Dlužník

Je právnická osoba povinna podat daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob po splnění reorganizačního plánu? V § 244 daňovoho řád je v § 3 uvedeno, že ke dni předložení konečné zprávy je daňový subjekt povinen zpracovat řádné daňové tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno, a tvrzenou daň zahrnout do příslušného dokumentu. Nejedná se však pouze o případ, kdy jde o konkurz? Dle § 17 zákona o účetnictví je zřejmé, že je potřeba ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky splnění reorganizačního plánu uzavřít knihy. Ale jde mi o daňové přiznání, když subjekt bude v podnikání pokračovat dále.

V tomto článku se zaměříme na problematiku, kdy na základě kupní smlouvy uzavřené v roce 2011 došlo k prodeji nemovitých věcí právnickou osobou, která tyto nemovité věci prodala fyzické osobě v postavení předsedy představenstva. O rok později zřídil k těmto nemovitým věcem správce daně zástavní právo k zajištění daňových pohledávek na dani z nemovitostí, které byly evidovány za dlužníkem – kupujícím. V roce 2013 podal prodávající určovací žalobu, ve které se domáhal určení vlastnictví ke shora uvedeným nemovitostem. Soud tomuto návrhu svým rozsudkem posléze vyhověl s odkazem na porušení § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, přičemž v tomto svém rozsudku nekonstatoval, že kupní smlouva byla absolutně neplatná, nýbrž pouze rozhodl o tom, kdo je vlastníkem zmíněných nemovitostí. Podaným odvoláním do výroku prvoinstančního soudu se soudní řízení protáhlo o několik let. Na základě odvolacím soudem potvrzeného rozsudku prvoinstančního soudu bylo určeno, že vlastníkem nemovitostí je původní prodávající, který je pro účely tohoto článku též v procesním postavení daňového dlužníka správce daně. Nedoplatky, které jsou zajištěny zástavním právem správce daně, nebyly do té doby vymoženy, avšak proti osobě kupujícího následně banka, jež si již dříve zřídila zástavu k nemovitostem za účelem zajištění úvěru, který poskytla již dříve na koupi zastavených nemovitostí, podala návrh na zahájení insolvenčního řízení. O tomto návrhu nebylo v rozhodné době insolvenčním soudem rozhodnuto.

V tomto článku bude pojednáno o problematice posečkání daně a následném vymáhání daňových nedoplatků u daňových dlužníků, kteří ne vždy nutně dodržují podmínky pro posečkání a současně nedbale plní své další daňové povinnosti. Přitom v souvislosti s touto jejich laxností dochází nezřídka ke vzniku daňových nedoplatků nezanedbatelné výše.

Dostane-li se daňový poplatník do situace, kdy je mu správním orgánem v rámci daňového řízení způsobena škoda nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem konkrétního správce daně, nezbývá mu poté zpravidla nic jiného, než tento svůj nárok postupem stanoveným zákonem č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“) uplatnit u orgánu jednajícího za stát ve věci škody. V případě, že škoda vznikla v rámci daňového řízení, které bylo vedeno konkrétním správcem daně, bude tímto orgánem Ministerstvo financí.

Správce daně musí v souvislosti s nařízením daňové exekuce volit takový způsob exekuce, kdy náklady, které ponese daňový dlužník, nebyly ve zjevném nepoměru k výši vymáhaného nedoplatku. Kromě toho by měl správce daně vždy zvolit takový způsob daňové exekuce, který by (je-li to s ohledem na daný stav možné) co nejméně zasahoval do práv daňového dlužníka. Měl by proto vždy porovnat, jaké náklady vznikají při jednotlivých způsobech vymáhání, a následně zvolit takový způsob, který je pro daňového dlužníka nejpříznivější. Výjimkou z této zásady je pak situace, kdy by složitost věci vedla k ohrožení vymožení takového nedoplatku.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2022, čj. 8 Afs 41/2021-38

Článek rozebírá problematiku institutu započtení v průběhu insolvenčního řízení ve vazbě k insolvenčnímu věřiteli, kterým je správce daně. Je v něm pojednáno o faktických limitech jeho aplikace ve vazbě na správu daní a samotnou pozici správce daně v tomto řízení. Kromě již uvedeného se článek pokouší zodpovědět otázku, nakolik je zmíněný správce daně v rámci insolvenčního řízení VIP věřitelem a do jaké míry k tomu během času přispěla jak právní úprava, tak i judikatura správních soudů. Právě vývoji judikatury správních soudů pro tuto oblast práva v kontextu s výsledky legislativního procesu je věnována zvýšená pozornost. Nezbytnou součástí článku je i celkové zhodnocení existujícího stavu spolu s hledáním odpovědi na otázku, zda správci daní při zohlednění platné právní úpravy a účelů a cílů insolvenčního a daňového řízení postupují vždy zcela racionálně.

V tomto příspěvku je stručně pojednáno o pozici insolvenčního správce i jeho odpovědnosti za výkon funkce. Nedílnou součástí tohoto článku je i rozbor problematiky odpovědnosti insolvenčního správce za zajištění plnění povinností dle daňových předpisů v případě dlužníka, jehož úpadek je řešen konkursem. Autor si klade nejen otázku, zda a do jaké míry je insolvenční správce odpovědný za tuto oblast, ale taktéž co může být podstatným limitem pro (bez)vadný výkon funkce insolvenčního správce v návaznosti na plnění výše uvedených povinností.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2022, čj. 5 Afs 259/2019-26

Firma (věřitel) má po splatnosti řadu pohledávek vůči dlužníkovi, ze kterých odvedla v období 1-6/2021 21% DPH. Sám dlužník v 7/2021 podal návrh dlužníka na prohlášení konkursu na jeho majetek z důvodu předlužení. Krajský soud usnesením rozhodl v 15.9.2021, že se zjišťuje úpadek dlužníka, účinky úpadku a prohlášení konkursu nastavájí okamžikem zveřejnění v OR (zveřejněno 25.9., datum nabytí právní moci je 1.10.), konkurs bude projednáván jako nepatrný konkurs, info o přihlášení pohledávek věřitelů. Firma již v 8/21 přihlásila svoje pohledávky, které dosud nebyly popřeny ani uhrazeny. Nic zásadního se dosud nedělo a v insolvenčním rejstříku je aktuální stav jako "Prohlášený konkurs". Otázkou je, zda může již nyní nárokovat DPH zpět, protože jsou již nyní splněny dle par 46/c, bod 1, nebo tento okamžik ještě nenastal a čeká se na něco dalšího? Pokud by DPH mohl nárokovat zpět v aktuální situaci insolvenčního řízení, tak při splnění všech podmínek by postupoval věřitel, tak že vystaví opravný daň doklad souhrnně za všechny pohledávky dohromady, nebo musí zvlášť 1 opravný daňový doklad = 1 přihlášená pohledávka? (je jich hodně a pouze jeden režim DPH +21% řádek 1). A jako datum uskutečnění zdanitelného plnění uvede datum doručení dokladu druhé straně a vykáže s mínusem na ř.1 a sekci A4 (A5) v kontrolním hlášení za aktuální období, kdy byl doručen opravný daňový doklad dlužníkovi?

Cílem tohoto příspěvku je vyjasnění aplikace institutu opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky dle § 46 zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění, o dani z přidané hodnoty...

1. Cíl příspěvku Cílem příspěvku je vyjasnit důsledky zajišťovacího převodu práva na běh lhůty pro osvobození příjmů z prodeje nemovitostí a z převodu podílu v případě, kdy je splněn...

V jednom ze svých minulých článku1) jsem se věnovala problematice řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce a důkaznímu břemeni navrhovatele, a to s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 Afs 348/2018-32 ze dne 13. 12. 2018. Tento článek se věnuje problematice vyloučení majetku z daňové exekuce, resp. tomuto řízení, komplexněji, a to zejména s ohledem na další judikaturu soudů a praktické poznatky o tomto řízení.

Dlužníka nemá většinou nikdo rád, o to víc plátce daně z přidané hodnoty, který nemá zaplacenou fakturu za svou ekonomickou činnost, ale státu již musel odvést zákonem vyčíslenou částku DPH. Případnou opravu výše daně u pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení bylo možné provést dle § 44 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), platného do 31. 3. 2019.

V jednom z předchozích článků byla pozornost věnována otázce zániku závazků, a to konkrétně problematice zániku splněním smlouvy. To, že dlužník plní a věřitel plnění přijímá, je de facto ideální a nejjednodušší varianta, jak lze smluvní vztah naplnit. Často se ale setkáváme s jinými případy, na které se zaměříme v následujícím textu. Jedná se o zánik závazku dohodou, započtením, splynutím, prominutím dluhu, výpovědí a odstoupením od smlouvy.

Cílem tohoto příspěvku je vyjasnit otázku vzniku okamžiku povinného rozpouštění daňových opravných položek u pohledávek, které jsou věřitelem vymáhány u jednoho nebo více spoludlužníků. Situace v praxi, o které...

V minulé části, uveřejněné v předchozím čísle časopisu , jsme se věnovali vlivu spotřebitelských úvěrů na zadlužování lidí, firem i státu a zejména vlivu spotřebitelských úvěrů na jiné věci než na bydlení. Nyní podrobněji analyzujeme spotřebitelské úvěry na bydlení, zabýváme se postupem bank, splácením či nesplácením, úrokovými sazbami, možností předčasného splacení a dalšími faktory spojenými s těmito typy úvěrů.

Pro předplatitele verze DAUC EXPERT jsme na portále uveřejnili expertní příspěvky číslo 3/2019. Zaměřujeme se na vybrané rozsudky v judikatuře Nejvyššího soudu k daňovým a souvisejícím trestným činům, výkladové problémy postavení dlužníka a insolvenčního správce v daňovém řízení a soudním řízení správním nebo příklady institutů zákona o daních z příjmů, u kterých by mohly vznikat obavy z oslabení právní jistoty v důsledku zavedení zásady zákazu zneužití práva.

Úvěry domácnostem u bank a finančních institucí dosáhly v červenci roku 2011 podle údajů ČNB1 obrovské částky 1 085,15 miliardy Kč. A v této částce nejsou započítány úvěry, které mají občané u nefinančních institucí. Problém domácností s nesplácením dluhů dále narůstá. V polovině roku 2011 měly domácnosti u bank 56,335 miliardy Kč úvěrů, které nesplácely minimálně tři měsíce a déle2. Nesplácené úvěry jsou velkým rizikem nejen makroekonomickým, ale také samotných bank a jiných poskytovatelů úvěrů. A tak začaly vznikat evidence, kterým se zjednodušeně říká registry dlužníků, ač toto označení není úplně přesné. V současné době jich existuje několik, mají různý právní režim, ale hlavně různý právní základ.

Rozhodnutí soudu o nepotvrzení některých věřitelů do věřitelského výboru OP Prostějov vyvolalo rozsáhlé debaty o podmínkách, za kterých banky budou ochotny poskytovat úvěry. Rozhodnutí soudu, a to zejména toho prvoinstančního, však nastiňuje i další rovinu potenciálních dopadů - daňových.