Služba (stav)

Změny služebního poměru představují široký okruh různých situací. S řadou z nich se setká každý státní zaměstnanec, některé se objevují spíše výjimečně. Co ukazují praktické zkušenosti se zákonem č. 234/2014 Sb. , o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě “), pět let po jeho účinnosti? I tím se zabývá první z článků na toto téma.

Náměstek ministra vnitra pro státní službu vydal dva nové služební předpisy, které reagují jednak na legislativní změny, zejména na velkou novelu zákona o státní službě z roku 2019, jednak na zkušenosti a požadavky z praxe. Tento text se zabývá novinkami a změnami, které tyto služební předpisy přinášejí pro státní zaměstnance a zaměstnankyně i pro služební úřady.

Poslanecká sněmovna dne 23. 1. 2019 schválila dlouze diskutovanou novelu č. 35/2019 Sb. , zákona č. 234/2014 Sb. , o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě “), kterou následně dne 31. 1. 2019 podepsal prezident. Účinnosti nabyla patnáctým dnem po vyhlášení ve Sbírce zákonů ČR. S ohledem na čerstvé datum nabytí účinnosti je účelné podívat se na změny, které tato novela přinese. Z pohledu služebních úřadů a jejich personalistů se v některých ohledech může jednat o vítané výjimky a zjednodušení, v jiných případech o komplikace nebo zřídka se vyskytující zvláštnosti.

Jedním z cílů kladených na zákon č. 234/2014 Sb. , o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě “), v době jeho přijetí byla i profesionalizace státní správy. Hlavním prostředkem, jak tohoto cíle dosáhnout, je zvýšený důraz kladený jednak na vzdělání státních zaměstnanců, jednak na jejich další vzdělávání v průběhu trvání služebního poměru.

Zákon č. 234/2014 Sb. , o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě “), v ustanovení § 116 odst. 1 ukládá služebním úřadům povinnost vytvářet podmínky pro sladění rodinného a osobního života státních zaměstnanců s výkonem služby. Kromě nejzákladnějších úkolů, které služební úřady podle zákona o státní službě mají – zejména dbát o řádné plnění služebních úkolů – tak vyvstává do popředí i povinnost služebního úřadu jako jednoho typu zaměstnavatele dbát o své zaměstnance a jejich potřeby ve vztahu k mimopracovnímu životu. Při své činnosti a postupech je tedy mimo jiné povinen tento svůj úkol respektovat.

Jednou z nejzásadnějších odchylek od zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně 234/2014 Sb. , o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě “), je institut kárné odpovědnosti státního zaměstnance. S tímto institutem pak neoddělitelně souvisí proces projednávání kárného provinění, kterým je kárné řízení. Kromě příslušných ustanovení zákona o státní službě (a subsidiárně dalších předpisů, zejména správního řádu ) je nutné při aplikaci tohoto institutu přihlédnout i k metodickému pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 3/2016, kterým se stanoví podrobnosti kárné odpovědnosti státních zaměstnanců a kárného řízení (dále jen „Metodický pokyn“). Je nezbytné rovněž sledovat rozhodovací praxi kárné komise druhého stupně a výhledově i příslušnou judikaturu.

Výběrové řízení je jedním z nejkomplikovanějších institutů zákona č. 234/2014 Sb. , o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě “), a představuje značně administrativně náročnou disciplínu jak pro uchazeče, tak zejména pro personalisty služebních úřadů. Jde o velice formalizovaný proces, s různými speciálními ustanoveními v závislosti na obsazované pozici, charakteristice uchazeče i fázi řízení. Účelem tohoto textu není představit ty nejzákladnější atributy výběrového řízení, neboť s nimi jsou již služební úřady dostatečně obeznámeny. Zaměřuje se spíše na problematické otázky vyvolané jednak veřejnoprávní povahou zákona o státní službě , jednak nedokonalostí samotné právní úpravy.

Služební hodnocení představuje nejzásadnější nástroj personálního řízení státních zaměstnanců podle zákona č. 234/2014 Sb. , o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě “). Aby mohl být služebními orgány efektivně a řádně využíván, je nezbytné dobře porozumět jeho účelu, podstatě a úpravě. Přestože se jedná o relativně nový institut, bude letos prováděno již potřetí, a je tedy možné vyhodnotit i některé jeho problematické aspekty.