dostatečná garance práv minoritních akcionářů, co do výše finanční a možnosti napadnout rozhodnutí valné hromady u nezávislého soudu:

Z uvedených důvodů lze mít za to, že návrh není v rozporu se zmíněnými ústavními principy.

Návrh zákona směřuje k zajištění plné slučitelnosti s právem EU. Má za cíl zapracovat do právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2121 ze dne 27. listopadu 2019, kterou se mění směrnice (EU) 2017/1132, pokud jde o přeshraniční přemístění sídla, fúze a rozdělení, čímž bude dosaženo plné transpozice uvedené směrnice v České republice. V podrobnostech viz zvláštní část důvodové zprávy.

Transponovaná směrnice a v návaznosti na ni předmětný návrh zákona slouží k provedení a konkretizaci svobody usazování (čl. 49 a násl. Smlouvy o fungování EU; čl. 16 Listiny základních práv EU) jakožto součásti volného pohybu osob, a tedy jedné ze základních svobod vnitřního trhu EU. Přeshraniční přeměny obchodních korporací totiž v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora EU spadají do této svobody. Tomu odpovídá i právní základ směrnice, kterým je čl. 50 Smlouvy o fungování EU.

Nová úprava zvláštních postupů v případě rozdělení akciových společností, jejichž akcie jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu, je v souladu s právem Evropské unie:

Z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, se problematiky přeshraničních přeměn dotýkají toliko zakládací smlouvy Evropské unie. Přeshraniční přeměny zde nejsou ošetřeny výslovně, avšak Soudní dvůr EU dovodil, že jde o součást svobody usazování podle čl. 49 a