Zahraniční osoba

Podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 postupují občané a instituce ze států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), ze Švýcarska a případně také ze Spojeného království (u všech těchto států budeme v dalším textu používat pojem „členský stát“). Při zaměstnávání osob ze členského státu je aplikován jeden z důležitých principů těchto nařízení, a sice pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti.

Jedním ze způsobů, jak se zúčastnit podnikání na trzích států Evropské unie i mimo ni bez nutnosti kapitálových vstupů do cizího podniku, resp. vkládání finančních prostředků nutných k založení nového podniku, je možnost využít institut pobočky.

Slovenský zřizovatel založil odštěpný závod (organizační složku) v ČR, kde je vedeno účetnictví dle českých předpisů. Musí tato organizační složka zveřejnit účetní závěrku u soudu? 

Následující článek se věnuje místu zdanění v případě, kdy bylo zboží dovezeno do Evropské unie bez celního řízení, dále možnosti získání nároku na odpočet u dovozu pomocí fikce dodání a daňovému řešení dovozu do jiného členského státu, než je Česká republika. Posledním tématem je dovozní režim a dovoz zboží nízké hodnoty.

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 9. 2022 ve věci C-368/21 Hauptzollamt Hamburg (Lieu de naissance de la TVA - II)

Organizační složka zahraniční osoby – anglické společnosti – nákup a prodej zboží. Nikdy nepodávali daňové přiznání k dani z příjmů PO, prý - tím že nemají právní subjektivitu - nevznikla povinnost podávat. Konzultovali na MFCR a snad dávali na FÚ nějaký doklad k tomto tvrzení od renomované firmy (bohužel nemám k dispozici tento dokument, ani nevím v jakém roce to bylo). Mohla bych Vás požádat o stanovisko, zda-li máme podávat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob nebo ne? Předem děkuji za odpověď.

Jsme agentura (s. r. o.), která zajišťuje vystoupení uměleckého souboru. Jednotliví umělci jsou OSVČ, daňoví rezidenti ČR, někteří plátci DPH, a naší agentuře své honoráře fakturují na základě smlouvy o provedení uměleckého výkonu. V červenci jsme zajišťovali vystoupení souboru v zahraničí, které naše agentura fakturovala německému odběrateli. Ten si vyžádal informaci, kolik činí konkrétní honoráře jednotlivých umělců a z této částky v Německu srazil daň z příjmů umělců ve výši 18,8 %. Jak bude vypadat daňový doklad vystavený českým umělcem naší agentuře? Bude základem daně částka původně dohodnutá ve smlouvě (+ DPH), nebo zde bude uvedena částka po sražení německé srážkové daně (+ DPH)? Příklad: Dohodnutý honorář činí 10 000 Kč. Standardně by umělec fakturoval 10 000 Kč + DPH. Z částky 10 000 Kč však byla v Německu stržena daň z příjmů 18,8 %. Pokud by tedy umělec fakturoval 10 000 Kč + 15 % DPH, celkem 11 500 Kč, na účet bychom mu mohli poslat pouze 9 620 Kč a na rozdíl ve výši 1 880 Kč obdrží potvrzení od německého finančního úřadu o zaplacení daně v Německu. Je to v pořádku? Jak toto případně zaúčtovat v našem účetnictví?

Jsme společnost zabývající se údržbou zeleně a vlastníme poměrně dost strojů (sekačky, traktory, auta apod.). Z tohoto důvodu zaměstnáváme vlastního opraváře a nakupujeme náhradní díly. Musí se v tomto případě provádět aktivace (mzdy a náhradní díly)?

Zaměstnávání osob ze zahraničí není v České republice jevem nijak mimořádným a zaměstnavatelé se s touto situací musejí vypořádat i v oblasti placení pojistného na zdravotní pojištění. Tito zaměstnanci mohou přicházet jak z „evropského“ prostoru, tedy ze států, kde se při zaměstnávání, resp. podnikání, postupuje podle dále uvedených koordinačních pravidel Evropské unie, tak z ostatních zemí. To znamená, že při analýze této problematiky musíme v případě osob zaměstnaných u českého zaměstnavatele důsledně rozlišovat:

Daně z příjmů tvoří významnou položku veřejných rozpočtů drtivé většiny států. Pokud plátce příjmu i jeho příjemce jsou rezidenty (občany nebo firmami) pouze jednoho státu, pak zpravidla nevzniká problém, daň z příjmů – za podmínek zákona dané země – přísluší právě a jedině tomuto státu. Jestliže je ale plátce příjmu usazen v jednom státě a příjemce peněz je rezidentem druhého státu, nastává problém. První stát si bude dělat nárok na daň z tohoto příjmu, jelikož jeho zdroj (osoba plátce nebo majetek) a obvykle také důvod placení se nachází právě tam. Ovšem i druhý stát (rezidence příjemce) bude chtít tento příjem zdanit, aby všichni jeho rezidenti byli „spravedlivě“ zdaněni stejně ze všech svých příjmů. Obojí má svou logiku a oba přístupy jsou v praxi většiny států běžné. Aby se tím ale neomezoval mezinárodní obchod – který je přínosem pro oba dotčené státy – je přijímána vnitrostátní právní úprava a uzavírány mezinárodní smlouvy zamezující dvojímu zdanění.

Zpracovávám účetnictví pro firmu A, která uzavřela smlouvu s českou společností B na dodávku a montáž výtopny na Slovensku. Česká společnost B je generálním dodavatelem slovenského klienta. Jde tedy o subdodávku. V jakém režimu bude probíhat fakturace společnosti A vůči společnosti B, přesněji, zda bude mezi českými společnostmi uplatněna přenesená daňová povinnost nebo rozhoduje montáž v jiném členském státě dle § 7 zákona o DPH , řídící se slovenskými zákony?