Zahraniční obchod

Novela zákona o DPH č. 355/2021 Sb. ze dne 14. 9. 2021 (dále jen „novela ZDPH “) dovršila změny týkající se DPH u zahraničních obchodů – v poslední době došlo v roce 2019 ke změnám ve zdanění přeshraničních služeb, v roce 2020 ve zdanění dodání zboží do jiných členských států osobám registrovaným k dani. Novela ZDPH promítla do zákona o DPH se zpožděním změny předpisů EU, které byly členské státy povinny uplatňovat již od 1. 7. 2021. Po změnách uplatňovaných od 1. 7. 2021, resp. od účinnosti novely ZDPH (od 1. 10. 2021) by v nejbližší době nemělo k žádným systémovým změnám v uplatňování DPH u zahraničních obchodů dojít, protože o zavedení tzv. konečného systému zdanění obchodu mezi členskými státy navrženého v letech 2017 a 2018 se stále diskutuje. V nejbližší době se tak zřejmě uplatní jen již schválené změny, jako je oznamování přeshraničních plateb poskytovateli platebních služeb od roku 2024 dle Směrnice 2020/284 a určité úlevy ve zdanění přeshraničních obchodů malými podniky (v ČR se jedná o neplátce DPH) od roku 2025 dle Směrnice 2020/285. Novela ZDPH se týká uplatnění DPH u tzv. prodeje zboží na dálku a u dovozu zboží. Např. e-shopy mohou do konce října DPH ze zásilek do jiných členských států za 3. čtvrtletí 2021 vykázat a odvést na základě čtvrtletního daňového přiznání v systému one stop shopu, pokud se do něho včas zaregistrovaly. Článek se proto věnuje aktuálním problémům souvisejícím s novými eurounijními pravidly, uplatňovanými od 1. 7. 2021, resp. s opožděným přijetím novely ZDPH .

Český plátce se poměrně běžně může setkat s mezinárodním prvkem u DPH. Důležité je nejen určit správný režim DPH, ale dalším důležitým krokem je i správné vykázání zahraniční transakce z pohledu DPH. Pro tyto mezinárodní transakce platí řada pravidel (například existence různých řádků, různých výkazů, odlišné okamžiky pro datum povinnosti přiznat daň nebo plnění, směnné kurzy), která jsou odlišná od pravidel pro tuzemská plnění, jež vykazování činí poměrně komplikovanou záležitostí. Nesprávné vykazování může vést k prověřování a ke kontrolním postupům ze strany správce daně. Cílem tohoto článku je shrnout základní pravidla pro vykazování nejčastějších mezinárodních transakcí v rámci tiskopisu přiznání k DPH včetně souvisejících výkazů jako je souhrnné hlášení, kontrolní hlášení či výkaz Intrastat. Článek tato základní pravidla vysvětluje na praktických příkladech.

V předchozím příspěvku o zdaňování ovládaných zahraničních společností, který vyšel v čísle 11/20, byla pozornost věnována základnímu právnímu rámci problematiky CFC pravidel. Pokračování článku je zaměřeno na modelové situace, s jejichž využitím jsou objasněny jednotlivé kroky aplikace pravidel a jejich řešení. Článek vychází z právního stavu platného a účinného k 1. 9. 2020, není-li uvedeno jinak.

Do zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP ) byly implementovány články 7 a 8 Směrnice ATAD (směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem, z angl. Anti Tax Avoidance Directive). S účinností od 1. 4. 2019 tak česká legislativa zná tzv. CFC pravidla (z angl. Controlled Foreign Corporation – kontrolovaná zahraniční společnost). Tato pravidla se týkají českých ovládajících společností, které mají své ovládané společnosti v zahraničí. Tento článek specifikuje základní právní rámec a je východiskem pro článek navazující, který prezentuje modelové situace a jejich řešení. Vychází z právního stavu platného a účinného k 1. 9. 2020, není-li uvedeno jinak.

Myslím si, že skoro každý rád využije službu, která je praktická, přehledná a vhodná pro daný typ podnikání. Za takovou službu považuji také palivovou resp. fleetovou kartu různých českých i zahraničních společností – např. CCS, DKV, EuroShell atd.

Směrnice ATAD je dalším z řady právních předpisů, jejichž primárním cílem je boj proti daňovým únikům. Cílem článku je obecně představit jednotlivá opatření uvedená ve směrnici ATAD, která musí být v brzké době transponována do právního řádu České republiky, a zhodnotit možnosti této transpozice.

V současné době je poměrně aktuálním tématem snaha Evropské komise o harmonizaci v oblasti přímých daní, konkrétnější informace však většinou nejsou známy. Tento článek popisuje hlavní rysy návrhu Směrnice o společném základu daně z příjmů, který je v současné době projednáván v pracovních skupinách Komise EU, a nastiňuje i některé problémy spojené s jeho eventuálním přijetím.

Ať už se českému podnikateli – právnické nebo fyzické osobě – u nás daří anebo ne, může být pro něj výhodné zkusit štěstí v zahraničí. Kromě ekonomických, sociálních a právních problémů s tím spojených bude ale muset řešit také otázku zdanění těchto příjmů. Většina států přitom uplatňuje jednak právo na zdanění příjmů, které mají zdroj na jejich území, ať už plynou komukoli (jurisdikce zdroje), a jednak také právo na zdanění veškerých příjmů (i ze zahraničních zdrojů) plynoucích jejich daňovým rezidentům (jurisdikce rezidence). Což má ale logicky za následek, že příjem z podnikání v zahraničí je zdaněn dvakrát, poprvé v zahraničí z titulu tamního zdroje příjmu, a podruhé ještě „doma“, ve státě rezidence poplatníka. Takovéto mezinárodní dvojí zdanění ovšem nevyhovuje nikomu, nejen samotnému podnikateli a jeho zákazníkům, ale ani oběma dotčeným státům, protože významně narušuje, tlumí a znevýhodňuje podnikání v zahraničí, které je s ohledem na komparativní výhody jednotlivých států obecně prospěšné všem. Jak z toho ven. Žádný stát v tomto směru nepůjde příkladem, aby se hrdě jako první vzdal práva na zdanění příjmů z jeho zdrojů či příjmů jeho rezidentů. Znamenalo by to totiž citelný výpadek příjmů z daní a otevřely by se dveře mezinárodnímu daňovému plánování zneužívajícímu tuto výhodu. Jedinou možností je proto dohoda s ostatními podobně smýšlejícími státy. Za tímto účelem má Česká republika uzavřeno více než 80 smluv o zamezení dvojího zdanění (dále jen „Smlouva“).

Jak vysoké jsou mzdy v Německu? Petr Gola Ekonomika Německa je největší z členských zemí Evropské unie, nominální hrubý domácí produkt je čtvrtý nejvyšší na světě po USA, Číně...

Ať už se českému podnikatelskému subjektu působícímu v České republice daří nebo ne, může být pro něj výhodné zkusit štěstí v zahraničí. Kromě ekonomických a právních problémů s tím spojených bude ale muset řešit také otázku zdanění těchto příjmů. A právě hlavně s tímto úkolem by měl pomoci předkládaný příspěvek. Naprostá většina států, kde lze reálně uvažovat o působení českých podnikatelů, patří mezi cca 80 tzv. smluvních států, s nimiž má Česká republika uzavřenu účinnou smlouvu o zamezení dvojího zdanění (dále také jen „Smlouva“). Proto si vcelku klidně můžeme dále omezit zahraničí pouze na tyto tzv. smluvní státy.