Daně ostatní

František Vrba dále uvedl, že předmětem fakturace byly webové reklamy, průzkumy trhu a marketingové studie, přičemž z těchto činností byly realizovány jen webové reklamy formou zobrazení bannerů na webových stránkách business-inform.com. Faktury za reklamu byly nadhodnoceny. Společnost APM Agency neměla žádné zaměstnance, pouze vystavovala faktury. Smyslem těchto činností bylo podle Františka Vrby pro odběratele získat volné finanční prostředky v hotovosti prostřednictvím předmětných nepravdivých dokladů. Pro APM Agency vystavovala fiktivní nákladové faktury jako subdodavatel INTERNATIONAL BUSINESS CONSULTING, s.r.o. Se stěžovatelkou jednal pouze Ing. J. S. Platba za vystavenou fakturu stěžovatelce byla převedena na účet APM Agency, hotovost poníženou o provizi vybíral František Vrba a předával ji Ing. J. S., který ji dále předával zástupci stěžovatelky. Provize APM Agency činila 7 až 10 %. Reklama na webových stránkách business-inform.com probíhala, hotovost ponížená o provizi se vracela objednateli služby. Webové stránky přitom pro reklamu registroval František Vrba sám, software na provoz vytvořili programátoři na objednávku, bannery grafici na web design a statistiky návštěvnosti zpracovávala do roku 2012 INTERNATIONAL BUSINESS CONSULTING, s.r.o. přes portál „Sto reklam“, následně je zpracovával František Vrba v Excelu, přičemž šlo o smyšlené hodnoty a údaje. Údaje ve statistikách byly navýšené oproti skutečnosti (předtím byla návštěvnost několik desítek), na předmětné stránky neprobíhala nikde reklama, jednalo se v zásadě pouze o návštěvy techniků, případně klientů kontrolujících si zobrazení jejich bannerů.

Na druhé straně není možno činit přehnaně přísné závěry z dílčích nekonkrétností fakturace činnosti subdodavatelů. I mezi nezávislými smluvními stranami, které spolu dlouhodobě spolupracují a mezi nimiž je vysoký stupeň důvěry (tak se navenek jeví vztah stěžovatele a pánů Fedaka, Schulze a Pavlíka), je zcela běžné a pochopitelné, že dílčí nejasnosti v účtování odebraných plnění se řeší různými dodatky či paušalizacemi. Pokud není pochyb o tom, že všechny podstatné části sjednaného plnění byly dodavatelem poskytnuty, nelze z dílčích fakturačních nejasností usuzovat, že poskytnutí plnění nebylo prokázáno. Zjistí-li však správce daně nejasnosti ohledně toho, zda byla poskytnuta samotná podstatná část (jádro) plnění, je třeba takovou okolnost důkladně prověřit.

Z právě uvedených důvodů rozšířený senát dospěl k názoru, že vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu (tzv. skutková věta) vždy musí spočívat v takové specifikaci deliktu, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jiným jednáním. Rozšířený senát jednoznačně odmítl úvahy, že snad stačí jednání popsat až v odůvodnění rozhodnutí. Závěry rozšířeného senátu nevyjadřují nějaký jednoduchý výklad správního řádu , jak se snaží naznačit stěžovatel. Právě naopak, tyto závěry jsou výrazem ústavněprávních požadavků na správní trestání. Právě s ohledem na zásadní a vpravdě ústavněprávní význam těchto úvah proto nelze ani kategorii deliktů podle daňového řádu vytrhávat z množiny ostatních správních deliktů. I v případě tzv. daňových deliktů se jedná o součást tzv. správního trestání v širokém slova smyslu, tedy o postih správním orgánem (zde správcem daně) za určité nedovolené jednání (konání či opomenutí). Obecně akceptované požadavky na řádnou skutkovou větu je proto nutno vztáhnout i na řízení o deliktech dle daňového řádu .

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 5 Afs 133/2018 , www.nssoud.cz

Country-by-Country Reporting (dále jen „CbCR“) představuje rozšíření dokumentační povinnosti v oblasti převodních cen pro velké nadnárodní společnosti, jejichž skupinový konsolidovaný obrat překračuje 750 mil. EUR. Údaje z CbCR slouží daňovým správám k automatické výměně informací v daňových záležitostech. Povinnost vypracovávat a podávat CbCR byla do české legislativy přenesena novelou zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, která nabyla účinnosti v září 2017.

V tomto poprázdninovém čísle bychom vás chtěli upozornit na novinku v evidenci a zpracování pracovních neschopností s účinností od 1. 1. 2020. Dále bychom chtěli poukázat na dle našeho názoru již ustálenou, avšak stále se opakující judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS) týkající se rozdělování nákladů na opravy a technické zhodnocení v rámci jedné stavební akce. Jedná se o častou chybu, které se dle našich zkušeností daňové subjekty často dopouštějí. V dalších příspěvcích pak představujeme možné směry, kam se daňová legislativa buď bude, nebo se může ubírat.

Ačkoliv zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “) umožňuje učinit podání vůči správci daně v obecné rovině relativně variabilními způsoby, tj. jak ústně do protokolu, tak písemně či elektronicky (viz § 71 daňového řádu ), tak v rámci vybraných podání jsou tyto možnosti omezeny. Toto omezení se týká tzv. formulářových podání, jejichž výčet je obsažen v § 72 odst. 1 daňového řádu . Jedná se konkrétně o řádné či dodatečné daňové tvrzení (typicky daňová přiznání, ale i hlášení či vyúčtování), přihlášku k registraci a oznámení o změně registračních údajů. V případě těchto podání omezuje zákon možnosti podání pouze na podání písemná učiněná předepsanou formou a na podání elektronická učiněná datovou zprávou s využitím dálkového přístupu ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.

Daňový subjekt je povinen v zákonem stanoveném termínu uhradit svoji daňovou povinnost. Pokud úhradu neučiní včas, tak je správce daně oprávněn příslušnou daň vymáhat, k čemuž je vybaven různými donucovacími nástroji. Navíc je při pozdní úhradě daňovému subjektu stanoven úrok z prodlení, který se může vyšplhat do vysokých částek. Tento článek obsahuje několik praktických situací, které se týkají právě problematiky placení daně, které by měl každý daňový subjekt znát, aby se vyvaroval možným negativním důsledkům.

V následujícím příspěvku bych chtěl dokončit článek z minulého čísla tohoto periodika týkající se změn daňových a souvisejících předpisů od roku 2016. V minulém čísle jsme se věnovali změnám v oblasti daně z příjmů a daně z přidané hodnoty.

Cílem příspěvku je seznámit čtenáře s hlavními změnami, které přináší rok 2015 pro veřejně prospěšné poplatníky v daňové oblasti. V textu se zaměříme na oblasti daně z příjmů a daňového řádu .

Nezisková organizace Dotaz č. 169/11 Ing. Zdeněk Morávek Jak lze přesně rozpoznat, co v neziskové organizaci (občanské sdružení) patří k hlavní činnosti? Např. jestliže je ve stanovách určeno, že...

1. Úvod Vědecko-výzkumné instituce (dále jen v. v. i.) byly zřízeny jako samostatná právní forma zákonem č. 341/2005 Sb. (dále jen ZVVI). Dřívější státní příspěvkové organizace pak zanikly dle...

1. Popis problému Ze strany tuzemských vydavatelství často zaznívá otázka, jak postupovat při stanovení sazby daně v případě prodeje periodika, jež samo o sobě splňuje podmínky pro uplatnění snížené...

Popis problému Příklad: Předpokládejme následující modelovou situaci. Společnost ALFA, s.r.o. a společnost BETA, s.r.o. se dohodly na tom, že uzavřou smlouvu o fúzi. Konkrétně se jedná o fúzi sloučením...

1. Úvod Dne 30. 07. 2004 vydalo Ministerstvo financí ČR pod čj. 49/93 874/2004-494 pokyn č. D-269 - Sdělení k uplatňování Smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou...