Důvodová zpráva
I. Obecná část
Přechod na novou soustavu daní a poplatků a s tím spojená odpovědnost státu za
jejich správu vyžaduje i předpis upravující zákonnou formou způsob oceňování předmětu daně a
poplatku, tj. základu, z něhož se příslušnou sazbou vyměřují.
Zákon č. 526/1990 Sb., o
cenách, upravuje pouze oblast cen sjednávaných mezi prodávajícím a kupujícím. Neřeší způsoby
zjištění ceny v ostatních případech, zejména kdy zboží a majetek nejsou předmětem koupě a prodeje.
Jedná se především o oceňování majetku, z něhož se platí daň dědická, daň darovací a daň z
nemovitostí. Ocenění podle cenového předpisu je nezbytné i pro vyměření daně z převodu nemovitostí v
případě, kdy sjednaná cena je nižší než cena zjištěná oceněním. Rovněž daň z příjmů a daň z přidané
hodnoty v určitých případech vyžadují zjištění obvyklé ceny zdaňovaného zboží, bylo-li prodáno za
spekulativně nízkou cenu nebo poskytnuto bezplatně. Důsledkem nesprávného ocenění předmětu daně jsou
daňové úniky.
Objektivní ocenění majetku je nejenom fiskálním zájmem státu, ale i základním
principem daňové spravedlnosti vůči plátcům daně. To je hlavní důvod, proč je v zemích Evropské unie
tato problematika řešena předpisy na úrovni zákona.
Zákon o oceňování stanoví základní způsoby oceňování nejen nemovitostí, ale i
ostatních druhů majetku a služeb. Stanoví zejména postupy pro zjišťování cen nehmotného a finančního
majetku, které nejsou zatím pro dané účely předpisem stanoveny. Zákon o oceňování odstraní dosavadní
nedostatečnou úpravu některých oceňovacích postupů v daňových zákonech řešenou pouze sděleními či
pokyny Ministerstva financí.
Zákon bude mít (obdobně jako zákon č.
526/1990 Sb., o cenách) obecnou povahu a
vymezí základní pojmy, způsoby a principy oceňování. Podrobné úpravy, zejména konkrétní ceny a
postupy zjišťování cen, budou obsaženy v prováděcích vyhláškách. Tím bude zaručena dlouhodobá
platnost zákona a současně možnost reagovat změnami podzákonných předpisů na specifika oceňování
různých druhů majetku v praxi a na sbližování administrativní úrovně cen s úrovní a relacemi cen na
trhu.
Vedle daní a poplatků existují další oblasti, které pro své specifické účely
vyžadují oceňování majetku, např. investiční fondy, konkursy a vyrovnání, privatizace a
restituce
,
vyvlastnění, soudní řízení aj. Zákony platné pro tyto oblasti většinou odkazují na oceňování podle
cenových předpisů. V některých případech však používají vlastní oceňovací způsoby (např. v
privatizaci převažuje účetní hodnota), které se vydáním zákona o oceňování nezmění. Jednotný způsob
oceňování podle zákona bude důsledně uplatněn v daňových zákonech. Vznikne-li i v jiných oblastech
potřeba postupovat podle oceňovacího zákona, jeho dispozitivní
charakter to umožňuje.Obecná metoda oceňování vychází z definované obvyklé ceny, běžně používané především
pro oceňování movitého majetku. Vedle toho pro některé konkrétní druhy majetku zákon stanoví
specifický způsob zjišťování ceny. U většiny nemovitostí to je nákladový způsob, u stavebních
pozemků ceny odvozené ze sjednaných cen (cenové mapy), u půdy, lesních a jiných porostů ocenění na
bázi dlouhodobých potenciálních výnosů. U některých práv se vychází ze sjednané nebo výnosovým
způsobem zjištěné ceny, u cenných papírů z kurzové nebo jmenovité hodnoty, u účastí v družstvech a
podílů ve společnostech a sdruženích z podílu na čistém obchodním jmění v účetní hodnotě.
V evropských zemích mají oceňovací předpisy různou tradici a jejich pojetí závisí
na charakteru daňové a poplatkové soustavy. Například v Rakousku a v Německu zákon stanoví ceny a
metody oceňování, které většinou vycházejí z dlouhodobých výnosů z majetku různých typů podniků.
Základní trend, který je v této oblasti sledován, je přibližování úrovně oceňování skutečné úrovni
tržních cen. V současné době však ocenění pouze tržními cenami není v našich podmínkách možné
vzhledem k absenci dlouhodobě ustálených poměrů na straně nabídky a poptávky. V období transformace
ekonomiky neodpovídají ceny uplatňované na trhu