Vznik společnosti

Společnost s r. o. vznikla 29. 4. 2024, má jediného společníka, který je jednatelem. Společnost byla založena tzv. na klíč firmou, která se na to specializuje. Tato firma zaslala 5. 4. 2024 jednateli fakturu s následujícími položkami: Základní kapitál 10 000 Kč, Doručení 99 Kč, Zákoný poplatek za živnostenské oprávnění 1 000 Kč, Zákonný poplatek za služby notáře 4 500 Kč, Založení firmy 1 499 Kč, ceny jsou bez DPH. Účtovat budu až k 29. 4. 2024, můžu dát do účetnictví tuto fakturu jako takovou a jak ji mám správně zaúčtovat? Nebo mám dát jednotlivé položky z ní jen do interních dokladů? Fakturu zaplatil jednatel ze svého soukromého účtu, všechny tyto položky tedy budou proti účtu 365, pokud jsem to správně pochopila, ale jejich samotné účtování mi není jasné, zvlášť základní kapitál, který se takto s ostatními položkami zaplatil této firmě a ta ho potom vložila na nově vzniklý bankovní účet, na který máme „Smlouvu o zřízení a vedení BÚ pro splácení vkladů před vznikem obchodní společnosti“. Tento účet jsme po pár měsících nechali zrušit a peníze z něj (stále pouze základní kapitál) banka poslala na náš nový účet, který jsme si už zřídili sami dle svého výběru a nebyl nám „nadiktován“ firmou, která nám společnost zakládala. 

Vznik společnosti s r. o. dne 1. 11. 2023, plátce DPH od 20. 2. 2024. 1) Společnost zaplatila zálohu v prosinci 2023 ve výši 100 000,- na nákup automobilu, který bude dodán během roku 2024. Musím uplatnit DPH ze zálohy v prvním přiznání k DPH za únor, nebo lze uplatnit celé DPH z konečné faktury? 2) Společnost nakoupila v roce 2023 drobný majetek > 10.000,-, na dokladu samozřejmě neuvedené DIČ. Mohu uplatnit DPH z těchto dokladů > 10.000,- v prvním přiznání k DPH? Nebude problém v kontrolním hlášení? Popř. je potřeba žádat o opravné doklady, kde bude již uvedené DIČ? 

Koncem roku 2022 bylo založeno s. r. o. Zakladatelé manželé, oba dva jsou jednatelé, společníkem jen manžel. S. r. o. bylo založeno se záměrem provozování stomatologické praxe. Bylo založeno zatím s činností výroba, obchod, služby a začalo jednání směřující k udělení povolení vykonávat zubní lékařství. Předpokládalo se, že činnost bude povolena do tří měsíců od vzniku s.r.o. Manželka/ jednatelka firmy/ je zubní lékařka a a v s. r. o. měla začít vykonávat na pracovní smlouvu činnost zubní lékařky. Stomatologickou praxi mělo s. r. o. začít provozovat začátkem roku 2023. Pak se termín posunul na 1. 4. 2023 posléze na 1. 6. 2023. Je září a stále se čeká na další a další povolení, aby se mohla udělit registrace nestátního zdravotnického zařízení a s.r.o. by konečně mohlo začít vykonávat tuto činnost. Z účtu s. r. o. se v průběhu roku zaplatilo několik školení pro lékařku. Předpokládalo se, že s. r. o. už bude mít dávno povolení k provozování zubní praxe a jednatelka už bude v s. r. o. zaměstnaná jako zubní lékařka na HPP. Některá školení již proběhla, lékařka se jich zúčastnila. Bude v tomto případě již proběhlé školení daňovým nákladem s. r. o.? Toto školení zaúčtujeme do nákladů, ale nedaňově. V obou případech by to bylo pro jednatelku – lékařku osvobozeno od daně z příjmu podle § 6 odst. 9 ZDP, zároveň by nepodléhalo odvodům sociálního a zdravotního pojištění? Nebo musíme zaúčtovat jako pohledávku za jednatelkou (lékařkou) a jednatelka by měla uhradit s. r. o. peníze za školení jako soukromý výdaj jednatele?

Nová společnost vznikla dne 1. 1. 2023, plátcem DPH se stala od 1. 1. 2023 .Nyní přišla faktura za doménu, od 15. 12. 2022 - 15. 12. 2023. Můžu účtovat do nákladů a uplatnit DPH z výše uvedné služby za období 12/2022, když společnost datuje svůj vznik od 1. 1. 2023 a zároven i plátcem DPH je od 1. 1. 2023.

Je možné za nějakých okolností uplatnit náklady na založení dceřiné společnosti jako daňově uznatelné pro mateřskou organizaci nebo jsou vždy daňově uznatelné pouze u dceřiné společnosti, a pokud byla faktura vystavená od notáře na matku, tak je nutné jí přefakturovat na dceru? Tím pádem pokud došlo k uplatnění nároku na DPH, tak zároveň přefakturací dojde k odvedení DPH na výstupu, protože dcera je neplátce DPH. Nebo to lze udělat jiným způsobem? 

Veřejná obchodní společnost je podle § 95 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. , o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „zákon o obchodních korporacích “), ve znění pozdějších předpisů, společností alespoň dvou osob (společníků), které se účastní na jejím podnikání nebo správě jejího majetku a ručí za její dluhy společně a nerozdílně. Jedná se o obchodní korporaci typu osobní společnosti, kterou lze podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o obchodních korporacích založit jen za podnikatelským účelem nebo za účelem správy vlastního majetku. Společníky veřejné obchodní společnosti mohou být jak fyzické osoby, tak i právnické osoby (je-li společníkem veřejné obchodní společnosti právnická osoba, vykonává práva a povinnosti společníka jí pověřený zmocněnec, kterým může být pouze fyzická osoba).

V odpovědích na zahajovací rozvahu (např. Ing. Jiří Vychopeň, dne 8.8.2022 - otázka "Založení nového s.r.o. - zahajovací rozvaha") je uvedeno, že v zahajovací rozvaze se může uvádět i "Dluh vůči vkladatelům vzniklý dne zákona o obchodních korporacích." To samé je uvedeno i v ČSÚ č.012, čl. 3.1.1.1.a). Prosím o uvedení alespoň jednoho příkladu z praxe. V zákoně o obchodních korporacích nemohu najít ustanovení, kterému bych výše uvedenou formualci uměl přiřadit.

Možná si říkáte, jestli je v dnešní době toto téma aktuální. V roce 2020 vzniklo 27 228 společností, což je nejnižší počet za šest let. Doufejme, že se tento počet bude opět zvyšovat.

Dne 13. 2. 2020 byla v částce 16 Sbírky zákonů publikována novela zákona o obchodních korporacích – zákon č. 33/2020 Sb. , kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb. , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích , dále také „ZOK “), ve znění zákona č. 458/2016 Sb. , a další související zákony, s účinností od 1. 1. 2021. Z doprovodných změnových zákonů týkajících se účetnictví, uvedeme změny v zákonu č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZÚ “), a zákonu č. 304/2013 Sb. , o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, v části týkající se zveřejňování účetní závěrky.

Akciová společnost patří mezi obchodní korporace, které upravuje zákon č. 90/2012 Sb. , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích , dále jen „ZOK “). Akciové společnosti se týkají § 243–551 tohoto zákona. Základní kapitál akciové společnosti je rozvržen na určitý počet akcií a vyjadřuje se v českých korunách. V případě, že akciová společnost vede podle zvláštního zákona účetnictví v eurech, může vyjádřit základní kapitál v eurech. Výše základního kapitálu se zapisuje do obchodního rejstříku a je rozvržena na určitý počet akcií a činí alespoň 2 000 000 Kč, nebo 80 000 EUR. Akcie téže společnosti mohou mít různou jmenovitou hodnotu. Forma akcií může být buď na jméno, nebo na majitele. Akcie na majitele mohou být vydány pouze jako zaknihovaný cenný papír. Emisní kurs akcie nesmí být nižší, než je její jmenovitá hodnota. Je-li emisní kurs akcie vyšší než její jmenovitá hodnota, tvoří tento rozdíl emisní ážio. Vedle akcií se jmenovitou hodnotou může společnost vydat kusové akcie, které představují stejný podíl na základním kapitálu a nemají žádnou jmenovitou hodnotu, ale pouze hodnotu účetní stanovenou podílem základního kapitálu a počtu akcií.

Vznik, rozdělení, sloučení, splynutí nebo zrušení příspěvkových organizací Jaroslava Svobodová I. Příspěvkové organizace zřizované územními samosprávnými celky Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších...

Společnost s ručením omezeným patří u nás mezi nejrozšířenější právní formu obchodní společnosti. Pravidla počínaje jejím založením a konče jejím zrušením upravuje zákon č. 90/2012 Sb. , o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů, v § 132–242 . Důležitou oblastí účetnictví každé obchodní společnosti jsou operace týkající se základního kapitálu. Ten představuje souhrn všech vkladů společníků. U společnosti s ručením omezeným stanoví zákon minimální výši vkladu 1 Kč, pokud společenská smlouva neurčí výši vkladu vyšší. To je sice pro zakládající společníky příznivé, neboť nepotřebují do začátku podnikání kapitál, avšak společnost s takto nízkým základním kapitálem není pro obchodní partnery příliš důvěryhodná. Proto se doporučuje založit společnost s vyšším základním kapitálem, a to částkou, která je dobře dělitelná (nejlépe částkou 1 000 Kč), což následně usnadňuje manipulaci s obchodními podíly. 1)

Zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), který nabyl účinnosti 1. 1. 2014, přinesl do právního řádu novou statusovou vlastnost právnických osob – veřejnou prospěšnost. Obč. zák. sice zakotvil definici veřejné prospěšnosti, ale dosud nebyl přijat zákon,1 1) který by stanovil podmínky, za kterých má veřejně prospěšná právnická osoba právo na zápis statusu veřejné prospěšnosti do veřejného rejstříku, a další s tím související otázky. Současná úprava posuzování veřejné prospěšnosti je neúplná a v zásadě bez možnosti a způsobů využití. Již tři roky tak trvá situace, kdy právní řád sice zná status a definici veřejné prospěšnosti právnických osob, ale těmto subjektům v důsledku absence právní úpravy neumožňuje, aby jej vůbec získaly. V současné době je připraven vládní návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti a o změně souvisejících zákonů (dále jen „návrh“).2 2)

Právnickou osobu lze ustavit zakladatelským právním jednáním, zákonem, rozhodnutím orgánu veřejné moci, případně i jiným způsobem dle příslušných právních předpisů. Jde tedy o předpoklad vzniku právnické osoby. Je-li zakladatelů více, zakládá se právnická osoba přijetím stanov nebo uzavřením jiné smlouvy, jediný zakladatel tak činí právním jednáním obsaženým v zakladatelské listině, avšak pouze tehdy, připouští-li to zákon. Jediný zakladatel tak může (prostřednictvím zakladatelské listiny) založit pouze kapitálovou společnost, tj. společnost s ručením omezeným nebo akciovou společnost.

Ať už se českému podnikatelskému subjektu působícímu v České republice daří nebo ne, může být pro něj výhodné zkusit štěstí v zahraničí. Kromě ekonomických a právních problémů s tím spojených bude ale muset řešit také otázku zdanění těchto příjmů. A právě hlavně s tímto úkolem by měl pomoci předkládaný příspěvek. Naprostá většina států, kde lze reálně uvažovat o působení českých podnikatelů, patří mezi cca 80 tzv. smluvních států, s nimiž má Česká republika uzavřenu účinnou smlouvu o zamezení dvojího zdanění (dále také jen „Smlouva“). Proto si vcelku klidně můžeme dále omezit zahraničí pouze na tyto tzv. smluvní státy.