Vymezením spolupracujících osob a jejich daňovým řešením se zabývá § 13 ZDP . Na spolupracující osobu lze rozdělit příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení při výkonu samostatné činnosti zdaňované dle § 7 ZDP (s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti). Hlavním cílem využití spolupráce osob je optimalizovat daňové zatížení poplatníků daně z příjmů fyzických osob. V článku se zaměříme na další možnost uplatnění spolupráce osob, a to s využitím spolupráce osob dosáhnout situace, kdy spolupracující osoba i podnikající osoba nemusí platit sociální pojištění a tím dosáhnout nejen daňové úspory, ale i úspory v neplacení jednoho druhu pojistného.
Měsíční vyměřovací základ v roce 2024 nesmí být u OSVČ hlavní nižší než 30 % průměrné mzdy, tedy jeho minimální výše činí 43 967 Kč × 0,30 = 13 191 Kč a minimální výše zálohy na pojistné činí 13 191 Kč × 0,292 = 3 852 Kč (v roce 2023 činila minimální výše zálohy na pojistné 2 944 Kč).
Měsíční vyměřovací základ u OSVČ vedlejší nesmí být v roce 2024 nižší než 11 % průměrné mzdy, tedy jeho minimální výše činí 43 967 Kč × 0,11 = 4 837 Kč a minimální výše zálohy na pojistné 4 837 Kč × 0,292 = 1 413 Kč (v roce 2023 činila minimální výše zálohy na pojistné 1 178 Kč).
Maximální roční vyměřovací základ pro odvod pojistného na sociální pojištění činí 48násobek průměrné mzdy, což
v roce 2024 činí 2 110 416 Kč (v roce 2023 se jednalo o částku 1 935 552 Kč).
Úspora na dani s využitím spolupracujících osob