Práce

V následujícím textu se zaměříme na daňové řešení zdravotních benefitů a na správnou aplikaci § 6 odst. 9 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), obsahující podmínky pro osvobození vymezených nepeněžních plnění poskytovaných zaměstnavatelem zaměstnanci nebo rodinnému příslušníku. Mezi zdravotní benefity počítáme například rehabilitační, rekondiční a preventivní zdravotní programy, příspěvky na vitaminy, očkování proti chřipce, testování covidu, nadstandardní zdravotní prohlídky, sick days a další. Dále může jít o poskytování poukazů do sauny nebo na masáže a o poskytování benefitů souvisejících se sportovními aktivitami zaměstnanců.

Pracovní cesty zaměstnanců byly a jsou stále aktuální problematikou v ekonomické oblasti. V souvislosti s jejich vyúčtováním však přetrvává poměrně velký počet chyb a nejasností, takže je určitě vhodné něco z těchto otázek vysvětlit.

Platná právní úprava poskytování stravenek a stravovacího paušálu zaměstnancům v pracovním poměru je obsažena v několika platných právních předpisech a je poměrně složitá a komplikovaná.

Podle ustanovení § 164, resp. § 171 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP “ nebo „zákoník práce “) přísluší zaměstnanci náhrada nutných vedlejších výdajů, které mu vzniknou v přímé souvislosti s pracovní cestou, a to v prokázané výši. Nemůže-li zaměstnanec jejich výši prokázat, přísluší mu náhrada ve výši odpovídající ceně věcí a služeb obvyklé v době a místě konání pracovní cesty. Praktickým příkladem je např. úhrada parkovného prostřednictvím SMS, kdy zaměstnanec nemá o úhradě žádný písemný doklad, který by mohl k vyúčtování cestovních náhrad přiložit. Vzhledem k tomu, že uvedenou cenu obvyklou lze zejména v zahraničí těžko ověřit, prakticky to znamená ve výši, kterou zaměstnanec uvede ve vyúčtování pracovní cesty. Nicméně zaměstnavatel může, podle důvodové zprávy k zákoníku práce , zaměstnancem uvedenou neprokázanou výši korigovat podle svých zkušeností o cenách věcí a služeb obvyklých v době a místě konání pracovní cesty. Je to sice složitější postup než u jiných druhů cestovních náhrad, kdy zaměstnavatel může postupovat podle § 185 zákoníku práce , ale nezbývá než postup uvedený v § 164 zákoníku práce respektovat.

Poskytování cestovních náhrad je upraveno především zákonem č. 262/2006 Sb. , zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce “ nebo „ZP “). Pro některé osoby však platí jiné předpisy, např. zákon o státní službě , zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a další speciální předpisy. Některé z těchto speciálních předpisů odkazují z hlediska poskytování cestovních náhrad na zákoník práce , jiné ne. V tomto článku připomeneme, komu cestovní náhrady upravené zákoníkem práce přísluší a komu je lze poskytnout.

Pravidelné pracoviště je místo, které je nejdůležitějším místem pro účely poskytování cestovních náhrad. Proč?

V současné době je stále doporučováno, aby zaměstnanci, pokud je to organizačně možné, pracovali doma. S tím pak nezbytně souvisí otázka, zda zaměstnanci, který vykonává svou práci doma, lze poskytnout příspěvek na stravování, anebo zda mu přísluší stravné.

Dnem 1. 1. 2021 nabyla účinnosti nová vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 12. 2020 č. 589/2020 Sb. , o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (dále jen „vyhláška č. 589/2020 Sb. “), a stejně tak i vyhláška Ministerstva financí ze dne 4. 12. 2020, o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2021, a to pod číslem 510/2020 Sb. (dále jen „vyhláška č. 510/2020 Sb. “) Citovaná vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí současně zrušila vyhlášku č. 358/2019 Sb. , o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, a citovaná vyhláška Ministerstva financí vyhlášku č. 310/2019 Sb. , o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2020.

Zákoník práce umožňuje poskytovat zaměstnancům cestovní náhrady formou paušální částky. Využití této možnosti znamená výrazné zjednodušení administrativních činností souvisejících zejména s vyúčtováním cestovních náhrad. Při stanovení paušální částky je však nutno postupovat zcela v souladu s § 182 zákona č. 262/2006 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce ).

V posledních měsících se stále častěji objevují dotazy týkající se odměňování zaměstnanců při jejich pracovních cestách. Podstatou je nepochopení a nesprávná aplikace § 210 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. V tomto ustanovení je přesně stanoveno, že doba strávená na pracovní cestě, nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště, jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do směny, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele, při které se zaměstnanci mzda nebo plat nekrátí s tím, že jestliže však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

Na tuzemských i zahraničních pracovních cestách používají zaměstnanci k úhradám nebo k výběru hotovosti z bankomatu poměrně často platební karty, a to jak tzv. firemní platební karty (platební karty vystavené bankou k účtu zaměstnavatele na jméno zaměstnance), tak i své soukromé platební karty, tj. karty vystavené na jméno držitele, který je majitelem účtu. Pokud používají firemní platební karty, tak je při vyúčtování cestovních náhrad vše zpravidla bez problémů. Doporučuji ale vyúčtování cestovních náhrad provést až poté, kdy bude k dispozici výpis z účtu k této kartě. Podrobněji se na téma podíváme níže v článku.

Zákoník práce umožňuje zaměstnavateli povolit zaměstnanci přerušení tuzemské i zahraniční pracovní cesty z důvodů ze strany zaměstnance. Přestože stanoví, že během takového přerušení zaměstnanci cestovní náhrady nepřísluší, poskytují zaměstnavatelé poměrně často zaměstnancům cestovní náhrady, zejména stravné a zahraniční stravné, i za část doby tohoto přerušení.

V minulém týdnu byla Senátem schválená dlouho očekávaná novela zákoníku práce , která tak nyní čeká již jen na podpis prezidenta. Účinnost této novely je plánovaná částečně na 30. července 2020 a část, která je spojena s kalendářním rokem (např. dovolená), by měla nabýt účinnosti 1. 1. 2021. Jaké konkrétní změny a novinky novela přináší?

V poslední době se velmi často objevují pochybnosti vztahující se k otázce, jaké náhrady cestovních výdajů náleží osobám v mimopracovních vztazích, konkrétně společníkům a jednatelům společností s ručením omezeným a členům kolektivních statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob. Tato otázka je částečně zkomplikována tím, že úprava poskytování cestovních náhrad byla zařazena do základního pracovněprávního předpisu, tj. zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce.

Jako místo nástupu a ukončení pracovní cesty je poměrně často určováno nádraží (zastávka) autobusu nebo vlaku, případně při zahraničních pracovních cestách letiště a jako začátek pracovní cesty je pak považován odjezd vlaku, autobusu, odlet letadla apod. a jako konec pracovní cesty jeho příjezd (přílet) příslušného dopravního prostředku. Za součást pracovní cesty není považován průjezd obcí, která je pravidelným pracovištěm zaměstnance ani průjezd obcí, ve které má zaměstnanec pravidelné pracoviště. Takové postupy nejsou v souladu zejména s § 153 a § 159 zákoníku práce .

Nejen v důsledku probíhající epidemie koronaviru SARS CoV-2 velké množství firem přešlo na využívání práce svých zaměstnanců z domova (home office). Kromě možnosti práce na zkrácený úvazek se stává rovněž práce z domova významným zaměstnaneckým benefitem v současnosti a nutno podotknout, že v poskytování tohoto benefitu firmy v ČR výrazně zaostávají za některými státy Evropské unie. V článku si uvedeme výhody a nevýhody práce z domova, pracovněprávní řešení práce z domova v zákoníku práce a daňové řešení práce z domova u zaměstnance a u zaměstnavatele.

Zaměstnavatelé poměrně často vyžadují, aby zaměstnanci vykonávali práci na svém pracovišti i mimo svou pracovní dobu. Přestože jsou v takovém případě povinni poskytnout zaměstnancům náhrady výdajů, které jim v této souvislosti vznikly, většinou tak nečiní. O jaké náhrady se jedná? Podle § 151 zákoníku práce je zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, a to v zásadě při cestách uvedených v § 152 zákoníku práce . Podle § 156 odst. 2 zákoníku práce se pro účely cestovních náhrad považuje za pracovní cestu také cesta uvedená v § 152 písm. c) zákoníku práce , tj. mimořádná cesta v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště.

Ozdravné postupy a řešení krize u finančních institucí jsou v českém právním řádu relativně novými právními pojmy, převzatými na základě transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (Bank recovery and resolution directive, dále jen „směrnice BRRD“) do zákona č. 374/2015 Sb. o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu (dále jen „ZOPRK“). V tomto článku jsou shrnuty základní atributy současné české právní úpravy a regulace v rámci EU, přičemž detailněji se tomuto tématu věnuje článek autora publikovaný v časopisu Obchodní právo.

Základní ustanovení tohoto smluvního typu určuje, že smlouvou o péči o zdraví se zavazuje poskytovatel vůči příkazci pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno. O těchto otázkách pojednává tento článek.

Určitým nešvarem, zejména některých hotelů v Praze (i v jiných městech v ČR) je, že požadují uhradit ubytování v eurech a i fakturu či jiný doklad o ceně ubytování vystavují v této měně. V některých případech na vystaveném dokladu uvádí přepočet částky v eurech na české koruny, a to svým kurzem. Takový postup nelze z hlediska poskytování cestovních náhrad při tuzemských pracovních cestách akceptovat, protože při tuzemské pracovní cestě se všechny výdaje ve vyúčtování cestovních náhrad uvádí v české měně a doplatek nebo přeplatek se vypořádává se zaměstnancem v české měně. Do vyúčtování cestovních náhrad z tuzemské pracovní cesty nelze zahrnovat částky v cizí měně, není je totiž jak přepočítat na české koruny. Kurzy k přepočtu měn uvedené v § 183 a 184 zákoníku práce jsou kurzy určené pro přepočet měn při zahraničních pracovních cestách a nelze je tedy použít k jakémukoliv přepočtu měn při tuzemské pracovní cestě. Nelze k tomu ani použít kurz, který k přepočtu případně použil příslušný hotel, jiné ubytovací zařízení anebo zprostředkovatel ubytování.