Důvodová zpráva k zákonu č. 353/2001 Sb., změna zákona o účetnictví

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, je materiálem, kterým se realizuje úkol č. 194/01 v souladu s usnesením vlády č. 1298/2000, jakož i předchozí usnesení vlády (např. usnesení vlády č. 42 ze dne 15. ledna 1997, kterým byl schválen věcný záměr novely zákona o účetnictví, a usnesení vlády č. 840 ze dne 30. srpna 2000). Zpracovatelem a předkladatelem návrhu zákona je Ministerstvo financí. Novela zákona o účetnictví si klade primárně za cíl dosáhnout tzv. plné slučitelnosti obsahu české právní úpravy účetnictví s právem ES platným v Evropské unii, reprezentovaným v tomto případě zejména příslušnými směrnicemi Rady ES. Navrhovaná novela si klade dále za cíl ve veřejném zájmu zpřesnění a zpřísnění právní úpravy, co do rozsahu a způsobu vedení účetnictví, včetně sestavení účetní závěrky, a požadavků na jeho průkaznost. Novelizace zákona o účetnictví byla částečně již realizována v části osmé zákona č. 492/2000 Sb. Především posledně jmenovaný atribut průkaznosti účetnictví, v pojetí koncipovaném novelou, může výrazně napomoci i při odhalování hospodářské trestné činnosti. Návrh novely zákona o účetnictví je charakterizován především v obecné části důvodové zprávy.

Z hlediska zhodnocení dosavadního platného právního stavu uvádíme následující skutečnosti. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, byl základem reformy účetnictví pro podmínky transformace hospodářství na tržní ekonomiku, k níž se přistoupilo po změně společenského systému v listopadu 1989. Zahraničním východiskem již tehdy byly především Čtvrtá a Sedmá směrnice ES, tuzemským východiskem předchozí právní úpravy, znalosti a zkušenosti získané za dobu jejich platnosti. Ve shodě hlavně s tuzemskými východisky se česká zákonná úprava vztahovala a vztahuje prakticky na všechny typy právních subjektů a má tradičně rovněž ustanovení o řádnosti vedení účetnictví zejména co do jeho průkaznosti. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, byl kladně hodnocen i mezinárodními institucemi a jde o právní úpravu relativně stabilní, neboť za dobu své platnosti byl dosud novelizován jen třikrát, naposledy zákonem č. 492/2000 Sb. Přes uvedené klady, se postupem doby projevily i zápory této situace. V důsledku rychlého ekonomického a právního vývoje došlo ke stavu, že některá ustanovení zákona vyžadují značně extenzívní výklad nebo dokonce již nejsou v souladu se současnou právní úpravou či ekonomickou situací. To je také jeden z důvodů navrhované novely. K vývoji, odůvodňujícím navrhované změny, však došlo i v mezinárodní úpravě, a to novelami Čtvrté a Sedmé směrnice ES, vydáním od nich odvozených směrnic ES pro banky a pojišťovny, včetně vlivu mezinárodních účetních standardů (IAS). Rozsah změn navrhovaných novelou zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, je tím odůvodněn více než dostatečně.

Z účetně ekonomického hlediska zásadní význam v navrhované novele má zpřesnění povinnosti dosažení věrného a poctivého obrazu předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky v účetní závěrce (Čl. I bod 8. novely). Návrh toto zobrazení definuje. Zobrazení je věrné, jestliže obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu, který je přitom zobrazen v souladu s účetními metodami, jejichž použití je účetní jednotce uloženo na základě tohoto zákona. Zobrazení je poctivé, když jsou při něm použity účetní metody způsobem, který vede k dosažení věrnosti. Jde o definici pro účely právní úpravy účetnictví. Ve výjimečných případech neslučitelnosti účetních metod stanovených prováděcími právními předpisy (vyhláškami) s povinností věrného a poctivého zobrazení, postupuje účetní jednotka odchylně tak, aby tento obraz byl podán (srov. Čl. 2 odst. 5 Čtvrté směrnice ES). Uvedená stěžejní povinnost věrného a poctivého zobrazení je doplněna tomu odpovídající informační povinností v příloze v účetní závěrce (zejména Čl. 2 odst. 4,5 a 6 Čtvrté směrnice ES). Zpřesněním ustanovení o věrném a poctivém obrazu předmětu účetnictví a finanční situaci účetní jednotky se české účetnictví jednoznačně hlásí k orientaci stanovené především v Čl. 2 odst. 3 Čtvrté směrnice ES, nebo koncepčním rámci mezinárodních účetních standardů (IAS).

Velmi úzce na účetní institut věrného a poctivého obrazu předmětu účetnictví a finanční situace v návrhu navazují způsoby oceňování majetku a závazků (Čl. I body 27. až 31.), které se povinně provádí k okamžiku ocenění (tím je okamžik uskutečnění účetního případu nebo rozvahový den či jiný okamžik, k němuž se sestavuje účetní závěrka). V těchto ustanoveních jsou významná ustanovení zejména o zásadě opatrnosti v oceňování (viz Čl. 31 čtvrté směrnice Rady), o možnosti oceňování vedle jednotlivých aktiv i oceňování jejich souborů, a přepočtu majetku a závazků vyjádřených v cizí měně na českou měnu. Novela zákona obsahuje i zpřesněná základní ustanovení o opravných položkách a rezervách, která také jsou projevem zásady opatrnosti v oceňování. Kromě dosavadního způsobu oceňování, jehož základem je pořizovací cena nebo vlastní náklady, se novelou zákona zavádí také způsob oceňování tzv. reálnou hodnotou (Čl. I bod 31.) Podle zákona se jako reálná hodnota použije tržní hodnota, kvalifikovaný odhad nebo posudek znalce (především v případech přeměn obchodních společností), popřípadě ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisů. Způsob oceňování reálnou hodnotnou se použije pouze v zákonem přesně stanovených případech, kterými jsou vybrané cenné papíry, deriváty, finanční umístění a technické rezervy u pojišťoven podle zvláštních právních předpisů, majetek a závazky v případech přeměn společností s výjimkou změny právní formy podle obchodního zákoníku nebo v jiných případech podle zvláštního právního předpisu, například u investičních společností a investičních fondů, a část majetku a závazků zajištěná deriváty. Způsob oceňování reálnou hodnotou odpovídá vývojovým tendencím Čtvrté směrnice ES, přičemž již nyní je požadován podle směrnic ES označovaných 4. pro banky a 4.ter pro pojišťovny v případech uvedeného majetku a závazků, stejně jako podle relevantních ustanovení mezinárodních účetních standardů (IAS). V případech oceňování reálnou hodnotou se zásada opatrnosti použije pouze přiměřeně, tzn. účetní jed