DŮVODOVÁ ZPRÁVA
I. Obecná část
Návrh zákona o podpoře hospodářského růstu a sociální stability
představuje soubor opatření ke zmírnění dopadů současné celosvětové
hospodářské krize na Českou republiku. Tato vzájemně provázaná opatření
jsou zaměřena na obnovu růstu hrubého domácího produktu, zejména podporou
domácí poptávky, a na posílení sociálních jistot občanů. Navrhovatelé jsou
přesvědčeni, že jedině aktivní kroky státu směřující k obnovení
hospodářského růstu prostřednictvím stimulace veřejných i soukromých
investic a vyšší spotřeby domácností, mohou ztlumit závažné negativní
dopady na českou ekonomiku, které jsou vyvolány propady či dokonce recesí
národních ekonomik v řadě evropských států. Klíčovým úkolem státu v době
prohlubující se hospodářské krize je zajistit dostatečnou sociální ochranu
pro všechny skupiny obyvatel, které již jsou a ještě mohou být krizí
ohroženy a postiženy.
Dosavadní reakce státu na rychle se zhoršující se situaci v poptávce po
výrobcích domácího průmyslu i v sektoru služeb, která je provázena krachy
firem a rostoucí nezaměstnaností, je, bohužel, naprosto nedostatečná.
Ustavení nového poradního orgánu vlády v lednu letošního roku - Národní
ekonomické rady vlády - je sice počinem mediálně viditelným, zjevně však o
to méně reálně způsobilým iniciovat taková opatření, která budou s to
v krátkodobém horizontu alespoň mírnit okamžité dopady poklesu výkonnosti
domácí ekonomiky, a to tím spíše, že jde patrně o počin jediný. Sama vláda
ani ústřední orgány státní správy, do jejichž působnosti spadají celé
oblasti národního hospodářství - zejména ministerstvo financí,
ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo zemědělství a ministerstvo
dopravy - totiž nebyly dosud schopny přijmout návrhy konkrétních opatření,
jimiž hodlá
exekutiva
čelit současným hospodářským obtížím.Přístup vlády Mirka Topolánka k řešení ekonomické krize je tedy naprosto
neadekvátní situaci, ve které se česká ekonomika nachází. To ostře
kontrastuje s činností vlád okolních států, které již nejpozději od
listopadu 2008 přijímaly konkrétní protikrizová opatření:
- Německá vláda přijala v listopadu "balíček" protikrizových opatření ve
výši 31 mld. Euro. V lednu t. r. pak německá vláda schválila další
protikrizové kroky ve výši 50 mld. Euro.
- Na Slovensku vláda Roberta Fica již v listopadu schválila téměř tři
desítky opatření, která mají pomoci překonat důsledky globální finanční
krize. Týkají se např. urychleného budování dálnic, čerpání fondů Evropské
unie, podpory malých a středních podnikatelů či energetiky. Ustavila také
Radu pro hospodářskou krizi, v níž zasedají zástupci vlády, centrální
banky, odborů, zaměstnavatelů, bank a samospráv. Rada by měla
připomínkovat návrhy vlády, která opatření proti krizi připraví. Následně
Ficova vláda v listopadu přijala protikrizový plán ve výši 332 mil. Eur.
- Rakouská vláda již na podzim intervenovala na záchranu ekonomiky a
následně v lednu schválila protikrizový plán ve výši 2 mld. Eur.
- Polská vláda Donalda Tuska schválila v lednu souhrn opatření, která mají
zejména firmám pomoci v přežití finanční krize. Schválené kroky mají
zvýšit bezpečnost na úvěrovém trhu a zároveň pobídnout banky k půjčování
peněz na investice. Firmy také dostanou zálohy na peníze z Evropské unie.
- V Maďarsku už od ledna jedná o vládních návrzích na podporu ekonomiky
parlament.
Předložený návrh zákona tak současně reaguje na pasivitu vlády a usiluje o
zvrat pozitivním směrem v alespoň základních trendech makroekonomického a
sociálního vývoje, poznamenaného prohlubující se hospodářskou krizí.
Současně přináší změny některých opatření, zavedených s účinností od 1.
ledna 2008, resp. 1. ledna 2009, zejména zákonem č. 261/2007 Sb., o
stabilizaci veřejných rozpočtů, která se již po roce jejich uplatňování
ukázala pro udržení stabilního hospodářského růstu a koupěschopné domácí
poptávky jako zcela chybná. Návrh koriguje negativní sociální dopady i
dalších zákonů, a to jak z poslední doby, zejména zákona č. 382/2008 Sb.
(novela zákona o zaměstnanosti), tak schválených v době, kdy ještě
existovaly reálné předpoklady několikaletého stabilního růstu HDP a
sociální stability, jako je zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců
při platební neschopnosti zaměstnavatele, nebo zákon č. 107/2006 Sb., o
jednostranném zvyšování nájemného z bytu.
Platný právní stav a hlavní principy navrhované právní úpravy
Soubor navrhovaných prorůstových a sociálně stabilizačních opatření
zahrnuje ve srovnání s platným právním stavem následující konkrétní změny:
1. Obnovení progresivního zdanění příjmů fyzických osob
Zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, byla od 1.
ledna 2008 zavedena jedna sazba daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 %
bez ohledu na výši daňového základu poplatníka. Tato tzv. rovná daň
odstranila dosavadní systém progresivního zdanění, podle něhož se
vzrůstajícím příjmem, resp. daňovým základem, docházelo k vyššímu zdanění
v závislosti na stanovených příjmových pásmech. Byl tak opuštěn dávný
princip společenské solidarity, zakotvený již v čl. XIII. francouzské
Deklarace práv člověka občana (“Pro udržování sil veřejné moci a pro
náklady správy je všeobecná daň nezbytností. Musí být rovnoměrně rozvržena
na všechny občany s ohledem na jejich majetkové poměry.”). Princip
progresivního zdanění u nás platil nepřetržitě od doby rakouské monarchie.
Až do konce roku 1999 bylo v ČR pět daňových pásem, přičemž v nejvyšším
z nich byly příjmy přesahující základ daně nad 1 104 000 Kč daněny sazbou
40 %. Do konce roku 2007 byla stanovena čtyři daňová pásma, přičemž ze
základu daně do 121 200 Kč byla sazba daně 12 %, ze základu od 121 200 Kč
do 218 400 Kč byla sazba 19 %, ze základu od 218 400 Kč do 331 200 Kč byla
sazba 25 % a ze základu od 331 200 Kč a více činila sazba 32 %.
V minulém roce zavedená jednotná 15-ti procentní sazba daně měla být podle
původního znění zákona č. 261/2007 Sb. platná pouze pro rok 2008, přičemž
od 1. 1. 2009 měla být snížena na 12,5 %. Zákonem č. 2/2009 Sb. však byla
sazba 15% zachována i nadále. I tyto náhlé změny ukazují na celkovou
nekoncepčnost a nepředvídatelnost daňové politiky současné vlády, která ve
svém důsledku ohrožuje zajištění výnosu daně z příjmů.
Předložený návrh zákona proto navrhuje u daně z příjmů fyzických osob
obnovit princip vzestupné (progresivní) sazby daně podle výše základu daně
zavedením dalšího daňového pásma pro příjmy přesahující 1,2 mil. Kč ročně.
Příjmy nad tuto hranici mají být zdaňovány 30% sazbou ze základu daně,
přičemž zdanění touto sazbou bude klouzavě progresivní, kdy se vyšší sazba
daně bude vztahovat v daném příjmovém pásmu jen na část daňového základu
přesahující stanovenou hranici. Cílem opatření je nejen dočasné posílení
účasti nejvyšších příjmových kategorií (s průměrným příjmem 100 000 Kč
měsíčně) na financování protikrizových sociálních opatření, ale současně i
trvalý pozitivní dopad na stabilizaci veřejných rozpočtů. Ve srovnání
s daňovou progresí platnou u nás do konce roku 2007 jde o opatření, které
postihuje jen skupiny poplatníků s vysoce nadprůměrnými příjmy.
2. Zvýšení základní osobní slevy na dani (snížení daně) u daně z příjmů
fyzických osob
Od počátku roku 2007 byla namísto dosavadní základní nezdanitelné částky,
o níž se snižoval základ daně u každého poplatníka, zavedeno snížení daně
(sleva na dani) - § 35ba zákona o daních z příjmů. Daň vypočtená ze
základu daně se v letech 2006 a 2007 snižovala o částku 7 200 Kč na
poplatníka. Zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, se
pro rok 2008 tato částka zvýšila na 24 840 Kč. Ačkoliv měla tato částka
podle uvedeného zákona pro rok 2009 v souvislosti s původně stanoveným
poklesem sazby daně na 12,5 % klesnout na