Spolupráce

Vymezením spolupracujících osob a jejich daňovým řešením se zabývá § 13 ZDP . Na spolupracující osobu lze rozdělit příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení při výkonu samostatné činnosti zdaňované dle § 7 ZDP (s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti). Hlavním cílem využití spolupráce osob je optimalizovat daňové zatížení poplatníků daně z příjmů fyzických osob. V článku se zaměříme na další možnost uplatnění spolupráce osob, a to s využitím spolupráce osob dosáhnout situace, kdy spolupracující osoba i podnikající osoba nemusí platit sociální pojištění a tím dosáhnout nejen daňové úspory, ale i úspory v neplacení jednoho druhu pojistného.

V tomto článku se zmíníme o základních zásadách spolupráce osob dle § 13 zákona o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. (dále jen „ZDP “), zaměříme se na hlavní výhody spolupráce osob vedoucí k optimalizaci daně z příjmů, ale upozorníme i na určité nevýhody takové spolupráce, na než by podnikatel i spolupracující osoba neměli zapomínat.

Manžel-OSVČ rozděluje část svých příjmů z podnikání na spolupracující děti žijící s ním ve společné domácnosti (studenti VŠ do 26 let). Může manželka uplatnit daňové zvýhodnění na tyto vyživované děti dle § 35c zákona o daních z příjmů , pokud jsou zároveň spolupracující osoby manžela?

V příspěvku se blíže podíváme na vymezení rodinného závodu zavedeného v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále také „OZ “) a na zdanění členů rodiny zúčastněných na jeho provozu, a dále na zdanění spolupracujících osob ve smyslu § 13 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Zmíníme se rovněž o novince „rodinný podnik“, kterýžto pojem byl schválen v květnu 2019 usnesením vlády ČR.

V souvislosti s přípravou daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2018 v příspěvku upozorníme na některé možnosti, jak dosáhnout úspor na dani. V úvodu si uvedeme přehled odpočtů a slev na dani, které při jejich neuplatnění v běžném zdaňovacím období „propadají“, a následně zaměříme pozornost (s využitím příkladů) na možnou optimalizaci daně při uplatnění daňové ztráty, při uplatnění daňových odpisů a při využití institutu spolupráce osob.

V rámci rodinného podnikání dochází velmi často k situacím, kdy podnikatel (otec, matka) se snaží zapojit do rodinného podnikání i svého potomka – syna nebo dceru. V článku se zaměříme na dva způsoby tohoto zapojení v rámci rodinné firmy, a to jednak formou uzavření pracovněprávního vztahu s potomkem a dále jeho zapojení jako spolupracující osoby s podnikatelem.

V následujícím článku jsou nejprve vysvětlena základní pravidla pro stanovení zdaňovacího období pro účely daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Návazně jsou s využitím příkladů vysvětleny podmínky, za nichž je plátce oprávněn nebo povinen délku zdaňovacího období změnit. Případná změna zdaňovacího období se přitom provádí obecně od 1. ledna příslušného kalendářního roku, a to s některými výjimkami, jak je vysvětleno v dalším textu.

V zájmu poplatníka daně z příjmů fyzických osob je v daňovém přiznání v plné míře využít všech nezdanitelných částí základů daně (odpočtů) umožněných ustanovením § 15 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), všech položek odčitatelných od základu daně specifikovaných v § 34 ZDP a všech slev na dani umožněných v ustanovení § 35 až 35bb ZDP . Neuplatněné odpočty od základu daně dle § 15 ZDP a neuplatněné slevy na dani v příslušném zdaňovacím období již nelze uplatnit v dalších zdaňovacích obdobích.

V předcházejícím dílu výběrů ze zajímavých rozsudků jsme se věnovali možnostem vzájemné fakturace manželů. V dnešním pokračování se zaměříme na situace, kdy si manželé nefakturují, ale využívají možnosti rozdělit příjmy a výdaje mezi podnikajícího manžela a spolupracující manželku či jiné osoby žijící s podnikatelem v domácnosti.