Opravné prostředky

Na rozdíl od rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o výši nedoplatku, je rozhodnutí o námitce proti výzvě o podání prohlášení o majetku (podle § 180 odst. 1 daňového řádu ) rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. , proti němuž se lze bránit žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. Je tomu tak proto, že výzva k podání prohlášení o majetku nepochybně do veřejných subjektivních práv daňového subjektu zasahuje. Předně mu stanovuje konkrétní veřejnoprávní povinnosti spojené s jejím doručením (§ 180 odst. 2 a 3 daňového řádu ), jejichž porušení může naplnit skutkovou podstatu trestného činu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 zákona č. 40/2009 Sb. , trestní zákoník. Současně od okamžiku doručení výzvy k podání prohlášení o majetku nesmí dlužník činit právní úkony týkající se podstatné části jeho majetku. Pokud by se svým majetkem přesto v rozporu se zákonem a výzvou nakládal, šlo by o neúčinné právní jednání. Jde tak o omezení vlastnického práva, konkrétně práva s věcí nakládat. Doručení výzvy k podání prohlášení o majetku daňovému subjektu (dlužníku) je tedy právní skutečností, s níž daňový řád spojuje evidentní zásah do práv adresáta. Stěžovatelka byla ve výzvě k podání prohlášení o majetku řádně poučena jak o trestněprávních následcích, tak i právní neúčinnosti nakládání s majetkem.

Jde-li o odůvodnění napadeného rozsudku, krajský soud opravil celé pasáže odůvodnění tak, aby se rozsudek týkal pouze daně z příjmů právnických osob, a nikoliv nároku na odpočet DPH. Změnil tak zásadně odůvodnění napadeného rozsudku, aby odpovídalo předmětu řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2016, čj. 34321/16/5200-11435-711918. Nejde proto o zjevnou nesprávnost, kterou by bylo možné opravit postupem podle § 54 odst. 4 s. ř. s. O tom, že ze strany účastníků řízení nemohlo jít o zjevnou chybu, svědčí to, že stěžovatelka v kasační stížnosti sporuje závěry týkající se DPH, přestože předmětem řízení bylo doměření daně z příjmů právnických osob. Nebyla si proto vědoma toho, že krajský soud nezamýšlel uvést v napadeném rozsudku úvahy týkající se DPH, a že by proto mělo jít o zjevnou nesprávnost. Krajský soud tak zatížil napadené řízení vadou, jestliže opravil celé pasáže odůvodnění napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud nadto nesouhlasí s postupem, jakým krajský soud opravu rozsudku provedl. Škrtnutím prvního listu originálu rozsudku na č. l. 161 soudního spisu se krajský soud snažil odstranit chybnou verzi rozsudku. Soudní řád správní však neumožňuje, aby soud autoremedurně zrušil vlastní rozsudek (navíc neformálním způsobem pouhým škrtnutím!), který byl vyhotoven v nesprávném znění, a aby následně vydal rozsudek nový. Zjevné nesprávnosti podle § 54 odst. 4 s. ř. s. je třeba opravit přímo v originálu rozsudku. Týká-li se oprava výroku, je třeba vydat opravné usnesení. Není-li však možné opravit výrok nebo odůvodnění rozsudku postupem podle § 54 odst. 4 s. ř. s. nebo není-li případně možné vydat doplňující rozsudek podle § 166 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, nebo opravit odůvodnění rozsudku k návrhu některého z účastníků řízení podle § 165 téhož zákona (přiměřené použití podle § 64 s. ř. s. ), nezbývá krajskému soudu než vyčkat na zrušení rozsudku Nejvyšším správním soudem ke kasační stížnosti některého z účastníků řízení. Takto měl postupovat krajský soud v nyní projednávané věci, neboť byl dán důvod pro zrušení jeho rozsudku, a to pro nesrozumitelnost.

O zajišťovacích příkazech toho bylo napsáno již mnohé, a to především ve vztahu k určitým třecím plochám mezi zákonnou úpravou, správní praxí a soudním přezkumem. V tomto ohledu ostatně není ani tento článek tak docela výjimkou. Podle mého názoru však v odborném tisku dosud nebyla věnována pozornost reálnému mechanismu odvolacího řízení proti zajišťovacím příkazům, tedy samotnému procesu od podání odvolání až po vydání rozhodnutí o odvolání. Cílem tohoto článku je proto především představit praxi správních orgánů v odvolacím řízení proti zajišťovacím příkazům, čemuž se bude věnovat první část článku. V navazující části se pokusím poskytnout odpověď na některé otázky, které se opakovaně objevují v přezkumu zajišťovacích příkazů a k nimž se nedávno vyjádřil i Nejvyšší správní soud. Závěrečná část článku se věnuje otázce povahy lhůty pro rozhodnutí o odvolání podle § 168 odst. 1 daňového řádu ve vztahu k soudnímu přezkumu zajišťovacích příkazů, která se nějakou záhadou opakovaně stává relevantní.

Aktuální zdravotní a ekonomická situace ve společnosti postupně směřuje k tomu, že se čím dále více podnikatelských subjektů ocitne ve finančních problémech, které vyústí v jejich úpadek. Tato situace „zaktivuje“ věřitele, pro něž většinou platí elementární ekonomické pravidlo, že peníze jsou až na prvním místě. Toto pravidlo rezultuje rovněž v hledání způsobů, jak minimalizovat finanční ztráty a eliminovat rizika související s úpadkem obchodního partnera věřitele – dlužníka. Věřitelé proto logicky budou hledat cesty, jak co nejrychleji alespoň nahradit náklady vzniklé v důsledku realizace plnění pro dlužníka jakožto obchodního partnera. Přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení dle ust. § 173 a násl. insolvenčního zákona 1) je bezesporu základním a principiálním krokem, který musí věřitel učinit. Bezprostředně navazujícím krokem je však i využít možnost skrývající se v opravě základu daně a DPH, tj. snížit DPH a získat tím relativně rychle nějaké (a nemalé) finanční prostředky. S realizací nastíněného kroku stran snížení již odvedené DPH však souvisí i vznik daňové pohledávky správce daně vůči dlužníkovi, neboť ten je povinen si naopak zvýšit DPH, resp. snížit již vynárokovaný odpočet DPH. Povaha takové daňové pohledávky správce daně v rámci insolvenčního řízení je v posledních letech kontroverzní, neboť při akceptaci priority takové pohledávky správce daně by naopak došlo ke znevýhodnění jiných insolvenčních věřitelů.

V souvislosti s placením pojistného a plněním ostatních zákonných povinností ve zdravotním pojištění se zaměstnavatel někdy může dostat „do křížku“ se zdravotní pojišťovnou. Pokud zaměstnavatel nesouhlasí s postupem zdravotní pojišťovny, uplatněným ve správním řízení například formou uložené pokuty, může se proti němu odvolat. Vyměří-li zdravotní pojišťovna zaměstnavateli penále, lze požádat o jeho prominutí cestou odstranění tvrdosti. V následujícím se textu budeme zabývat problematikou odvolání podaného zaměstnavatelem proti rozhodnutí zdravotní pojišťovny, a také možností podání žádosti o prominutí penále. V dané souvislosti lze konstatovat, že postup zaměstnavatele v těchto situacích má v podstatě obecnou platnost i pro další skupiny plátců neboli pro samoplátce, kterými jsou ve zdravotním pojištění osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů.

Řádné opravné prostředky, jejichž vyčerpání požaduje § 5 s. ř. s. , jsou takové, které - jsou-li podány řádně a včas - dávají účastníkům řízení procesní oprávnění iniciovat přezkoumání vydaného správního rozhodnutí před nabytím jeho právní moci. Řádné odvolání tedy s sebou pravidelně přináší suspenzivní (odkladný) účinek. Účinky právní moci, a tedy i vykonatelnosti, se odkládají až do vyřízení opravného prostředku (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2004, č. j. 1 As 28/2004 – 106 , publ. pod č. 454/2005 Sb. NSS ). Podání námitky však nemá vliv na právní moc exekučního příkazu. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel žádné řádné opravné prostředky neměl k dispozici a žaloba z tohoto důvodu nemohla být odmítnuta.

Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dojde pouze k odložení vykonatelnosti rozhodnutí krajského soudu a správních orgánů do doby, než Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodne. Stěžovatel tak po určitou dobu nebude muset uloženou povinnost splnit, avšak bude k tomu povinen v případě neúspěchu své kasační stížnosti. Veřejný zájem na výběru daní tak je pouze dočasně odložen, nikoliv znemožněn.

Tento článek si klade za cíl provést základní rozbor daného právního institutu – stížnosti, a to zejména se zaměřením na zodpovězení otázky, za jakých podmínek dojde k úspěšnému uplatnění stížnosti, tj. za jakých podmínek jde o stížnost přípustnou. Závěry tohoto článku se opírají jak o znění účinné právní úpravy a rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu týkající se dané problematiky, tak částečně i o zkušenosti jeho autorky získané několikaletým působením ve Finanční správě.

Zneužití práva v procesní oblasti Ing. Zdeněk Burda, daňový poradce, BD Consult, s.r.o. Pojem „zneužití práva“ je určitou poslední záchranou správce daně, pokud nechce daňově uznat skutečnosti, které mu...

Zákonem č. 458/2011 Sb. došlo s účinností od 1. ledna 2014 ke změně daňového řádu v části týkající se rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odložení nebo zastavení daňové exekuce. Do § 181 odst. 3 daňového řádu , kde bylo dosud upraveno doručování rozhodnutí o odložení, o pokračování v odložené daňové exekuci a rozhodnutí o zastavení daňové exekuce, byla doplněna i úprava doručení rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odložení nebo zastavení daňové exekuce. Ačkoliv zamýšlený cíl změny právní úpravy byl jiný, fakticky došlo tímto „zpřesněním“ k vyloučení opravných prostředků u rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odložení nebo zastavení daňové exekuce.

Námitky jako opravný prostředek JUDr. Ing. Ondřej Lichnovský, Daňové spory, a.s. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 7 Afs 131/2015, www.nssoud.cz K předpisům: -...

V zákonu č. , daňový řád, ve znění zákona č. 30/2011 Sb. (dále jen „daňový řád"), se změnilo pojetí prostředků „ochrany". Zatímco zákon č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků"), znal pojem opravné prostředky, které členil na řádné a mimořádné,1 daňový řád zavedl kromě opravných prostředků pojem dozorčí prostředky. Mezi řádné opravné prostředky podle daňového řádu patří odvolání a rozklad.2 Mimořádným opravným prostředkem je pouze návrh na povolení obnovy řízení.3 Dozorčími prostředky je pak nařízení obnovy řízení a nařízení přezkoumání rozhodnutí,4 tady instituty zahajované z moci úřední. V tomto článku se budu zabývat řádnými opravnými prostředky.

Cílem tohoto článku je seznámit daňové subjekty s prostředky, které mohou využít podle zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), z nichž některé slouží také na ochranu jejich práv před správcem daně. Daňový řád upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní (§ 1 odst. 1 daňového řádu). Daňové subjekty a třetí osoby jsou považovány za osoby zúčastněné na správě daní (§ 5 odst. 3 daňového řádu). Článek je zaměřen zejména na ty prostředky, které je daňový subjekt oprávněn podat formou podání, které daňový řád považuje za úkon osoby zúčastněné na správě daní směřující vůči správci daně (§ 70 odst. 1 daňového řádu).

Dnem 1. 1. 2011 nabyl účinnosti nový daňový řád (dále jen „DŘ“), který byl publikován ve Sbírce zákonů již v r. 2009 pod číslem zákona 280/2009 Sb. , a který zcela nahrazuje stávající zákon o správě daní a poplatků (zákon č. 337/1992 Sb. ). Zákonem č. 30/2011 Sb. došlo k novele daňového řádu s účinností od 1. 3. 2011.