Korporace veřejnoprávní

Dnem 1. 1. 2021 nabyla účinnosti novela zákona o obchodních korporacích , zákon č. 33/2020 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK “). Zákon o obchodních korporacích je jednou ze základních právních norem, která zasahuje do oblasti ekonomiky, účetnictví a daní. Nejenže definuje právní rámec pro skutečnosti, které jsou předmětem zobrazení v účetnictví, ale vazba je i obrácená. Účetnictví v řadě případů definuje pojmy a poskytuje hodnoty, se kterými ZOK následně pracuje. Pokud společnosti plánují v roce 2021 či v následujících letech rozdělovat zisk roku 2020 nebo nerozdělený zisk minulých let, hodlají poskytovat společníkům plnění z jiných vlastních zdrojů (například vracet příplatky mimo základní kapitál), případně vyplácet zálohy na podíly na zisku, pak je nutné respektovat řadu podmínek, které jsou právě novelizovány ZOK . S účetnictvím souvisí také zpráva o vztazích mezi ovládanými a ovládajícími osobami, která rovněž doznala změny. A právě tato témata čtenářům přiblíží následující řádky.

Od 1. 1. 2020 je účinná novela č. 343/2019 Sb. , kterou se mění vyhláška č. 323/2002 Sb. , o rozpočtové skladbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o rozpočtové skladbě“). V tomto článku uvádíme přehled změn pro obce, kraje a dobrovolné svazky obcí.

Korporátní řízení je v dnešním globalizovaném světě ekonomickou disciplínou poměrně běžnou a důležitou. Platí to minimálně v soukromém sektoru, který již dávno pochopil, že pro správné rozhodování je potřeba dostatek validních informací z jednotlivých částí celku, a to ve zpracovatelné podobě. V soukromém sektoru taktéž platí, že hlavním cílem většiny firem je maximalizovat zisk. Jedná se primárně o dlouhodobý cíl. V kratším období mohou mít firmy i jiné cíle, například ovládnout trh, maximalizovat příjmy, minimalizovat náklady apod. Nicméně platí, že firmy jsou zakládány za účelem tvorby zisku, takže hlavní cíl je zřejmý.

S účinností od 1. 1.2019 vyšla novela č. 329/2018 Sb. , kterou se mění vyhláška č. 323/2002 Sb. , o rozpočtové skladbě, ve znění pozdějších předpisů. Novela je rozsáhlá, obsahuje 93 bodů, ale zdaleka ne všechny jsou významné pro ÚSC. Předkládáme přehled novelizovaných ustanovení s komentáři.

V rámci popisu problematiky transferů ÚSC a jimi zřízených PO se nyní zaměříme na speciální případy provozních dotací PO. Tímto příspěvkem zároveň uzavíráme problematiku transferů u ÚSC a PO.

Veřejnosprávní subjekt (ÚSC), plátce DPH, nakoupí v rámci své působnosti v oblasti veřejné správy (§ 5 odst. 3 zákona o DPH ) např. sanitky či hasičská auta, která svěří k hospodaření dle zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů , svým příspěvkovým organizacím do majetku, kde slouží k osvobozeným činnostem. Když dochází životnost těchto vozidel, převezme je od příspěvkových organizací zpět a obratem daruje např. dobrovolným hasičům, či charitativním organizacím, i mimo EU. Jak to bude s DPH na výstupu v ČR, do EU a mimo EU? Využít § 62 zákona o DPH nelze, protože řeší použití majetku při osvobozené činnosti (či pro účely reprezentace), což ÚSC neprováděl, i když majetek de facto k těmto účelům sloužil. Obstojí tvrzení, že dar ÚSC věnuje postavení neplátce DPH dle výše zmíněného § 5 odst. 3 zákona o DPH , protože jinou oporu pro nezdanění daru nelze v ZDPH nalézt a případným zdaněním by byl narušen princip neutrality daně?

V předposledním díle seriálu zaměřeném na transfery doplňujeme téma o účtování transferů ze strany obcí poskytovaných. Tímto článkem se téma transferů účtovaných dle závazného ČÚS č. 703 uzavírá. V posledním dílu věnovaném problematice transferů, který bude následovat v některém z příštích čísel časopisu UNES, se již zaměříme na speciální případy provozních dotací PO.

Zákon č. 234/2014 Sb. , o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě “), v ustanovení § 116 odst. 1 ukládá služebním úřadům povinnost vytvářet podmínky pro sladění rodinného a osobního života státních zaměstnanců s výkonem služby. Kromě nejzákladnějších úkolů, které služební úřady podle zákona o státní službě mají – zejména dbát o řádné plnění služebních úkolů – tak vyvstává do popředí i povinnost služebního úřadu jako jednoho typu zaměstnavatele dbát o své zaměstnance a jejich potřeby ve vztahu k mimopracovnímu životu. Při své činnosti a postupech je tedy mimo jiné povinen tento svůj úkol respektovat.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – dále jen „Obecné nařízení“, obsahuje nejen celou řadu povinností pro správce i pro zpracovatele osobních údajů, ale také několik práv subjektu údajů. Subjekt údajů může svá práva kdykoli realizovat a správce (případně zpracovatel) jsou povinni tato práva respektovat.

V návaznosti na uvedené články k přijatým transferům u ÚSC vkládáme článek s příklady zaúčtování přijatých transferů z praxe obcí.

Cílem příspěvku je poskytnout základní přehled o oceňování a oceňovacích metodách u vybraných účetních jednotek, tedy účetních jednotek, které účtují v souladu s vyhláškou č. 410/2009 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“).

Transfery jsou specifickou oblastí veřejného sektoru a mají předpisy daná poměrně striktní pravidla pro účetní postupy. V druhém díle našeho seriálu pokračujeme ve výkladu základních postupů dle Českého účetního standardu („ČÚS“) č. 703, zrekapitulujeme vývoj a nedostatky zjištěné praxí a doplníme si příklady.

Máme v neziskové organizaci, která je plátcem DPH, přijaté plnění, které je využíváno jak pro činnost, jejímž výstupem je služba s DPH (nákup-prodej), tak pro činnost, jejímž výstupem je služba od DPH osvobozená (sociální služby). Odhadli jsme, že 10 % tohoto přijatého plnění využije nákup-prodej, 90 % sociální služby. Z hlediska nákladů tedy 10 % zaúčtujeme na zakázku nákup-prodej, 90 % na zakázku sociálních služeb. Mohu v tomto případě využít kráceného koeficientu, který je cca 80 %? To znamená, že z 80 % bude DPH uplatněno. Neměla bych postupovat tak, že si uplatním DPH jen z 10 % základu přijatého plnění, z 90 % si DPH neuplatním?

Jsou nějaké úlevy u daně z příjmů u neziskové organizace? Mění se to cyklicky – například tři roky úleva, další rok daň z příjmů a opět další tři roky úleva?

Nový občanský zákoník, tedy zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), už svůj přívlastek „nový“ pomalu ztrácí, jelikož od jeho účinnosti uplynuly na začátku ledna již čtyři roky. Jako většině nejdůležitějších zákonů v našem právním řádu se ani jemu již nevyhnula novelizace. O novele upravující fungování svěřenských fondů jsme pojednali v jednom z předchozích čísel tohoto časopisu. Dnes se budeme věnovat novele v pořadí druhé, která byla provedena zákonem č. 303/2017 Sb. , kterým se mění některé zákony v souvislosti se zrušením statusu veřejné prospěšnosti.

Jedna z nejdůležitějších povinností, které se objevují v článku 12 a násl. nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – dále jen „Obecné nařízení“, je tzv. informační povinnost. Tato povinnost není zcela nová; v dosavadním zákoně č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů “), byla tato povinnost uvedena v § 11 , byť v užším pojetí.

Právní řád České republiky poskytuje obcím možnost vydávat právní předpisy s působností na území dané obce. V rámci primární (originární) novotvorby to jsou obecně závazné vyhlášky, v rámci sekundární (derivativní) novotvorby pak nařízení obcí. Zmocnění k vydávání obecně závazných vyhlášek je dáno přímo ústavním zákonem č. 1/1993 Sb. , Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava “), a sice v čl. 104 odst. 3, a dále je upraveno v § 10 a § 84 odst. 2 písm. i) zákona č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích “). Oprávnění k vydání nařízení obce pramení z čl. 79 odst. 3 Ústavy , § 11 zákona o obcích a § 102 odst. 2 písm. d) zákona o obcích . S ohledem na skutečnost, že se jedná o právní předpisy (byť podzákonného charakteru), klade právní řád na jejich schvalování, vydávání, platnost a účinnost, podepisování a publikaci určitá pravidla.

Na internetových stránkách Ministerstva financí České republiky byly uveřejněny Zprávy Ministerstva financí pro finanční orgány obcí a krajů č. 1/2018, které obsahují algoritmus pro výpočet podílu pohledávek a závazků na rozpočtu územního celku a podílu zastaveného majetku na celkovém majetku územního celku podle ustanovení § 10 odst. 4 písm. b) zákona č. 420/2004 Sb. , o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí (dále jen „zákon č. 420/2004 Sb. “), pro rok 2017.1) Ministerstvo financí uvádí, že výčet syntetických účtů (viz příloha č. 7 k vyhlášce č. 410/2009 Sb. – směrná účtová osnova pro rok 2017) vstupujících do výpočtu poměrových ukazatelů je stejný jako v roce 2016.

Transfery jsou specifickou oblastí veřejného sektoru a mají předpisy daná poměrně striktní pravidla pro účetní postupy. V sérii článků si připomeneme základní postupy dle Českého účetního standardu (dále jen „ČÚS“) č. 703, zrekapitulujeme vývoj a nedostatky zjištěné praxí a doplníme si příklady. Pro potřeby ÚSC se budeme v dalších dílech transferům věnovat i z pozice poskytovatele.

Výběrové řízení je jedním z nejkomplikovanějších institutů zákona č. 234/2014 Sb. , o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě “), a představuje značně administrativně náročnou disciplínu jak pro uchazeče, tak zejména pro personalisty služebních úřadů. Jde o velice formalizovaný proces, s různými speciálními ustanoveními v závislosti na obsazované pozici, charakteristice uchazeče i fázi řízení. Účelem tohoto textu není představit ty nejzákladnější atributy výběrového řízení, neboť s nimi jsou již služební úřady dostatečně obeznámeny. Zaměřuje se spíše na problematické otázky vyvolané jednak veřejnoprávní povahou zákona o státní službě , jednak nedokonalostí samotné právní úpravy.