Důvodová zpráva k zákonu č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání

Vláda ČR ve svém usnesení ze dne 4. června 2003 č. 545 o Národním akčním plánu zaměstnanosti na rok 2003 uložila Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Úřadem místopředsedy vlády ČR pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské zdroje při Úřadu vlády ČR, dále Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem pro místní rozvoj a se sociálními partnery vypracovat návrh věcného záměru zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Tento úkol pak uvedla i v usnesení vlády ČR ze dne 14. července 2004 č. 696 o Národním akčním plánu zaměstnanosti na léta 2004-2006 (v němž Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy dále mj. uložila zpracovat ve smyslu Memoranda Evropské komise o celoživotním učení návrh systému uznávání neformálního vzdělávání a informálního učení pro dosažení stupně vzdělání dospělé populace). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy proto vypracovalo návrh věcného záměru zákona o dalším vzdělávání a o změně některých zákonů (návrh zákona o dalším vzdělávání) a předložilo jej vládě ČR.

Věcný záměr zákona byl do vlády ČR předložen se zásadním rozporem, který se týkal právní úpravy fondu dalšího vzdělávání. Někteří sociální partneři (např. Svaz průmyslu a dopravy, ČMKOS) požadovali, aby součástí návrhu zákona byl celostátní fond dalšího vzdělávání. Na základě dohody, která se uskutečnila dne 18.4.2005, byl vládě ČR předložen návrh, podle něhož sociální partneři nebudou trvat na vymezení fondu dalšího vzdělávání v rámci předkládaného návrhu zákona v případě, že se změní jeho název a obsah návrhu zákona se odpovídajícím způsobem přizpůsobí novému názvu. Současně bylo dohodnuto, že problematika fondu dalšího vzdělávání a s tím spojená tematika kursů dalšího vzdělávání bude řešena v následném období.

Důvodem tohoto závěru byla mj. skutečnost, že právní úprava nemůže řešit veškeré problémy spojené s dalším vzděláváním. Často se ukazuje jako vhodnější přístup realizace strategií (např. Strategie rozvoje lidských zdrojů, Národní akční plán zaměstnanosti atp.), finanční podpora širokého spektra oblastí dalšího vzdělávání např. prostřednictvím zdrojů ESF, případně dílčí legislativní úpravy, zejména podporující motivaci k dalšímu vzdělávání, např. rozšířením daňových úlev v rámci zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů atp.

Vláda ČR se návrhem věcného záměru zabývala na své schůzi konané dne 20.dubna 2005, kdy usnesením č. 479/2005 návrh věcného záměru zákona schválila, s úpravami podle připomínek Legislativní rady vlády ČR a připomínek vlády ČR a ve smyslu dohody sociálních partnerů předjednané 18.4.2005, a uložila ministryni školství, mládeže a tělovýchovy předložit vládě ČR návrh zákona do 30. června 2005.

Za účelem splnění tohoto úkolu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravilo návrh zákona, jehož název byl změněn a obsah upraven podle výsledků jednání vlády ČR.

Navrhovaný zákon byl projednán ve zkrácené lhůtě v připomínkovém řízení se všemi povinnými připomínkovými místy a všemi významnými sociálními partnery. K přípravě zákona uspořádalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy také několik informačních a konzultačních seminářů.

Vypořádání připomínkového řízení se uskutečnilo dne 14.6.2005 a individuálně se zástupci Ministerstva vnitra dne 13.6.2005, přičemž byla buď akceptována nebo vypořádána naprostá většina připomínek. V červnu 2005 byl návrh předložen vládě, připomínkován v Legislativní radě vlády a po zapracování připomínek byl dne 31.8.2005 projednán a schválen vládou.

Další vzdělávání je důležitou součástí celoživotního učení každého člověka. Nabízí každému jednotlivci, zejména dospělým, především možnost zvýšení stávajícího stupně vzdělání nebo kvalifikace, získání stupně vzdělání, přizpůsobení se ekonomickým a společenským změnám a možnost ověření nebo potvrzení nabytých znalostí a dovedností. Jde zejména o rozličné formy studia při zaměstnání, které vedou k doplnění, zvýšení, rozšíření, prohloubení či změně kvalifikace, dále různá školení, kursy a programy, příp. vzdělávací aktivity uspokojující osobní zájmy jednotlivce, které jsou určené zejména pro dospělé účastníky a mají za cíl zejména zvýšit uplatnitelnost jednotlivců na trhu práce a společenskou (sociální) integraci.

Systém uznávání výsledků dalšího vzdělání, popřípadě podmínky poskytování dalšího vzdělávání však nejsou v českém právním řádu dostatečně upraveny. Pouze některé dílčí otázky jsou částečně řešeny v některých platných předpisech, upravujících např. přípravu pro výkon regulovaného povolání. Chybí základní právní předpis , který by umožňoval zhodnotit dosažené vzdělávání těch, kteří opustili školský vzdělávací systém [resp. počáteční vzdělávání ve školách, upravené zejm. zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), a zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů] a zejména v dospělém věku by chtěli obnovit, udržet, rozšířit (doplnit) nebo získat novou kvalifikaci nebo ji změnit. Kromě toho je nutné zdůraznit, že právní předpisy přiznávají ústředním správním úřadům v současné době pouze a odpovědnosti za určité oblasti vzdělávání, jako je oblast počátečního vzdělávání uskutečňovaného v rámci školské vzdělávací soustavy (svěřená především Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy) a oblast rekvalifikací (svěřená Ministerstvu práce a sociálních věcí) - viz tzv. kompetenční zákon (tj. zákon č.2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů).

[Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů, pouze uvádí v části druhé:

- v § 7 odst. 1, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je ústředním orgánem státní správy mj. „pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy“,

- v § 7 odst. 2, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy „koordinuje činnost ministerstev, jiných ústředních orgánů státní správy a profesních komor v oblasti systému uznávání odborné kvalifikace podle zvláštního zákona“ (tj. podle zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

- v § 9, že Ministerstvo práce a sociálních věcí „je ústředním orgánem státní správy mj. pro zaměstnanost a rekvalifikaci“.

Dále zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů, v části druhé uvádí pouze dílčí působnosti jednotlivých ministerstev v oblasti vzdělávání.

(Např. podle § 6 odst. 3 písm. j) cit. zákona Ministerstvo zahraničních věcí „zajišťuje přípravu pracovníků pro výkon zahraničních služeb“.)]

Zmínit je možno rovněž úpravu různého odborného vzdělávání, jehož absolvování je podmínkou pro získání odborné způsobilosti pro výkon určitého regulovaného povolání nebo regulované činnosti.

Absence obecné právní úpravy při současné potřebě vzdělávání či ověřování a hodnocení odborné způsobilosti pracovníků v různých profesích způsobila, že v mnoha konkrétních právních předpisech v gesci téměř všech resortů jsou obsaženy dílčí specifické úpravy různých forem dalšího profesního vzdělávání nebo ověřování kvalifikace nebo odborné způsobilosti pro výkon regulované profese. Těchto úprav je značné množství z mnoha různých právních odvětví a oborů, proto zde není možné uvést úplný a vyčerpávající výčet. Dále uvedený výčet uvádí charakteristické příklady právní úpravy