Soutěž hospodářská

Dne 1. 9. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 262/2017 Sb. , o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže a o změně zákona č. 143/2001 Sb. , o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o náhradě škody“).

V Poslanecké sněmovně Parlamentu je v prvním čtení vládní návrh zákona o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže a o změně zákona č. 143/2001 Sb. , o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (zákon o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže).

Leniency program v evropském a českém soutěžním právu JUDr. Zdeňka Tesařová Hospodářská soutěž a s ní neoddělitelně spojená existence konkurence jsou v mnoha ekonomických teoriích označovány za základ dobře...

Nadepsaná právní úprava vychází ze zákona č. 143/2001 Sb. , o ochraně hospodářské soutěže, v úplném znění (dále též jen „zákon“). Tento zákon upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále jen „zboží“) proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení (dále jen „narušení“): a) dohodami soutěžitelů, b) zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, nebo c) spojením soutěžitelů.

Politika hospodářské soutěže je jednou z nejstarších politik Evropské unie. Dá se říci, že původní úvahy se nejprve zaměřovaly na samotný pojem hospodářské soutěže a tvorbu základních předpisů. Postupem času se však myšlenky kolem hospodářské soutěže více zaměřily na její rozvoj a aplikaci v praxi. Díky tomu se řada odborníků této oblasti pravidelně věnuje ve svých odborných článcích a publikacích. Oblast ochrany hospodářské soutěže lze charakterizovat jako relativně samostatný soubor právních norem, které upravují ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu vyloučení, omezení, nebo jinému narušení či ohrožení. Základní druhy jednání, která jsou v rámci hospodářské soutěže vyloučena, jsou dohody narušující hospodářskou soutěž, zneužití dominantního postavení na trhu a tzv. spojení soutěžitelů. Z pohledu fungování obchodních vztahů jsou považovány za nepostradatelné tzv. vertikální distribuční dohody uzavírané na rozdílných úrovních trhu. Dle řady odborníků vertikální dohody mohou být jak pro spotřebitele, tak i pro samu hospodářskou soutěž na jedné straně příznivé, na straně druhé však mohou soutěž poškodit, zkreslit, omezit či vyloučit, a tím v důsledku poškodit konečného spotřebitele.1 Zcela logicky proto praxe fungující hospodářské soutěže vyústila v určitý kompromis mezi nezasahováním do tržních vztahů dodavatelů a distributorů a zasahováním, avšak s předem stanovenými podmínkami. Vrátím-li se zpět k obecně zakázaným dohodám omezující hospodářskou soutěž, jsem toho názoru, že i tyto dohody mohou v určitých případech přinášet užitek, např. zvýšením efektivity výroby či umožněním přístupu na nové trhy. Z tohoto důvodu byly přijaty určité druhy výjimek, které definují kategorie smluv, automaticky vyňatých z již zmíněného obecného zákazu. Cílem tohoto příspěvku není vyčerpávajícím způsobem se zabývat celou širokou problematikou blokových výjimek, zaměřím se pouze na vybrané otázky z oblasti blokových výjimek ze zákazu vertikálních dohod s důrazem na oblast motorových vozidel. Ačkoliv jsem si vědoma, že se jedná o téma, které je velmi specifické, je tato oblast právní úpravy dle mého názoru velmi aktuální, neboť se domnívám, že koupě a prodej motorového vozidla je běžnou součástí života každého z nás. Pro někoho je motorové vozidlo luxusním zbožím, pro jiné zas neoddělitelnou součástí jeho podnikatelské činnosti či nezbytným dopravním prostředkem, bez kterého se v dnešní době řada z nás již neobejde.