Důvodová zpráva k zákonu č. 280/2004 Sb., změna zákona o spořitelních a úvěrních družstvech

Na základě vládního usnesení č. 663 ze dne 28.6.1999, kterým bylo uloženo ministru financí vypracovat návrh novely zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), družstvech přebírající principy zakotvené v předpisech Evropských společenství (dále jen "ES") vztahujících se na úvěrové instituce, přistupuje Ministerstvo financí k opětovnému předložení návrhu zákona.

Předkládaná novelizace zákona zabezpečuje kompatibilitu právní úpravy v oblasti úvěrových institucí se směrnicemi Evropských společenství. Zákon po přijetí této novely bude plně slučitelný s právem ES. Vybrané principy pro úvěrové instituce budou předmětem navazujících prováděcích předpisů. Naplnění shora uvedeného vládního usnesení má za následek sjednocení požadavků a nároků vyplývajících s příslušných směrnic ES vztahujících se na finanční instituce.

Usnesení vlády č. 663 vyvolalo také nezbytnost přijetí ustanovení týkajících se činnosti regulátora, tedy Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami (dále jen "Úřad") a Zajišťovacího fondu družstevních záložen (dále jen "Fond").

Přijetí principů zakotvených ve směrnicích dále vyvolalo nezbytnost navazujících sekundárních úprav, a to vzhledem k závažnosti a komplexnosti v nich obsažených změn.

Případným nepřijetím návrhu zákona by nebylo dosaženo úplné harmonizaci Českého právního řádu se směrnicemi ES, a tím by mohl být narušen celkový proces vstupu ČR do EU.

Zákon byl již několikrát novelizován, a to zákonem č. 100/2000 Sb., zákonem č. 406/2001 Sb. a zákonem č. 212/2002 Sb. Důraz na samoregulaci zřejmý ze zákonem určené distribuce pravomocí mezi Úřad a členskou základnu byl po zjištění rozsahu problémů sektoru opuštěn a nahrazen standardní regulací finančních institucí. Ačkoliv předmětem shora uvedených zákonů bylo spíše řešení aktuálních problémů, došlo současně k zakotvení vybraných principů obsažených ve směrnicích ES. Mezi nejvýznamnější principy přijaté na základě shora uvedených zákonů patří omezení vstupu do odvětví, přijetí nástrojů ekonomické regulace a posílení míry jistoty vkladatelů, a to širším vymezením oprávněných osob, zahrnutím vkladů v jiné měně mezi pojištěné vklady a navýšením maximální náhrady poskytované Zajišťovacím fondem družstevních záložen. Přijetí zbývajících principů směrnic ES vztahujících se na úvěrové instituce je zejména předmětem tohoto zákona.

Navrhovaná novela zejména:

1. harmonizuje strukturu a výši kapitálu,

2. harmonizuje nabývání kvalifikovaných účastí na družstevní záložně,

3. zavádí princip jednotné licence umožňující družstevním záložnám působit na území členských států evropské unie po vstupu České republiky do Evropské unie,

4. harmonizuje principy výměny informací a služebního tajemství,

5. harmonizuje podmínky vzniku nároku na náhradu, její výši a proces její výplaty.

Navržená novela zákona představuje především jeden z posledních kroků při harmonizaci českých právních předpisů z oblasti finančního práva s právem ES. Při současné dikci zákona by po vstupu ČR do EU nebyla činnost družstevních záložen v souladu s právem ES. Česká republika v etapě negociace nepožádala o udělení výjimky z příslušných směrnic. Neslučitelná s právem ES jsou zejména ustanovení stávajícího zákona týkající se výše a struktury kapitálu, rozsahu pojištění vkladů, způsobu vzniku náhrady a procesu její výplaty, podmínek pro nabývání a zvyšování kvalifikované účasti na družstevní záložně a absence principu jednotné licence. Výsledkem přijetí této novely zákona proto bude potřebná harmonizace právní úpravy sektoru družstevních záložen se směrnicemi ES, které upravují postavení úvěrových institucí v Evropské unii.

Minimální výše základního kapitálu pro družstevní záložny podle současné právní úpravy činí nejméně 500 000 Kč. Směrnice 2000/12/ES vyžaduje, aby vlastní ve smyslu příslušné směrnice úvěrové instituce, tedy instituce, jejíž předmět činnosti spočívá v přijímání vkladů a jiných vratitelných prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet, neklesl pod hodnotu počátečního kapitálu, a to 5 milionů eur. Členské země mohou vydat povolení určitým kategoriím úvěrových institucí s počátečním nebo vlastním kapitálem nižším než 5 milionů eur. V takových případech je nicméně stanoven limit pro počáteční nebo vlastní , který nesmí být nižší než 1 milion eur.

Ve stávající právní úpravě ještě absentuje i princip jednotné licence, prostřednictvím kterého jsou úvěrové instituce oprávněny vykonávat činnost (buď formou pobočky, nebo bez pobočky) na území všech členských států Evropské unie. V návaznosti na tuto skutečnost ve stávajícím zákoně chybí úprava součinnosti jednotlivých orgánů dohledu působících na území domovského a hostitelských státu a nejsou zakotveny ani principy výměny informací včetně služebního tajemství.

Vznik náhrady je podle stávající úpravy vázán mimo jiné na prokázání splnění uhrazovací povinno