Důvodová zpráva k zákonu č. 346/2010 Sb., změna zákona o daních z příjmů

Základní meze pro uplatňování zákona č. 586/1992Sb., o daních z příjmů, zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů a zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, stanoví Ústava a zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 3 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Kromě toho je nutno dbát i mezí vyplývajících z ústavně zajištěné nedotknutelnosti vlastnictví. Základní oporu pro vymezení vztahu daňového práva ve vztahu k ústavnímu pořádku představuje čl. 11 odst. 5 Listiny, který stanoví, že „daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona”. Jsou tak povoleným zásahem do vlastnického práva.

Předložený návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a ostatními obecně závaznými právními předpisy.

Návrh je plně slučitelný s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem EU ve světle ustálené judikatury Soudního dvora EU.

I když přímých daní zůstává v pravomoci členských států a obecně nepodléhá na úrovni EU celkové harmonizaci, z čl. 115 Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“) plyne, že Rada na návrh Komise přijímá směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států, které mají přímý vliv na vytváření nebo fungování vnitřního trhu. Vzhledem k absenci jiných ustanovení SFEU, která by EU svěřovala pravomoc v oblasti legislativy zdanění příjmů, je zde pravomoc Rady přijímat směrnice podle čl. 115 SFEU dána pouze v rozsahu, v jakém je nezbytné odstranit překážky při vytváření nebo zajištění fungování vnitřního trhu.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s relevantním sekundárním právem EU v oblasti přímých daní, a to konkrétně s následujícími směrnicemi:

- Směrnice Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států, ve znění směrnice Rady 2003/123/ES,

- Směrnice Rady 2009/133/ES ze dne 19. října 2009 o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, částečných rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států a při přemístění sídla evropské společnosti nebo evropské družstevní společnosti mezi členskými státy (kodifikované znění),

- Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států a

- Směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb.

Kromě článku 115 SFEU jako základu pro harmonizaci v oblasti přímých daní jsou členské státy povinny při výkonu svých pravomocí respektovat principy dané SFEU (zejména články 19, 45, 49, 56, 63) a dbát na to, aby nedocházelo k neodůvodněné diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo neodůvodněnému omezování volného pohybu osob, služeb a kapitálu nebo svobody usazování, jak bylo opakovaně potvrzeno Soudním dvorem EU.

Návrh v tomto duchu reaguje na poslední vývoj evropského práva s cílem zamezit kolizi domácí úpravy s primárním právem EU vykládaným Soudním dvorem EU a zajistit tak slučitelnost domácí zákonné úpravy s primárním právem EU (C-386/04 Stauffer, C-318/07 Persche, C-101/05 A, C-446/04 England and Wales, C-150/04 Commision v. Denmark, C-334/02 Commision v. France, C-513/04 Kerckhaert and Morres, C-298/05 Columbus Container ).

Předložený návrh je plně slučitelný se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii, jakož i se závazky, které vyplývají z mezinárodního práva. Omezení suverenity při ukládání a vymáhání daňových povinností totiž probíhá nejen na základě multilaterální koncepce komunitárního práva, ale též na bázi dvoustranných smluv. V hmotněprávní oblasti se jedná především o smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které se zabývají rozdělením zdaňovacích pravomocí mezi smluvními státy. Česká republika využívá při uzavírání smluv o zamezení dvojího zdanění s jinými státy Modelovou daňovou konvenci OECD o daních z příjmů a majetku.

C. zhodnocenÍ dopadů navrhované právní úpravy na rovnost mužů a žen

V souvislosti s předloženým návrhem se nepředpokládají dopady na rovnost mužů a žen.

D. ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE (RIA)

Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA) je přílohou této důvodové zprávy.

K bodu 1 - § 1

Navrhovaná změna má za cíl upravit § 1 v souladu s čl. 48 odst. 4 Legislativních pravidel vlády, neboť zákon o daních z příjmů je transpozičním i adaptačním právním předpisem.

K bodu 2, 4, 5, 6, 28, 29 a 92 - § 4 odst. 1 písm. d), § 4 odst. 1 písm. n), § 4 odst. 1 písm. o), § 10 odst. 4, § 10 odst. 9 a § 36 odst. 2 písm. v)

Z důvodu snížení schodku rozpočtů veřejných financí a v souladu s navazující reformou veřejných financí se navrhuje zrušit osvobození některých výsluhových náležitostí u bývalých vojáků z povolání. Konkrétně jde o výsluhový příspěvek a odbytné (§ 131 a následující zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání), a dále o obdobná plnění poskytovaná bývalým příslušníkům bezpečnostních sborů podle zákona č. 361/2003 Sb. Jedná se o nesystémové daňové výhody, které byly převzaty z dřívějších právních předpisů o zdaňování mezd a byly poplatné době svého vzniku. Tyto příjmy budou nově výlučně zdaňovány (obdobně jako důchody a penze) jako tzv. ostatní příjmy podle § 10 zákona, a to v tomto případě srážkou zvláštní sazbou daně ve výši 15 %. Úmrtné a příspěvek na pohřeb poskytnutý pozůstalým je nadále osvobozen od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona, což bylo pro posílení právní jistoty doplněno přímo do textu tohoto ustanovení.

Současně se s účinností od roku 2012 ruší daňové osvobození měsíčního přídavku na bydlení, který podle § 61 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání náleží příslušníkům Armády ČR v aktivní službě, kteří nebydlí ve služebním bytě. Přídavek na bydlení se nově posoudí jako zdanitelný příjem podle § 6 odst. 1 písm. d) plynoucí v souvislosti se současným nebo příp. i dřívějším výkonem závislé činnosti (služebním poměrem) a bude zdaňován plátcem příjmu (zaměstnavatelem) spolu s ostatními příjmy se služebního poměru (se mzdou) jako benefit, tj. při stanovení základu daně se tento příjem zvýší o povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem (na tzv. superhrubou mzdu).

K bodu 3, 9, 10, 37, 39, 41, 42, 64, 65, 66, 73, 75 - § 4 odst. 1 písm. e), § 4 odst. 1 písm. zm), § 4 odst. 3, § 19 odst. 1 písm. d), § 19 odst. 1 písm. ze), § 19 odst. 1 písm. zp), § 19 odst. 2, § 24 odst. 5 písm. c), § 24 odst. 6, § 24 odst. 16, § 26 odst. 1, § 30b

Navrhované změny reagují na nutnost všemi zákonnými prostředky v současné době již neodůvodněnou nepřímou podporu výroby elektřiny z ekologických zdrojů, zejména ze solárních zařízení, a proto zpřísňují daňový režim u ekologických zdrojů a zařízení tak, že dojde k ukončení osvobození příjmů z provozu ekologických zařízení. Z důvodu zjednodušení právní úpravy a jednodušší spravovatelnosti se navrhuje zároveň zrušit toto osvobození i u ostatních ekologických zařízení. Toto osvobození budou moci poplatníci využít naposledy za zdaňovací období, které započalo v roce 2010. To mimo jiné znamená, že změna se bude vztahovat i na poplatníky, kteří uvedli ekologické zdroje a zařízení do provozu před nabytím účinnosti této novely.

Zároveň se navrhuje u vymezeného hmotného majetku využívaného alespoň zčásti k výrobě elektřiny ze slunečního záření, zavést povinnost uplatňovat daňové odpisy tohoto majetku a prodloužit dobu jeho odpisování. U ostatních zařízení zůstává v oblasti odpisování zachován standardní režim.

S ohledem na skutečnost, že více jak tři čtvrtiny nákladů je nutné vynaložit na technologickou část solárních zařízení a pouze necelou jednu čtvrtinu na stavební část solárních zařízení s tím, že stavební část těchto zařízení je zpravidla zařazena v odpisové skupině 4 s dobou odpisování 20 let (v případě staveb na dobu určitou dokonce zpravidla na 30 let), se navrhují uvedené změny jen pro technologickou část tohoto majetku. Z důvodu jednodušší aplikace návrhu je technologická část, která je tvořena zejména solárními panely, měniči a rozvaděči, vymezena jejím zařazením do skupin Standardní klasifikace produkce kódem 31.10, 31.20 nebo 32.10. Změna je navržena s přihlédnutím k tomu, že u