Důvodová zpráva k zákonu č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a změně dalších souvisejících zákonů

Návrh zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů

Bod A

Základní legislativní úprava mezinárodní spolupráce při správě daní je provedena zákonem č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 253/2000 Sb.“), s účinností od 11. srpna 2000.

Uvedený zákon transponuje směrnici Rady 77/799/EHS ze dne 19. prosince 1977, o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní a daní z pojistného, ve znění směrnice Rady 79/1070/EHS, směrnice Rady 92/12/EHS, směrnice Rady 2003/93/ES, směrnice Rady 2004/56/ES a směrnice Rady 2004/106/ES. V důsledku několika doplňujících směrnic byla zveřejněna dne 1.1.2007 tzv. konsolidovaná verze pod celexovým číslem 1977L0799.

Původní směrnice Rady 77/799/EHS byla nahrazena dne 15. února novou směrnicí Rady 2011/16/EU, o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (dále jen „směrnice“).

Návrh zákona je předkládán především v návaznosti na nutnost implementace směrnice, jejíž transpoziční lhůta je stanovena do 31.12.2012. Návrh zachovává koncepci zákona č. 253/2000 Sb., neboť představuje obecný procesní předpis upravující provádění mezinárodní spolupráce při správě daní. Tato mezinárodní spolupráce může být prováděna jak na základě směrnice, tak na základě mezinárodních smluv nebo unilaterálních dohod. V obou případech je nutno spolupráci upravit mnohem podrobněji v souladu s tím, jak se tato oblast vyvinula a jaké jsou dnešní požadavky na mezinárodní spolupráci.

Cílem nové směrnice je poskytnout členským státům Evropské unie (dále jen „členským státům“) právní nástroj pro účinnou mezinárodní spolupráci, která by omezila nepříznivé důsledky rostoucí globalizace na výkon daňové správy v jednotlivých státech. Původní směrnice 77/799/EHS i s následnými změnami byla zpracována za okolností odlišných od dnešních požadavků vnitřního trhu a v současnosti již nemůže vyhovovat požadavkům spolupráce daňových správ. Jedním z hlavních prostředků k dosažení tohoto cíle je stanovení úplnějších a jasnějších pravidel vzájemné spolupráce mezi správci daně jednotlivých členských států, resp. mezi jejich kontaktními místy.

Nová směrnice současně implementuje platné standardy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“) pro výměnu informací a administrativní mezinárodní spolupráci v daňové oblasti, ke kterým se členské státy OECD zavázaly.

Směrnice se vztahuje v zásadě na veškeré daně (bez podrobné specifikace), s výjimkou daně s přidané hodnoty, spotřebních daní a cel, pro které platí jiné právní předpisy Evropské unie o správní spolupráci mezi členskými státy, a dále s výjimkou např. příspěvků na sociální pojištění, poplatků za vydání osvědčení a plateb smluvní povahy. Výměnu informací v rámci směrnice budou moci nově využívat orgány územních samosprávných celků pro oblast místních poplatků.

Mezinárodní spolupráce správců daně již nemá pouze povahu pomoci, ale stává se spoluprací, kde přínos správ je oboustranný a kde správci daně si vzájemně poskytují informace, u nichž lze předpokládat význam pro správu daní (např. souběžné daňové kontroly, automatická výměna informací apod.). V návaznosti na tuto skutečnost se navrhuje změna názvu zákona oproti dosavadnímu názvu „mezinárodní pomoc“ na název „mezinárodní spolupráce“. Tato změna odráží posun v oblasti spolupráce při správě daní. Podstatu mezinárodní pomoci lze charakterizovat jako provádění úkonů ze své moci, svými orgány a svým jménem, ale pro potřeby řízení, které vede jiný stát. Stát, který mezinárodní pomoc poskytuje, nevykonává svou vlastní pravomoc ani se nepodílí na společném uskutečňování takové pravomoci se státem, jemuž pomoc poskytuje. Pojem „pomoc“ znamená přispění při uskutečňování úkonů jiného státu, nikoliv spolupráci při plnění společného úkolu.

Vzhledem k rozsahu změn, kterými by musel být zákon č. 253/2000 Sb. dán do souladu se směrnicí, Ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“), jakožto gestor směrnice, rozhodlo podle článku 5 Metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii připravit nový zákon, který stávající zákon nahradí. Připravovaný návrh zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších zákonů je zařazen do Plánu legislativních prací vlády na rok 2012. V návaznosti na ustanovení článku 3 odst. 3 Legislativních pravidel vlády bylo upuštěno od zpracování věcného záměru zákona, a to z důvodu, že stěžejní část obsahu návrhu zákona zajišťuje implementaci práva Evropské unie.

Bod B

Návrh zákona obsahuje změny vyplývající ze směrnice a změny týkající se věcného a terminologického zpřesnění v návaznosti na praktické zkušenosti z provádění mezinárodní spolupráce v České republice. Návrh zákona upravuje především postup správců daně, resp. dalších orgánů státní správy, při provádění spolupráce a vymezuje:

• B1 - daně, u kterých lze požádat o mezinárodní spolupráci

Předmětem mezinárodní spolupráce v oblasti daní se podle směrnice a ji transponujícího návrhu zákona stávají všechny daně. Ve svém důsledku jde v zásadě o daně přímé, včetně jejich případného příslušenství, neboť na

- daň z přidané hodnoty, spotřební daně a cla se vztahují jiné právní předpisy EU, např. nařízení Rady č. 904/2010, o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty, nařízení Rady č. 389/2012, o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní a o zrušení nařízení (ES) č. 2073/2004, o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní, nařízení Rady č. 428/2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití.

- daň ze zemních plynů, z pevných paliv a z elektřiny se vztahuje směrnice č. 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, resp. nařízení Rady č. 389/2012 o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní a směrnice č. 2008/118 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS,

- pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na veřejné zdravotní pojištění, na něž se vztahují samostatné předpisy Evropské unie,

Vyloučeny jsou také platby smluvní povahy předpokládající ze strany veřejného orgánu protiplnění (např. veřejnou službu) a poplatků např. správních poplatků za osvědčení nebo za jiné doklady vydávané veřejnými orgány.

• B2 - organizační strukturu a působnost jednotlivých orgánů při provádění mezinárodní spolupráce

Návrh zákona implementuje rámec organizačního zabezpečení k provádění mezinárodní spolupráce obsažené ve směrnici. Organizační struktura provádění mezinárodní spolupráce je nastavena tak, že ústředním kontaktním orgánem je Generální finanční ředitelství. Ministerstvo může dále pověřit kontaktní orgány a rozsah jeho působnosti pro přímou spolupráci. Kontaktním místem se rozumí oba stupně, tj. jak ústřední kontaktní orgán, tak kontaktní orgány pověřené ministerstvem.

• B3 - formy mezinárodní spolupráce

- výměna informací na žádost – směrnice a návrh zákona upravují podmínky a postup při přijímání a poskytování informací, které jsou potřebné pro správu daní, a to jak pro mezi členskými, tak mezi smluvními státy. Návrh upravuje podmínky, za nichž lze o informace požádat, provedení postupů nutných pro správu daní, postup tuzemských kontaktních míst při získávání a předávání dožádaných informací včetně nově stanovených lhůt pro poskytnutí informací dožadujícímu kontaktnímu místu. Lhůty jsou stanoveny v souladu se směrnicí a vycházení z dosavadní praxe členských států, takže by neměl v běžných případech být problém je dodržet. Ve složitějších případech by se pak měl dožádaný stát snažit dohodnout s dožadujícím státem na prodloužení lhůty.

- automatická výměna informací – směrnice zavádí povinnou automatickou výměnu informací, a to za zdaňovací období započatá po 31.12.2013 u druhů příjmů a majetku, u kterých ústřední kontaktní orgán nahlásí Evropské komisi, že má informace k dispozici. Směrnice stanoví členění druhů příjmů a majetku, o nichž se informace poskytují, na: příjmy ze závislé činnosti, odměny členů statutárních orgánů obchodních společností, příjmy z produktů životního pojištění, přijaté důchody a příjmy z nemovitostí a z převodu nemovitostí. Automatická výměna probíhá také ve vztahu k smluvním státům podle příslušné smlouvy, resp. jejích prováděcích opatření.

- výměna informací z vlastního podnětu neboli bez předchozí žádosti či spontánní výměna včetně lhůt pro předání dat – směrnice ukládá příslušným orgánům výměnu informací o daňovém subjektu povinném k dani v jiném členském státě, předpokládá-li příslušný správce daně, že by mohlo dojít ke zkrácení daně v tomto jiném členském státě, k přesunům zisků v rámci nadnárodních společností nebo při provádění obchodů přes více zemí s možným účelovým snížením daně v těchto státech, nebo jinak ke vzniku daňové povinnosti, anebo by mohlo být ovlivněno stanovení daně v tomto jiném členském státě. Ustanovení platí obdobně pro smluvní státy.

- zpětná vazba k poskytování informací – směrnice ukládá příslušným orgánům poskytnout sdělení o využití informací získaných v rámci mezinárodní spolupráce ve stanovené lhůtě. Obdobně povinnost zpětné vazby na požádání platí i pro smluvní státy.

• B4 - další formy mezinárodní spolupráce

- přítomnost v prostorách zahraničního správce daně a účast na úkonech, dílčích šetřeních nebo dalších postupech na území jiného státu. Pověřená osoba za podmínek stanovených vzájemnou dohodou orgánů dotčených států může být přítomna a účastnit se daňového řízení (nahlížet do spisu, pokládat otázky nebo si pořizovat opisy či kopie písemností).

- souběžné daňové kontroly – směrnice stanoví možnost pro členské státy dohodnout se na provedení souběžné kontroly u daňového subjektu, na kterém mají obě či více kontaktních míst zájem z hlediska správy daní. V každém z těchto států probíhá vlastní daňová kontrola, která je však časově koordinovaná, což by mělo zvýšit její efektivitu s ohledem na včasnost výměny informací z těchto kontrol získaných. Obdobně se postupuje ve vztahu ke smluvním státům.

- doručování písemností – směrnice a návrh zákona upravují podmínky a postup doručování písemností v jiném státě, než ve kterém byly vyhotoveny. Návrh zákona upravuje postup tuzemského správce daně při dožádání doručení písemnosti jiným státem, a rovněž postup, pokud je tuzemské kontaktní místo požádáno o doručení kontaktnímu místu jiného státu. Institut doručení funguje stejně pro smluvní státy.

• B5 – podmínky poskytování mezinárodní spolupráce

Podmínky provádění spolupráce jsou řešeny jednak stanovením podmínek pro jednotlivé formy spolupráce. Mezi podmínky mezinárodní spolupráce patří rovněž dodržování povinnosti mlčenlivosti o věcech z daňového řízení (zde platí ustanovení daňového řádu a souvisejícíc předpisy), využití informací k jiným účelům jen se souhlasem poskytovatele a možnost předat informace dalšímu státu.

Pokud jde o následné využití