Výzkum a vývoj

Krajský soud stěžovatelce přisvědčil, že zákon výslovně nestanovuje, že v projektové dokumentaci musí být uvedeno „kdo, kdy a jak bude kontrolu provádět“, jakož s ní souhlasil i v tom, že po ní nelze požadovat, aby do projektové dokumentace „obsáhle rozepisovala jednotlivé výpočty, které musí být provedeny, zkoušky a další kontrolní postupy, které plynou z technických norem“. Krajský soud též v obecné rovině konstatoval, že daňovým subjektům nelze ukládat povinnost, aby do projektové dokumentace uváděly např. jméno kontrolující osoby, den a čas, kdy bude kontrolu provádět, ani vzorečky pro výpočty použité při kontrole. Krajský soud ovšem na druhé straně správně konstatoval, že je povinností daňového subjektu, aby v projektové dokumentaci uvedl způsob kontroly a hodnocení postupu řešení projektu a dosažených výsledků takovým způsobem, aby bylo zřejmé, jaký mechanismus bude při kontrole a hodnocení použit, kým bude kontrola prováděna (nikoli konkrétní jméno, ale např. pracovní pozice apod.), jakož i s jakou četností bude kontrola prováděna s ohledem na fáze jednotlivých projektů.

Na který účet zaúčtovat fakturu za vývoj zařízení (320.000 Kč)? Dále fakturu za zhotovení návodů, a za zhotovení štítků, dále jak zaúčtovat fakturu od externí firmy za dílčí práce na výrobku (osazení desky-která je součástí výrobku)? A pak jak dále proúčtovat tyto náklady do výrobku?

Poplatníci mohou s účinností od roku 2005 od základu daně odečíst dle § 34 odst. 4 a 5 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “ nebo „zákon o daních z příjmů “) odpočet na podporu výzkumu a vývoje (dále jen „odpočet“).

Poplatníci mohou s účinností od roku 2005 od základu daně odečíst dle § 34 odst. 4 a 5 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “ nebo „zákon o daních z příjmů “) odpočet na podporu výzkumu a vývoje (dále jen „odpočet“).

Daňová odčitatelná položka na podporu výzkumu a vývoje je i nadále středem zájmu daňových kontrol. Daňové subjekty, které uvažují o jejím využití, se tak musí mít na pozoru a přípravu souvisejících podkladů v nejmenším nepodceňovat.

Plátce uhradil v 5/2023 zálohy na dlouhodobý nehmotný majetek (patenty na výzkum a vývoj). Od 1. 6. 2023 se stal plátcem DPH. Má nárok na zpětné vrácení DPH?

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že takto vymezený způsob kontroly a hodnocení postupu řešení projektu a dosažených výsledků nelze považovat za dostatečně konkrétní, aby mohl naplňovat zákonný požadavek § 34 odst. 5 zákona o daních z příjmů vykládaný ve světle judikatury shrnuté výše. Závěr krajského soudu, podle něhož byl způsob vymezení sice na hranici akceptovatelnosti, ale dostatečný, není v souladu se zvýšenými nároky, které je třeba podle této judikatury klást na splnění formálních požadavků na projekty výzkumu a vývoje. Je pravda, jak uvedl krajský soud, že z vymezeného způsobu kontroly a hodnocení vyplývá, kdo měl kontrolu provádět, v jakých intervalech tak měl činit a v jaké formě měl výsledky kontroly zaznamenat. Z posuzovaných projektů však nevyplývá nic konkrétního o samotném obsahu kontroly a hodnocení. Nebylo nijak vymezeno, podle jakých pravidel (kritérií, metodiky) se mělo po věcné stránce hodnotit, zda a do jaké míry bylo řešení projektu úspěšné. Žádná taková konkrétní pravidla, která by odrážela uskutečněnou seriózní vědeckou práci, přitom nelze dovodit ani z každoročního hodnocení navázaného na rámcové vymezení činností pro jednotlivé roky řešení projektů, o kterou se opřel krajský soud.

Stručně řečeno, pakliže měl stěžovatel v úmyslu nárokovat podporu výzkumu a vývoje v podobě odpočtu dle § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů , musel být připraven strpět s tím přirozeně spjatý následek v podobě zpřístupnění relevantní dokumentace správci daně, byla-li k prověření jeho postupu při uplatnění odpočtu prováděna daňová kontrola.

V souzené věci je však podstatné, že pro možnost uplatnění nákladů na klinické hodnocení léků jako položky odčitatelné od základu daně musí být, vedle podmínky, aby činnost naplňovala definiční znaky výzkumu a vývoje, naplněna též negativní podmínka stanovená zákonem (a specifikovaná pokynem D–288 v bodu 7.), že tuto činnost při realizaci projektu musí poplatník provádět sám a nepořizovat ji jako službu. Touto podmínkou je vyjádřen účel dotčeného ustanovení, tedy podpora výzkumu a vývoje prováděná vlastními pracovníky v rámci jednoho podnikatelského subjektu (důraz přidán). Nepřiléhavá je též argumentace stěžovatelky, že výklad provedený daňovými orgány by vedl k tomu, že náklady na klinické hodnocení léků nebude moci jako odečitatelnou položku od základu daně uplatnit nikdo, ani stěžovatelka, ani zadavatel. Ze shora uvedeného vyplývá, že účelem zákona v rozhodném znění není, aby daňové zvýhodnění spojené s prováděním činností výzkumu a vývoje mohlo být uplatněno „za každou cenu“, ať již tuto činnost provádí kdokoli. Naopak, cílem je nepřímá podpora rozvoje vědeckovýzkumných kapacit právě a jen u poplatníka, který výzkum a vývoj vlastními materiálními a personálními prostředky provádí. Nehodlá-li (či nemůže) provádět veškeré činnosti výzkumu a vývoje svými silami, ale nakoupí tyto činnosti jako službu, není důvodu tento způsob provádění výzkumu a vývoje daňově zvýhodňovat prostřednictvím nepřímé podpory dle § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů .

Nejvyšší správní soud připomíná, že k tomu, aby mohla být určitá činnost podřazena pod vývoj ve smyslu § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů , „nepostačuje prostá či rutinní aplikace existujícího nového či zdokonaleného řešení, ale je nezbytné takové nové či zdokonalené řešení rovněž vytvářet“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. června 2020 č. j. 7 Afs 447/2018 - 55, zvýrazněno nyní). Stěžovatelka však nové řešení, tj. vyvíjený lék, nevytvářela, pouze zadavateli klinického hodnocení pomáhala s jeho testováním. Vlastní výzkumnou činnost (hledání optimálního složení léku) prováděl zadavatel. Nejvyšší správní soud rozhodně nechce snižovat význam podílu stěžovatelky na vývoji léků, přesto však její činnost nelze z výše uvedených důvodů považovat za výzkum ani vývoj ve smyslu zákona o daních z příjmů .

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2022, čj. 8 Afs 170/2020-49

Jak vyplývá z bodu 39 rozsudku krajského soudu, právě touto optikou posuzoval vymezení cílů projektů ve stěžovatelkou předložené dokumentaci a Nejvyšší správní soud mu dává za pravdu, že popsaným požadavkům tato dokumentace nedostála. Tento nedostatek lze demonstrovat i na stěžovatelkou příkladmo uvedeném projektu č. 29. V něm je cíl vymezen jako „Perforování plechu (RIMIC)“. Takto vymezený cíl však nevypovídá nic o tom, v čem bude vývojová činnost spočívat. Skutečnost, že stěžovatelka vyrobí označené zařízení, které bude pracovat s patentovanou technologií RIMIC nijak nesvědčí o tom, že stroj bude zkonstruován na základě znalostí a dovedností, kterými stěžovatelka předtím nedisponovala, resp. které nebyly běžně známé. Na tom nic nemění, že se jedná o nové a jedinečné zařízení. Jak již uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 6. 2020, č. j. 7 Afs 447/2018 - 55 : „Novost a jedinečnost je totiž dána u každého zařízení, které je vyrobeno tzv. „na míru“. Tyto vlastnosti však samy o sobě ještě negarantují, že je dané zařízení výsledkem výzkumné či vývojové činnosti. Při té totiž, zjednodušeně řečeno, nejde jen o zhotovení dalšího an sich originálního výstupu, ale o jeho vytvoření za pomoci principiálně zcela nových řešení.“ Stěžovatelka proto měla v cíli projektu ozřejmit, jak hodlá dosáhnout kýženého cíle (sestrojení daného jednoúčelového zařízení) za pomoci nových, neověřených či nevyzkoušených způsobů aplikace dostupných (stávajících) znalostí. Jí užitý heslovitý popis cíle projektu bez vysvětlení novosti navrhovaného řešení ve srovnání se stávajícím stavem poznání nelze považovat za objasnění cíle projektu, které jsou dosažitelné v době řešení projektu a vyhodnotitelné po jeho ukončení. Za cíl projektu nelze považovat ani popis funkcí daného zařízení a jeho přínosu, neboť zde není nijak ozřejměn prvek novosti samotného řešení aplikovaného stěžovatelkou. Nedostatečným (heslovitým) popisem cíle trpí všechny projekty, u nichž stěžovatelka uplatnila odčitatelnou položku. V bodě 39 rozsudku krajský soud provedl toliko jejich příkladmý výčet. Nedostatečné vymezení cíle projektu je přitom třeba považovat za zásadní formální nedostatek, neboť tato náležitost definuje samotnou výzkumnou a vývojovou činnost (vymezuje její podstatu, budoucí náplň a průběh).

Existují dva druhy motivací, jak nasměrovat lidi nebo firmy žádoucím směrem – cukr a bič. První motivace je pozitivní. Odměňuje žádoucí chování, a to například daňovými slevami na děti nebo finanční podporou čistších technologií, čímž říká: „Ano, tak to dělej!“. Druhá motivace je negativní. Trestá nežádoucí chování, a to např. vyššími daněmi nebo emisními poplatky, a tím nabádá: „Ne, tak to nedělej!“. Psychologové se vesměs shodují, že efektivnější je první způsob. Tam patří také odpočty od základu daně z příjmů na podporu výzkumu a vývoje i na podporu odborného vzdělávání.

Některé vybrané oblasti z praxe k odpočtu na podporu výzkumu a vývoje Ing. Ludmila Dvořáčková Informace k projektům výzkumu a vývoje z roku 2017 V aktuální soudní judikatuře je...

Odpočet na podporu výzkumu a vývoje představuje položku odčitatelnou od základu daně ve smyslu § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů . Navazující ustanovení § 34 odst. 5 a § 34a až 34e zákona o daních z příjmů pak vymezují konkrétní podmínky pro uplatnění tohoto odpočtu, jehož účelem je nesporná daňová podpora výzkumně-vývojových aktivit poplatníků. Článek navazuje na expertní příspěvky vydané v č. 5/2016 a č. 1/2017 a shrnuje vývoj této daňové kategorie, to vše s ohledem na přibývající judikaturu a novelu zákona o daních z příjmů účinnou od 1. 4. 2019 (zákon č. 80/2019 Sb. ). Cílem příspěvku je přiblížit tyto zákonné podmínky, důsledky spojené s jejich nenaplněním a také poukázat na některé zajímavosti s tímto odpočtem spojené.

Položky odčitatelné od základu daně představují položky, kterými se snižuje základ daně, nikoliv daň. Jejich efekt tedy není tak velký jako v případě slev na dani, přesto by bylo velkou chybou je v praxi opomenout a neuplatnit. Mohou je uplatnit jak fyzické, tak i právnické osoby. Právní úprava je obsažena v § 34 a násl. zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Mezi tyto položky odčitatelné od základu daně patří daňová ztráta, odpočet na podporu výzkumu a vývoje, odpočet na podporu odborného vzdělávání. V následujícím příspěvku se budeme blíže zabývat odpočtem na podporu odborného vzdělávání, který je vymezen v § 34f až 34h ZDP . Jedná se o úpravu, která byla do ZDP zavedena od 1. 1. 2014. Důvodem pro zavedení tohoto odpočtu byla nutnost prohloubení spolupráce škol a zaměstnavatelů především v oblasti sdílení výrobních (učebních) prostředků, předávání zkušeností a získávání pracovních návyků žáků a studentů přímo na pracovišti zaměstnavatele.

Odpočet na podporu výzkumu a vývoje je pro poplatníky daně z příjmů právnických i fyzických osob možností (nikoliv povinností), jak využít daňové zvýhodnění v případech, kdy se tyto subjekty zabývají činnostmi výzkumu a vývoje. Podmínky pro uplatnění odpočtu na podporu výzkumu a vývoje (dále jen „odpočet“) jsou stanoveny v § 34 odst. 4 a 5 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále jen „ZDP “), a dále pak v ustanoveních § 34a až 34d ZDP .

Odpočet na podporu výzkumu a vývoje (dále jen „odpočet“) byl zaveden do zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZDP “ nebo „zákon o daních z příjmů “) s účinností od roku 2005 a od té doby zaznamenal řadu změn. Podmínky pro uplatnění odpočtu v základu daně jsou pro rok 2020 definovány v ustanovení § 34 odst. 4, 5–34d ZDP . Podle § 34e ZDP může poplatník požádat správce daně o závazné posouzení nákladů vynaložených na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtu. Závazné posouzení je zpoplatněno.

V minulé části jsme se seznámili s věcným vymezením účetní kategorie stálých aktiv – dlouhodobého nehmotného majetku („DNM“), které je mimochodem relevantní rovněž pro účely daní z příjmů. V běžné firemní praxi jde zejména o programové vybavení, přičemž na rozdíl od daní z příjmů si účetně významný hodnotový limit stanoví individuálně každá účetní jednotka. Dále jsme probrali otázku, v jakém okamžiku vzniká příslušné účetní aktivum, což přirozeně hraje roli hlavně při jeho dlouhodobějším pořizování. Na tento účetní základ nyní navážeme podrobnostmi týkajícími se technického zhodnocení DNM a v praxi asi nejnáročnějšího zástupce této účetní položky – nehmotných výsledků vývoje.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2019, čj. 1 Afs 429/2018-41