Odpovědnost za škodu

Při placení faktury z BÚ klienta došlo prolomení klíče KB a následně byly veškeré finanční prostředky na BÚ podvodně vyčerpány. Platbu zpracovávala jednatelka s. r. o., která má s klientem uzavřenou smlouvu na poskytování služeb. Na Policii je učiněno trestní oznámení, které není ukončené a klient na základě sdělení, že banka neudělala chybu požaduje finanční prostředky po s. r. o. a jednatelce. Prosím o sdělení zda finanční prostředky, které budou s touto činností zaplaceny, jsou daňově uznatelné výdaje v s. r. o. 

Právní institut předsmluvní odpovědnosti je v občanském právu relativně novým, do zákona byl zahrnutý v souvislosti s rekodifikací občanského práva od 1. 1. 2014. V souvislosti s kontraktačním procesem se však předsmluvní odpovědnost za škodu uplatňovala i podle předchozí právní úpravy. Obec, jako právnická osoba, autonomně projevuje svou vůli navenek a vstupuje do právního jednání s jinými subjekty. Je tedy zřejmé, že i na ni se bude tato právní úprava vztahovat.

Je možné dát dětem na omezený čas v jasně vymezeném prostoru „rozchod“? Pokud ano, za jakých podmínek? V případě, že se dítě úmyslně vzdálí z vymezeného prostoru a odejde, nese škola odpovědnost za případný úraz, který by se mu stal?

Náš zaměstnanec způsobil škodu na služebním automobilu a pojišťovna nám zaplatila na účet společnosti částku poníženou o spoluúčast (1 000 Kč). Částka, kterou pojišťovna vyčíslila k náhradě škody a výplatě, se rovná částce bez DPH z faktury, kterou vystavila společnost za opravu auta. Fakturu jsme si dali do nákladů a odečetli DPH. Na účet nám bylo pojišťovnou zasláno o 1 000 Kč méně (o částku spoluúčasti). Mám teď chtít po zaměstnanci úhradu 1 000 Kč jako spoluúčast? Na tiskopis pojišťovny jsme psali, že požadujeme náhradu od zaměstnance v plné výši (včetně DPH), ale pojišťovna poslala peníze bez DPH. DPH si odečítáme z fa a základ z faktury zůstane v nákladech (což je o tu 1000 Kč více). Nevadí, do tržeb dám to, co přišlo z pojišťovny. Nemám po zaměstnanci chtít ne jen spoluúčast, ale i DPH? Nebo nemusím požadovat ani tu 1 000 Kč spoluúčasti? Jak účtovat? 

Ve společnosti platíme za člena statutárního orgánu pojistné z titulu odpovědnosti při výkonu funkce. Dle § 25 odst. 1 písm. d) je tento náklad pro společnost daňově neúčinný. Plyne z této výhody povinnost naší společnosti přidanit (nepeněžní plnění) statutárnímu orgánu tuto výhodu ke mzdě? V jaké výši, tzn. částka, kterou hradíme pojišťovací společnosti, je čistá částka a ke mzdě musím vycházet z hrubé částky? Platí se z této částky sociální a zdravotní pojištění? 

V průběhu roku 2020 se problematika náhrady škody posunula více do pozornosti jednotlivých subjektů a případně jejich právních zástupců, a to nejen v souvislosti s kompenzacemi, které mají svůj původ v opatřeních vydaných vládou kvůli šíření onemocnění covid-19. Soudy v poslední době vydaly několik poměrně zajímavých rozhodnutí, kde mimo jiné obiter dictum včleňují právě i úvahy vyvěrající ze současného stavu ekonomického života. Pojďme tedy s mírným časovým odstupem stručně zmínit některé konkrétní závěry ve vybraných oblastech náhradové agendy.

V uvedeném článku jeho autor vychází z toho, že správce daně při vracení odpočtu nemůže přiznat daňovému subjektu jiný úrok, než stanoví § 254a zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „d. ř.“). Dle autora má sice správce daně povinnost ve své praxi zohlednit komunitární právo, ale pouze v případě, kdy je výslovně upraveno směrnicí či nařízením a tuzemská úprava je v rozporu s výslovným zněním směrnice či nařízení. Vychází z toho, že Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) neměl oprávnění vyjít z toho, že v daném případě se bude výše úroků řídit kauzou KORDÁRNA (14 % + repo) a že se tímto postupem dostal do pozice zákonodárce.

Úrok z daňového odpočtu si prošel od svého (legislativního) vzniku v roce 2015 legislativním vývojem. Tento legislativní vývoj byl však zpětně korigován, resp. znegován, vývojem judikatury Nejvyššího správního soudu. Řeč je zde především o sazbě úroku z daňového odpočtu, která se od roku 2015 až 2021 zdvojnásobovala (1 % – 2 % – 4 %). K Nejvyššímu správnímu soudu se dostala na přetřes úroková sazba ve výši 1 %, jež byla v účinnosti ode dne 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017. K této otázce zaujal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 7. 2020, čj. 1 Afs 445/2019-47 , negativní stanovisko: „Již na první pohled je bez nutnosti bližšího zkoumání zřejmé, že takto stanovená výše úroku neodpovídá úrokové sazbě, kterou by musela zaplatit povinná osoba, která není úvěrovou institucí.“ Nejvyšší správní soud uzavřel, že úroková sazba ve výši 1 % se nemá aplikovat. Pro údobí od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 se tedy bude – dle NSS – automaticky aplikovat stále Lex Kordárna, a tedy úrok ve výši 14 procentních bodů. Cílem článku není rozporovat věcný závěr prvního senátu, ale otevřít odbornou debatu na téma aplikace práva Evropské unie nenaplňujícího kritéria přímého účinku ve vztahu ke zjevně eurodiskonformní tuzemské pozitivní právní úpravě. 1)

Současná situace s sebou kromě obavy z nakažení přináší řadu komplikací týkajících se zejména poklesu příjmů. Vedle krizových opatření, které mají přispět ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na zdraví lidí však existují i některé instituty, jejichž cílem je pomoci osobám, které se dostaly do finanční nouze.

Mzdové a související náklady patří mezi významné náklady převážné většiny podnikatelských i nepodnikatelských subjektů. Cílem tohoto příspěvku je blíže se zaměřit na účetní a daňové souvislosti mezd a jimi vyvolaných mzdových nákladů, a to zejména z pohledu podnikatelských subjektů.

Koronavirus neohrožuje pouze lidské zdraví, ale také příjmy fyzických a právnických osob, které v důsledku jednotlivých opatření vlády klesají. Tyto osoby mají ovšem možnost žádat o náhradu škody dle zákona č. 240/2000 Sb. , krizový zákon.

Kontroly finančních úřadů jsou v posledních letech stále přísnější. Řada daňových subjektů vychází z předpokladu, že pokud mají účetnictví formálně v pořádku, není důvod se kontroly obávat. Tak tomu však zdaleka není. Stále roste počet případů, kdy se finanční úřad nespokojí s formálně bezchybnou dokumentací a požaduje další důkazy. Mezi ty nejzákladnější je nutno zahrnout výsledky výslechů svědků. V dnešním výběru z judikatury správních soudů se soustředíme na tuto oblast. V našem časopise jsme se touto oblastí již zabývali v čísle č. 7–8/2018.

Dne 28. 3. 2019 byl Veřejnou ochránkyní práv a Komorou daňových poradců ČR uspořádán seminář zabývající se problematikou náhrady škody způsobené při výkonu daňové správy. Semináře se zúčastnili také soudci nejvyšších soudů, advokáti, zástupci Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva financí a Generálního finančního ředitelství.

Dne 28. března 2019 byl Veřejnou ochránkyní práv a Komorou daňových poradců ČR uspořádán seminář zabývající se problematikou náhrady škody způsobené při výkonu daňové správy. Semináře se zúčastnili také soudci nejvyšších soudů, advokáti, zástupci Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva financí a Generálního finančního ředitelství.

V letošním školním roce jsme poprvé organizovali lyžařský výcvik pro 7. třídy základní školy na základě Smlouvy o provedení lyžařské výuky. Lyžařskou výuku pro nás pořádal Dům dětí a mládeže (dále jen „DDM“). Na lyžařském výcviku byli přítomni 2 naši pedagogové jako pedagogický doprovod a zároveň instruktoři výuky. Vedoucím celého kurzu byl ředitel DDM, který také vykonával funkci instruktora výuky. Na lyžařském výcviku došlo ke 3 úrazům, které jsou zapsány v naší knize úrazů (Zš Nový Bydžov), do knihy úrazů byly zapsány také v DDM Nový Bydžov. Dle mého názoru je odpovědná za škodu naše škola a úrazy bychom měli vypořádat s pojišťovnou my. Dle názoru pana ředitele DDM (po poradě s odborníky) je odpovědný za škodu DDM a úrazy má řešit on.

V souvislosti s přijetím zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „NOZ“) doznala i úprava odpovědnosti za škodu na odložených věcech nemalých změn. V tomto článku bych ráda věnovala krátkou pozornost této problematice a nejvýznamnějším změnám, které s sebou nová právní úprava přinesla.

Na počátku roku 2011 vzbudil velkou pozornost médií rozsudek Nejvyššího správního soudu1, kde byla deklarována nepřípustnost souběhu funkce jednatele a ředitele společnosti (tj. stavu, kdy jednatel společnosti zároveň zastává pozici ředitele společnosti, a to na základě pracovní smlouvy).2 Z tohoto nepřípustného souběhu pak bylo vyvozeno, že žalobce (jednatel a zároveň ředitel) nebyl účasten ani nemocenského pojištění zaměstnanců. Na bouřlivou diskuzi způsobenou uvedeným rozhodnutím reagoval zákonodárce přijetím novely obchodního zákoníku, která má souběh funkcí umožnit.3 Tím by mělo dojít k „legalizaci“ stávajícího stavu, neboť v praxi je souběh funkcí u jednatelů a členů představenstva velmi obvyklý. Zároveň došlo k úpravě daňových předpisů. Autorky se zabývají souběhem funkcí podle aktuální úpravy.

V současné ekonomické situaci se často vyskytuje u zaměstnavatele situace - byť dočasná - že nemá pro zaměstnance vhodnou práci. Účinné řešení nespočívá jen v propouštění zaměstnanců, ale v možném zapůjčení zaměstnance na práci k jinému zaměstnavateli. Jedná se o dočasné přidělení (pronájem) zaměstnance.