Zdravotnictví

Může zaměstnanec v soukromém zdravotním zařízení se mzdou na poloviční úvazek 20 000 Kč (má smlouvu na běžné pracovní úkony související s péčí o pacienty) fakturovat roční práci na vypracování studie za 2 000 000 jako OSVČ? Práce na studii se nijak nekryje s jeho pracovním zařazením, jde o zcela jinou práci, než kterou má uvedenu v pracovní smlouvě. Nebude tato práce vnímána jako švarcsystém? Je potřeba při fakturaci dodržet cenu obvyklou? Nebude práce na studii vnímána ze strany FÚ jako zastřený stav? Kdy FÚ bude trvat na tom, že fakturace studie měla být kvalifikována jako práce na HPP? Jak moc záleží na tom, kde tato studie bude vykonávána, zda v zařízení, kde má zaměstnanec HPP nebo jinde? Nejde z hlediska FÚ o práci „na příkaz“, který by měl být součástí HPP u zaměstnavatele? 

V rámci oddělení nemocnice vypisuje primář dopředu rozpis nočních služeb lékařů. Někteří lékaři nechtějí noční služby sloužit, proto nabízejí kolegům, že pokud primáři nahlásí, že dobrovolně vezmou noční službu místo nich, dají dobrovolníkovi jako poděkování 2 000 Kč. Jeden z těchto dobrovolníků takto získal v roce 2023 42 000 Kč a v roce 2024 to bude obdobnét, a to od různých kolegů v průběhu celého roku. Jak má dobrovolník tyto finance zdanit pro roky 2023 a 2024 a má z nich platit také odvody sociální a zdravotní? Lze tyto příjmy považovat za ostatní příjmy [zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb., § 10 odst. 1 písm. q)]?

Prodávám zdravotnické produkty (reagencie), které spadají do snížené sazby DPH (12%). Pokud prodávám do veterinární ordinace nebo univerzitě, která nepoužívá tyto produkty pro humánní účely, mám fakturovat se sazbou základní (21 %), nebo se sazba v těchto případech neřeší?

Do jaké sazby zařadit zdravotnickou pomůcku: 1) nouzové tlačítko nebo hodinky na přivolání pomoci, 2) pager - vysílačka pro příjem z vysílání hodinek pacienta? Většinou tento produkt jde do sociálních služeb nebo do domovů důchodců, ale ne vždy je toto pravidlem. 

Společnost s.r.o., plátce DPH, dováží ortopedickou pomůcku z třetí země, kterou v ČR následně prodává. Tato ortopedická pomůcka svým popisem spadá do seznamu zboží pod kódem 90 v příloze 3 Zákona o DPH. Problém je ale v tom, že pomůcka oficiálně není registrovaná jako zdravotnický prostředek dle Zákona o ZP. Uvažuji správně, že v tomto případě není splněna podmínka pro použití snížené sazby 15% DPH a musí se prodávat klasicky se základní sazbou DPH 21 %? Pokud by ortopedická pomůcka byla oficiálně i zdravotní pomůckou, jaká sazba DPH by byla použita v případě, že by zákazníkem byl doktor, který by ji následně prodával ve své ordinaci nebo jiná organizace, která by ji používala pro své pacienty, ale zákazníkem by nebyl konkrétní pacient?

V následujícím příspěvku bychom se věnovali problematice DPH ve zdravotnictví - jedná se o specifickou, ale poměrně složitou oblast. Cílem článku je vysvětlit základní principy a pravidla.

Firma s. r. o., neplátce DPH, poskytující zdravotní služby, si zakoupila nástroj na rezervační a objednávkový systém pacientů, který funguje na jejich webových stránkách. Fakturu jí vystavila firma, která má sídlo v Holandsku. Na faktuře je uvedeno: DIČ:NL, datum dodání 30. 8. 2022, datum vystavení 5. 9. 2022, označení produktu STANDARD plan na 1 rok, DIČ:CZ objednatele, je v Kč a je zde uvedena částka bez daně, sazba 21% a částka s daní. Měl se objednatel registrovat jako identifikovaná osoba? Jde o produkt nebo službu? Pokud ano, k jakému datu (15 dnů od 30. 8.?) a z jaké částky odvést DPH (z té bez DPH?). Za rok po ukončení platnosti produktu se bude situace s DPH opakovat? Zároveň nyní v listopadu si firma doobjednala od téže firmy balíček SMS upozorňující pacienty na termín objednání. Jde z pohledu DPH o stejnou situaci?

Zubní lékaři se již od počátku privatizace prakticky vyčlenili z celkové skupiny lékařů v ČR a vytvořili si vlastní komoru (Českou stomatologickou komoru) a dojednali si i vlastní způsoby financování zdravotní péče. Proto tuto část seriálu věnujeme právě specifikům ekonomiky privátních stomatologů a zubních lékařů, když převážná část těchto lékařů vykonává svou profesi právě jako fyzická osoba (OSVČ). Pouze malá entita stomatologů a zubních lékařů jsou zaměstnanci (vesměs mladí, nastupující lékaři, absolventi lékařských fakult) těchto privátních lékařů, popřípadě se jedná o zaměstnance stomatologických klinik, kteří jsou v pracovním poměru.

V této části našeho seriálu, psaného jako pomoc zejména nově začínajícím lékařům a zdravotníkům z hlediska ekonomiky a práva při výkonu jejich profese, se zabýváme nutnou činností lékařů a zdravotníků pracujících ve formě fyzické osoby (OSVČ), činností, kterou musí konat souběžně se svou odbornou prací. Lidé všech profesí, různých povolání a odborností, pokud pracují v této právní formě, jsou povinni vykonávat řadu zejména ekonomických činností, které v případě firem či institucí provádějí mnohdy celá oddělení, řady specialistů či spolupracujících agentur. V tomto příspěvku se podíváme na privátního lékaře jako na hospodářský subjekt. Takovýto pohled je dán jednak zcela obecnými požadavky na plnění různých funkcí hospodářského subjektu, jednak zcela specifickými požadavky vyplývajícími právě ze zvláštních charakteristik této profese. Zaměříme se proto blíže na takovýto rozbor činností privátního lékaře a celé jeho ordinace, kdy předpokládáme alespoň jednu zdravotní sestru a další pracovníky zajišťujícími topení, úklid a další možné a nutné výkony.

V nové rubrice portálu DAUČ budeme pravidelně uveřejňovat příspěvky určené především uživatelům, kteří řeší podnikání ve zdravotnictví a musí tedy respektovat a naplňovat všechny právní předpisy vztahující se k ekonomickým povinnostem - podávat daňová přiznání, posílat požadovaná hlášení apod.

Novela zákona č. 372/2011 Sb. , o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách “), nabude účinnosti dne 1. 7. 2016. Předmětem této novely jsou zejména následující body:

Druhá část příspěvku navazuje na danou problematiku první části otištěné v čísle 10, v níž jsme se v závěru zabývali leasingem. Nyní se podrobněji zaměřujeme na pořízení automobilu úvěrem a srovnáním finančních dopadů v porovnání s leasingem.

Poskytovatelé zdravotní péče, ať se již jedná o privátní lékaře, majitele nebo provozovatele soukromých ordinací, nebo velké poskytovatele zdravotní péče typu nemocnice, laboratoře či jiné formy zdravotnických služeb, se většinou neobejdou bez osobních automobilů. Nákup auta patří mezi základní investice každého zdravotníka (v řadě případů je nutné navštěvovat pacienty u nich doma), ale i četné záležitosti ekonomického charakteru nelze v dnešní době zajišťovat jinak než použitím osobních automobilů. Velké zdravotnické instituce mají aut několik a není neobvyklé, že i lékaři či zdravotníci mají více aut v rodině. Také četné dotazy lékařů i mediků při výuce právních či ekonomických disciplin směřují často k otázkám, jaký vliv mají náklady spojené s nákupem a provozem osobního vozu na výši daní, jakým způsobem se provozní náklady zachycují v daňové evidenci nebo účetnictví, jak se vypočítává daň z příjmu, pokud si mohou zvolit mezi několika formami typu vozu.

Dne 1. dubna 2012 vešel v účinnost zákon č. 375/2011 Sb. , který změnil § 58 zákona o DPH1. I když měl být, podle mého názoru, správný výklad předmětného ustanovení v důsledku nepřímého účinku evropského práva v principu shodný s judikaturou SDEU2 i před zmíněnou novelou, většina zdravotnických zařízení postupovala po svém: osvobozovala od DPH téměř všechny své činnosti, a to s tichým souhlasem daňové správy. Po dubnové novele však je takový postup už vyloučen. Osvobozeny od daně jsou pouze ty zdravotní služby, jejichž cílem je ochrana lidského zdraví, a případné související služby. Které služby to jsou, lze (většinou) dohledat v judikatuře SDEU. V této souvislosti probíhá na úrovni odborné veřejnosti intenzivní diskuze o osvobození tzv. nadstandardů. Jedná se o služby, které sice zpravidla splňují zákonné požadavky na osvobození (jejich cílem je léčba), avšak za příplatek jsou poskytovány v lepší kvalitě nebo způsobem, který si pacient vybere. Může jít o lepší ubytování (pacient je např. ubytován na jednolůžkovém pokoji) a stravování, o lepší materiál použitý při zdravotní službě (např. lehká sádra), o možnost vybrat si operatéra či přijetí pacienta bez čekání. Spor je o daňový režim onoho příplatku. Nechť čtenáři považují níže uvedený text za příspěvek do této diskuze.

V průběhu letošního roku nebyla ve Sbírce zákonů vyhlášena žádná důležitá změna daňových předpisů, byl však (s účinností od 1. 1. 2014) vyhlášen nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. – tyto základní normy rekodifikace soukromého práva budou mít zásadní přímé i nepřímé daňové dopady. V letošním roce byla schválena pro podnikatelský sektor poměrně zajímavá novela zákona č. 455/1991 Sb. , o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), která nabývá účinnosti k 30. 6. 2012.

UZAVŘENÉ PŘÍSPĚVKY ke dni 4.4.2012 Daň z příjmů 357/22.02.12 Pracovnělékařská a jiná zdravotní péče Předkládá: JUDr. Dana Trezziová, daňová poradkyně, č. osvědčení 007 Předkladatelka upravila příspěvek dle dohody se...

V roce 2011 vyšlo ve Sbírce zákonů 472 nových zákonů, vyhlášek, nařízení vlády a nejrůznějších sdělení, přičemž většina zákonů novelizovala celou řadu již existujících předpisů (v jednom případě plných 120 zákonů!). Je nasnadě, že této legislativní smršti nebyly uchráněny ani účetní a daňové předpisy. Naštěstí tentokrát nešlo o zásadní a významné věcné změny, s výjimkou zvýšení dolní sazby DPH z 10 % na 14 % a navýšení slev na dani z příjmů fyzických osob.

V následujícím příspěvku bych chtěl čtenáře seznámit se změnami právních předpisů, které se týkají oblasti daní a pojištění a které mohou nějakým způsobem dopadat do činnosti neziskových subjektů. Nejvýznamnější změny byly tentokrát v oblasti DPH a v oblasti nemocenského pojištění. Obecně je ale možné konstatovat, že změn na přelomu roku bylo tentokrát přeci jen méně než jsme byly v minulých letech zvyklý, a to zejména v oblasti daně z příjmů.

V následujícím příspěvku se budeme věnovat relativně specializované problematice, za kterou můžeme označit účtování zdravotnických výkonů zdravotním pojišťovnám. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o jasnou záležitost. Vzhledem k existující praxi a vyjednávací síle zdravotních pojišťoven a vzhledem k účetním a daňovým předpisům, které samozřejmě nezobrazují každou nuanci ekonomických aktivit jednotlivých subjektů, to však v praxi může být docela oříšek.