Sídlo

Rozhodnutí jednatele o umístění sídla se použije v případě, kdy zakladatelské právní jednání (zakladatelská listina/společenská smlouva) určilo sídlo na území určité obce. Jednatel poté toto místo v rámci obce konkretizuje. V případě, že se jedná o změnu sídla již vzniklé společnosti, jednatel může rozhodovat v případě změny sídla v rámci jedné obce. V opačném případě je potřeba vyhledat notáře a změnit zakladatelské právní jednání, přičemž rozhoduje buď valná hromada či jediný společník. K zápisu změny sídla do obchodního rejstříku je rovněž potřeba nájemní smlouva nebo souhlas vlastníka nemovité věci, pokud není vlastníkem přímo společnost.

Správní orgány však nevytýkají stěžovatelce, že by virtuální adresu využila pro účely zápisu do veřejných rejstříků jako sídlo, nýbrž to, že v rámci daňového řízení deklarovala, že tzv. office house představuje její skutečné sídlo, v němž se má podle zákona nacházet její vedení, ač tomu tak ve skutečnosti nebylo. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka svoji právní osobnost spojuje s osobou jednatele/společníka, je třeba vycházet z poslední věty § 4 odst. 1 písm. i) zákona o DPH , že „nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu“. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že stěžovatelka měla v takovém případě uvést jako své skutečné sídlo místo, kde se zdržuje její jednatel/společník. Je bez pochyby, že nesdělila-li stěžovatelka správci daně skutečné sídlo, v takovém případě mu brání při výkonu některých pravomocí, čímž ohrožuje zajištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady. Jelikož stěžovatelka ani přes výzvu správce daně neuvedla konkrétní adresu jejího skutečného sídla, porušila svou povinnost vztahující se ke správě daně závažným způsobem. Za této situace správce daně postupoval správně, pokud označil stěžovatelku za nespolehlivého plátce.

Společnost s r. o., plátce DPH, bude zřizovat sídlo v rodinném domě - v katastru nemovitost určená k bydlení. V RD mají trvalý pobyt a bydlí zde manželé - oba jednatelé s. r. o. Firma se zabývá zpracováním dotačních programů. Manžel, majitel nemovitosti, uzavře nájemní smlouvu na pronájem sídla se s. r. o., kde bude uveden souhlas s odpisováním technického zhodnocení nemovitosti a bude zde specifikace využívání prostorů k podnikání - parkování 2× firemí vůz, kanceláře atd. Dům má dvě patra. Horní patro je soukromé a spodní včetně parkoviště a zahrady je využíváno jak soukromě, tak i k podnikání, poměr bychom určili 50 : 50. Společnost s r. o. by technické zhodnocení, opravy nemovitosti krátila z pohledu DPH koeficientem a z pohledu ZDP poměrem 50:50. Jednatel by zdanil dle § 9 příjem z pronájmu, oproti příjmu by uplatnil jako výdaj 50 : 50 odpisy nemovitosti. Vstupní cena bude dle znalce, jelikož je nemovitost starší 5 let? Firma má ještě provozovnu v jiném městě - pronajatý nebytový prostor určený ke styku se zákazníkem. V rodinném domě nedochází k poskytování služeb, ani ke styku se zákazníkem, probíhá zde pouze řízení společnosti a zpracovávání dotačních programů oběma jednateli. Jsou tyto postupy správné?

Problematika skutečného sídla si u každého plátce DPH zaslouží pozornost, protože se jedná o povinný registrační údaj, jehož neoznámení může způsobit závažné problémy a může vést až k prohlášení za nespolehlivého plátce. Tento článek upozorňuje na povinnost oznamovat skutečné sídlo a obsahuje také správní judikát k této problematice.

Jistě není v rozporu se zákonem, že stěžovatelka má pouze virtuální sídlo, to samo o sobě ale není důvodem pro vydání zajišťovacího příkazu. Daňové orgány nicméně poukázaly na to, že v důsledku toho nelze zjistit, kde by se reálně mohl nacházet majetek stěžovatelky, což snižuje pravděpodobnost, že by mohl být její majetek exekučně postižen. Tomu lze podle Nejvyššího správního soudu přisvědčit, stejně jako závěru, že pokud stěžovatelka nesplnila některé své administrativní povinnosti, v důsledku čehož není orgánům veřejné správy známo, kde (v jakých prostorách, na jakých účtech apod.) reálně probíhá obchodní činnost stěžovatelky, je legitimní domnívat se, že se snaží znesnadnit těmto orgánům jejich kontrolní činnost a ukrýt se před nimi.

Pojem sídla daňového subjektu je zdánlivě nesporným pojmem, přesto pojetí tohoto institutu z pohledu procesního a hmotněprávního je zcela odlišné. Z pohledu procesněprávního je sídlo daňového subjektu upraveno v § 13 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále jen „DŘ “), který stojí explicitně na formálním pojetí, zatímco z hmotněprávního pohledu je sídlo upraveno pro oblast DPH a daně z příjmu právnických osob zcela opačně, a to na prvku materiálním. Na úseku DPH však český zákonodárce vytvořil s použitím institutu sídla dle společného systému DPH 1) specifický procesní instrument v podobě tzv. skutečného sídla, které je jakousi fúzí přístupu procesněprávního a hmotněprávního, přesněji řečeno se jedná o procesní aplikaci hmotněprávního pojetí sídla, které je využíváno jako nástroj na úseku administrace DPH a pro odhalování event. problematických daňových subjektů. Všechny tyto přístupy jsou předmětem tohoto článku, se zvláštním zaměřením na institut skutečného sídla plátce DPH, jak je využíváno tuzemskou správou DPH, jelikož osobně se s tímto institutem neztotožňuji, považuji jej za nesprávně uchopený a užívaný mimo svůj původní úmysl, a to z důvodů, které předestřu níže.

Společnost s r. o., měsíční plátce DPH, má v obchodním majetku nemovitost (zapsanou v katastru nemovitostí jako bytový dům), zakoupenou v roce 1991, která není ještě odepsána. Společnost s r. o. má v nemovitosti sídlo a zároveň v nemovitosti pronajímá byty – osvobozené nájemné. Společníci chtějí nemovitost v roce 2021 prodat. Jak bude prodej nemovitosti zdaněn (DPH z prodeje, DPPO 19 % a srážková daň 15 % z výplaty podílu na zisku společníků)? Jak prodej nemovitosti a zdanění správně předepsat v účetnictví?

Podstatné je, že ve věci stěžovatelky bylo dostatečně zjištěno, že delegace místní příslušnosti na navrhovaného správce daně bude účelná. Žalovaný nepostupoval svévolně a rozhodnutí o delegaci má oporu ve skutkových zjištěních, která vyplývají ze shromážděných podkladů ve správním spise. Stěžovatelkou odkazovaný rozsudek kladl důraz na faktické místo výkonu podnikání. Pokud však takové místo nelze s ohledem na povahu podnikání (zde obchod s pohledávkami) určit, je legitimní, pokud žalovaný vezme v úvahu kritérium jiné, zde místo pobytu jednatelky a jediné společnice stěžovatelky.

Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby pro osobu povinnou k dani, která jedná jako taková, je bez rozdílu stejné – je jím její sídlo (popř. místo, kde se nachází provozovna, které je poskytnuta služba, je-li provozovna umístěna na jiném místě než sídlo). Výjimkou jsou ale situace, kdy je příjemce služby ze třetí země zároveň plátcem v České republice.

Adekvátní a včasná reakce na písemnost doručenou od finančního úřadu je v daňovém řízení naprosto zásadní, protože kromě osobních jednání probíhá naprostá většina různých nejen kontrolních postupů korespondenční formou. Daňový subjekt by tedy měl pečlivě monitorovat, jaké písemnosti mu správce daně zasílá. Doručením písemnosti se totiž rozbíhá lhůta na případnou reakci. Tento článek připomíná základní pravidla pro doručování a několika praktickými příklady upozorňuje na vybraná úskalí týkající se doručování od finančního úřadu.

Z hlediska určení místní příslušnosti však nelze význam místa vystavování dokladů a jejich fyzického umístění nijak absolutizovat, zvláště pak v případě právnických osob, jejichž účetnictví je vedeno externími poskytovateli účetních služeb. Je třeba zohlednit poměrně široký rozsah digitalizace účetnictví i správy daní, který sebou nutně přináší potřebu vystavování účetních dokladů a jejich archivace v elektronické formě (tento trend ostatně zachycují i příslušné právní předpisy, srov. např. § 33 zákona o účetnictví , či § 35a zákona o dani z přidané hodnoty ). Předávání dokladů správci daně při provádění kontrolní činnosti se v dnešní době standardně děje elektronickou formou, což je Nejvyššímu správnímu soudu známo z úřední činnosti. Místo, kde jsou účetní doklady fyzicky vystavovány a archivovány tak z hlediska určení místní příslušnosti v řadě případů poněkud ztrácí na významu.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 5 Afs 263/2018 , www.nssoud.cz

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 9 Afs 216/2018 , www.nssoud.cz

Typickým případem založení (ustavení) nové právnické osoby je přijetí (schválení) zakladatelského právního jednání. V případě spolku, tedy právnické osoby korporačního typu (společenství osob), se jedná o přijetí stanov. Zakladatelé (nejméně tři osoby vedené společným zájmem) založí spolek, shodnou-li se na obsahu stanov. Stanovy jsou pro právní život spolku nejdůležitějším dokumentem. Právě o náležitostech stanov pojednává následující text.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 1 Afs 97/2017 , www.nssoud.cz

Stejně tak používání virtuálních sídel je v obchodním styku známým jevem, který sám o sobě podezření budit nemusí, avšak ve spojení s ostatními indiciemi měl podezření stěžovatelky vzbudit.

Jako další důvod zamítnutí registrace k DPH žalovaný uvedl skutečnost, že nebyla splněna ani podmínka existence reálného sídla ve smyslu § 4 odst. 1 písm. i) zákona o DPH . Uvedený závěr žalovaný učinil na základě zjištění, že stěžovatel nebyl v době konání místních šetření správcem daně zastižen, a to jak na adrese svého původního rejstříkového sídla v Týně nad Vltavou, tak i následně na adrese nového sídla v Abertamech, kde nebyl uveden ani na schránce či zvonku. Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze pouze na základě těchto zjištění učinit závěr, že stěžovatel neprokázal, že má sídlo v tuzemsku. Jako logické se jeví vysvětlení stěžovatele, že vedení podniku tvoří pouze jednatel, který je současně i jediným zaměstnancem stěžovatele. Jelikož tento vykonává faktickou činnost stěžovatele, pohybuje se po jednotlivých zakázkách po celé České republice, a proto není běžně fyzicky přítomen v sídle společnosti. Stěžovatel doložil nájemní smlouvu a sídlo na adrese v Abertamech je zapsáno v obchodním rejstříku. Nebylo proto možné dospět k dílčímu závěru, že stěžovatel neprokázal, že má sídlo v tuzemsku.

Živnostenský úřad zrušil podnikateli živnostenské oprávnění proto, že neprokázal důvod k užívání prostor sídla, které má na jiné adrese než bydliště. Je takový postup živnostenského úřadu správný. Je v právní úpravě živnostenského podnikání stanovena lhůta k prokázání právního důvodu pro užívání prostor sídla?

Každý subjekt právních vztahů musí být přesně identifikován. Jednak aby mohl být přesně určen a zároveň aby byl nezaměnitelně odlišen od jiných subjektů práv a povinností. Mezi základní identifikační znaky právnické osoby patří její sídlo. Sídlo právnické osoby je důležitým identifikačním znakem a je dle § 123 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) obligatorní součástí jejího zakladatelského právního jednání. Sídlo je jedním z údajů, který se zapisuje do veřejného rejstříku. O problematice sídla právnické osoby, resp. nevýdělečných organizací, pojednává následující text.

Spolek, který účtuji, změnil sídlo. Změna sídla byla uvedena v návrhu nových stanov. Stanovy byly schváleny členskou schůzí v dubnu 2015. Současně byla uzavřena nájemní smlouva na nájem prostor v novém sídle a po získání dalších náležitostí byl v prosinci 2015 podán návrh na zápis nových stanov s uvedením nového sídla do veřejného rejstříku. Spolek již vyvíjí činnost v novém sídle. Doposud (leden 2016) však nedošlo k zápisu změn v rejstříku. Je zde tedy uvedeno staré sídlo. Spolek je plátcem DPH. Odkdy má spolek používat nové sídlo na fakturách (daňových dokladech) a kdy má oznámit změnu sídla příslušným úřadům (FÚ, ČSSZ, Zdravotní pojišťovna a další). Tedy nyní, kdy je již nové sídlo používáno, nebo máme počkat až na zápis změny sídla ve veřejném rejstříku?