Lhůta pro podání daňového přiznání

Daňový subjekt je dle § 141 odst. 2 daňového řádu oprávněn podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší ve lhůtě pro stanovení daně. Subjektivní lhůta stanovená v § 141 odst. 1 větě první daňového řádu (do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňový subjekt zjistil, že daň má být vyšší než poslední známá daň) se pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší nepoužije.

Generální finanční ředitelství přináší metodický pokyn ke lhůtě pro podání dodatečného daňového tvrzení na nižší daň. Reaguje tímto na judikaturu Nejvyššího správního soudu s výkladem ustanovení § 141 daňového řádu.

Kromě zákonných lhůt existuje celá řada lhůt, jejichž délku určuje svým rozhodnutím správce daně. Ne vždy se stanovené časové rozmezí shoduje s názorem daňového subjektu na to, do kdy je požadavkům správce daně schopen vyhovět. Zajímavým rozsudkům z této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury správních soudů.

Na pravidelné i překotné změny daňových zákonů jsme si už v České republice útrpně zvykli. Ovšem ještě jsme si příliš nezvykli na záludnost, že se daňová pravidla mohou změnit i pouhým odlišným právním výkladem stejného textu zákona. Prakticky už 30 let je v zákoně stejně napsáno, že pro dodatečné přiznání na – nižší – daň platí dvě časové lhůty. První „objektivní“ říká, že jej lze platně podat do 3 let od původního termínu pro podání přiznání. Druhá „subjektivní“ uvádí, že se má podat do konce měsíce následujícího po zjištění důvodu změny daně. A doposud je správci daně i soudy většinově vykládaly (čest výjimkám), že obě lhůty platí současně. Nyní ovšem vyšlo najevo, že to byla „dezinformace“ a že fakticky platí pouze jediné omezení – objektivní lhůta...

Je možné, aby daňový poradce podal daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob již v březnu, ale aby poplatník zaplatil daň až v červnu?

Finanční správa sleduje v médiích informace o vývoji situace ohledně společnosti Liberty Ostrava, která je nejen velkým zaměstnavatelem v Moravskoslezském kraji, ale i obchodním partnerem a často většinovým nebo jediným odběratelem služeb řady menších společností v regionu. Někteří dodavatelé a obchodní partneři této společnosti se již obrátili na finanční úřady s žádostmi o radu či pomoc v obavě z toho, že v důsledku druhotné platební neschopnosti nebudou schopní řádně a včas plnit své daňové povinnosti. Finanční správa proto předkládá následující praktickou informaci, jež shrnuje možnosti dodavatelů, které jim v tomto ohledu dávají daňové předpisy.

Daňový subjekt může v praxi z různých důvodů potřebovat více času pro podání daňového tvrzení. Pozdní podání daňového tvrzení totiž může vést k uložení pokuty a úroku z prodlení. Pokud tedy potřebuje daňový subjekt více času pro podání daňového tvrzení, tak může formou žádosti požádat o prodloužení této lhůty a to až o 3 měsíce případně i déle pokud má zahraniční příjmy.

Cílem tohoto příspěvku je seznámit čtenáře s novinkami a zároveň i případnými problematickými oblastmi daně z nemovitých věcí, a to zejména s ohledem na plnění povinností daňových poplatníků na zdaňovací období roku 2024. Problematika daně z nemovitých věcí se dle mého názoru celkem neprávem držela dlouho na okraji zájmu daňových poplatníků a vlastně i daňových poradců. Tomu by však díky aktuálním legislativním změnám mohl být konec. Již jen pouhé zvýšení sazeb u jednotlivých pozemků a zdanitelných staveb o minimálně 1,8násobek může celkem zásadním způsobem ovlivnit rozpočty vlastníků těchto nemovitostí. V zásadě je pak jedno, zdali se jedná o developerskou společnost či výrobní závod, neboť správný hospodář se vždy bude snažit toto nové daňové zatížení promítnout do cen svých výrobků či poskytovaných služeb. Navýšení daňových sazeb nepotěší ani samotné občany, neboť tito budou vyšší daň muset strpět ke své tíži. Rád bych touto cestou své čtenáře seznámil jak s plánovanými novinkami, tak se základními pravidly této daně a v neposlední řadě se pokusím nastínit i nějaké prostory možné daňové optimalizace, samozřejmě v rámci zákonných mezí.

Máme v plánu provést dopřednou fúzi, kdy rozhodný den nastane 1. 1. 2024 (zdaňovací období je kalednářní rok). V člancích zabývajících se přeměnami je uvedeno, že u těchto fúzí s rozhodným dnem k 1. 1. je lhůta pro podání přiznání stanovena klasicky dle § 136 daňového řádu – tedy 3 až 6 měsíců. Nevím však proč neaplikovat § 240a potažmo § 245 daňového řádu i na daň z příjmu PO. Díky jakému ustanovení je případně možné neaplikovat tuto obecnou lhůtu pro daň z příjmu PO? Pokud by se ale aplikovalo toto ustanovení daňového řádu, bylo by nutné podat přiznání za zanikající společnost do 30. 1. 2024, což je docela šibeniční termín. 

Mezi základní povinnosti daňového subjektu patří podání daňového přiznání. U daní vyměřovaných za zdaňovací období v délce nejméně 12 měsíců se podává nejpozději do 3 měsíců po jeho uplynutí. Tato lhůta se prodlužuje v několika situacích dle daňového řádu nebo ji může prodloužit správce daně na základě žádosti či z moci úřední. V případě daní se zdaňovacím obdobím kratším než jeden rok se daňové přiznání podává do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období a tuto lhůtu prodloužit nelze. Podá-li daňový subjekt daňové přiznání opožděně či vůbec, vystavuje se riziku finančních sankcí. Pokud daňový subjekt v zákonné lhůtě daňové přiznání nepodá, přestože jej tato povinnost tíží, správce daně ho k podání (řádného) daňového přiznání vyzve.

Může daňový poradce označit své přiznání k dani z příjmů jako podané daňovým poradcem (sám sebou) a tím si prodloužit termín podání?

Firmy zapomněla podat v termínu přiznání k dani z přidané hodnoty. Prodlení bylo 14 dní. V rámci přiznání vyšel nadměrný odpočet na DPH. Platí se pokuta za pozdní podání i z nadměrného odpočtu?

V současné zrychlené době obvykle nemáme čas trpělivě nastudovat poučení k vyplnění formuláře daňového přiznání, proto jsme pro vás připravili souhrn praktických tipů „na co si dát pozor a na co nezapomenout“. Ve vztahu k aktuálně platnému formuláři k dani z příjmů právnických osob (vzor 33) předkládáme výběr chyb, omylů, mýtů, ale také ujištění o správném postupu a částečně též návod, jak správně vyplnit formulář a jakými částmi se nezabývat, pokud jsme podnikatelským daňovým subjektem, nebo naopak veřejně prospěšným poplatníkem.

Rok 2022 je definitivně za námi, a tak je třeba se vypořádat se svými daňovými povinnostmi. Předešlý rok je rokem plným změn. Došlo ke zvýšení minimální a průměrné mzdy, zvýšila se základní sleva na poplatníka, zavedla se sleva na zastavenou exekuci, došlo ke změnám v rámci osvobození výnosů z dluhopisů, snížil se nepeněžní příjem v případě používání manažerského vozidla zaměstnanci, limit pro odpočet darů se stanovil na výši 30 %, došlo k prodloužení mimořádných odpisů a mnoho dalších změn, které budou shrnuty v daném článku.

Společnost s r. o. bude tvořit rezervu na pěstební činnost. Do termínu pro podání daňového přiznání musí uložit finanční prostředky ve výši této rezervy na zvláštní účet. Termín pro podání DP je 3. 4. 202, nebo i 3. 7. 2023 s daňovým poradcem. Má na to vliv, že mohu přiznání podat elektronicky do 2. 5. 2023, chápu správně, že je to lhůta pro podání, ale není to termín.

Řádné daňové tvrzení je podle § 135 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“ nebo „DŘ“) povinen podat každý daňový subjekt, kterému to ukládá zákon nebo který je k tomu vyzván správcem daně. Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob je poplatník podle § 38m odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o daních z příjmů“ nebo „ZDP“) povinen podat. Pokud se na poplatníka nevztahuje zákonná výjimka z uvedeného pravidla, pak se povinnost na podání daňového přiznání vztahuje i na případy, kdy poplatník vykáže daň ve výši nula nebo daňovou ztrátu. Z povinnosti podat daňového přiznání je podle § 38mb ZDP zcela vyjmuta veřejná obchodní společnost a dále společenství vlastníků jednotek, pokud má pouze příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy od daně osvobozené nebo příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Za stejných podmínek nemá povinnost podat daňové přiznání ani veřejně prospěšný poplatník, pokud současně nemá povinnost uplatnit postup podle § 23 odst. 3 písm. a) bod 8 ZDP.

Jste zaměstnancem, tedy máte příjmy ze zaměstnání a zároveň jste své úspory investovali do koupě bytu a nyní si jím přivyděláváte prostřednictvím jeho pronájmu? Právě na tyto případy a otázky s nimi související se zaměřím v následujícím příspěvku. Jeho čtenář by tak měl získat ucelené informace, jak správně postupovat při plnění svých daňových povinností, tj. mimo jiné zda vůbec, kdy a jak správně vyplnit daňové přiznání a na co dalšího si dát pozor?

Jako každý rok čeká daňové poplatníky z příjmů fyzických osob několik změn. Nejpodstatnější změny jsou vyobrazeny v tomto článku, nejedná se o jejich veškerý výčet, ale pouze o ty, které se dotýkají většiny poplatníků. Nejzásadnější změnou, která byla do daňových zákonů implementována s účinností od počátku roku 2023, je navýšení maximálního limitu příjmů pro možnost účasti na tzv. paušální dani. Nedošlo pouze ke změně limitu, ale i k roztřídění poplatníků do pásem dle výše jejich příjmů. Další, na první pohled nevýraznou změnou je výše průměrné mzdy, která se mění pravidelně každý rok a má vliv na progresivní zdanění 23% sazbou daně. V rámci snahy o snížení administrativní zátěže také dochází pro rok 2023 ke změně u povinnosti podání daňového přiznání, kdy byly taktéž navýšeny limity pro povinnost podání daňového přiznání. V rámci reakce na současný světový politický vývoj je nadále možné odečíst hodnotu poskytnutého daru až do výše 30 % základu daně, obdobně se zákonodárce zachoval u mimořádných odpisů, které budou moci poplatníci uplatnit i nadále v roce 2023, i přesto, že mělo být toto zvýhodnění ukončeno ke konci roku 2022. Poslední diskutovanou změnou není ani tak docela změna daňová, ale jedná se o změnu, která ovlivní prakticky veškeré podnikající fyzické osoby. Řeč je o povinném zřízení datových schránek fyzickým osobám podnikatelům. Vzhledem k tomu, že od roku 2022 je prodloužena lhůta pro podání daňového přiznání při využití elektronického podání přiznání, bude mít tato změna vliv na všechny subjekty, kteří neměli zřízenou datovou schránku dobrovolně a nově budou mít povinnost podávat přiznání elektronicky.

Zákon o daních z příjmů měl původně (v roce 1993) 28 stran, po 191 novelách jich dnes má 180, a vložené paragrafy dokonce s třemi písmeny, např. § 38ldb. A to jde o základní daň, před níž není úniku, takže by slovy občanského zákoníku měla být srozumitelná „svéprávné osobě mající rozum průměrného člověka“. A to není… Zaměříme se na zaměstnance, kteří, ač jsou nejštědřejší poplatníci, mají paradoxně nejméně daňových povinností - k tíži jejich chlebodárců a obvykle se o daň z příjmů nemusejí zajímat. Nám však půjde právě o ty případy, nijak výjimečné, kdy i zaměstnanec musí podat přiznání k dani z příjmů. Nejčastější důvody? Vedle zaměstnání také podnikají jako OSVČ nebo mají příjmy z nájmu, souběh více zaměstnavatelů, anebo příjmy ze zahraničí.

Možnost zákonným způsobem pravomocně stanovit daň je limitována prekluzivní lhůtou stanovenou primárně v § 148 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Účelem lhůty je nastolit stav právní jistoty ohledně nejzazšího okamžiku, ke kterému může být stanovena daň. Lhůta v podstatě nutí správce daně konat. V základu je tříletá, ale podle současné právní úpravy může být prodloužena až na deset let. Daňový řád stanoví pravidla pro určení jejího počátku a konce, přičemž s některými úkony spojuje i možnost jejího přerušení, prodloužení a stavění. Otázka běhu lhůty pro stanovení daně a jejího možného marného uplynutí pak vždy alespoň implicitně předchází posouzení ostatních otázek významných pro stanovení daně. Marné uplynutí lhůty pro stanovení daně předtím, než byla daň pravomocně stanovena, zároveň patří mezi vady, ke kterým soudy při přezkumu rozhodnutí o stanovení daně přihlíží z moci úřední, tedy bez ohledu na uplatnění souvisejícího žalobního bodu. Právě s ohledem na význam plynutí času pro celé daňové řízení považujeme za zásadní, aby pravidla pro počítání času byla vykládána konzistentně a předvídatelným způsobem. Mělo by se jednat o jakýsi základ, na kterém by měla panovat shoda a který by měl obsahovat naprosté minimum sporných bodů. Podle našeho názoru má však současná situace k popsanému ideálu daleko. Cílem tohoto článku je analyzovat tři vybrané případy, ve kterých spatřujeme při aplikaci pravidel pro počítání běhu lhůty pro stanovení daně největší kontroverze, a případně nabídnout alternativní řešení daných případů.