Důvodová zpráva k zákonu č. 248/2021 Sb., změna zákona o zaměstnanosti a dalších souvisejících zákonů

Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) je podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. kompetenční zákon), ústředním orgánem státní správy, do jehož z věcného hlediska patří také oblast zaměstnanosti včetně aktivní politiky zaměstnanosti. Proto MPSV i v těchto oblastech analyzuje dosahované výsledky, činí opatření k řešení aktuálních otázek, dbá o náležitou právní úpravu včetně přípravy návrhů zákonů a jiných právních předpisů.

Na základě vyhodnocení praktických zkušeností souvisejících s celosvětovou pandemií nemoci COVID-19 a nouzovým stavem vyhlášeným na území České republiky vyvstala potřeba přijmout adekvátní právní úpravu zákona o zaměstnanosti, která zohlední potřeby trhu práce ve vztahu k podpoře zaměstnanců těch zaměstnavatelů, kteří budou zasaženi hospodářskými potížemi způsobenými vnějšími faktory. Šíření nemoci Covid-19 a související ochranná opatření zásadním způsobem totiž ovlivnily činnost většiny zaměstnavatelů v České republice. Ochranná opatření včetně karanténních opatření způsobily překážky v práci, čímž zaměstnavatelům vznikaly náklady nekompenzované jejich činností. Hospodářské ztráty zaměstnavatelů ohrožují vývoj na trhu práce a mohou vést k zániku pracovních míst. Po vyhlášení ochranných opatření v březnu letošního roku bylo potřeba operativně reagovat na omezení činnosti zaměstnavatelů poskytnutím podpory na náhrady mezd, které jsou zaměstnavatelé v případě příslušných překážek v práci povinni zaměstnancům vyplatit.

Aktuální právní úprava příspěvku v době částečné nezaměstnanosti obsažená v § 115 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), nebyla z hlediska nastavených parametrů v případě koronavirové krize využitelná. Hlavní bariérou pro využívání tohoto nástroje aktivní politiky zaměstnanosti byla výše příspěvku, která nemotivuje zaměstnavatele ponechat si zaměstnance v pracovním poměru. Výše tohoto příspěvku je stanovena zákonem o zaměstnanosti a činí 20 % průměrného výdělku zaměstnance, maximálně 0,125násobek průměrné mzdy v národním hospodářství, což aktuálně je 4 179 Kč. Pokud by tedy výdělek zaměstnance odpovídal průměrné mzdě 33 429 Kč, zaměstnavatel by byl povinen v případě překážky v práci z důvodu omezení odbytu vyplácet zaměstnanci náhradu mzdy ve výši 20 057 Kč, přičemž příspěvek od státu by činil 4 179 Kč, což bylo vyhodnoceno jako nedostatečná podpora.

Další bariérou pro využívání stávajícího příspěvku v době částečné nezaměstnanosti je podmínka předchozího souhlasu vlády ke každé žádosti konkrétního zaměstnavatele. V situaci, kdy se o podporu v období koronavirové krize ucházelo 57 tis. zaměstnavatelů, nebylo možné postupovat tímto způsobem, tj. řešit individuálně každou žádost na úrovni vlády.

MPSV proto přistoupilo k realizaci podpory zaměstnavatelů zasažených koronavirovou krizí prostřednictvím cíleného programu podle § 120 zákona o zaměstnanosti, tj. programu schváleného vládou. Jednalo se o cílený program Antivirus. Realizace programu Antivirus se ukázala jako velice úspěšná, a to jak z hlediska efektivity, tak z hlediska administrativní nenáročnosti realizace této podpory. Úspěšnost programu Antivirus ilustruje počet zaměstnavatelů využívajících tento program, mezinárodní porovnání podílu nezaměstnaných osob, kde Česká republika stále figuruje na prvním místě ve střední Evropě, a dále ohlasy zaměstnavatelů. Podle dostupných statistik pouze 7,3 % z nově evidovaných uchazečů o zaměstnání zařazených do evidence uchazečů o zaměstnání vedené Úřadem práce České republiky byly osoby, na které byl zaměstnavatelem čerpán příspěvek z programu Antivirus. V rámci programu Antivirus bylo podpořeno více než 57 tis. zaměstnavatelů a 769 tis. zaměstnanců.

S ohledem na získané zkušenosti s realizací podpory v rámci programu Antivirus a s ohledem na obtížnou realizaci stávajícího příspěvku v době částečné nezaměstnanosti bylo vyhodnoceno, že je potřeba legislativně ukotvit systémovou podporu, která bude schopna operativně a efektivně reagovat na všechny nepředvídatelné události nezaviněné zaměstnavatelem (ekonomická recese, pandemie, živelní události, kyberútok apod.), a která v těchto případech podpoří zachování pracovních míst.

Do zákona o zaměstnanosti se proto navrhuje zakotvit nový institut - podporu v době částečné zaměstnanosti. Navrhovaná právní úprava přebírá parametry a postupy osvědčeného programu Antivirus a doplňuje je o některé další podmínky poskytování podpory v době částečné zaměstnanosti, které jsou kompromisem jednání mezi sociálními partnery.

Základním právním předpisem v oblasti zaměstnanosti je zákon o zaměstnanosti. Navrhovaná právní úprava se dotýká právě tohoto zákona, a to konkrétně oblasti aktivní politiky zaměstnanosti.

Na rovnost mužů a žen nemá platná právní úprava přímé ani zprostředkované dopady, nevede k diskriminaci pohlaví, nerozlišuje ani nezvýhodňuje jedno z nich, nestanovuje pro ně odlišné podmínky, a rovněž ve vztahu k zákazu diskriminace z jakéhokoli jiného důvodu nemá negativní dopad.

Oblast zaměs