Samospráva územní

Pracovní poměr zaměstnance je nejčastěji založen pracovní smlouvou. Práva a povinnosti tohoto pracovního poměru se řídí zákoníkem práce a u některých zaměstnanců se uplatní také speciální právní úprava. Tak je tomu například u úředníků územních samosprávních celků, kde se ve vztahu speciality k zákoníku práce uplatní ta ustanovení, která tato právní úprava určuje jinak. Součástí těch zákonem stanovených práv je rovněž právo zaměstnance pracovat i pro jiného zaměstnavatele anebo vykonávat určitou činnost podnikatelským způsobem. V takovém případě však není na volném uvážení zaměstnance, zda bude tuto činnost provádět. S ohledem na zaměření tohoto článku na zaměstnance územních samosprávních celků se v dalším textu budu věnovat také specifikům ve vztahu k této skupině zaměstnanců.

V červnu byla schválena dlouho očekávaná novela zákona o úřednících územních samosprávných celků . Přijaté změny nabydou účinnosti 1. 1. 2025, a protože se budou týkat všech obcí, je potřebné se na tyto změny připravit.

„Zpráva o pověsti“ se už svým názvem zdá být přežitkem patřícím do jiného režimu. Obce se však mohou s žádostí o vydání takové zprávy setkat, a byť není tato zpráva pojmově v českém právním řádu definována a není tak definován ani její přesný obsah, patří její vydání mezi úkoly obce.

Zákony regulující postavení územních samosprávných celků určují pravidla pro odměňování členů zastupitelstev. Kromě jiného stanoví dvě kategorie zastupitelů – uvolněné a neuvolněné. Rozdíl spočívá v tom, že uvolnění členové zastupitelstva mají nárok na odměnu za výkon funkce ze zákona, tedy automaticky bez toho, aby výši odměny stanovilo zastupitelstvo. Zákonodárce se v minulosti zabýval problematikou kumulace funkcí a novelou municipálních zákonů zavedl snížení odměny zastupitelů, pokud vykonávají jiné vyjmenované veřejné funkce. Tato novela byla i předmětem řízení u Ústavního soudu.

Povinnost mlčenlivosti je v různých situacích zmiňována prakticky u všech zaměstnanců. Obecná povinnost mlčenlivosti je však výslovně zmíněna jen v několika málo právních předpisech. Takovou obecnou právní úpravou minimálně ve vztahu k osobním údajům byl § 15 zákona č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů 1) . Tento zákon, který se vztahoval na všechny zaměstnance bez ohledu na typ zaměstnavatele, byl ale zrušen. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto osobních údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), označované též zkratkou „GDPR “, ani zákon č. 110/2019 Sb. , o zpracování osobních údajů, výslovně povinnost mlčenlivosti při zpracovávání osobních údajů nestanoví. GDPR však stanoví obecnou povinnost správce podle čl. 32 GDPR přijmout vhodná technická a organizační opatření k zajištění úrovně zabezpečení osobních údajů odpovídající riziku pro práva a svobody fyzických osob. 2) Mezi tato opatření patří mimo jiné i schopnost zajistit neustálou důvěrnost údajů. Obecnou povinnost mlčenlivosti lze tedy dovodit z tohoto ustanovení.

Tajemník úřadu je jednou ze stěžejních osob v územním samosprávném celku, respektive v jeho úřadu. Tajemník je nadřízen všem zaměstnancům obce zařazeným do úřadu územního samosprávného celku 1) a plní vůči nim úkoly zaměstnavatele. Je odpovědný za plnění úkolů obecního úřadu v samostatné i přenesené působnosti s tím, že tuto odpovědnost má přímo vůči starostovi obce. V jednom z minulých čísel 2) jsme se zabývali právním postavením a pravomocemi tajemníka úřadu, aktuální příspěvek se věnuje krokům směřujícím k jeho jmenování a procesu výběrového řízení.

Předkládáme vám třetí díl z desetidílného seriálu k otestování vašich znalostí v oblasti účtování o majetku u ÚSC. Chybné účtování o majetku může mít dopad na výsledek hospodaření. Opravování dlouholetých účetních či evidenčních chyb bývá složité a pracné. V neposlední řadě je správné účtování o majetku důležité z hlediska případné přijaté dotace.

Předkládáme vám druhý díl z desetidílného seriálu k otestování vašich znalostí v oblasti účtování o majetku u ÚSC. V následujícím příspěvku se budeme věnovat obecným pravidlům účtování. (Poznámka redakce: první díl jsme uveřejnili v č. 10/2022 na s. 15).

Dne 2. 12. 2022 vyšla ve Sbírce zákonů novela zákona o dani z přidané hodnoty , která mimo jiné navyšuje limit obratu pro povinnou registraci k DPH z 1 mil. Kč na 2. mil. Kč. Díky této změně může řada subjektů zažádat o zrušení registrace k DPH. V České republice je nyní zhruba 550 000 plátců DPH a Ministerstvo financí předpokládá, že by s ohledem na navýšení limitu obratu mohlo zrušit svou registraci k této dani zhruba 80 000 subjektů. V tomto článku bych chtěl poskytnout praktický návod na zrušení registrace se zaměřením na činnost územních samosprávných celků (dále jen „USC“) a jimi zřízených příspěvkových organizací (dále jen „PO“).

Předkládáme vám první díl z desetidílného seriálu k otestovaní vašich znalostí v oblasti účtování o majetku u ÚSC. Chybné účtování o majetku může mít dopad na výsledek hospodaření. Opravování dlouholetých účetních či evidenčních chyb bývá složité a pracné. V neposlední řadě je správné účtování o majetku důležité z hlediska případné přijaté dotace.

V tomto článku autoři tematicky navážou na předchozí texty Petra Pospíšila publikované v posledních letech na stránkách tohoto časopisu, které se zaměřovaly na problematiku odpovědnosti za činnost a hospodaření včetně trestní odpovědnosti právnických osob a criminal compliance programů v prostředí územních samosprávných celků a jejich organizací. V nyní předkládaném článku autoři věnují pozornost související problematice whistleblowingu a ochraně oznamovatele a právní úpravě této problematiky, která již nyní určitým subjektům v České republice přináší nové povinnosti a jejíž dopady budou brzy ještě významnější v souvislosti s očekávaným přijetím českého zákona o ochraně oznamovatele.

V době nedávno minulé budily v některých krajích či městech zájem spory, který orgán územního samosprávného celku je oprávněn měnit zakladatelské dokumenty obchodních společností, v nichž má daný územní samosprávný celek majetkovou účast (je jejím společníkem či akcionářem). Tyto spory pak zaměstnávaly kromě daných municipalit Ministerstvo vnitra, správní soudy či protikorupční organizace. Právě problematikou změn zakladatelských dokumentů obecních (krajských) obchodních společností a rozhodovacích pravomocí orgánů územních samosprávných celků se zabývá následující příspěvek.

Postavení úředníků územních samosprávných celků je upraveno zákonem o úřednících územních samosprávných celků , jejich postavení je však v mnoha ohledech specifické. Jako na subjekty vykonávající specifickou činnost ve veřejné správě jsou na ně kladeny vyšší nároky týkající se vzniku pracovního poměru, vzdělávání i povinností.

Zákon č. 312/2002 Sb. , o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o úřednících“), obsahuje kategorizaci úředníků. Zákon rozlišuje „řadové“ úředníky, vedoucí úřadu a vedoucí úředníky. Zmíněný zákon stanoví specifické podmínky, respektive důvody pro odvolání těchto vedoucích zaměstnanců z funkce. Jde o projev zvýšené ochrany jejich postavení. Taxativní vymezení důvodů pro odvolání je odůvodněno potřebou stabilizace vedoucích úředníků. Odvolání vedoucích zaměstnanců z funkce a následné domáhání se jeho neplatnosti u soudu je častým předmětem pracovněprávních sporů.

Dne 3. 2. 2021 byl ve Sbírce zákonů ČR vyhlášen zákon č. 35/2021 Sb. , o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů (dále jen „zákon o Sbírce“), přičemž účinnosti má tento zákon nabýt dne 1. 1. 2022.1) Jedná se o významnou změnu v oblasti normotvorby, respektive publikace právních předpisů vydávaných územními samosprávnými celky (obcemi, městy, kraji) a některými správními úřady. Následující příspěvek má za cíl analyzovat změny a novinky, které tento nový právní předpis přináší zejména pro obce, a porovnat je se stávajícím stavem.

V tomto článku tematicky navážu na své předchozí texty publikované na stránkách tohoto časopisu, v nichž jsem se opakovaně zaměřil na problematiku odpovědností za činnost a hospodaření příspěvkové organizace územního samosprávného celku. Nyní bude pozornost věnována zejména tzv. criminal compliance programům jako relativně novému nástroji reagujícímu na změny v právní úpravě trestní odpovědnosti právnických osob v České republice.

Na úředníky územních samosprávných celků klade zákon č. 312/2002 Sb. , o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o úřednících“), zvláštní požadavky a jeho § 16 obsahuje soubor základních povinnosti úředníků. Speciální úprava těchto povinností úředníků je odůvodněna zvláštní povahou činnosti úředníka. Ustanovení § 16 odst. 6 zákona o úřednících totiž výslovně vylučuje aplikaci § 301 a 303 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, které upravují základní povinnosti zaměstnanců a zvláštní povinnosti některých zaměstnanců.

Zákonem číslo 80/2019 Sb. došlo mimo jiné k novelizaci ustanovení § 13 odst. 3 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), která se týká problematiky takzvaného „přenechání zboží k užití“. Tato změna měla odloženou účinnost na 1. 1. 2020. Byť se do příslušného ustanovení doplnila pouhá tři slova, jedná se pro územní samosprávné celky (dále jen „USC“) o záležitost s významnými dopady na aplikaci DPH v případě některých obchodů s nemovitostmi. V tomto příspěvku bych chtěl popsat možné dopady této změny a také navrhnout související možné účtování.

Novelou zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), došlo s účinností od 1. 4. 2019 k úpravě pro určování základu daně při obchodech směnného typu v rámci § 36 odst. 6 písm. c) ZDPH . Výklad tohoto ustanovení byl dále řešen v rámci dodatečných dotazů Svazu měst a obcí směřovaných na Generální finanční ředitelství (dále jen „GFŘ“), na jejichž přípravě jsem se podílel. V rámci tohoto příspěvku budou použity také závěry z odpovědí GFŘ, které jsme získali v průběhu března roku 2020. V rámci našeho rozboru se zaměříme zejména na oblast směn nemovitostí. Protože se jedná nejen o problém daňový, ale i účetní, budeme se zároveň zabývat otázkou souvisejícího zaúčtování.

V souvislosti s vývojem epidemiologické situace na území České republiky v důsledku výskytu a šíření onemocnění koronaviru SARS-CoV-2 rozhodla dne 12. 3. 2020 vláda ČR o vyhlášení nouzového stavu. Postupně na základě usnesení vlády nebo mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví byla stanovena různá omezení a krizová opatření, zejména týkající se omezení pohybu a shromažďování, konání hromadných akcí, uzavření škol, zákazu vycestování do zahraničí nebo uzavření provozoven. Ke dni zpracování tohoto příspěvku se předpokládá ukončení nouzového stavu dnem 17. 5. 2020.