Důvodová zpráva k zákonu č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků

Daní se týkají v podstatě tři okruhy předpisů:

1. daňové předpisy, které upravují kdo, v jaké výši a v jakých termínech daně platí,

2. rozpočtová pravidla, která upravují, do kterého rozpočtu a v jaké výši jednotlivé daně plynou,

3. procesní předpisy, které upravují postup daňových orgánů při vybírání daní a práva a povinnosti, které přitom daňové subjekty mají.

Účelem těchto procesních předpisů je zajistit, aby daně, upravené daňovými předpisy, platily všechny subjekty, které jim podléhají, a aby je platily včas a v částkách, které nejsou ani nižší ani vyšší, než stanoví daňové předpisy.

Vypracovaný návrh zákona České národní rady se týká tohoto třetího okruhu.

Navrhovaný zákon vychází především z potřeby:

- převést dosavadní správu daní, založenou na upřednostnění centrálního byrokratického řízení, na systém, založený na odbornosti a objektivnosti rozhodování, na respektování zákona,

- vytvořit k tomu nezbytné právní předpoklady.

K 1. 1. 1991 byly zřízeny finanční úřady, které vznikly jednak z dosavadních okresních finančních správ a jednak byly nově zřízeny ve vybraných městech jednotlivých okresů. Ve srovnání s počtem okresních (obvodních) finančních správ se tak počet těchto územních finančních orgánů zvýšil z 87 na 218.

V souvislosti se zřízením finančních úřadů byla na ně převedena správa důchodové daně, daně z příjmů obyvatelstva a zemědělské daně placené občany. Takže u obcí, zůstala již jen správa domovní daně, správních a místních poplatků.

Kromě správy daní patří do působnosti finančních úřadů kontrola dotací a do působnosti finančních ředitelství, která k 1. 1. 1991 vznikla z krajských finančních správ, patří provádění finančních revizí a cenové kontroly.

Zároveň, a to především od roku 1990, dochází ve srovnání s rokem 1989, kdy měly finanční správy celkový stav 1922 pracovníků, k výraznému zvýšení počtu pracovníků, neboť má být koncem roku 1992 dosaženo téměř 10 tis. pracovníků.

Pokud jde o předpisy upravující postup finančních orgánů při správě daní, došlo k rozhodujícímu negativnímu zlomu v roce 1962, kdy byla zrušena vyhláška č. 162/1953 Ú. l. Tato vyhláška upravovala ještě podstatnou část osvědčených procesních postupů, které se v naší zemi dlouhodobě vyvíjely.

Nyní platná vyhláška č. 16/1962 Sb., o řízení ve věcech daní a poplatků, vyjmula z kontextu předchozí vyhlášky jen některé její části a nastolila režim, podle něhož je třeba procesní předpisy nalézat v různých právních předpisech a tyto předpisy přitom používat v tomto pořadí: daňový předpis, vyhláška č. 16/1962 Sb., správní řád. Výsledkem toho je následující stav:

- některé právní instituty (např. odvolání, daňová kontrola) jsou ve vztahu k téže věci upraveny několikanásobně, přitom některé se překrývají nebo i vyvracejí (např. vztahuje-li se na určitou daň vyhláška č. 16/1962 Sb., odvolání nemá odkladný účinek, pokud se tato vyhláška na určitou daň nevztahuje, má odvolání podle správního řádu odkladný účinek),

- některé právní instituty naproti tomu chybí (např. má-li subjekt zaplatit státní příjem přímo na základě právního předpisu bez zvláštního rozhodnutí státního orgánu, chybí právní podklad, na základě něhož by bylo možno daň uložit vykonatelným rozhodnutím, pokud by subjekt státní příjem nezaplatil).

Za daného stavu se jeví nezbytné vytvořit novou procesní normu upravující postup daňových orgánů při správě daní. Přitom právní úpravu správy daní sjednotit a koncipovat ji jako komplexní, upravující správu daní v jednom předpise.

Postup daňových orgánů je nutno upravit tak, aby rozhodování o daňových povinnostech bylo založeno na zákonnosti, odbornosti, nestrannosti a bylo oproštěno pokud možno od nežádoucích vlivů.

S ohledem na těsnou vazbu hmotněprávních daňových předpisů upravujících jednotlivé daně a procesního předpisu, upravujícího postup při správě těchto daní, koordinuje se příprava všech těchto předpisů.

V současné době probíhá personální a materiální vybavování finančních úřadů, které budou zabezpečovat správu převážné části daňových příjmů. Postupuje se přitom podle harmonogramu přijatého v roce 1990 v souvislosti se zřízením finančních úřadů, a tedy přijetím tohoto předpisu nevznikají nové nároky na státní rozpočet.