Důvodová zpráva k zákonu č. 105/2016 Sb., změna zákonů v oblasti mezinárodní
spolupráce při správě daní
Mgr.
Bohuslav
Sobotka
předseda vlády
Ing.
Andrej
Babiš
1. místopředseda vlády a ministr financí
I. Obecná část
1. Zhodnocení platného právního stavu
V oblasti automatické výměny informací při správě daní se v současné době uplatňují dva
základní režimy. V prvním jsou s jinými státy vyměňovány informace, které má Generální finanční
ředitelství k dispozici (ať již z vlastní činnosti, nebo od příslušného správce daně, či v budoucnu
od jiných správních orgánů). V druhém režimu jsou s jinými státy vyměňovány informace, které o svých
klientech a jejich účtech zjišťují finanční instituce a které následně oznamují správci daně. Druhý
režim zahrnuje jak oznamování platebním zprostředkovatelem podle zákona č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), tak
oznamování podle v současnosti platné právní úpravy automatické výměny informací se Spojenými státy
americkými podle zákona č. 330/2014 Sb., o výměně
informací o finančních účtech se Spojenými státy americkými pro účely správy daní (dále jen „zákon
FATCA“).
Výměna informací v prvním režimu probíhá v souladu s
§ 13 zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní
spolupráci při správě daní (dále jen „zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní“), který
implementuje směrnici Rady 2011/16/EU, ze dne 15. února 2011, o správní spolupráci v oblasti daní a
o zrušení směrnice 77/799/EHS (dále jen „směrnice DAC“).
Výměna informací oznámených platebním zprostředkovatelem se uskutečňuje na základě
§ 38fa zákona o daních z příjmů, který
transponuje směrnici č. 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb (dále jen
„směrnice o zdanění příjmů z úspor“). Směrnice o zdanění příjmů z úspor byla v minulém roce
novelizována, nicméně v letošním roce má být ve svém revidovaném znění na jednání ministrů financí
členských států EU bez náhrady zrušena. Důvodem je skutečnost, že výměna informací poskytovaných
platebními zprostředkovateli by měla být plně nahrazena výměnou informací poskytovaných finančními
institucemi podle novelizované směrnice DAC. Výměna informací zjištěných postupy náležité péče
probíhá na základě Dohody se Spojenými státy americkými o zlepšení dodržování daňových předpisů v
mezinárodním měřítku a s ohledem na právní předpisy Spojených států amerických o informacích a
jejich oznamování obecně známé jako Foreign Account Tax Compliance Act (tzv. FATCA), která byla
vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 72/2014
Sb. m. s. (dále jen „dohoda FATCA“). V návaznosti na
dohodu FATCA byl přijat zákon FATCA (č.
330/2014 Sb.), který upravuje příslušnost a pravomoci
orgánů České republiky a upřesňuje povinnosti českých finančních institucí.
Návrh zákona reaguje na vývoj v Evropské unii a v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a
rozvoj (dále jen „OECD“) týkající se automatické výměny informací v oblasti daní. Tento vývoj
vyvolala skutečnost, že Spojené státy americké uzavřely dohody v návaznosti na jejich
zákon FATCA (nebo obsahem odpovídající smlouvy) s více
než sto státy světa. Evropská unie spolu s OECD připravila tzv. globální standard automatické výměny
informací, který je kompatibilní s dohodami FATCA.
Globální standard je tvořen modelem dohody příslušných orgánů („
model competent
authority agreement
”, dále jen „MCAA“) a společným standardem pro oznamování a postupy náležité
péče pro získání informací o finančním účtu (tzv. „common standard on reporting and due diligence
for financial account information
“, dále jen „CRS“). Jedním z možných právních základů pro
přijetí globálního standardu je čl. 6 Úmluvy o vzájemné
správní pomoci v daňových záležitostech (dále jen „Štrasburská úmluva“).
Štrasburská úmluva je pro Českou republiku platná od
1. února 2014 a byla publikována pod č. 2/2014
Sb.m.s. Na jejím základě byla vytvořena Mnohostranná dohoda příslušných orgánů o automatické
výměně informací o finančních účtech1) (dále také „Mnohostranná dohoda
příslušných orgánů). Příslušným orgánem je v České republice Ministerstvo financí. Prohlášení k
Mnohostranné dohodě příslušných orgánů bylo za Českou republiku podepsáno v Berlíně 29. října 2014.
Tím se Ministerstvo financí přihlásilo k tomu, že bude usilovat o co nejširší vyměňování informací
na základě globálního standardu již od roku 2017. K naplnění tohoto cíle je nutno přijmout adekvátní
vnitrostátní právní úpravu, kterou je právě předkládaný návrh zákona.Na úrovni Evropské unie byla v návaznosti na globální standard vydána novela směrnice DAC
(směrnice č. 2014/107/EU2) ), která globální standard implementuje. Nad rámec
globálního standardu směrnice DAC II stanovuje pouze doplňující povinnosti v oblasti ochrany
osobních údajů a zabezpečení systémů a sítí užívaných k výměně informací. Transpoziční lhůta pro
směrnici DAC II je stanovena do 31. prosince 2015, s tím, že nejpozději 1. ledna 2016 musí příslušné
vnitrostátní předpisy vstoupit v účinnost.
Vzhledem ke skutečnosti, že Rakousko získalo v rámci schvalování DAC II roční odklad a
plně podle globálního standardu bude předávat informace až od roku 2018, bude ještě v roce 2016 a
2017 používat pro automatickou výměnu informací ustanovení směrnice o zdanění příjmů z
úspor.
Návrh na zrušení směrnice o zdanění příjmů z úspor (COM (2015) 129 final) tak jednak
odráží skutečnost, že Rakousko (resp. jeho platební zprostředkovatelé) bude o rok déle oznamovat a
uplatňovat přechodnou srážkovou daň (nejzazší datum pro uplatnění srážkové daně je stanoveno na 31.
prosince 2016) podle režimu směrnice o zdanění příjmů z úspor a jednak skutečnost, že je nutné
umožnit splnění povinnosti ostatních členských států ve vztahu k Rakousku (např. povinnost vydat
potvrzení o daňovém domicilu). Pravidla pro zamezení dvojího zdanění, k němuž by mohlo dojít v
důsledku uplatňování přechodné srážkové daně (např. povinnost ostatních členských států započíst
srážkovou daň) musí být možné uplatňovat ještě přiměřenou dobu po 31. prosinci 2016.
Platný právní stav v dotčené oblasti je v souladu s principem zákazu
diskriminace.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
2.1. K legislativnímu řešení
Právní úprava automatické výměny informací získaných od finančních institucí je již dnes v
českém právním řádu obsažena, a to, vedle § 38fa zákona
o daních z příjmů, zejména v Dohodě FATCA a
v prováděcím zákoně FATCA (a potažmo i v obecném
právním předpise upravujícím mezinárodní spolupráci při správě daní). Tyto právní předpisy mají
stejný předmět úpravy, tj. automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi, jako
globální standard a směrnice DAC II. Proto přichází v úvahu následujících pět variant legislativního
řešení implementace globálního standardu a směrnice DAC II do právního řádu:
I.
novela zákona o mezinárodní spolupráci při
správě daní a zrušení zákona
FATCA
II.
novela zákona o mezinárodní spolupráci při
správě daní a zachování zákona
FATCA
III.
nový samostatný zákon vedle zákona
FATCA
IV.
novela zákona FATCA
Po zvážení výhod a nevýhod jednotlivých variant, které jsou blíže popsány v příloze
důvodové zprávy, byla zvolena varianta I, tedy zrušení zvláštního zákona provádějícího
dohodu FATCA, přenesení jeho obsahu do
zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní a
doplnění o úpravu plynoucí ze směrnice DAC II a globálního standardu tak, aby celá úprava
automatické výměny informací byla obsažena v jednom zákoně (více viz přílohu důvodové
zprávy).
Velká část povinností, které plynou z dohody
FATCA, je totožná s povinnostmi, které plynou ze směrnice DAC II a globálního standardu.
Proto je navržená úprava rozdělena do tří částí:
1.
společná ustanovení,
2.
zvláštní ustanovení při předávání informací do Spojených států amerických na základě
dohody FATCA,
3.
společná ustanovení týkající se ochrany osobních údajů při předávání informací
vyplývající z požadavků evropského práva.
Celá úprava mezinárodní spolupráce při správě daní prostřednictvím automatické výměny
informací tedy bude obsažena v jednom zákoně. Při jeho aplikaci se použije společná úprava, v
příslušné modifikaci zvláštní úpravou, podle toho, v jakém režimu bude výměna probíhat
(dohoda FATCA nebo globální standard, resp.
směrnice DAC II). Subsidiárně se použije zákon č. 280/2009
Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „daňový řád“) jako obecný předpis pro správu
daní.
Zároveň musí být v návaznosti na zrušení směrnice o zdanění příjmů z úspor zrušen
§ 38fa zákona o daních z příjmů a odkaz na
citované ustanovení v § 38f odst. 12 zákona o daních z
příjmů. Vedle toho je nutno zakotvit přechodné ustanovení umožňující dokončit v režimu
rušených ustanovení zákona o daních z příjmů
„dobíhající“ povinnosti, především s ohledem na Rakousko, které bude směrnici o zdanění příjmů z
úspor částečně uplatňovat o rok déle než ostatní členské státy.
2.2. K obsahu návrhu
Účelem navrhovaného zákona je především umožnit České republice naplňovat závazky, které
pro ni vyplývají z mezinárodních smluv (Dohoda
FATCA a Štrasburská úmluva, potažmo globální
standard) a z jejího členství v Evropské unii (směrnice DAC II).
Adresáty právní normy jsou finanční instituce, které lze považovat za odbornou
informovanou veřejnost. Zákon tak v části první obsahuje pouze nezbytná ustanovení a v mnoha
případech odkazuje na definice v Dohodě FATCA a
přílohách směrnice DAC II upravujících pravidla oznamování a náležité péče pro informování o
finančních účtech.
Nutným předpokladem předání informací Českou republikou v rámci automatické výměny je
zpracovávání údajů tuzemskými finančními institucemi o majitelích (nerezidentech) jimi vedených
oznamovaných účtů. Aby byly naplněny požadavky z mezinárodních smluv, směrnice DAC II a směrnice,
kterou bude zrušena směrnice o zdanění příjmů z úspor, zákon stanoví povinnosti finančním
institucím, pravomoci orgánů Finanční správy České republiky a obsahuje přechodné ustanovení
reflektující skutečnost, že některé povinnosti podle směrnice o zdanění příjmů z úspor, resp. podle
ustanovení § 38fa zákona o daních z příjmů budou
plněny i po datu, kdy směrnice přestane platit.
Navrhovaný zákon finančním institucím v České republice ukládá prověřit, zda vedou
oznamované účty. Prověřovací povinnost zahrnuje i vyhledávání ve stávajících evidencích. Zákon dále
stanoví povinnost zjišťovat konkrétní údaje týkající se určitých klientů. Údaje o oznamovaných
účtech je pak finanční instituce povinna uchovávat po určenou dobu a následně oznámit příslušnému
správci daně, kterým je Specializovaný finanční úřad. Finanční účty jsou rozděleny do kategorií,
podle toho zda patří fyzickým osobám nebo entitám, zda jde o účty nové nebo dříve existující a
konečně zda mají nižší nebo vysokou hodnotu. Pro jednotlivé kategorie se uplatní odpovídající
postupy pro prověřování a zjišťování účtů podléhajících oznamovací povinnosti, včetně příslušných
lhůt s ohledem na kategorii účtů. Kategorie účtů jsou dostatečně upraveny
v Dohodě FATCA a přílohách směrnice DAC II. Lhůta
pro splnění oznamovací povinnosti finanční institucí se odvíjí od závazku České republiky předat
informace jinému (smluvnímu či členskému) státu každoročně do konce září. Finanční instituce musí
údaje o oznamovaných účtech správci daně předat do 30. června roku následujícího po roce, k němuž se
údaje vztahují.
Ústředním kontaktním orgánem je na české straně Generální finanční ředitelství, které
předává informace v rámci automatické výměny informací do zahraničí. Pro kontrolu plnění povinností
finančních institucí uložených navrhovaným zákonem, kterou bude vykonávat Specializovaný finanční
úřad jako správce daně pro tento druh výměny informací, se použije
daňový řád včetně řešení případných nesrovnalostí a
chyb v informacích oznámených do jiných států.
Účinnost zákona se navrhuje ke dni 1. ledna 2016.
Návrh zákona se nedotkne platného právního stavu v oblasti zákazu diskriminace a je s
principem zákazu diskriminace v souladu.
2.3. K rozdílu automatické výměny informací podle globálního standardu a
dohody FATCA
Obsah automatické výměny informací oznamovaných finančními institucemi na základě
globálního standardu je velmi podobná automatické výměně na základě
dohody FATCA. Přesto mezi těmito druhy výměny
existují částečné rozdíly. Základním rozdílem mezi postupy zjišťování podle
dohody FATCA a postupy podle globálního standardu
(transponované přílohy I oddílu II – VIII směrnice DAC I, resp. CRS) spočívá ve významu čestného
prohlášení a nutnosti zjišťování indicií. Zatímco u postupů náležité péče podle
dohody FATCA se primárně zjišťují
indicie
za účelem
určení daňového rezidentství v USA, které lze následně pomocí čestného prohlášení „potvrdit nebo
vyvrátit“, globální standard primárně spoléhá na čestné prohlášení klienta.V případě obou typů výměn je však zachováno, že finanční instituce nejprve mezi svými
klienty, za užití postupů náležité péče, identifikuje oznamované osoby vůči danému zúčastněnému
státu, a následně informace o těchto osobách oznámí příslušnému správci daně.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
3.1. Ve vztahu ke směrnici DAC II
V důsledku novelizace směrnice DAC je Česká republika povinna do 31. prosince 2015 uvést
svůj právní řád do souladu s novým zněním směrnice.
Pokud by Česká republika směrnici DAC II řádně a včas neimplementovala, nedostála by svým
závazkům vůči Evropské unii se všemi důsledky s tím spojenými.
Směrnice DAC je nyní implementovaná jedním zákonem, a sice
zákonem o mezinárodní spolupráci při správě daní. Není
vhodné zvyšovat roztříštěnost právního řádu tím, že by směrnice DAC II byla implementovaná více
právními předpisy, jedním pro oblast automatické výměny informací oznamovaných finančními
institucemi, a druhým, který by upravoval zbývající aspekty mezinárodní spolupráce při správě daní,
včetně dalších druhů automatické výměny informací.
3.2. Ve vztahu ke globálnímu standardu automatické výměny informací
Členské státy OECD vyjádřily zájem na globálním sjednocení existujících mechanismů
mezinárodní výměny informací v daňové oblasti a hodlají udělit Radě OECD
mandát
k monitorování a
hodnocení používání globálního standardu automatické výměny informací jednotlivými členskými zeměmi
(obdoba „peer review
“). Návrhem právní úpravy Česká republika reaguje na vývoj v OECD a
Evropské unii a potvrzuje svůj zájem aktivně se účastnit boje proti daňovým únikům. Prostřednictvím
zákona Česká republika mimo jiné upevní své zařazení do skupiny cca 60 zemí, které jako první (tzv.
„early adopters
“) přijmou potřebnou legislativu k uplatňování globálního standardu.
Iniciativa „early adopters
“ počítá s tím, že členové skupiny nastaví legislativní podmínky
tak, aby si mohly automaticky vyměňovat informace stanovené v globálním standardu, které získávají
na základě vnitrostátní legislativy.3.3. Ve vztahu k dohodě FATCA
V současné době je platný speciální zákon
FATCA, který se navrhuje zrušit, a jeho obsah přesunout do
zákona o mezinárodní spolupráci při správě
daní.
Při zrušení zákona FATCA bez náhrady by
hrozilo vypovězení dohody FATCA ze strany Spojených
států amerických (srov. čl. 10 odst. 2 dohody
FATCA). V takovém případě by české finanční instituce nemohly vyhovět požadavkům amerického
zákona FATCA, protože zasílání údajů o klientech třetí straně a plnění dalších požadavků by bylo v
rozporu s platnou právní úpravou finančního trhu a ochrany osobních údajů. Finanční instituce by
čelily 30% srážkové dani uvalené Spojenými státy americkými na platby pocházející ze zdrojů ve
Spojených státech amerických, popř. provedené finančními institucemi z jiných států, které s
americkou daňovou správou (dále také „
Internal Revenue Service
“ nebo „IRS“) budou
spolupracovat. Finančním institucím, pokud by byly americkou daňovou správou považovány za
nespolupracující, by byly fakticky znevýhodněny na mezinárodním kapitálovém trhu. Rozpor vyplývající
z uplatňování tuzemského práva a dohody FATCA se
týká:(i)
poskytování údajů o klientech finančních institucí IRS, které by bylo porušením
povinnosti zachovávat mlčenlivost a právních předpisů upravujících ochranu osobních
údajů,
(ii)
uplatňování srážkové daně na platby směřující na účty nespolupracujících klientů, k
čemuž finanční instituce nemá z pohledu českých právních předpisů právní titul, finanční instituce
by musela tyto platby provádět ze svých vlastních prostředků,
(iii)
rušení účtů nespolupracujících klientů při absenci právního titulu by mohlo vyvolat
soudní spory,
(iv)
povahy vztahu české finanční instituce a IRS, kdy nejde o vrchnostenský vztah mezi
státem a jednotlivými subjekty, ale o soukromoprávní vztah dvou subjektů.
3.4. Ve vztahu ke zrušení směrnice o zdanění příjmů z úspor
V důsledku zrušení směrnice o zdanění příjmů z úspor s navrhovaným účinkem od 1. prosince
2016 bude muset Česká republika uvést svůj právní řád do souladu s novým právním stavem. Pokud by
Česká republika řádně a včas toto zrušení nereflektovala, nedostála by svým závazkům vůči Evropské
unii se všemi důsledky s tím spojenými. Vedle toho by ponechala v platnosti dvě částečně paralelní
úpravy oznamování informací finančními institucemi týkající se jejich klientů. To by byl zcela
nežádoucí stav.
3.5. Shrnutí
Pokud by byl zákon FATCA zachován, ale
úprava daná transpozicí směrnice DAC II nebo implementací globálního standardu do právního řádu by
byla oddělená, došlo by k nežádoucímu stavu, kdy by obsahově stejná, či velmi podobná materie byla
upravena několika různými zákony.
Navrhovaná právní úprava vychází z toho, že úprava automatické výměny informací v oblasti
daní má být pokud možno co nejvíce jednotná, aby specifika různých režimů (dle směrnice DAC II,
globálního standardu, nebo dohody FATCA) vynikla v
rámci zvláštních ustanovení, a aby naopak společná úprava byla adresáty zákona vnímána a uplatňována
jako opravdu totožná, nevyžadující zvláštní opatření, ani rozdílné zacházení. Stejně tak je nezbytné
zrušení stávající úpravy, která promítá požadavky směrnice o zdanění příjmů z úspor, která zajistí
plnění pouze jedné povinnosti oznamování finančními institucemi.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem
Návrh zákona do právního řádu inkorporuje pravidla zakotvená mezinárodními smlouvami
(Štrasburská úmluva a
dohoda FATCA), které jsou součástí právního řádu, a
kterými je Česká republika vázána (čl. 10 Ústavy).
Pokud by se mezinárodní smlouva dostala do rozporu se zákonem (nejen tímto, ale se zákony obecně),
použije se mezinárodní smlouva (mezinárodní smlouva má aplikační přednost před zákonem). Návrh
zákona zároveň předjímá uzavření protokolů k tzv.
„savings dohodám“
(uzavřené ve výlučné
pravomoci EU se Švýcarskem, Monakem, Andorrou, Lichtenštejnskem a San Marinem). V českém právním
řádu jak původní savings dohody
, tak v budoucnu jejich revidované znění, vyvolávají účinky na
základě čl. 10a Ústavy v návaznosti na
čl. 1 odst. 2 Ústavy, který České republice
stanoví povinnost dodržovat závazky vyplývající z mezinárodního práva (tj. včetně uplatňování
principu přednosti práva Evropské unie vyplývajícího ze základních smluv Evropské unie). Návrh
zákona je s výše uvedeným článkem 10a ve spojení s
čl. 1 odst. 2 Ústavy v souladu.Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní
moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Dle
čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat
jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou
být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod
(čl. 4 odst. 1 Listiny). Zásadu zákonnosti a
enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí návrh zákona respektuje.
Z výše uvedených důvodů je návrh zákona v souladu s ústavním pořádkem, včetně práva na
ochranu soukromí chráněným čl. 7 odst. 1 a
čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Návrh zákona je rovněž v souladu s nálezy Ústavního soudu.
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou
republiku z jejího členství v Evropské unii
Návrh zákona je plně slučitelný s právními předpisy Evropské unie, judikaturou soudních
orgánů Evropské unie, jakož i s obecnými právními zásadami práva Evropské unie.
Na úrovni Evropské unie byla v návaznosti na globální standard přijata novela směrnice
DAC, která implementuje globální standard výměny informací a ve své příloze kopíruje jednotný
standard pro oznamování (tzv. „
common reporting standard
“). Nad rámec globálního standardu
směrnice DAC II stanovuje nové povinnosti v oblasti ochrany osobních údajů a zabezpečení systémů a
sítí užívaných k výměně informací. Transpoziční lhůta pro směrnici DAC II je stanovena do 31.
prosince 2015, s tím, že nejpozději 1. ledna 2016 musí příslušné vnitrostátní předpisy vstoupit v
účinnost.