Poskytování informací správci daně

Není to tak dávno, kdy jsem v rámci své pracovní náplně prováděl mnoho místních šetření v rámci vyhledávací činnosti při správě daní. Postupem času jsem získal i zkušenosti z realizovaných daňových kontrol (se zaměřením na DPH). Měl jsem tedy za to, že dokážu i lidem nezasvěceným v daňové teorii jednoduše vysvětlit, jaký je rozdíl mezi místním šetřením a daňovou kontrolou. Z tohoto omylu jsem byl vyveden po řadě rozsudků Nejvyššího správního soudu, které se zabývaly tím, co je a co již není možné chápat pod termínem „mapování terénu“, čímž se má na mysli sběr podkladových informací. Tento článek si neklade za cíl obsáhle vysvětlit všechny okolnosti této problematiky, naopak se snaží navázat na „zmapované“ judikaturní větve, které jsou zpracovány v článku Tomáše Rozehnala s názvem „Místní šetření jako zastřený kontrolní postup?“ 1) , a dále je v souvislostech rozvést.

Jak vyplývá z § 247 odst. 2 daňového řádu , jedním z esenciálních předpokladů uložení pořádkové pokuty je skutečnost, že v důsledku neposkytnutí součinnosti (neuposlechnutí výzvy správce daně) dojde ke zmaření či závažnému ztížení správy daní. Nejvyšší správní soud tedy souhlasí s krajským soudem v tom směru, že rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty musí obsahovat přezkoumatelnou úvahu daňového orgánu ve vztahu k otázce, do jaké míry, či zda vůbec mělo nepředložení požadovaných údajů a listin dopad na postup správce daně v dotčeném řízení či při spravování daně (v nynější věci v daňovém řízení se společností Muramax). Za současného stavu tak není kupříkladu zřejmé, zda neposkytnutí požadovaných listin a údajů představovalo zásadní překážku pro zjištění a stanovení daně společnosti Muramax, či zda bylo možné v řízení bez větších obtíží pokračovat i bez nich. V této souvislosti poukázal krajský soud mimo jiné na tvrzení žalobce (které stěžovatel nikterak nezpochybnil), že správce daně již vůči němu nečinil žádné další úkony za účelem získání podkladů (např. další výzva, místní šetření), což nezbytnosti požadovaných údajů a listin příliš nenasvědčuje. Úvahy soudu, zda byly požadované dokumenty nezbytné pro správu daní, či zda si je správce daně nemohl obstarat z jiných zdrojů, totiž směřovaly k posouzení naplnění podmínek pro uložení pořádkové pokuty spočívající v závažném ztěžování či maření správy daní. Pokud by si totiž správce daně mohl podklady obstarat jiným způsobem, či pokud by nebyla požadovaná dokumentace pro zjištění či stanovení daňové povinnosti, či jiných nutných úkonů při správě daně společnosti Muramax nezbytná, chyběl by jeden ze základních předpokladů pro uložení pořádkové pokuty, neboť v důsledku jejího neposkytnutí by nedocházelo k závažnému ztížení (maření) správy daní.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, čj. 10 Afs 211/2019-32

Tiskopisy vyplňované pro splnění povinnosti vůči berní správě jsou stále v popředí zájmu při snaze o vylepšování správy daní. Skoro by se dalo konstatovat, že již vše bylo řečeno a určité zlepšení nastalo přijatou novelou1) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty zákona (dále jen „ZDPH “) podle verdiktu Ústavního soudu2). Nadále se však hovoří o nevyřešení podstatné procesní konstrukce k jejich vydávání a uplatňování, jakož i o podmínkách kontroly jejich zákonnosti. Prostě vděčné procesní téma. Jaksi se i nadále objevuje kvalifikace ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále také „DŘ “ nebo „daňový řád “), jako ustanovení gumového, jinými slovy, když něco při správě daní není zřejmé, hledá se možnost změnit tento její základní předpis.

Tento článek se zaměřuje na v současné době velice diskutovanou novelu daňového řádu , ve které je především některými zástupci advokátního stavu spatřován podstatný zásah do institutu advokátní mlčenlivosti. Článek se nejprve zabývá relevantní částí navrhované regulace ve vztahu k advokátnímu tajemství, a to i z pohledu cílů výchozí unijní legislativy. Následně obsahuje pojednání o advokátní mlčenlivosti, a především o důvodech pro její prolomení zákonnou právní úpravou v případech, kdy je to nezbytné z pohledu veřejného zájmu. Závěrem je pak vyhodnoceno, zdali a proč novela daňového řádu představuje legitimní prolomení advokátní mlčenlivosti.

Příspěvek se týká problematiky informační povinnosti v oblasti daňového práva. Zaměřuje se zejména na aktuální vývoj v této oblasti s důrazem na bankovní tajemství, mlčenlivost daňových poradců a právních profesí v souvislosti s nutností implementace tzv. směrnice DAC 5 a vývojem judikatury ve správním soudnictví.

Aktuální judikatura - Informační povinnost bank v daňovém řízení JUDr. Ing. Ondřej Lichnovský, Daňové spory, a. s. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 4...

Zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), stanovuje pro správce daně pravidla, jakým způsobem je povinen vést spis daňového subjektu, a také stanovuje právo pro daňový subjekt do spisu nahlížet. Z daňového spisu lze získat některé důležité dokumenty a informace a stejně tak lze požádat o pořízení kopie ze spisu. S rozvojem elektronizace Finanční správy České republiky navíc vznikla pro daňový subjekt možnost částečně pracovat se spisem a informacemi o daňových záležitostech prostřednictvím daňové informační schránky ve formě on-line přístupu. Daňová informační schránka může daňovému subjektu alespoň částečně „ulehčit život“ při plnění daňových povinností a sloužit jako efektivní nástroj.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 8 Af 19/2016, www.nssoud.cz