Úrok z posečkání

Dne 1. 7. 2023 nabyl účinnosti zákon č. 182/2023 Sb. , o mimořádném odpuštění a zániku některých daňových dluhů. Tento zákon, jenž lze považovat za jistou formu daňové amnestie, která byla takto vyhlášena státem, má „motivovat dlužníky ke splnění jejich nejdůležitějších povinností, tedy k úhradě daně (jistiny), na úkor povinností méně důležitých (úhrady příslušenství), a v konečném efektu k narovnání jejich vztahů ke státu na poli správy daní“, jak se ostatně uvádí v samotné důvodové zprávě, která doprovázela přijetí uvedeného zákona. Cílem tohoto opatření je také poskytnout úlevu fyzickým osobám a domácnostem v současné těžké ekonomické situaci.

Daňový subjekt, který je zatížen úrokem z prodlení či úrokem z posečkané částky, může požádat o prominutí tohoto úroku. Úspěšný žadatel o prominutí úroku musí splnit řadu podmínek. Některé z podmínek jsou stanoveny zcela exaktně (např. zaplatit daň, které se úrok týká), jiné jsou definovány prostřednictvím neurčitých právních pojmů (absence závažného porušení daňových či účetních právních předpisů, ospravedlnitelný důvod prodlení při placení daně či ekonomické nebo sociální poměry zakládající tvrdost úroku). Pro žadatele může být obtížné tyto neurčité právní pojmy dle jejich smyslu a významu naplnit – v článku proto na příkladech objasňuji, jak lze tyto pojmy chápat v praxi. V případě žádosti o prominutí úroku je pak samozřejmě nezbytné tvrzené skutečnosti dostatečně doložit a prokázat.

U každého daňového subjektu může nastat situace, kdy nebude z prostých ekonomických či sociálních důvodů schopen v zákonem stanovené lhůtě plnit své peněžité závazky vůči veřejnému rozpočtu. Tíživou ekonomickou situaci daňových subjektů logicky předpokládá i zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád, který pro tyto případy upravuje instituty, jež mohou pomoci (dočasně) zmírnit dopady daňové zátěže. Mezi takové stabilizační nástroje bezesporu patří též posečkání daně, které umožňuje účinně, a hlavně ve spolupráci se správcem daně řešit vzniklý či vznikající nedoplatek na dani.

Obdržela jsem prostřednictvím redakce zajímavý čtenářský dotaz, který si zaslouží jistě širší pohled na věc. Musím přiznat, že mne při jeho přečtení lehce zamrazilo. Jedná se totiž o dotaz, ve kterém je skryt zárodek možného narušení systému daňového procesu, s čímž mám za ta léta strávená s daňovým řádem trochu zkušeností. Vrátím se k tomu v závěru. Pojďme však k dotazu samotnému.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2017, č. j. 10 Afs 34/2016-80

Daní provázejících podnikání i osobní život je mnoho a někdy se věci natolik zkomplikují, že v době jejich splatnosti daňový subjekt nemá dostatek peněz na úhradu. Nejhorší, co může v takové situaci udělat, je role „mrtvého brouka“, kdy svůj daňový nedoplatek nebude aktivně řešit. Daňová povinnost se totiž rozhodně časem sama od sebe neztratí a finanční úřad na ni nezapomene, pouze o to více dotyčného poplatníka nebo plátce dluh na dani zabolí přes citelný sankční úrok z prodlení či ve formě nucené úhrady daňovou exekucí. Naproti tomu lze rozhodně doporučit možnost požádat správce daně o posečkání úhrady daně nebo o její splátkování. Nejde-li totiž o notorického neplatiče daní, má poměrně velkou šanci na vyhovění žádosti a návazně na zhruba jen poloviční úrok z tohoto posečkání.

Na základě rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 3. 8. 2017 došlo s platností od 4. 8. 2017 ke zvýšení dvoutýdenní repo sazby (2T repo sazby) z dosavadních 0,05 % na 0,25 %. V následujícím příspěvku se podíváme podrobněji na repo sazbu a dopady jejího zvýšení na jednotlivé úroky, zejména na úrok z prodlení a úroky uplatňované při správě daní.