Norma právní

První část příspěvku čtenáři přiblížila ekonomický jev inflace jako takový, diferencovala mezi jednotlivými typy inflace (mírná, pádívá, hyperinflace), objasnila, jak probíhá měření inflace, nastínila, v čem inflace společnosti škodí (náklady inflace), a to včetně exemplifikace. Autor dále akcentoval, že sepjetí práva a (makro)ekonomie je nejvíce markantní v oblasti finančního práva a obecně v právu tam, kde se vyskytují kvantitativní právní normy, které jsou inflačními impakty nejvíce dotčeny. Gró předchozí části příspěvku spočívalo v osvětlení ekonomického jevu inflace v České republice a zmapovalo dosavadní inflační vývoj ve vazbě na vývoj vybraných totožných, ale českých kvantitativních právních norem, tedy ve vazbě na českou trestní legislativu (škoda nikoliv nepatrná) a daňovou legislativu (výše hranice obligatorního plátcovství DPH).

Strašákem č. 1 v roce 2022 je inflace – redukuje reálnou hodnotu úspor a úroky věřitelů stírá. Inflace neoddiskutovatelně působí též na kvantitativní právní normy, tj. právní normy vyjádřené absolutní (číselnou) hodnotou. Nejsou-li kvantitativní právní normy pravidelně novelizovány o inflaci, s narůstající mírou (kumulativní) inflace se právní norma více či méně vzdaluje svému původnímu účelu a smyslu. Již Abraham Lincoln pravil, že (reprezentativní) demokracie je vláda lidu, lidem a pro lidi. Právo je nástroj mající zajistit blahobyt lidské společnosti a její reprodukci. Řadu let nenovelizovaná kvantitativní právní norma se však pomalu, ale jistě stává nástrojem absurdity a odcizení. Nebylo by lépe, kdyby zákonodárce věnoval inflaci větší pozornost?

Závěrem lze připomenout, že umělá struktura vytvořená za účelem zneužití daňového práva bude sama o sobě legální, „jen“ ji v takovém případě nebude přiznáno daňové zvýhodnění.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2020, čj. 10 Afs 343/2019-49

V jednom z předchozích článků byla pozornost věnována otázce zániku závazků, a to konkrétně problematice zániku splněním smlouvy. To, že dlužník plní a věřitel plnění přijímá, je de facto ideální a nejjednodušší varianta, jak lze smluvní vztah naplnit. Často se ale setkáváme s jinými případy, na které se zaměříme v následujícím textu. Jedná se o zánik závazku dohodou, započtením, splynutím, prominutím dluhu, výpovědí a odstoupením od smlouvy.

Novela č. 286/2018 Sb. zákona č. 441/2003 Sb. , o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, která podstatným způsobem změnila stávající legislativní nastavení ochranných známek v souladu s evropskými předpisy, je v účinnosti od 1. 1. 2019. Hned první měsíce užívání nového předpisu ukazují, že se novinky, které přináší, ujímají. Pojďme si projít některé nejzásadnější změny.

Závazkový smluvní vztah, který mezi věřitelem a dlužníkem započal, dříve či později skončí. Způsobů ukončení smlouvy (závazku z právního jednání) zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také „OZ “), řadí do několika skupin. Předmětem následujícího textu bude stručný přehled možností, jak lze podle platného práva ukončit trvání smlouvy.

Zákonem č. 367/2017 Sb. došlo s účinností ode dne 1. 1. 2018 k novelizaci zákona č. 218/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla ), ve znění pozdějších předpisů (dále též „rozpočtová pravidla “ nebo „ZRP“). Takováto legislativní změna v konečném důsledku mj. zohlednila předchozí soudní rozhodovací činnost, která v minulosti poukazovala na povinnost poskytovatelů (nenárokové) dotace vydávat rozhodnutí i v případě, že poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nevyhověl zcela nebo jen zčásti, tj. byť jen částečně negativní rozhodnutí znamenalo pro poskytovatele dotace povinnost vydat rozhodnutí. Předchozí soudní rozhodovací činnost se tak neztotožnila s restriktivním pohledem, dle něhož je povinností poskytovatele dotace vydávat rozhodnutí jen v případě vyhovění žádosti o poskytnutí dotace.1)

Zásada, že se smlouvy mají dodržovat, je hlavním stavebním kamenem závazkového práva. Nicméně vždy je třeba zkoumat, co přesně strany mají a musejí splnit, jinými slovy, jaký je obsah jejich závazkového vztahu. Tento obsah, tedy práva a povinnosti, které jsou ve smlouvě ukotveny, se však také může během jejího trvání změnit. Ke změně dochází buď na základě svobodné vůle stran, nebo s ohledem na nějakou nastalou situaci, které je třeba se přizpůsobit. Měnit se dokonce nemusí jen obsah smlouvy, v praxi často dochází také k přeměně smluvních stran. Následující text je proto zaměřen na problematiku změny závazků, respektive smluvních závazkových vztahů, a to co do jejich obsahu i subjektů.

Pokračování příspěvku z minulého čísla časopisu (Daně a právo v praxi č. 9/2018, s. 29) rozebírá vybraná další ustanovení související s problematikou pořízení pro případ smrti, a to nejen v občanském zákoníku, ale také v zákoně o zvláštních řízeních soudních, živnostenském zákoně a v zákoně o daních z příjmů . Dále se věnuje problematice odkazu, který je vymezen v § 1594 a následujících občanského zákoníku .

Následující první část příspěvku popisuje vybraná ustanovení související s problematikou pořízení pro případ smrti, jejichž zdrojem je především občanský zákoník – díl 2, hlava III (dědické právo), část třetí (absolutní majetková práva), konkrétně se jedná o § 1491 až 1593.

Zákonem č. 367/2017 Sb. došlo s účinností ode dne 1. 1. 2018 k novelizaci zákona č. 218/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla ), ve znění pozdějších předpisů (dále též „rozpočtová pravidla “ nebo „ZRP “). Takováto legislativní změna v konečném důsledku mj. zohlednila předchozí soudní rozhodovací činnost, která v minulosti poukazovala na povinnost poskytovatelů (nenárokové) dotace vydávat rozhodnutí i v případě, že poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nevyhověl zcela nebo jen zčásti, tj. byť jen částečně negativní rozhodnutí znamenalo pro poskytovatele dotace povinnost vydat rozhodnutí. Předchozí soudní rozhodovací činnost se tak neztotožnila s restriktivním pohledem, dle něhož je povinností poskytovatele dotace vydávat rozhodnutí jen v případě vyhovění žádosti o poskytnutí dotace.1)

Závěrečná část příspěvku k právním aspektům díla pojednává o způsobech řešení jeho vad, dále se zabývá zvláštními ustanoveními pro stavby a specifiky nehmotných děl. Na konci příspěvku je připojen výběr ze související judikatury.

Zatímco úvodní část příspěvku (Daně a právo v praxi č. 6/2018, s. 34) byla zaměřena na obecné aspekty díla, především stavebního, v tomto pokračování uvádíme práva a povinnosti zúčastněných stran, předmět a provedení díla a také možnosti při stanovení jeho ceny.

V souvislosti s tzv. rozvojem průmyslu – průmyslovou revolucí 4.0 – lze očekávat rozvoj investic. Z tohoto důvodu se následující příspěvek snaží také orientovat na technologické dodávky, které by zde měly být rozhodující, i když se též věnujeme širší problematice. Tyto dodávky budou vyžadovat smluvní zabezpečení za pomoci smluvních typů občanského zákoníku, ale i za pomoci nepojmenovaných smluv. Začasté se však budou uzavírat smlouvy kupní a zejména i smlouvy o dílo.

Problematikou přenechání věci k užití jinému se zabývá zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), v dílu 2, hlavy II, části čtvrté, konkrétně v § 2189 až 2400, které dále rozděluje do oddílů zabývajících se výprosou, výpůjčkou, nájmem, pachtem, licencí, zápůjčkou a úvěrem. Tento příspěvek se zaměřuje pouze na popis výprosy, výpůjčky, licence, zápůjčky a úvěru. V příspěvku pro srovnání nechybí ani některá související ustanovení dřívější právní úpravy, která byla vymezena v zákoně č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen „starý občanský zákoník“), a zákoně č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník “). Oba tyto zákony byly zrušeny občanským zákoníkem.

Koupí jako jedné z nejčastěji sjednávaných smluv jsme se již v minulých článcích (v č. 12/2016 časopisu Účetnictví v praxi na s. 36 a v č. 7–8/2017 časopisu Účetnictví v praxi na s. 58) zabývali – řeč byla o kupní ceně a o problematice účinnosti smlouvy, tedy zejména okamžiku přechodu vlastnického práva na kupujícího. Následující text se bude věnovat zákonným možnostem modifikace kupní smlouvy, respektive tzv. vedlejším ujednáním, které je možné u tohoto smluvního typu sjednat. Jedná se o výhradu vlastnického práva, výhradu zpětné koupě či zpětného prodeje, předkupní právo, koupi na zkoušku, výhradu lepšího kupce a cenovou doložku.

Můžeme zasílat na základě žádosti zaměstnance jeho výplatní pásky na uvedený soukromý e-mail ve formátu PDF bez šifrování, prostě klasický soubor PDF?

Jak správně zpracovat poslední mzdu zaměstnanci, který ukončil pracovní poměr a zaměstnavatel mu dříve povolil více dovolené, než na kolik měl v daném období nárok, přečerpal dovolenou o 5 dnů? 1) Jak správně srazit zaměstnanci přečerpanou dovolenou v poslední mzdě (řešit to jako neplacené volno)? 2) Jak to bude s odvody sociálního a zdravotního pojištění v poslední mzdě? 3) Musí se dělat nějaká oprava v odvodech za měsíc, kdy byla dovolená přečerpána (06/2017)?

Dle § 241 zákoníku práce zaměstnavatel vyhověl žádosti zaměstnance o snížení týdenní pracovní doby. U zaměstnance se změnily okolnosti a požádal o návrat na plnou týdenní pracovní dobu. Je zaměstnavatel povinen vyhovět i opačné žádosti zaměstnance k návratu na plný úvazek?