Důvodová zpráva k zákonu č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb

Ve vztahu k evidenční povinnosti daňových subjektů obsahuje současná právní úprava celou řadu norem, které ukládají povinným subjektům povinnosti spočívající v evidenci vybraných aspektů jejich samostatné činnosti, případně další povinnosti, které jsou svou podstatou obdobné povinnostem obsaženým v návrhu zákona o evidenci tržeb.

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako "daňový řád"), upravuje v § 97 zvláštní záznamní povinnost daňového subjektu uskutečňujícího v rámci své podnikatelské nebo samostatné výdělečné činnosti platby v hotovosti. Daňový subjekt je povinen vést průběžnou evidenci o těchto uskutečňovaných platbách v případě, že obdobnou evidenci o těchto platbách již nevede na základě jiného zákonného ustanovení (tj. pokud bude evidovat tržby podle zákona o evidenci tržeb, pak je v rozsahu této evidence zproštěn záznamní povinnosti). Vedle vedení evidence uložené právním předpisem je nadto správce daně oprávněn uložit povinnému subjektu v odůvodněných případech rozhodnutím vedení zvláštních záznamů pod podmínkou, že takový postup je nutný pro správné zjištění a stanovení daně.

Nejvýznamnější formou evidence je účetnictví, které je upraveno v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o účetnictví"). Předmětem účetnictví je účtování o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona o účetnictví účtují účetní jednotky podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí. Podle § 6 zákona o účetnictví jsou účetní jednotky povinny zachycovat skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví, účetními doklady a zaznamenávat je na základě průkazných účetních záznamů v účetních knihách za podmínek stanovených zákonem o účetnictví.

Na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 a v souladu s ustanovením § 19a zákona o účetnictví mají společnosti kótované na burze povinnost použít pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy upravené právem EU. Smyslem jejich používání v rámci Evropské unie je usnadnění přeshraničního obchodování s cennými papíry a zároveň zajištění srovnatelnosti účetních výkazů těchto společností.

V případě, kdy lze předpokládat, že účetní jednotka bude povinna podrobit se sestavení konsolidované účetní závěrky v souladu s mezinárodními účetními standardy (konsolidovaná účetní jednotka), může tato účetní jednotka v souladu s § 19a odst. 7 rozhodnout o použití mezinárodních účetních standardů pro účtování a sestavení své účetní závěrky k rozvahovému dni konsolidované účetní závěrky. Povinnost použít mezinárodní účetní standardy pro sestavení konsolidované účetní závěrky je uložena § 23a odst. 1 zákona o účetnictví konsolidujícím účetním jednotkám, které jsou emitenty cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu.

Možnost použít pro sestavení konsolidované účetní závěrky mezinárodní účetní standardy je založena § 23a odst. 2 zákona o účetnictví i pro ostatní konsolidující účetní jednotky, tj. takové, které nejsou emitenty cenných papírů. Zákon ponechává na vůli účetní jednotky, zda v tomto případě sestaví výkazy na základě zákona o účetnictví, nebo v souladu s mezinárodními účetními standardy.

Termín "mezinárodní účetní standardy" v sobě zahrnuje Mezinárodní účetní standardy (IAS) vydávané do roku 2001, Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) vydávané od roku 2001, příslušné (SIC, IFRIC) a jejich novelizace.

Zákonem č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách, byla již v minulosti upravena a do právního řádu zavedena povinnost provozovatelů (fyzických osob i právnických osob) maloobchodu a hostinské činnosti na základě živnostenského oprávnění evidovat příjem a výdej jednotlivých plateb ve formě bankovek a mincí nebo prostřednictvím elektronického platebního prostředku, ceniny nebo šeku. Dále byla povinnému subjektu uložena povinnost zajistit uložení stanovených evidovaných údajů ve fiskální paměti pokladny. Povinný subjekt tak byl zatížen povinností obstarat si pro vykonávání činnosti, jejímž předmětem stanovené platby byly, elektronické zařízení nebo počítač s fiskální pamětí. Současně se záznamem údajů o provedené platbě byl povinný subjekt povinen předat zákazníkovi pokladní blok nebo očíslovaný paragon s předepsanými údaji. Byl-li povinný subjekt zároveň plátcem daně z přidané hodnoty, byl nadto zatížen též povinností používat pokladnu umožňující rozlišení plateb za zdanitelná plnění podléhající příslušným sazbám daně z přidané hodnoty, za plnění osvobozená od daně z přidané hodnoty nebo plnění, která předmětem daně z přidané hodnoty nebyla. Uvedený režim se vztahoval zásadně na všechny platby předepsaných forem uskutečněné povinnými subjekty, přesto byly z uvedeného režimu zaznamenávání vyňaty vybrané způsoby uskutečňování plateb (podomní a pochůzkový prodej a prodej prostřednictvím výdejních automatů) a údaje o platbách za vybrané druhy zboží (např. jízdenky hromadné dopravy, ceniny, telefonní karty ad.) bylo možné zaznamenat ve zjednodušeném režimu jako jednu souhrnnou denní platbu za všechny reálně uskutečněné platby. Současně byla povinnému subjektu uložena celá řada doprovodných povinností, zejména povinnost uvádět u pokladny upozornění ve stanoveném formátu s předem stanoveným obsahem o tom, že zákon o registračních pokladnách ukládá prodávajícímu povinnost předat zákazníkovi po provedení platby pokladní blok, očíslovaný paragon nebo pokladní blok vystavený záložní pokladnou. Část první zákona č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách, obsahující tato a další ustanovení zákona o registračních pokladnách, byla včetně příloh č. 1 až 3 zrušena zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, k 1. lednu 2008.

V návaznosti na zrušení soustavy jednoduchého účetnictví v zákoně o účetnictví byla do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, vložena právní úprava Evidence příjmů pro fyzické osoby, které nejsou účetní jednotkou podle zákona o účetnictví. Jedná se o hojně využívanou evidenci, která dává možnost některým fyzickým osobám, které nejsou účetní jednotkou podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o účetnictví"), aby vedly evidenci ve zjednodušeném rozsahu. Daňovou evidencí se rozumí evidence pro účely stanovení základu daně z příjmů a samotné daně z příjmů. Obligatorně obsahuje údaje o majetku a dluzích, o příjmech a výdajích. Napříč zákonem o daních z příjmů lze najít mnohé jiné povinnosti evidenční povahy jako například v § 7 odst. 8, který ukládá poplatníkům, kteří vykazují dílčí základ daně ze samostatné činnosti podle § 7 a uplatňují výdaje paušální částkou, povinnost vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s činností, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti. Další je upravena v § 9, kde zákon ukládá daňovému subjektu v případě, kdy uplatňuje výdaje procentem z příjmů, vždy vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s nájmem. Pokud daňový subjekt uplatňuje u příjmů z nájmu skutečné výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, má povinnost vést záznamy o příjmech a výdajích vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů v časovém sledu, evidenci hmotného majetku, který lze odpisovat, evidenci o tvorbě a použití rezervy na opravy hmotného majetku, pokud ji vytvářejí, a evidenci o pohledávkách a dluzích ve zdaňovacím období, ve kterém dochází k ukončení nájmu, a mzdové listy, pokud vyplácejí mzdy.

Současné znění § 16 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, stanoví, že na žádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí služby, o jaký výrobek nebo o jakou službu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo služba poskytnuta, spolu s identifikačními údaji prodávajícího obsahujícími jméno a příjmení nebo název nebo obchodní firmu, případně název prodávajícího, jeho identifikační číslo osoby, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

Nadto současné znění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ukládá podnikateli v § 31 odst. 14 povinnost vydat na žádost zákazníka doklady o prodeji zboží a o poskytnutí služby s předepsanými údaji, mj. datem prodeje zboží nebo poskytnutí služby, druhem zboží nebo poskytnuté služby a cenou tohoto zboží nebo služby.

Povinnost vydávat doklad může být splněna najednou, tj. jedním dokladem (např. též dokladem - účtenkou, podle evidence tržeb, tj. jedním dokladem dojde ke splnění např. 3 povinností uložených různými zákony).

Na základě současného § 11 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, je prodávající povinen vést evidenci o cenách. Kromě úředně stanovených cen a cen podléhajících usměrňování cen se tato úprava vztahuje na ceny zbožní, které je prodáváno spotřebiteli.

Evidenci cen je prodejce povinen vést tři roky po skončení platnosti ceny zboží. Ohledně údajů prokazujících výši a dobu jejich uplatňování stanoví podrobnosti prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška Ministerstva financí č. 450/2009 Sb.

Po materiální stránce navrhovaná právní úprava doplňuje existující platné normy stanoveným směrem, a to zejména z hlediska způsobu a formy již dnes běžně prováděných úkonů (zejména vedení určité evidence transakcí a vydávání záznamních dokladů poplatníkovi).

Hlavním cílem evidence tržeb je získání informací, které zabezpečí lepší správu daní (zejména daní z příjmů a daně z přidané hodnoty).

Na základě zkoumání existujících modelů evidování transakcí, byl shledán jako nejvhodnější systém model tzv. "fiskalizace" v Chorvatské republice. Tento systém evidence tržeb v maximální možné míře preferuje kritérium jednoduchosti a nízké nákladovosti na straně povinných subjektů při zajištění spolehlivého a plnohodnotného plnění předpokládané funkce.

Za tímto účelem se proto navrhuje v maximální možné míře upustit od striktní regulace v oblastech, kde tento přístup není v zájmu povinných subjektů ani praktického fungování systému (tj. např. certifikace hardwaru či softwaru). Co se týče fungování systému, záměrem Ministerstva financí není zavádět registrační pokladny, tedy speciální certifikovaná zařízení, která jsou vybavena fiskální pamětí. K tomu, aby obchodník elektronicky evidoval tržbu, si bude moci zvolit zařízení odpovídající náročnosti jeho podnikatelské činnosti (např. pokladna, pokladní systém, ale i např. tablet nebo mobil propojený s tiskárnou). Systém je navrhován tak, aby byl otevřený jak z hlediska softwaru tak i hardwaru, tzn., že obchodník nebude nucen pořizovat si pouze konkrétní software nebo hardware a bude záležet na něm, které řešení splňující danou funkcionalitu nabízené na trhu zvolí. Zařízení musí být technicky vybaveno tak, aby bylo schopno odeslat prostřednictvím internetu požadované informace o tržbě systému Finanční správy a vytisknout účtenku o transakci pro zákazníka.

Evidence tržeb bude tedy v České republice stát na následujících pilířích:

Na základě společenské poptávky po zvýšení efektivity výběru daní a zajištění spravedlivého konkurenčního prostředí se navrhuje umožnit veřejnosti zapojit se do efektivní kontroly plnění stanovených povinností.

Dává se proto ke zvážení dobrovolná účast veřejnosti v plánovaném systému evidence z důvodu jejího bezprostředního a pravidelného kontaktu s povinnými subjekty a její osobní motivace na ověření souladu postupu povinných subjektů během evidence tržeb se zákonem o evidenci tržeb. Zákazník bude mít možnost na základě vydané účtenky ověřit, zda konkrétní tržba byla zaevidována. Považuje se rovněž za vhodné zvážit, zda tuto motivaci není účelné podpořit přijetím doprovodných nástrojů zvyšujících pozitivní stimul veřejnosti ke kontrole plnění těchto povinností, například formou účtenkové loterie.

Za tímto účelem se má za vhodné mj. založit nezbytné komunikační kanály mezi veřejností a příslušnými orgány zúčastněnými na evidenci tržeb.

Systém evidence tržeb je podpůrným nástrojem a neslouží k přímému stanovení výsledku hospodaření či základu daně.

S ohledem na vhodnost využití elektronické formy předávání informací relevantních k využití pro účely evidence tržeb se má za vhodné zřídit zvláštní datové úložiště evidence tržeb.

Elektronicky předávané informace podporují vysokou kapacitu a flexibilitu systému. Dále je možné s ohledem na zájem na zajištění komplexního chodu systému nyní i do budoucna očekávat kompatibilitu systému s jinými elektronickými systémy, což povede k potenciální snadnější výměně datových obsahů a spolehlivějšímu dosažení účelu systému evidence tržeb.

Elektronická komunikace je v delším období nejlevnější a nejméně zatěžující způsob komunikace, jelikož úvodní zvýšené náklady na zavedení systému jsou následně kompenzovány časovou úsporou na straně správce daně i povinných subjektů při opakovaném a automatickém používání, při případných následných opravách, získávání informací a podobně.

Navrhuje se vytvoření integrovaného systému způsobilého zprostředkování on-line přenosu předepsaných informací mezi daňovými subjekty a úložištěm evidence tržeb.

Pro spravovatelnost systému se navrhuje, aby povinným subjektům byla uložena povinnost podat správci daně stanoveným způsobem před uskutečněním první evidované tržby žádost o autentizační údaje k evidenci tržeb. Povinnému subjektu bude uložena povinnost uvést v žádosti předepsané údaje, což povede k rychlejší a snadnější komunikaci a zároveň rozšíření přehledu o účastnících systému. Na základě tohoto postupu budou subjektu správcem daně poskytnuty autentizační údaje umožňující on-line evidování tržeb.

Povinnému subjektu však pro evidenci tržeb nebude přidělen zvláštní identifikátor. V průběhu všech procesů souvisejících s evidencí tržeb se bude i nadále prokazovat svým daňovým identifikačním číslem.

Změna údajů uváděných povinným subjektem v žádosti o autentizační údaje bude podléhat oznamovací povinnosti.

Navrhuje se, aby povinnost uskutečňovat evidenci stanovených tržeb dopadala zásadně na všechny povinné subjekty uskutečňující stanovené evidované transakce v předepsané formě. Z uvedeného principu je vhodné připustit minimum absolutních (naprosté vynětí z režimu evidence tržeb) a procesních (podrobení jinému než standardnímu režimu evidence tržeb) výjimek.

Navrhuje se, aby evidenci podléhaly pouze tržby kumulativně naplňující tři zákonné znaky - (a) jedná se o tržby mezi zákonem stanovenými subjekty (subjektivní znak); (b) k tržbě došlo za zákonem stanovených okolností (materiální znak); (c) tržba (platba) proběhla stanoveným způsobem (formální znak).

Navrhuje se upustit od principu zavedeného dříve přijatým zákonem o registračních pokladnách spočívajícího v nutnosti uskutečňovat evidenci tržeb za pomoci autorizovaného nástroje s fiskální pamětí (registrační pokladny), a tedy i shromažďovat stanovené údaje v paměti přístroje bez stálého přístupu správce evidence k předepsaným datům.

Současné technologické možnosti umožňují přijmout řešení, které je méně náchylné na podvody a obcházení a zároveň je pro povinné subjekty podstatně levnější a flexibilnější než registrační pokladny. Předepsané údaje je proto navrženo předávat průběžně prostřednictvím výměny mezi povinným subjektem a správcem evidence skrze stálé elektronické (internetové) připojení. K uskutečňování evidence je z důvodu minimalizace nákladů na straně povinných subjektů vhodné umožnit využití libovolného přístroje podporujícího založení potřebného internetového připojení a doprovodné funkce nutné ke splnění zákonných podmínek průběhu evidence. V tomto směru tedy ve vztahu k užitým zařízením nedojde k využití autorizačních procesů.

Po předání informací o provedené transakci bude správcem evidence zaevidování transakce potvrzeno přidělením a okamžitým zasláním zvláštního čísla transakce prostřednictvím stálého elektronického spojení.

V případech výpadku připojení je umožněno zaslat údaje dodatečně, a to do 48 hodin.

Na rozdíl od režimu v Chorvatské republice však navrhované řešení nepočítá s možností evidování tržeb "listinně", tj. prostřednictvím speciálních pokladních bloků, v případech, kdy je objektivně dlouhodobě nemožné elektronicky evidovat tržby (např. v důsledku neexistence internetového připojení). Návrh tuto skutečnost řeší evidencí v tzv. zjednodušeném režimu.

Je navrhováno uložení povinnosti povinného subjektu vydávat o provedené transakci evidenční doklad (účtenku), obsahující stanovené údaje.

K vymožení uložených povinností je nutné vybraná jednání, která jsou v rozporu s povinnostmi uloženými zákonem o evidenci tržeb, vymezit a označit za deliktní jednání povahy správního deliktu, nebo přestupku.

Pravomoci ke kontrole vybraných povinností z evidence tržeb budou zákonem o evidenci tržeb svěřeny i dalším orgánům veřejné moci odlišným od správce daně a správce evidence za podmínky, že kontrola těchto povinností je blízká zákonem svěřené působnosti těchto