IFRS (mezinárodní účetní standardy)

Společnost A si pronajímá kancelářské prostory od společnosti B a se souhlasem společnosti B je během doby trvání kontraktu taktéž odepisuje (dostala souhlas). Kontrakt je uzavřen na dobu určitou. Společnost A účtuje tento nájem prostor podle standardu IFRS 16 s využitím přírůstkové úrokové míry (stanovena na 8 %). Ve smlouvě je stanovena každoroční inflační doložka, která změní platby na následující rok nájmu. 1) V jakých případech a proč je povinna společnost A přecenit stávající leasing novou přírůstkovou úrokovou mírou? Prosím o podrobný výčet možných situací. 2) Je povinna společnost A přecenit celý leasing novou úrokovou mírou KAŽDOROČNĚ vlivem různých případů: vlivem vývoje trhu, vlivem významného pohybu úrokové míry, vlivem zakotvené inflační doložky ve smlouvě a změny plateb na následující rok, další nejmenované případy.

V nové účetní legislativě se navrhuje rozšířit použití IFRS pro určitý okruh účetních jednotek, které podléhají dohledu České národní banky a působí na finančním trhu.

V čísle 3/2022 jsme informovali o vzniku Rady pro Mezinárodní standardy o udržitelnosti (dále jen „Rada“), která byla ustavena v rámci Nadace pro Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS Foundation, dále také „Nadace IFRS"). Cílem tohoto příspěvku je poukázat na vývoj v rámci činnosti Rady v průběhu uplynulého roku a odpovědět na otázky, které jsou s existencí a činností Rady spojeny.

Členské státy EU se dohodly na zavedení minimální efektivní sazby daně a dne 23. 12. 2022 vstoupila v platnost směrnice o zajištění globální minimální úrovně zdanění nadnárodních skupin podniků a velkých vnitrostátních skupin. Tato směrnice EU, která odpovídá koncepci OECD, musí být proto do konce roku 2023 transponována do vnitrostátního práva jednotlivých členských států.

Ze zveřejněného návrhu nového zákona o účetnictví lze mít za to, že Ministerstvo financí České republiky zůstalo u původního pojetí zákona o účetnictví , který vznikl počátkem 90. let, jehož posláním bylo stanovit práva a povinnosti účetních jednotek, ať mají jakýkoli předmět činnosti. Takový přístup je velmi náročný a vyžaduje od tvůrce nejen značné znalosti v teorii účetní vědy, ale také rozsáhlé praktické zkušenosti se všemi typy účetních jednotek. Zároveň musí zákonodárce mít nadhled, být schopen koncepčního způsobu myšlení a dokázat zobecnit na úrovni účetních zásad (principů) a účetních metod přístup k účetním jednotkám podle způsobu jejich financování. A právě účetnictví lze označit za jazyk financí.

Článek navazuje na příspěvek zveřejněný v předchozím čísle časopisu, který byl zaměřený na účetnictví v rostlinné výrobě podle českých předpisů. Věnoval se problematice oceňování, účetního zachycení a vykazování rostlin, které jsou předmětem či prostředkem zemědělské výroby. Nyní se podíváme na rostlinnou výrobu v účetnictví podle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví IFRS.

Rostlinná výroba představuje specifickou oblast zemědělské činnosti. Specifika charakteru rostlinné výroby se odráží i v přístupech k jejímu účetnímu zachycení. První část článku je věnována problematice účetnictví v rostlinné výrobě podle českých předpisů. Příspěvek se zabývá oceňováním, účetním zachycením a vykazováním rostlin, které jsou předmětem či prostředkem zemědělské výroby.

Dne 3. 11. 2021 oznámila Nadace pro Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS Foundation) vytvoření nové Rady pro tvorbu mezinárodních standardů týkajících se udržitelnosti (udržitelného rozvoje – sustainability). Cílem tohoto nově vytvořeného subjektu je vytváření mezinárodních standardů zaměřených na zveřejňování informací o udržitelnosti. Zároveň Nadace IFRS změnila svou vnitřní strukturu tak, aby do ní byla nově vytvořená ISSB včleněna. Nyní tedy existují dvě Rady pro tvorbu standardů: IASB (zaměřená na standardy účetního výkaznictví) a ISSB (zaměřená na standardy o udržitelnosti). V době vzniku tohoto příspěvku byla nová ISSB stále ve stavu zrodu. V prosinci 2021 byl jmenován předseda Rady – Emmanuel Faber, bývalý ředitel společnosti Danone. V lednu 2022 byla jmenována místopředsedkyně – Sue Lloyd, která od 1. 3. přešla do ISSB z IASB. Očekává se jmenování druhého místopředsedy a jedenácti členů rady (výběrová řízení byla zahájena v únoru 2022; očekává se, že rada bude kompletní ve třetím čtvrtletí 2022). Celkem tedy bude mít Rada 14 členů.

Cílem tohoto článku je především vzbudit zájem odborné (či dokonce široké) veřejnosti o paragrafové znění nového zákona tím, že zde budou naznačeny směry, kterými se pracovní verze paragrafového znění nového zákona o účetnictví ubírá – a mnohdy to jsou zajímavé „koncepční posuny“.

Daňové úniky se často objevují ve spojení s vedením účetnictví. Trestní zákoník v § 254 uvádí, že nevedení účetních knih či uvedení nesprávných informací v účetních zápisech je trestné, pokud dané jednání ohrozí včasné a správné vyměření daně. V praxi se nejčastěji vyskytuje například manipulace s účetními doklady, které se využívají jako podklad pro stanovení daně (vystavení fiktivních faktur, nezaúčtování přijatých faktur), převod zisku mezi spojenými osobami (převodní ceny) nebo karuselové podvody v rámci DPH a další. Trestné je i vylákání daňové výhody například ve formě nadměrného odpočtu nebo neodvedení daně či plateb sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance. Krácení daně je trestné i ve fázi přípravy (§ 240 trestního zákoníku ). Cílem tohoto příspěvku je na ty nejkřiklavější daňové podvody, které se zpravidla provádějí formou manipulace s účetnictvím, upozornit. 1)

Již delší dobu se v účetní a daňové profesi hovoří o potřebě nového, moderního zákona o účetnictví. Ustavující schůze pracovní skupiny ke koncepci nové účetní legislativy se konala už 25. 1. 2017. V říjnu 2020 potom padl další zásadní milník – vláda schválila návrh věcného záměru nového zákona o účetnictví. Ačkoliv nový zákon o účetnictví je stále ještě dost vzdálený, je vhodné (možná až nezbytné) sledovat a postupně se seznamovat se změnami a novinkami, které lze očekávat. Zákon o účetnictví (ač se to totiž na první zdání třeba tak jevit nemusí) je jeden ze zásadních zákonů, neboť ovlivňuje podnikatele, neziskový sektor ale i veřejnou správu, výběr daní apod. V tomto článku jsou shrnuty zásadní změny a novinky, které lze v novém zákonu o účetnictví očekávat a též možné (přetrvávající) nedostatky připravovaného nového zákona o účetnictví. I s ohledem na skutečnost, že ještě není k dispozici paragrafové znění nového zákona a řada témat ještě nemá své definitivní řešení, je text článku psán s mírným nadhledem. 1) Obsah článku by proto neměl být vnímán jako čistá interpretace faktů, ale spíše jako podnět k diskusi v odborné veřejnosti a shrnutí současného stavu očekávané nové účetní legislativy.

Zákonodárci dospěli k závěru, že po 30 letech ekonomického a politického vývoje v naší zemi, se podmínky ve světě a v jednotlivých oblastech podnikání a veřejného sektoru natolik změnily, že je nezbytné vytvořit nové účetní předpisy. Cílem účetnictví je zobrazit majetek a finanční situaci jednotlivých subjektů. Vzhledem k majetkovým a personálním vazbám mezi různými subjekty a ke globalizaci na národní a mezinárodní úrovni je potřeba harmonizovat účetnictví. Nestačí již jen srovnatelnost na národní úrovni, minimálně je nezbytná evropská harmonizace, avšak vzhledem k propojenosti trhu musí být účetnictví prostupné a propojené na celosvětové úrovni. Vláda České republiky schválila věcný záměr zákona o účetnictví a navazujících předpisů. Seznamme se s tímto záměrem a vyhodnoťme, zda úvaha vlády může naplnit celosvětový koncept účetnictví.

V loňském roce byl v letním dvojčísle (07-08/2019) uveřejněn příspěvek, který se zabýval vysvětlením metody procenta dokončení a srovnáním požadavků IFRS na tuto metodu uvedených v původním IAS 11 Dlouhodobé zakázky (Stavební smlouvy) a současném IFRS 15 Výnosy ze smluv se zákazníky. Po vydání tohoto příspěvku se mnozí čtenáři dotazovali, jak se v rámci metody procenta dokončení účtuje a vykazuje případná ztráta, k níž může dojít v průběhu realizace zakázky. Původní IAS 11 požadoval, aby byla celá ztráta na zakázce vykázána v nákladech v okamžiku, kdy se stane zřejmé, že celkové náklady související se smlouvou převýší celkové výnosy ze zakázky. Nový IFRS 15 problematiku ztrátových zakázek vůbec neobsahuje, proto je nutno postupovat podle požadavků IAS 37 Rezervy, podmíněné závazky a podmíněná aktiva, konkrétně odstavců 66–69, které se vztahují na nevýhodné smlouvy. Z těchto odstavců IAS 37 však vyplývají stejné požadavky jako z původního IAS 11, tj. že se celá ztráta na zakázce zaúčtuje do nákladů v okamžiku, kdy se stane zřejmé, že zakázka bude ztrátová.

V listopadu 2018 předložila pracovní skupina Ministerstva financí k veřejné konzultaci návrh koncepce účetní legislativy pro roky 2020–2030. Cílem veřejné diskuze bylo dosáhnout co možná nejvyšší míry dohody mezi Ministerstvem financí a odbornou veřejností v jednotlivých oblastech účetnictví podnikatelů a nestátních neziskových organizací. Dne 18. 1. 2020 bylo připomínkové řízení ukončeno a nyní je materiál předložen k projednání vládě. V tomto příspěvku se budeme věnovat vybraným oblastem koncepce nové účetní legislativy a změnám, které se dotýkají českých účetních předpisů pro podnikatele a neziskový sektor.

Mezinárodní standard účetního výkaznictví IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky byl vydán v květnu roku 2014, v platnost vstoupil 1. 1. 2018 a nahradil standard IAS 11 – Smlouvy o zhotovení (Construction Contracts) a standard IAS 18 – Výnosy (Revenue) i související interpretace IFRIC 13, 15, 18 a SIC 31. Standard upravuje výhradně výnosy ze smluv se zákazníky, s výjimkou výnosů ze společných činností, při kterých smluvní strany sdílejí rizika a užitky ze společně vykonávané aktivity (tyto smlouvy jsou upraveny v IFRS 11 – Společná uspořádání). Předmětem standardu nejsou rovněž výnosy z leasingu, které jsou upraveny v rámci IFRS 16 – Leasingy, výnosy z pojistných smluv upravených v IFRS 4 – Pojistné smlouvy a výnosy z finančních nástrojů a jiných smluvních práv, které jsou upraveny v IFRS 9, 10, 11, a v IAS 27 a 28. Standard rovněž neupravuje nepeněžní směny, kdy dochází ke směně produktů či služeb mezi účetními jednotkami podnikajícími ve stejném odvětví a které nepeněžní směnu, například výrobků, provádí za účelem co nejefektivnějšího uspokojení zákazníků či úspory přepravních nákladů a podobně (tyto směny mají nekomerční charakter). Standard IFRS 15 vyvolal nepochybně u řady účetních jednotek významné změny při účetním zachycování a zveřejňování výsledků plnění smluv se zákazníky. Předností standardu IFRS 15 je především to, že sjednotil přístup k rozpoznání a vykazování výnosů. Ke sjednocení dochází na základě přijetí jednotného východiska k rozpoznání výnosu, kterým je převod kontroly aktiva či služby poskytované dodavatelem na základě smlouvy na zákazníka.

Dne 1. 1. 2019 vstoupí v účinnost IFRS 16 Leasingy, který výrazným způsobem mění vykazování leasingů na straně nájemce. Členění leasingů na finanční a operativní je u nájemců zrušeno a všechny smlouvy, které splní definici leasingu, se budou vykazovat v rozvaze nájemce (jako právo k užívání aktiva a závazek z leasingu). U pronajímatelů ke změně nedochází; na straně pronajímatelů členění leasingů na finanční a operativní zůstává. Nájemce musí k datu účinnosti standardu vykázat v rozvaze i leasingy, které původní standard IAS 17 Leasingy považoval za operativní. Obsahem tohoto příspěvku je podrobný popis jednotlivých metod přechodu na nový standard k 1. 1. 2019. Nový standard totiž obsahuje celkem tři možné přístupy k tomu, jak tento přechod provést. Příklady jsou založeny na předpokladu, že nájemce přechází na IFRS 16 Leasingy k datu jeho účinnosti, tj. k 1. 1. 2019.

Leasingy bude od 1. 1. 2019 upravovat v rámci Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) nový standard IFRS 16 – Leasingy, který nahradí IAS 17 – Leasingy. Hlavním důvodem vytvoření nového standardu bylo problematické rozčlenění leasingů na operativní a finanční, které nepřinášelo úplný přehled o leasingových transakcích účetní jednotky, zejména o celkové zadluženosti nájemce. Vytvoření nového standardu o leasingu, na jehož základě by došlo k rozeznání všech závazků a práv z leasingu a to jak u pronajímatele, tak u nájemce, bylo společným projektem IASB (International Accounting Standards Board – výbor pro tvorbu mezinárodních účetních standardů) a FASB (Financial Accounting Standards Board – výbor pro tvorbu obecně akceptovaných účetních principů užívaných pro regulaci účetnictví v USA – US GAAP). Standard měl být přijat shodný jak v rámci IFRS, tak v rámci US GAAP. Cíle společného projektu však byly naplněny jen částečně. Jednak nedošlo ke sjednocení úprav oblasti leasingu v IFRS a v US GAAP, protože finálně přijatý standard v US GAAP se od IFRS 16 odlišuje. Rovněž ke zrušení členění leasingů na operativní a finanční došlo pouze u nájemce, zatímco u pronajímatele se požadavky na účetní zachycení a vykázání leasingu prakticky oproti IAS 17 nezměnily. Proto se v tomto článku zaměříme především na nově upravenou oblast účtování leasingu u nájemce, ale i na další novinky, které standard IFRS 16 do účetního zobrazení leasingů vnáší.

Dnešní příspěvek si klade za cíl informovat čtenáře o změnách v Mezinárodních standardech účetního výkaznictví schválených radou IASB na základě Nařízení komise EU 2018/182 a nařízení 2018/400 .

V předchozím čísle DHK jsme se v příspěvku věnovali praktickým aplikacím Mezinárodního standardu účetního výkaznictví IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky, konkrétně 1. a 2. kroku 5stupňového modelu. Nyní budeme pokračovat dalšími kroky, které bude účetní jednotka řešit při oceňování a vykazování výnosů dle nového standardu IFRS 15 s účinností od 1. 1. 2018.

Navazujeme na předchozí příspěvek, který se rámcově zabýval jednotlivými kroky pětistupňového modelu definovaného ve standardu IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky. Dnes se budeme věnovat praktickým aplikacím prvních dvou kroků pětistupňového modelu vykazování a oceňování výnosů v souladu s tímto novým standardem.