Změny daňových zákonů pro rok 2013

Dne 27. 12. 2012 byl ve Sbírce zákonů zveřejněn , o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů.

Tímto zákonem se novelizuje:

Jak vyplývá z důvodové zprávy, návrh zákona vychází z usnesení vlády č. 275 ze dne 11. dubna 2012 k přípravě státního rozpočtu na léta 2013 až 2015. Hlavním důvodem všech navrhovaných opatření je zvýšení příjmů zejména státního rozpočtu a zefektivnění výdajů veřejných rozpočtů. Hlavními cíli navrhované novely tak byli:

Novela má 11 bodů a dva body přechodných ustanovení. Pokud budeme změny probírat postupně, nejdříve se zastavíme u .

V případě , u kterých lze uplatnit paušální výdaje ve výši 40 %, tj. příjmy z podnikání podle zvláštních předpisů a příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti, je možné uplatnit paušální výdaje pouze do výše 800 000 Kč, tedy při 2 mil. Kč těchto příjmů.

V případě , ať už z majetku, který je součástí obchodního majetku [příjmy podle § 7 odst. 2 písm. e) ZDP], nebo příjmů z pronájmu ostatního majetku nezařazeného do obchodního majetku (příjmy podle § 9 ZDP), u kterých se v obou případech uplatňují paušální výdaje ve výši 30 %, je možné uplatnit paušální výdaje nejvýše do částky 600 000 Kč. Což také odpovídá příjmům ve výši 2 mil. Kč.

Z nově vloženého § 35ca potom vyplývá, že pokud poplatník uplatní paušální výdaje u příjmů podle § 7 nebo § 9 a součet dílčích základů, u kterých byly paušální výdaje uplatněny, je vyšší než 50 % celkového základu daně, Poplatník tak bude muset v těchto případech dobře spočítat a zvolit tu variantu, která je pro něj výhodnější.

Další významnou změnou je , které je upraveno v nově vloženém § 16a ZDP. Solidární zvýšení daně činí 7 % z kladného rozdílu mezi součtem příjmů zahrnovaných do dílčího základu daně podle § 6 a dílčího základu daně podle § 7 v příslušném zdaňovacím období a 48násobkem průměrné mzdy stanovené podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení. Nejedná se tedy o zavedení dalšího daňového pásma pro daň z příjmů fyzických osob, ale toto zvýšení je součástí výpočtu daně podle § 16 ZDP. Tato skutečnost následně vede k tomu, že lze uplatnit slevy a daňové zvýhodnění také na solidární zvýšení daně, jelikož pod pojmem "daň vypočtená podle § 16" je nutné spatřovat i toto solidární zvýšení daně.

Nově vložený § 38ha ZDP upravuje solidární zvýšení daně u zálohy. Záloha se vypočte běžným způsobem a zvýší se o solidární zvýšení daně u zálohy, které činí 7 % z kladného rozdílu mezi příjmy zahrnovanými do základu pro výpočet zálohy a 4násobkem průměrné mzdy stanovené podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení. Důležité je zdůraznit, že Až takto vypočtená záloha se zaokrouhlí podle § 38h odst. 3 ZDP a dále se postupuje standardním způsobem podle § 38h odst. 4 nebo 5 ZDP, tj. podle toho zda poplatník u plátce podepsal nebo nepodepsal prohlášení k dani.

Mzdový list musí za každý kalendářní měsíc obsahovat částku odpovídající tomuto rozdílu, tedy částku, ze které se počítá solidární zvýšení daně u zálohy.

Další změnou související se solidárním zvýšením daně je doplnění § 38g odst. 4 ZDP v tom smyslu, že

Další důležitá změna byla provedena v § 35ba odst. 1 písm. a) ZDP. V souladu s provedenou změnou nemohou . Jedná se tedy o návrat ke stavu do konce roku 2007, kdy starobním důchodcům ZDP neumožňoval tuto slevu na poplatníka (a dříve nezdanitelnou část základu daně na poplatníka) uplatňovat.

S touto změnou souvisí také změna v § 38k odst. 4 ZDP, podle které bude odpovídajícím způsobem doplněno prohlášení k dani u poplatníků s příjmy ze závislé činnosti a funkčními požitky, a to o prohlášení, že poplatník že k 1. lednu zdaňovacího období nepobírá starobní důchod z důchodového pojištění nebo ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu. Opět tak bude nutné použít nový tiskopis prohlášení k dani, což bude znamenat zvýšenou agendu mzdových účtáren.

Poslední změnou je doplnění § 36 odst. 1 ZDP. Tato úprava se rozšiřuje o srážkovou daň ve výši 35 %, a to pro poplatníky (FO1 i PO2), kteří nejsou rezidenty členského státu EU nebo dalšího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor a států nebo jurisdikcí, se kterými ČR provádí smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, dohodu o výměně informací v daňových záležitostech pro oblast daní z příjmů nebo které jsou signatáři pro Českou republiku účinné mnohostranné úmluvy obsahující ustanovení o výměně daňových informací v oblasti daní z příjmů. Jedná se o úpravu, která by měla také řešit problematiku zdaňování příjmů plynoucí do některých daňových rájů. U příjmů daňových rezidentů ČR, EU, EHP a států, s nimiž ČR provádí uvedené mezinárodní smlouvy, nadále dochází k uplatňování 15 % sazby srážkové daně.

Sazba daně 35 % bude uplatněna na všechny příjmy vyjmenované v § 36 odst. 1 písm. a) a b) ZDP, k tomu blíže zejména § 22 ZDP.

Podle přechodných ustanovení se nová úprava použije až na zdaňovací období po nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy po 1. 1. 2013.

Bod 2. přechodných ustanovení potom zajišťuje, aby plátce daně poprvé zúčtoval mzdy s použitím solidárního zvýšení daně u záloh za kalendářní měsíc leden 2013.

Tato novela ZDPH, provedená zákonem č. 500/2012 Sb., má 14 bodů a 3 body přechodných ustanovení. Hlavní změnou je samozřejmě

S tím potom souvisí také bod 2. přechodných ustanovení, podle kterého se provádí vyúčtování při dodání vody, při poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a při dodání tepla nebo chladu. Plátce daně má možnost rozdělit spotřebu na dvě časová období, a to buď na základě odečtu z měřících zařízení, nebo na základě propočtu spotřeby. Tím je umožněno při vyúčtování spotřeby za příslušné období přede dnem nabytí účinnosti novely zákona (tj. za období končící dnem 31. prosince 2012) použít dosavadní sníženou sazbu daně (14 %) a za období ode dne nabytí účinnosti novely zákona (tj. od 1. ledna 2013) vyšší sníženou sazbu daně (15 %).

Obdobně potom také stanoví bod 3. přechodných ustanovení, a to pro dodání elektřiny, plynu, poskytnutí telekomunikačních služeb, přepravu a distribuci plynu a přenosu a distribuci elektřiny. I v těchto případech má plátce daně možnost rozdělit spotřebu na dvě časová období, a to buď na základě odečtu z měřících zařízení, nebo na základě propočtu spotřeby a tím uplatnit odpovídající výši základní sazby daně pro každé z těchto časových období.

Nově je formulován § 37 odst. 1 ZDPH, který formuluje výpočet daně. Podle nového ustanovení se daň vypočte jako součin základu daně a sazby daně, což je pouze legislativně technická, nikoliv věcná změna. Obdobná změna byla provedena také v § 38 odst. 4 ZDPH. Stejné legislativní technické řešení by mělo být výhledově obsaženo ve všech daňových zákonech, jedná se tedy o proces terminologického sjednocování.

Současně je do tohoto ustanovení přesunut postup zaokrouhlení, který zůstává stejný, Vypočtená daň se může zaokrouhlit na celé koruny způsobem, že částka 0,50 Kč a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 Kč se zaokrouhlí na celou korunu dolů. Je to možnost, to znamená, že nadále zůstává zachována druhá alternativa, a to ponechat daň bez zaokrouhlení v haléřích.

Nově vložený § 37a řeší výpočet daně v případě vzniku povinnosti přiznat daň před uskutečněním zdanitelného plnění. Dosud bylo toto řešeno v § 37 odst. 3 ZDPH, tato úprava byla zrušena a přesunuta právě do nového § 37a ZDPH. Základem daně při uskutečnění zdanitelného plnění v případě, že vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění, je rozdíl mezi základem daně podle § 36 odst. 1 a souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 ZDPH. Jedná se tedy o rozdíl mezi úplatou, kterou plátce má obdržet celkem za uskutečněné plnění, bez daně za toto plnění a součtem obdržených záloh, snížených o daň z těchto záloh.

V § 37a odst. 2 ZDPH jsou upravena základní pravidla pro určení sazby daně, která má být při vypořádání uplatněna. Uplatnění sazby daně se liší podle toho, zda je vypočtený základ daně kladný nebo záporný. V případě kladného základu daně (tedy případ, kdy odběratel doplácí dodavateli nedoplatek) se uplatní sazba daně platná ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. V případě záporného základu daně (tedy případ, kdy dodavatel vrací odběrateli přeplatek) se uplatní sazba daně, která byla uplatněna při přijetí úplaty přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění, tedy sazba použitá při výpočtu daně u zálohy. Toto pravidlo však platí obecně pouze pro případy, kdy byla před uskutečněním plnění zaplacena pouze jediná záloha, nebo kdy byla u všech přijatých záloh uplatněna stejná sazba daně. Pokud tomu tak není, je postup upraven v § 37a odst. 3 ZDPH, pokud byly uplatněny různé sazby daně, uplatní se při uskutečnění zdanitelného plnění tytéž sazby daně, a to pro tu část z přijaté úplaty, kterou vznikl nebo byl navýšen kladný rozdíl mezi souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 a základem daně podle § 36 odst. 1. V důvodové zprávě je uvedeno, že základ daně rozdělí na části připadající na částky, o které jedna nebo případně více posledních jednotlivých úplat "přeplatila" hodnotu plnění, (jakou částí se každá záloha podílí na vytvořeném přeplatku) a u těchto jednotlivých částek se použije vždy sazba daně, která byla uplatněna u příslušné zálohy.

S touto novou úpravou souvisí také změna v § 74 ZDPH, a to doplnění odst. 3, podle kterého se v případě přijetí, zdanitelného plnění, u kterého je základ daně podle § 37a ZDPH záporný, postupuje obdobně jako v případech podle § 74 odst. 1 ZDPH, tedy jako v případě opravy základu daně a výše daně podle § 42 ZDPH, která má za následek snížení uplatněného odpočtu daně. V těchto případech tak bude plátce daně povinen opravu provést, protože dojde ke snížení uplatněného odpočtu daně.

Poslední změny provedené v ZDPH touto novelou se týkají příloh zákona.

již neobsahuje seznam zboží podléhající snížené sazbě daně, ale obsahuje seznam plnění, při jejichž provádění se subjekty, které vykonávají veřejnou správu, považují za osoby povinné k dani, což je významné z pohledu řady neziskových subjektů.

nově obsahuje seznam zboží, podléhající snížené sazbě daně. Mezi toto zboží již nejsou zařazeny dětské pleny, a to zejména z důvodu možného postihu v souvislosti se zahájeným řízením o porušení Smluv dle čl. 226 Smlouvy o fungování Evropské unie vůči České republice. Tato úprava se dotkne veškerých dětských plen z různých druhů materiálů např. papírové a vatové, ale také z textilních materiálů.

Druhou změnou v zařazení zboží je přeřazení některých zdravotnických prostředků ze snížené sazby daně do základní sazby daně, a to opět z důvodu možného nesouladu s legislativou EU. Ve snížené sazbě daně tak nadále zůstanou pouze ty výrobky, které jsou určeny pro osoby se zdravotním postižením ke zmírnění nebo léčení jejich potíží a pro výlučnou osobní potřebu zdravotně postižených, včetně oprav takového zboží. Pod pojmem zdravotně postižená osoba se pro účely ZDPH rozumí jak trvale zdravotně postižená osoba, např. v důsledku ochrnutí, tak i dočasně zdravotně postižená osoba např. při zotavení zlomené nohy. Konkrétně se tak bude jednat o tyto tři skupiny zdravotnických prostředků:

U všech výše uvedených zdravotnických prostředků a výrobků není nijak rozhodující jaká je konkrétní forma úhrady, tj. zda je konkrétní zdravotnický prostředek hrazen ze zdravotního pojištění a v jaké výši nebo zda je hrazen pacientem.

K uvedené problematice vydalo MF ČR výkladový materiál Informace MF - Novela zákona o DPH od 2013 ("protischodkový balíček") - Sazby daně u zdravotnických prostředků, který je k dispozici na webu MF ČR pod odkazem www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/dane_novela_zakona_dph_7 4546.html . Podrobné informace jsou také obsaženy v důvodové zprávě k návrhu novely zákona.

S problematikou ZDPH souvisí také novela zákona č. 370/2011 Sb., což byl zákon, který novelizoval ZDPH s účinností od 1. 1. 2012 a kromě jiného zaváděl s účinnosti od 1. 1. 2013 jednotnou sazbu daně 17,5 %. Protože nakonec byla prosazena varianta se zvýšením sazeb na 15 % a 21 %, úprava obsahující jednotnou sazbu daně 17,5 % tak byla zrušena a přesunuta do této novely provedené zákonem č. 500/2012 Sb. s posunutou účinností. Odpovídajícím způsobem byly také změny promítnuty do přechodných ustanovení zákona č. 370/2011 Sb., ustanovení, která měla nabýt účinnosti v roce 2013, budou účinná od roku 2016.

Ještě jednou tedy zdůrazňuji, že zákon č. 500/2012 Sb., obsahuje v části dvanácté ještě jednu novelu ZDPH, která s účinností od 1. 1. 2016 sjednocuje sazby daně na 17,5 %. To už tady jednou bylo a nedopadlo to nejlépe, proto je asi předčasné přikládat této úpravě v tuto chvíli jakoukoliv váhu a význam.

S účinností od 1. ledna 2013 dojde ke snížení výše procentního vrácení spotřební daně u tzv. zelené nafty, a to u motorové nafty splňující evropskou normu EN590 dojde ke snížení z dosavadních 60 % na 40 % a u tzv. směsné nafty z dosavadních 85 % na 57 %.

Novela má pouze jeden bod, a to je zvýšení sazby daně z převodu nemovitostí ze 3 % na 4 %, změna je provedena v § 15 zákona. V souladu s přechodným ustanovením platí, že pokud skutečnost, která je předmětem daně z převodu nemovitostí, nastala před 1. 1. 2013, použije se pro zdanění sazba platná do konce roku 2012, tedy 3 %, a to i v případě, že samotné daňové řízení proběhne až v roce 2013.

Novela zákona č. 592/1992 Sb.

Hlavní změnou provedenou zákonem č. 500/2012 Sb. je vložení nového § 3d, podle kterého se v letech 2013 až 2015 nepoužijí ustanovení o maximálním vyměřovacím základu, a to jak pro zaměstnance, tak pro OSVČ. Současně s tím se ruší také ustanovení o maximální výši zálohy OSVČ (§ 8 odst. 2 třetí věta). I všechny ostatní změny souvisí s dočasným zrušením stropů vyměřovacích základů ve zdravotním pojištění.

S účinností od 1. 1. 2014 by mělo být zrušeno vrácení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu, jak je upravuje § 57 zákona. Jak vyplývá z důvodové zprávy, hlavními důvody tohoto legislativního návrhu jsou rozhodnutí o vytvoření balíčku opatření k udržení schodku státního rozpočtu v letech 2013 až 2015 pod třemi procenty hrubého domácího produktu a odstranění některých daňových výjimek v rámci zákona o spotřebních daních. Daňové zvýhodnění směsné nafty, metylesterů řepkového oleje, stejně jako daňové zvýhodnění bioethanolu ve vysokoprocentních biopalivových směsích, pokud jsou tyto použity pro pohon motorů, zůstane i nadále zachováno, což vyplývá ze schváleného víceletého programu podpory dalšího uplatnění biopaliv v dopravě.

Od 1. 1. 2013 se mění výše některých cestovních náhrad, a to na základě vyhlášky 472/2012 Sb., kterou vydalo MPSV ČR dne 19. 12. 2012. Sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel činí u jednostopých vozidel 1,00 Kč za 1 km jízdy, tedy stejně jako v roce 2012, u osobních silničních motorových vozidel dochází ke snížení ze 3,70 Kč na 3,60 Kč za 1 km jízdy. Stravné u zaměstnavatelů veřejné sféry při pracovní cestě 5 až 12 hodin se zvyšuje na 66 až 79 Kč (bylo 64 až 76 Kč), při pracovní cestě nad 12 až 18 hodin se zvyšuje na 100 až 121 Kč (bylo 96 až 116 Kč) a při pracovní cestě nad 18 hodin činí 157 až 188 Kč (bylo 151 až 181 Kč). Vyhláška také reagovala na růst cen pohonných hmot, průměrná cena za 1 litr 95 oktanového benzinu vzrostla z 34,90 na 36,10 Kč, za 1 litr 98 oktanového benzinu vzrostla z 36,80 na 38,60 Kč a u motorové nafty z 34,70 na 36,50 Kč.

V souvislosti s cestovními náhradami je vhodné zmínit také vyhlášku č. 392/2012 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2013, nejpoužívanější sazby ale zůstávají nezměněny.

Vyhláškou č. 460/2012 Sb., dochází k novele vyhlášky č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů. Novelou dochází zejména k jasnějšímu stanovení metodiky účtování o technickém zhodnocení, což v praxi vybraných účetních jednotek činilo značné problémy. Ostatní změny lze označit za změny spíše legislativně technického charakteru.

Změny provedené touto vyhláškou nabývají účinnosti 1. 1. 2013.

Vyhláškou č. 461/2012 Sb. dochází k novele vyhlášky č. 383/2009 Sb., o účetních záznamech v technické formě vybraných účetních jednotek a jejich předávání do centrálního systému účetních informací státu a o požadavcích na technické a smíšené formy účetních záznamů (technická vyhláška o účetních záznamech). Provedené změny jsou poměrně rozsáhlé, opět dochází zejména ke změnám v úpravě Pomocného analytického přehledu, tzv. PAPu. Důležité je, že se rozšiřuje okruh subjektů, které PAP nepředávají, mění se také příloha č. 2a, která stanoví rozsah jednotlivých částí PAPu.

Změny provedené touto vyhláškou nabývají účinnosti dne 1. 1. 2013.

Opět dochází ke změnám v rámci Českých účetních standardů (dále jen "ČÚS") pro vybrané účetní jednotky. Byly vydány dva zcela nové účetní standardy, a to ČÚS č. 709 - Vlastní zdroje a ČÚS č. 710 - Dlouhodobý nehmotný majetek a dlouhodobý hmotný majetek. Oba tyto standardy byly zveřejněny ve Finančním zpravodaji č. 06/2012. Současně došlo k drobné změně ČÚS č. 701 - Účty a zásady účtování na účtech, a ČÚS č. 704 - Fondy účetní jednotky. Větší počet, ale nikterak zásadní změn, se dotkl ČÚS č. 706 - Opravné položky a vyřazení pohledávek a nejvíce změn bylo provedeno v ČÚS č. 707 - Zásoby. Všechny tyto změny byly uveřejněny ve Finančním zpravodaji č. 08/2012 a zejména standardy č. 709 a 710 by vydaly na samostatný příspěvek.

Opět dochází k odložení účinnosti zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a to na rok 2015. Původně měl zákon nabýt účinnosti od roku 2008, otázkou tak zůstává smysl takovéhoto zákona.

K odložení účinnosti došlo zákonem č. 463/2012 Sb.

Vyhláškou č. 412/2012 Sb. se mění vyhláška č. 412/2008 Sb., o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků. Tato vyhláška je důležitá pro účely stanovení základu daně u některých pozemků pro účely daně z nemovitostí.

Změny provedené touto vyhláškou nabývají účinnosti dne 1. 1. 2013.

V souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, a to k 1. 1. 2013, dochází ke změnám v organizaci správy daní. Orgány Finanční správy jsou od roku 2013 Generální finanční ředitelství, Odvolací finanční ředitelství a finanční orgány, kterých je v souladu s § 8 tohoto zákona 15. Finanční úřady vykonávají působnost na území vyššího územního samosprávného celku, jehož název je součástí názvu finančního úřadu, těch je tedy 14, stejně jako krajů. Patnáctým finančním úřadem je Specializovaný finanční úřad, který vykonává působnost na celém území České republiky.

Současně ke dni 1. 1. 2013 nabyla účinnosti vyhláška č. 48/2012 Sb., o územních pracovištích finančních úřadů, která se nenacházejí v jejich sídlech. Tato vyhláška stanoví územní pracoviště, která spadají pod jednotlivé finanční úřady, tato územní pracoviště představují bývalé finanční úřady, tak jak jsme je znali do konce roku 2012. Uvedená úprava přináší změny zejména do správy daně z nemovitostí, místně příslušným správcem daně z nemovitostí je ten finanční úřad, v jehož obvodu územní působnosti se předmětné nemovitosti nacházejí. Daňové povinnosti k dani z nemovitostí za všechny nemovitosti poplatníka, které se nacházejí na území příslušného kraje, jsou soustředěny do jednoho daňového spisu poplatníka uloženého na jednom spravujícím územním pracovišti příslušného finančního úřadu.

Sloučení stávajících daňových povinností do jednoho spisu je k 1. 1. 2013 provedeno automaticky z moci úřední, bez nutnosti jakéhokoli úkonu poplatníka. Nedocházíli tedy oproti zdaňovacímu období 2012 ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně, není nutný žádný úkon ze strany poplatníka.

Vznikne-li poplatníkovi povinnost podat daňové přiznání k dani z nemovitostí, podává počínaje rokem 2013 pouze jediné daňové přiznání za všechny své nemovitosti nacházející se v příslušném kraji na spravující územní pracoviště. Podává-li poplatník přiznání k dani z nemovitostí za nemovitosti na území příslušného kraje poprvé na rok 2013, určí se spravující územní pracoviště, vychází se však ze stavu nemovitostí k 1. lednu 2013 a z místa pobytu/sídla poplatníka, aktuálního v den podání daňového přiznání. Je-li poplatník povinen podat daňové přiznání na zdaňovací období roku 2012 a předcházející, podává je vždy na spravujícím územním pracovišti se zohledněním obvodů územní působnosti původních finančních úřadů v kraji, a to samostatným daňovým přiznáním za každý obvod územní působnosti původního finančního úřadu.

K těmto změnám vydalo MF ČR a GFŘ metodické materiály, a to Informační leták pro poplatníky daně z nemovitostí "Organizace správy daně z nemovitostí od 1. 1. 2013", který obsahuje algoritmus stanovení příslušného územního pracoviště a je zveřejněn na webu MF ČR pod odkazem cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/cds/MFInf17_1.pdf. Dále vydalo GFŘ pokyn D-12 o finančních úřadech, jejich územních pracovištích a o umístění spisu nebo jeho příslušné části, který je k dispozici pod odkazem cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/cds/PokynGFR-D12.pdf. Určitě je vhodné se s těmito materiály dobře seznámit.

Jako poslední bych se zmínil o novele ZDPH provedené zákonem č. 502/2012 Sb. Jedná se o poměrně rozsáhlou novelu, která má 198 bodů a 11 bodů přechodných ustanovení, zcela nepochybně tedy stojí za samostatný příspěvek. Hlavním cílem novely byla implementace změn vyplývajících ze směrnic EU, konkrétně ze Směrnice Rady 2010/45/EU a Směrnice Rady 2008/8/ES. Vzhledem k rozsáhlosti těchto změn uveďme pouze základní přehled těch nejdůležitějších.

Velmi významnou změnou je zrovnoprávnění dokladů v listinné a elektronické podobě. Úprava daňových dokladů prošla kompletní přeformulací a nově je stanoveno, že daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu s tím, že elektronickou podobu má tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. S použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje.

U daňového dokladu musí být od okamžiku jeho vystavení do konce lhůty stanovené pro jeho uchovávání zajištěna věrohodnost jeho původu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost.

Řada změn nastává opět v souvislosti s opatřeními proti daňovým účinkům. Jednou z nejdiskutovanějších změn je zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce, a to včetně zveřejnění těchto osob. Příslušná úprava je obsažena v § 106a ZDPH a její smysl spočívá v tom, že příjemce plnění ručí na daň nezaplacenou poskytovatelem plnění, pokud tento poskytovatel bude v okamžiku uskutečnění plnění na seznamu těchto nespolehlivých plátců.

Další změnou je povinnost uvádět v přihlášce k registraci své bankovní účty používané pro ekonomickou činnost. Použití jiného než takto uvedeného účtu je opět důvodem za ručení příjemcem plnění za daň nezaplacenou poskytovatelem plnění.

Dále se stanoví povinnost ručení za DPH pro oprávněného příjemce v souvislosti se vznikem povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň (§ 108a ZDPH).

V souvislosti s ručením za nezaplacenou daň se doplňuje § 109 odst. 4 ZDPH, podle kterého příjemce zdanitelného plnění, které spočívá v dodání pohonných hmot distributorem pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty, ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění není o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je registrován jako distributor pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty. To znamená, že pro účely DPH vznikne další registr, a to registr distributorů pohonných hmot.

Dále mimo jiné dochází ke změnám či přeformulacích základních pojmů systému DPH jako např. obrat, předmět daně, plátce, osoba povinná k dani, identifikovaná osoba (dříve osoba identifikovaná k dani), ke změnám dochází u některých případů stanovení místa plnění, zavádí se možnost zvolit režim zdanění při převodu nemovitostí i v případech, kdy je splněn časový test pro osvobození od daně atd. Jak jsem již uvedl, změn je celá řada a je určitě vhodné věnovat se jim v samostatném příspěvku.