Základní kapitál s. r. o. je souhrnem všech peněžitých a nepeněžitých vkladů společníků a tvoří část vlastního kapitálu společnosti. Základní kapitál s. r. o. lze zvýšit buď převzetím vkladové povinnosti ke zvýšení dosavadních vkladů, nebo k novému vkladu (tzv. efektivní zvýšení základního kapitálu), nebo navýšením základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti (tzv. nominální zvýšení základního kapitálu), anebo kombinací obou těchto způsobů. Ke snížení základního kapitálu s. r. o. dochází zejména za účelem úhrady účetní ztráty. Při tzv. efektivním snížení základního kapitálu dochází buď k výplatě části majetku s. r. o. společníkům, nebo se společníkům promíjí povinnost splatit zbytek vkladu do základního kapitálu. Při snížení základního kapitálu s. r. o. spojeného s výplatou společníkům je z daňového hlediska podstatné, zda v minulosti došlo ke zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti. Rozhodnutí o zvýšení nebo snížení základního kapitálu s. r. o. patří výlučně do působnosti valné hromady (o změnách základního kapitálu v jednočlenné společnosti rozhoduje její jediný společník). Účinky zvýšení nebo snížení základního kapitálu nastávají okamžikem zápisu nové výše základního kapitálu do obchodního rejstříku. Při účtování o zvýšení nebo snížení základního kapitálu se s. r. o. řídí postupy pro účtování o změnách základního kapitálu v akciové společnosti stanovenými Českým účetním standardem pro podnikatele č. 012-Změny vlastního kapitálu; tyto postupy se v s. r. o. použijí přiměřeně s ohledem na zákon o obchodních korporacích .
|
Poznámka:
Podle § 25 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů platí, že za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat finanční výdaje (náklady), kterými se pro účely tohoto zákona rozumí úroky z úvěrových finančních nástrojů a související výdaje (náklady), včetně výdajů (nákladů) na obstarání, zpracování úvěrů, poplatků za záruky, pokud je věřitel osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi (§ 23 odst. 7), a to ve výši finančních výdajů (nákladů) z částky, o kterou úhrn úvěrových finančních nástrojů od spojených osob v průběhu zdaňovacího období nebo období, za něž se podává daňové přizná |