Právní akt normativní

V jednom z předchozích článků byla pozornost věnována otázce zániku závazků, a to konkrétně problematice zániku splněním smlouvy. To, že dlužník plní a věřitel plnění přijímá, je de facto ideální a nejjednodušší varianta, jak lze smluvní vztah naplnit. Často se ale setkáváme s jinými případy, na které se zaměříme v následujícím textu. Jedná se o zánik závazku dohodou, započtením, splynutím, prominutím dluhu, výpovědí a odstoupením od smlouvy.

Závazkový smluvní vztah, který mezi věřitelem a dlužníkem započal, dříve či později skončí. Způsobů ukončení smlouvy (závazku z právního jednání) zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také „OZ “), řadí do několika skupin. Předmětem následujícího textu bude stručný přehled možností, jak lze podle platného práva ukončit trvání smlouvy.

Zákonem č. 367/2017 Sb. došlo s účinností ode dne 1. 1. 2018 k novelizaci zákona č. 218/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla ), ve znění pozdějších předpisů (dále též „rozpočtová pravidla “ nebo „ZRP“). Takováto legislativní změna v konečném důsledku mj. zohlednila předchozí soudní rozhodovací činnost, která v minulosti poukazovala na povinnost poskytovatelů (nenárokové) dotace vydávat rozhodnutí i v případě, že poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nevyhověl zcela nebo jen zčásti, tj. byť jen částečně negativní rozhodnutí znamenalo pro poskytovatele dotace povinnost vydat rozhodnutí. Předchozí soudní rozhodovací činnost se tak neztotožnila s restriktivním pohledem, dle něhož je povinností poskytovatele dotace vydávat rozhodnutí jen v případě vyhovění žádosti o poskytnutí dotace.1)

Pokračování příspěvku z minulého čísla časopisu (Daně a právo v praxi č. 9/2018, s. 29) rozebírá vybraná další ustanovení související s problematikou pořízení pro případ smrti, a to nejen v občanském zákoníku, ale také v zákoně o zvláštních řízeních soudních, živnostenském zákoně a v zákoně o daních z příjmů . Dále se věnuje problematice odkazu, který je vymezen v § 1594 a následujících občanského zákoníku .

Následující první část příspěvku popisuje vybraná ustanovení související s problematikou pořízení pro případ smrti, jejichž zdrojem je především občanský zákoník – díl 2, hlava III (dědické právo), část třetí (absolutní majetková práva), konkrétně se jedná o § 1491 až 1593.

Zákonem č. 367/2017 Sb. došlo s účinností ode dne 1. 1. 2018 k novelizaci zákona č. 218/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla ), ve znění pozdějších předpisů (dále též „rozpočtová pravidla “ nebo „ZRP “). Takováto legislativní změna v konečném důsledku mj. zohlednila předchozí soudní rozhodovací činnost, která v minulosti poukazovala na povinnost poskytovatelů (nenárokové) dotace vydávat rozhodnutí i v případě, že poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nevyhověl zcela nebo jen zčásti, tj. byť jen částečně negativní rozhodnutí znamenalo pro poskytovatele dotace povinnost vydat rozhodnutí. Předchozí soudní rozhodovací činnost se tak neztotožnila s restriktivním pohledem, dle něhož je povinností poskytovatele dotace vydávat rozhodnutí jen v případě vyhovění žádosti o poskytnutí dotace.1)

Závěrečná část příspěvku k právním aspektům díla pojednává o způsobech řešení jeho vad, dále se zabývá zvláštními ustanoveními pro stavby a specifiky nehmotných děl. Na konci příspěvku je připojen výběr ze související judikatury.

Zatímco úvodní část příspěvku (Daně a právo v praxi č. 6/2018, s. 34) byla zaměřena na obecné aspekty díla, především stavebního, v tomto pokračování uvádíme práva a povinnosti zúčastněných stran, předmět a provedení díla a také možnosti při stanovení jeho ceny.

V souvislosti s tzv. rozvojem průmyslu – průmyslovou revolucí 4.0 – lze očekávat rozvoj investic. Z tohoto důvodu se následující příspěvek snaží také orientovat na technologické dodávky, které by zde měly být rozhodující, i když se též věnujeme širší problematice. Tyto dodávky budou vyžadovat smluvní zabezpečení za pomoci smluvních typů občanského zákoníku, ale i za pomoci nepojmenovaných smluv. Začasté se však budou uzavírat smlouvy kupní a zejména i smlouvy o dílo.

Problematikou přenechání věci k užití jinému se zabývá zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), v dílu 2, hlavy II, části čtvrté, konkrétně v § 2189 až 2400, které dále rozděluje do oddílů zabývajících se výprosou, výpůjčkou, nájmem, pachtem, licencí, zápůjčkou a úvěrem. Tento příspěvek se zaměřuje pouze na popis výprosy, výpůjčky, licence, zápůjčky a úvěru. V příspěvku pro srovnání nechybí ani některá související ustanovení dřívější právní úpravy, která byla vymezena v zákoně č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen „starý občanský zákoník“), a zákoně č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník “). Oba tyto zákony byly zrušeny občanským zákoníkem.

Koupí jako jedné z nejčastěji sjednávaných smluv jsme se již v minulých článcích (v č. 12/2016 časopisu Účetnictví v praxi na s. 36 a v č. 7–8/2017 časopisu Účetnictví v praxi na s. 58) zabývali – řeč byla o kupní ceně a o problematice účinnosti smlouvy, tedy zejména okamžiku přechodu vlastnického práva na kupujícího. Následující text se bude věnovat zákonným možnostem modifikace kupní smlouvy, respektive tzv. vedlejším ujednáním, které je možné u tohoto smluvního typu sjednat. Jedná se o výhradu vlastnického práva, výhradu zpětné koupě či zpětného prodeje, předkupní právo, koupi na zkoušku, výhradu lepšího kupce a cenovou doložku.

V Účetnictví v praxi č. 12/2016, s. 36, jsme si v článku o kupní smlouvě představili základní atributy tohoto závazkového vztahu a věnovali jsme se problematice kupní ceny a jejího nastavení. Následující text představí další podstatné otázky, které se k tomuto smluvnímu typu vážou, konkrétně otázku určení okamžiku přechodu vlastnického práva k předmětu koupě v návaznosti na účinnost smlouvy. Tento okamžik je totiž velmi důležitý pro další právní vztahy – kromě účetních a daňových konsekvencí se totiž jedná například i o problematiku přechodu odpovědnosti za škodu na věci.

Příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Příkazník přenechá příkazci veškerý užitek z obstarané záležitosti. Ustanovení o příkazu se použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona povinnost zařídit záležitost na účet jiného. Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. Komisionářskou smlouvou se komisionář zavazuje obstarat pro komitenta na jeho účet vlastním jménem určitou záležitost a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu. V následujícím příspěvku se zaměříme na právní úpravu smluv, které jsou v novém občanském zákoníku v rámci ustanovení nadepsaných Závazky ze smluv příkazního typu. Dalším smlouvám z této skupiny smluv se budeme věnovat v některém z našich dalších příspěvků.

Problematika právního jednání je v rámci zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), vymezena v rámci části první v hlavě V nazvané Právní skutečnosti, konkrétně pak v § 545 až 599. Ve „starém občanském zákoníku“, tedy v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý občanský zákoník“), bychom se setkali s pojmem právní úkony, a to v § 34 až 51.

Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. Podle nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, dále také „obč. zák.“) nebudou moci všechny osoby shodně postupovat. Při výkladu právních jednání (právní jednání nahrazuje dosud vžitý pojem právní úkon) budeme totiž muset lišit jednání v právním styku podnikatelů.

Dne 1. 7. 2016 nabyl účinnosti zákon č. 340/2015 Sb. , o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o registru smluv“), který přinesl mimo jiné povinnost některých subjektů zveřejňovat soukromoprávní smlouvy, smlouvy o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci.