Mozaiku celkové problematiky mezinárodní výměny daňových informací rozšířila nová dvoustranná dohoda o výměně informací v daňových záležitostech, tentokráte s Monackým knížectvím. Z pozice České republiky jde tak o další smlouvu s tzv. třetími státy či jurisdikcemi s preferenčním daňovým režimem, se kterými nemá dosud uzavřené smlouvy o zamezení dvojímu zdanění. V rámci mezinárodního boje proti škodlivé daňové soutěži se tím ČR zapojuje do projektů či vychází z výstupních materiálů a podkladů Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), dále Evropské unie a skupiny států G20. Boj proti škodlivým daňovým praktikám úzce souvisí se zefektivněním mezinárodní správní spolupráce v daňové oblasti.
Dohoda o výměně daňových informací s Monakem
Ing.
Pavel
Kyselák
je odborníkem na mezinárodní zdanění
Dohoda č. 17/2016 Sb. m. s. mezi Českou republikou a Monackým knížectvím o výměně informací v daňových záležitostech (dále jen „dohoda s Monakem“) byla zveřejněna v částce č. 9/2016 Sb. m. s. dne 18. dubna 2016 a nabyla platnosti dne 2. března 2016.
Její ustanovení se dle článku 13 - Vstup v platnost budou provádět pro daňové trestné činy od 2. března 2016 a v ostatních záležitostech podle článku 1 -Předmět a rozsah dohody od 1. ledna 2017.
K této dohodě vydalo Ministerstvo zahraničních věcí sdělení, kterým se vyhlašuje oprava sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 17/2016 Sb. m. s. (viz částka č. 14/2016 Sb. m. s. ze dne 23. května 2016 pod č. 25/2016 Sb. m. s.). Oprava se týkala data vstupu v platnost uvedené Dohody s Monakem, které připadá na den 2. března 2016. Ve Finančním zpravodaji č. 6/2016 pod čj. MF-2574/2016/2502-5 vyšlo dále sdělení o vyhlášení této dohody.
Obsah samotné dohody vychází z modelové dohody OECD o výměně informací v daňových záležitostech (TIEA - Tax Information Exchange Agreement) a ze vzorového návrhu směrnice pro expertní jednání o dohodách o výměně informací v daňových záležitostech a návrhu dohody o výměně informací v daňových záležitostech, které byly schváleny usnesením vlády ČR č. 227 ze dne 22. 3. 2010.
Správce daně tak může získat informace, které jsou potřebné pro účely správy daní i od této
jurisdikce
. Získané informace v návaznosti na tyto dohody mohou být využity rovněž v rámci odhalování daňové trestné činnosti. Tyto dohody umožňují české finanční správě získat velmi účinný nástroj, pomocí něhož může prověřit, zda příjem nebo majetek daňových rezidentů ČR byl řádně zdaněn, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou příslušné informace v držení bank nebo jiných finančních institucí.Ve Sbírce mezinárodních smluv byly dosud publikovány následující dohody o výměně informací v daňových záležitostech s těmito jurisdikcemi:
Andorra - č. 33/2014 Sb. m. s., Bahamy - č. 34/2015 Sb. m. s., Bermudy - č. 48/2012 Sb. m. s., Britské panenské ostrovy - č. 6/2013 Sb. m. s., Guernsey - č. 2/2013 Sb. m. s., Jersey - č. 51/2012 Sb. m. s., Kajmanské ostrovy - č. 90/2013 Sb. m. s., Monacké knížectví - č. 17/2016 Sb. m. s., Ostrov Man - č. 3/2013 Sb. m. s., Republika San Marino - č. 4/2013 Sb. m. s.
Dohoda s Monakem obsahuje celkem čtrnáct článků a její nedílnou součástí je Protokol.
Článek 1 - Předmět a rozsah dohody uvádí, že předmětem spolupráce jsou informace, které se týkají příslušných daní, a zároveň lze předpokládat, že tyto informace jsou významné pro provádění a prosazování vnitrostátních právních předpisů smluvních stran. Ustanovení tohoto článku také deklaruje, že taková výměna obsahuje informace, u nichž lze předpokládat, že jsou významné pro stanovení a vybírání těchto daní, pro zabezpečení úhrady daňových pohledávek nebo pro vyšetřování nebo pro trestní stíhání daňových trestných činů, přičemž jsou považovány za důvěrné.
Z hlediska České republiky jsou předmětem dohody daň z příjmů fyzických a právnických osob a dále daň z nemovitostí (nemovitých věcí). Dohoda neobsahuje výměnu informací z hlediska daně z přidané hodnoty, protože Monako je v celní unii s Francií a v oblasti DPH se řídí předpisy EU, a to i při výměně informací.
K praktické výměně informací bude docházet cestou „klasické metody“ výměny informací, a to na základě žádosti dožadující strany (smluvní strana dožadující informace). Čtvrtý odstavec článku 5 - Výměna informací na základě žádosti uvádí, že každá smluvní strana zajistí, aby její příslušné orgány měly oprávnění získat a na žádost poskytnout mimo jiné informace v držení bank, jiných finančních institucí a jakékoliv osoby jednající na základě zastoupení nebo zmocnění či pověření včetně svěřenských správců.
Touto dvoustrannou dohodou tak česká finanční správa získala další účinný nástroj, na jehož základě je možné obdržet potřebné informace pro účely správy daní v rámci problematiky mezinárodní výměny daňových informací z hlediska celkové legislativy, kterou má finanční správa k dispozici.
Připravujeme:
V době redakční uzávěrky byl u podpisu prezidenta vládní návrh zákona o spotřebitelském úvěru (sněmovní tisk č. 679). Cílem zákona je v souladu s evropskou právní úpravou posílit ochranu spotřebitele (zejména v souvislosti s úvěry na bydlení), zlepšit kvalitu služeb na trhu poskytování úvěrů, omezit nezodpovědné půjčování,
eliminovat
nekalé obchodní praktiky poskytovatelů a zprostředkovatelů úvěrů a celkově zvýšit důvěryhodnost sektoru úvěrových služeb. V příštím čísle DHK se seznámíme s nejdůležitějšími změnami, které nový zákon přináší, neboť definuje mimo jiné pojem spotřebitelský úvěr, spotřebitelský úvěr na bydlení a vázaný spotřebitelský úvěr. V případě spotřebitelského úvěru, u kterého není jasné, jakým režimem se řídí, rozhoduje existence zajištění. Pokud bude úvěr třeba i jen částečně zajištěn nemovitostí, jde o spotřebitelský úvěr na bydlení. Více v DHK č. 17/2016.