Práce v zahraničí

OSVČ, neplátce DPH, osoba identifikovaná – marketingová činnost – konzultace, přednášky, sociální sítě, digitální kampaně. V roce 2024 (konec února-počátek března) plánuje odjezd do Kanady na 1 rok (vše potřebné pro vstup na území Kanady již má). Po dobu pobytu v Kanadě zvažuje následující způsoby práce: 1. Nadále pouze jako OSVČ pro tuzemské i zahraniční klienty 2. Jako OSVČ a současně zaměstnanec pro kanadského zaměstnavatele 3. Pouze jako zaměstnanec pro kanadského zaměstnavatele: - 3.1. živnostenský list by byl pouze pozastaven - 3.2. živnostenský list by byl zrušen. Co všechno je potřeba před odjezdem zařídit v oblasti: - zdravotního pojištění, sociálního pojištění, nemocenská, DPFO, DPH v ČR - zdravotního pojištění, sociálního pojištění, nemocenská, daně a případně jiná pojištění? Jak by se řešila situace, kdyby např. 2 měsíce v Kanadě pouze cestoval a nikde nepracoval? Jak budou v roce 2024 zdaňovány jeho příjmy?

V rámci tohoto příspěvku se budeme věnovat úskalím, které s sebou může přinášet práce z domova z jiného členského státu, než je sídlo zaměstnavatele, z pohledu odvodů pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, kdy může dojít u zaměstnance ke změně příslušnosti k pojistným předpisům, což může mít významný dopad nejen na zaměstnance, ale i na jeho zaměstnavatele. Také si vysvětlíme, jak lze toto riziko eliminovat pomocí Rámcové dohody a jaké jsou podmínky pro její aplikaci. I přesto je však neustále potřeba mít na paměti, že Rámcová dohoda pokrývá pouze oblast pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, nikoliv oblast daní. Pokud zaměstnavatel umožní svým zaměstnancům pracovat z domova z jiného členského státu Evropské unie, pak je nezbytné vždy prověřit, zda nějaké povinnosti z pohledu daní nevznikají v daném státě na straně zaměstnavatele, popřípadě na straně jednotlivých zaměstnanců. Mohlo by se např. jednat o povinnost vedení mzdové evidence v zahraničí a odvodu záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti, riziko vzniku stálé provozovny dané společnosti v zahraniční atd.

Jedním ze způsobů, jak se zúčastnit podnikání na trzích států Evropské unie i mimo ni bez nutnosti kapitálových vstupů do cizího podniku, resp. vkládání finančních prostředků nutných k založení nového podniku, je možnost využít institut pobočky.

OSVČ, plátce DPH v tuzemsku, dělá subdodavatelské práce pro tuzemskou firmu(plátce DPH v tuzemsku, má tuzemské a snad i zahraniční DIČ), ale místo plnění je v DE (montáž LPG stanice). Jak to bude s DPH a případnými povinnostmi? On fakturuje pouze české firmě, zahraničního objednatele nezná.

Český rezident, měl zaměstnán celý rok v ČR a měl podepsané prohlášení postupně u dvou českých zaměstnavatelů. Mimo to měl DPP v ČR, kde nepodepsal prohlášení a bohužel 1 měsíc měl nahodilý brigádnický úvazek na Slovensku za nízkou částku (cca 1000 Kč odměna). 1) Je pravda, že nemůže učinit žádost o roční zúčtování díky tomu, že měl příjem z brigády na SK? Z toho příjmu mu byl sražena i slovenská daň (výpomoc v obchodě na SK). 2) Je jeho povinnost podat přiznání v ČR? 3) V případě podání přiznání v ČR musí tam uvádět i příjem z SK, nebo díky metodě vynětí tam příjem z SK vůbec neuvede?

Pohyb osob v rámci Evropské unie upravují dva základní právní předpisy: - nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. 4. 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a - nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. 9. 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Tato nařízení se vztahují na občany a instituce ze států Evropské unie včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska, Švýcarska a také Velké Británie a Severního Irska. Pro všechny tyto státy, na které se režim uvedených koordinačních pravidel (dále jen „Nařízení“) vztahuje, budeme v dalším textu používat pojem „členský stát“.

Zdravotní pojištění a „rozhodná částka“ příjmu od 1. 1. 2020 v příkladech Ing. Antonín Daněk V tomto pojednání se v dalším textu formou příkladů zaměříme na postupy zaměstnavatele v...

Pojištěnec si vyřídil na zdravotní pojišťovně dlouhodobý pobyt v cizině za podmínek uvedených v § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. , nicméně byl v důsledku epidemie nucen se vrátit dříve, než uplynula zákonem daná doba šesti měsíců nepřetržitého pobytu v zahraničí. Musí si zaplatit pojistné nebo bude mít v takové situaci nějakou úlevu?

Jsme agentura (s. r. o.), která zajišťuje vystoupení uměleckého souboru. Jednotliví umělci jsou OSVČ, daňoví rezidenti ČR, někteří plátci DPH, a naší agentuře své honoráře fakturují na základě smlouvy o provedení uměleckého výkonu. V červenci jsme zajišťovali vystoupení souboru v zahraničí, které naše agentura fakturovala německému odběrateli. Ten si vyžádal informaci, kolik činí konkrétní honoráře jednotlivých umělců a z této částky v Německu srazil daň z příjmů umělců ve výši 18,8 %. Jak bude vypadat daňový doklad vystavený českým umělcem naší agentuře? Bude základem daně částka původně dohodnutá ve smlouvě (+ DPH), nebo zde bude uvedena částka po sražení německé srážkové daně (+ DPH)? Příklad: Dohodnutý honorář činí 10 000 Kč. Standardně by umělec fakturoval 10 000 Kč + DPH. Z částky 10 000 Kč však byla v Německu stržena daň z příjmů 18,8 %. Pokud by tedy umělec fakturoval 10 000 Kč + 15 % DPH, celkem 11 500 Kč, na účet bychom mu mohli poslat pouze 9 620 Kč a na rozdíl ve výši 1 880 Kč obdrží potvrzení od německého finančního úřadu o zaplacení daně v Německu. Je to v pořádku? Jak toto případně zaúčtovat v našem účetnictví?

Jsme společnost zabývající se údržbou zeleně a vlastníme poměrně dost strojů (sekačky, traktory, auta apod.). Z tohoto důvodu zaměstnáváme vlastního opraváře a nakupujeme náhradní díly. Musí se v tomto případě provádět aktivace (mzdy a náhradní díly)?

Zaměstnávání osob ze zahraničí není v České republice jevem nijak mimořádným a zaměstnavatelé se s touto situací musejí vypořádat i v oblasti placení pojistného na zdravotní pojištění. Tito zaměstnanci mohou přicházet jak z „evropského“ prostoru, tedy ze států, kde se při zaměstnávání, resp. podnikání, postupuje podle dále uvedených koordinačních pravidel Evropské unie, tak z ostatních zemí. To znamená, že při analýze této problematiky musíme v případě osob zaměstnaných u českého zaměstnavatele důsledně rozlišovat:

Daně z příjmů tvoří významnou položku veřejných rozpočtů drtivé většiny států. Pokud plátce příjmu i jeho příjemce jsou rezidenty (občany nebo firmami) pouze jednoho státu, pak zpravidla nevzniká problém, daň z příjmů – za podmínek zákona dané země – přísluší právě a jedině tomuto státu. Jestliže je ale plátce příjmu usazen v jednom státě a příjemce peněz je rezidentem druhého státu, nastává problém. První stát si bude dělat nárok na daň z tohoto příjmu, jelikož jeho zdroj (osoba plátce nebo majetek) a obvykle také důvod placení se nachází právě tam. Ovšem i druhý stát (rezidence příjemce) bude chtít tento příjem zdanit, aby všichni jeho rezidenti byli „spravedlivě“ zdaněni stejně ze všech svých příjmů. Obojí má svou logiku a oba přístupy jsou v praxi většiny států běžné. Aby se tím ale neomezoval mezinárodní obchod – který je přínosem pro oba dotčené státy – je přijímána vnitrostátní právní úprava a uzavírány mezinárodní smlouvy zamezující dvojímu zdanění.

Prazákladem problému s daněmi z příjmů je zásadní rozpor: stát je miluje a poplatníci nenávidí. Oba k tomu mají pádné důvody: stát bez těchto prostředků nemůže financovat veřejné služby a správu země a poplatník logicky „nejásá“ nad tím, že z vlastní kapsy přispívá na platy úředníků, pochybné dotace a předražené veřejné zakázky. Nejvýznamnějšími poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou zaměstnanci, kteří navíc přímo vzorně plní své daňové povinnosti; za to může zejména způsob zdanění mezd, který má na starosti obvykle někdo jiný – zaměstnavatel, který tak není motivován k úspoře na dani, protože nejde o jeho příjem.

Následující příspěvek vymezuje situace, kdy je anebo není student považován za nezaopatřeného, a tedy kdy je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát. Další výklad je pak zaměřen na výkon práce studenta v zahraničí a na jeho povinnosti v oblasti sociálního zabezpečení – jak k danému státu, ve kterém student pracuje, tak povinnostem vyplývajícím po návratu studenta do České republiky. Závěr příspěvku je věnován naopak analogii u českého zaměstnavatele, který se rozhodne zaměstnat studenta z Evropské unie.