Důvodová zpráva k zákonu č. 299/2016 Sb., změna zákona o auditorech a dalších
předpisů
Mgr.
Bohuslav
Sobotka,
Předseda vlády:
Ing.
Andrej
Babiš,
1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí:
I. Obecná část
1. Zhodnocení platného právního stavu
Směrnice 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných
účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady
84/253/EHS
(dále jen „směrnice o povinném auditu“) je základním právním aktem Evropské unie
upravujícím oblast výkonu povinného auditu, regulujícím osoby oprávněné k této činnosti a
upravujícím práva a povinnosti dalších osob s tím spojené.Podstatou právní regulace na úrovni Evropské unie je harmonizace postupů pro ověřování
ročních (řádných) účetních závěrek včetně těch konsolidovaných (povinný audit), stanovení požadavku
externího zajištění kvality, veřejného dohledu, povinností statutárních auditorů a auditorských
společností, zásad k zajištění jejich objektivity, nezávislosti a nestrannosti a zavedení
disciplinárního a sankčního systému. Směrnice o povinném auditu rovněž poskytuje základ pro
spolupráci mezi regulačními orgány v Evropské unii a ve třetích zemích.
Směrnice o povinném auditu byla do českého právního řádu implementována zákonem č.
93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o
auditorech“), který nabyl účinnosti dne 14. dubna 2009.
Přehled základních ustanovení zákona o
auditorech:
-
Vymezení pojmů.
-
Subjekty veřejného zájmu (s nabytím účinnosti zákona č.
221/2015 Sb., kterým se mění zákon č.
563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, dne 1. ledna 2016 a kterým se zároveň novelizoval
zákon o auditorech, je vymezení subjektů veřejného
zájmu, které bylo stanoveno v § 2a zákona o
auditorech, upraveno a přesunuto do zákona o
účetnictví, srov. § 1a zákona o
účetnictví).
-
Výkon auditorské činnosti a vydávání auditorských oprávnění.
-
Pozastavení, zákaz výkonu auditorské činnosti, zánik auditorského
oprávnění.
-
Auditorská zkouška a průběžné vzdělávání statutárních auditorů.
-
Auditoři z jiných členských států a volné poskytování služeb.
-
Rejstřík auditorů.
-
Etický
kodex
, nezávislost a nestrannost auditora a mlčenlivost.-
Určení auditora, smlouva o povinném auditu, auditorské standardy a povinný audit
konsolidované účetní závěrky.
-
Zpráva auditora, spis auditora, práva a povinnosti auditora, pojištění odpovědnosti
auditora a omezení podnikání.
-
Systém zajištění kvality, kontrola kvality, kárná opatření a kárná
řízení.
-
Asistent auditora a odborná praxe.
-
Komora auditorů České republiky a její orgány.
-
Veřejný dohled a spolupráce s orgány dohledu v ostatních členských
státech.
-
Spolupráce evropských orgánů dohledu.
-
Zvláštní ustanovení pro povinný audit subjektů veřejného zájmu.
-
Registrace auditorů ze třetí země a spolupráce s dohledovými orgány třetích
zemí
-
Správní delikty.
2. Hlavní principy navrhované právní úpravy a jejich odůvodnění
Návrh novely zákona o auditorech byl vypracován a je předkládán k zajištění souladu
právního řádu České republiky s těmito předpisy Evropské unie:
-
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/56/EU ze dne 16. dubna 2014, kterou se
mění směrnice 2006/43/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně
směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS
(dále jen „novela
směrnice o povinném auditu“),-
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 ze dne 16. dubna 2014 o
specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu a o zrušení rozhodnutí Komise
2005/909/ES
(dále jen „nařízení č. 537/2014/EU“).Obecné cíle a principy nástrojů a opatření zaváděných novelou směrnice o povinném auditu a
nařízením č. 537/2014/EU
-
Novela směrnice o povinném
auditu
-
Posílení
nezávislosti
auditora:
-
Principy
nezávislosti vycházejí z velké části z principů stanovených v Mezinárodních auditorských standardech
ISA, Mezinárodním standardu pro řízení kvality ISQC1 a Etickém kodexu pro auditory a účetní znalce
IESBA, které jsou v České republice již několik let plně aplikovány. Praxe však ukazuje, že
především v oblasti argumentace ve vztahu k auditorům mohou být zákonné formulace vhodnější než
odkazy na auditorské standardy, které jsou vyžadovány právním předpisem. Principy nezávislosti je
žádoucí přenést do zákona i přesto, že
de facto
duplikují požadavky Mezinárodních auditorských
standardů ISA a Etického kodexu pro auditory a účetní znalce
IESBA.-
Požadavek
nezávislosti je rozšířen na fyzické osoby, které by mohly ovlivnit výsledek auditu (např. členové
auditního týmu, experti, společníci, jednatelé, prokuristé, vedoucí odštěpného závodu) a specificky
se vyžaduje nezávislost i během období, které je předmětem povinného
auditu.
-
Stanovení
pravidel pro vnitřní správu a řízení auditorských společností, systém řízení
kvality.
-
Zvýšení
důvěryhodnosti a transparentnosti přezkumů zajištění kvality prováděných v Evropské
unii.
-
Účinný
veřejný
dohled.
-
Posílení
role výborů pro audit při zajišťování vysoké kvality povinného
auditu.
-
Nařízení č.
537/2014/EU
-
Stanovení
podrobných pravidel pro zajištění dostatečné kvality povinných auditů subjektů veřejného zájmu,
nezávislosti a nestrannosti auditorů subjektů veřejného
zájmu:
-
Zákaz poskytování
vybraných neauditorských služeb – opatření je výsledkem přijetí hypotézy, podle níž souběžným
poskytováním auditorských a neauditorských služeb klesá auditorova nezávislost na
klientovi.
-
Povinná
rotace auditorských společností – s délkou spolupráce se prohlubuje vztah mezi auditorem a klientem,
což po určité době může ohrožovat kvalitu poskytovaných auditorských služeb tím, že se může
zhoršovat schopnost auditora odhalit nedostatky či snižovat vůle na tyto nedostatky upozornit nebo
tyto nedostatky
zveřejnit.
-
Podíl
odměny od jednoho klienta na celkových příjmech auditora – začne-li tvořit jediný
klient
významný
podíl celkového objemu odměn statutárního auditora nebo auditorské společnosti, může být ohrožena
jejich nezávislost. Proto v případě, že celková výše odměn od subjektu veřejného zájmu přesáhne v
každém z posledních tří po sobě jdoucích účetních období 15 % celkové výše odměn vyplacených
auditorovi, zavazuje nařízení č. 537/2014/EU statutárního auditora nebo auditorskou společnost
informovat výbor pro audit, s nímž musí být projednána rizika ohrožení nezávislosti a přijaté záruky
k omezení těchto rizik. Výbor pro audit poté zváží další kroky, jako např. přezkum řízení kvality
zakázky jiným auditorem před tím, než bude vydána zpráva
auditora.-
Regulace
v oblasti výše finančního prospěchu auditora z poskytování nezakázaných neauditorských služeb –
nastavuje se limit pro ostatní nezakázané neauditorské služby (s vyloučením služeb vyžadovaných
právem státu nebo Evropské unie) poskytnuté subjektu veřejného zájmu, jeho mateřskému podniku nebo
podnikům, které ovládá, ve výši 70 % průměru odměn, které byly během posledních tří let zaplaceny za
povinný audit či audity subjektu veřejného zájmu, případně jeho mateřského podniku, podniků, které
ovládá a konsolidované účetní závěrky dané skupiny
podniků.
-
Přezkum
řízení kvality zakázky před vydáním výroku – kontrola kvality zakázky by měla před vydáním výroku
zahrnovat objektivní zhodnocení významných úsudků auditora provádějícího zakázku a závěrů obsažených
ve zprávě auditora. Přezkum řízení kvality zakázky obvykle zahrnuje kontrolu finančních informací a
auditorské zprávy a zejména posouzení toho, zda je výrok v auditorské zprávě přiměřený. Kontrola
kvality zakázky rovněž zahrnuje kontrolu vybrané auditorské dokumentace vztahující se k významným
úsudkům, které
auditor
provádějící zakázku učinil, a posouzení dosažených závěrů. Rozsah kontroly
závisí na složitosti auditorské zakázky a riziku, že by výrok v auditorské zprávě nemusel být
přiměřený daným okolnostem. Postupy vztahující se k systému řízení kvality jsou náležité, přiměřené,
musí fungovat efektivně a být v souladu s běžnou
praxí.-
Obsah
zprávy auditora o povinném auditu subjektu veřejného zájmu – požadavky na rozsah a obsah zprávy
auditora o povinném auditu s důrazem na lepší informační hodnotu. Dochází ke zvýšení vypovídací
schopnosti zprávy auditora o povinném auditu, která musí přinést informace jdoucí nad rámec
standardizovaného výroku auditora. Zpráva auditora o povinném auditu tak musí obsahovat informace o
klíčových auditních záležitostech. Zejména jde o posouzení výsledků z pohledu principu nepřetržitého
trvání účetní jednotky (
going
concern
).-
Dodatečná
zpráva pro výbor pro audit – kromě pravidelného dialogu při provádění povinného auditu je důležité,
aby statutární
auditor
nebo auditorská společnost předložili výboru pro audit dodatečnou podrobnější
zprávu o výsledcích povinného auditu subjektu veřejného zájmu. Tato dodatečná zpráva by neměla být
výboru pro audit předložena později než zpráva auditora o povinném auditu. Statutární auditor
nebo
auditorská společnost projednají hlavní otázky zmíněné v dodatečné zprávě s výborem pro audit, pokud
o to požádá. Rovněž by mělo být možné dodatečnou podrobnou zprávu na základě žádosti zpřístupnit
příslušným orgánům odpovědným za dohled nad statutárními auditory a auditorskými společnostmi a dále
třetím osobám, pokud tak stanoví vnitrostátní právní
předpisy.-
Výběrová
řízení na auditory subjektů veřejného zájmu –
auditor
subjektu veřejného zájmu musí být vybírán
prostřednictvím otevřeného a transparentního výběrového řízení, do kterého je úzce zapojen výbor pro
audit auditovaného subjektu. Ve výběrovém řízení nemohou subjekty veřejného zájmu omezovat
statutární auditory nebo auditorské společnosti s malým podílem na trhu v předkládání nabídek na
auditorskou zakázku. Subjekty veřejného zájmu z výběrového řízení nemohou vyloučit účast
statutárních auditorů nebo auditorských společností, kteří získali v předchozím kalendářním roce
méně než 15 % celkových odměn za audit subjektů veřejného
zájmu.-
Informační
povinnost auditora ve vztahu k příslušnému dohledovému orgánu – každý rok musí být auditorem
sestavován a příslušnému orgánu dohledu předkládán seznam auditovaných společností sestavený podle
příjmů od nich získaných a rozdělených na příjmy z povinného auditu a příjmy z povolených
neauditorských služeb.
-
Reforma v
oblasti spolupráce mezi příslušnými evropskými dohledovými orgány v rámci Výboru evropských orgánů
dohledu nad auditem (zrušení
Evropské skupiny orgánů pro dohled nad auditory
European Group
of Auditor’s Oversight Bodies – EGAOB a zřízení Výboru evropských orgánů dohledu nad auditem
Committee of European Auditing Oversight Bodies - CEAOB), spolupráce s orgány třetích zemí a
mezinárodními organizacemi a
institucemi.-
Spolupráce
v oblasti přezkumů zajištění kvality a
vyšetřování.
-
Spolupráce
v oblasti kontroly kvality na
místě.
-
Kolegia
příslušných orgánů, přenesení úkolů, ochrana
důvěrnosti.
-
Ochrana
důvěrnosti a povinnost zachovávat mlčenlivost v rámci spolupráce mezi příslušnými
orgány.
-
Ochrana
osobních údajů.
Přijatá novela směrnice o povinném auditu a nařízení č. 537/2014/EU jsou výsledkem
rozsáhlé evaluace pravidel pro provádění povinných auditů a několikaleté diskuse a vyjednávání mezi
evropskými zákonodárnými orgány, zástupci odborné veřejnosti a profesními organizacemi, započaté v
říjnu 2010 vydáním Zelené knihy obsahující koncepční otázky na téma možných změn v oblasti regulace
auditu v Evropské unii
(Green Paper – Audit Policy: Lessons from the Crisis)
.Provedení úprav reflektujících požadavky kladené na Českou republiku novelou směrnice o
povinném auditu a nařízením č. 537/2014/EU nevyžaduje vypracování nového zákona. Kritériem pro volbu
mezi novelizací platného zákona a vypracováním nového zákona byl především obsah a charakter změn
vyplývajících z vydaných předpisů EU, tj. doplnění dosavadní směrnice 2006/43/ES směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 2014/56/EU a přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
537/2014. Navrhované změny z valné většiny doplňují stávající normu nebo ji upřesňují, popřípadě
jsou zapracovány změny vyplývající z dosavadní praktické aplikace zákona, a to ve vztahu k výše
zmíněnému evropskému rámci pro audit. Nejedená se o koncepční nebo systémové změny, které by
zásadním způsobem měnily stávající instituty ani o úpravy, kterými by byla narušena systematika a
přehlednost zákona. Z tohoto důvodu předkladatel přistoupil k novelizaci stávajícího
zákona o auditorech.
Cílem navrhované novely zákona o auditorech je zajištění plné harmonizace
zákona o auditorech s ustanoveními novely směrnice o
povinném auditu a zajištění úplné a efektivní aplikovatelnosti nařízení č. 537/2014/EU. Obě tyto
evropské právní normy jsou členské státy Evropské unie povinny zavést do svých právních řádů do 16.
června 2016.
Na základě zhodnocení souladu zákona o
auditorech s novelou směrnice o povinném auditu a nařízením č. 537/2014/EU byly
identifikovány tyto hlavní oblasti, v nichž je nezbytná úprava
zákona o auditorech z důvodu zajištění
slučitelnosti:
-
Nezávislost auditora.
-
Systém kontroly kvality.
-
Veřejný dohled.
-
Disciplinární a sankční systém.
-
Zvláštní ustanovení pro povinný audit subjektů veřejného zájmu.
2. 1. Nezávislost auditora
Novela směrnice o povinném auditu zakotvuje některé prvky s cílem posílit nezávislost
auditora. Jedná se o opatření zajišťující povinnost posouzení rizika ohrožení nezávislosti před
přijetím auditorské zakázky a opatření k zajištění nezávislosti v průběhu auditu a k rozpoznávání a
zamezování střetu zájmů.
2. 2. Systém kontroly kvality
Směrnice o povinném auditu vznesla požadavek na zavedení účelného a účinného systému
zajištění kvality činnosti statutárních auditorů a auditorských společností. Tento požadavek byl
transponován do zákona o auditorech v § 24.
Organizace a řízení systému kontroly kvality, jakož i samotný výkon kontrol kvality u všech
statutárních auditorů a auditorských společností, je v působnosti samosprávné profesní organizace,
tzn. Komory auditorů České republiky. Konečnou odpovědnost za systém kontroly kvality nese veřejný
dohled, tzn. Rada pro veřejný dohled nad auditem, která nad prováděním kontrol kvality Komorou
auditorů České republiky vykonává dohled. S přijetím nařízení č. 537/2014/EU však není možné
stávající model nadále uplatňovat. Nařízení č. 537/2014/EU znemožňuje delegaci úkolů souvisejících
se systémem kontroly kvality u statutárních auditorů a auditorských společností provádějících
povinný audit subjektů veřejného zájmu orgánem určeným k plnění funkce příslušného orgánu podle
nařízení č. 537/2014/EU, tzn. Radou pro veřejný dohled nad auditem, na jiný subjekt (viz tabulka č.
1). Úpravou ustanovení souvisejících se systémem kontroly kvality bude i s ohledem na minimalizaci
nákladů státního rozpočtu České republiky vytvořen takový systém zajištění kvality, který při
respektování požadavku nařízení č. 537/2014/EU spojuje přednosti obou typů dohledu – dohledu
samosprávy a veřejného dohledu.
Hlavní principy navržené úpravy systému kontroly kvality
-
Kontroly kvality budou prováděny podle plánu kontrol kvality vypracovaného a
schváleného Radou pro veřejný dohled nad auditem.
-
Kontrolu kvality u auditorské společnosti a statutárních auditorů, kteří se podíleli
na povinném auditu subjektu veřejného zájmu, provedou kontroloři kvality jmenovaní Radou pro veřejný
dohled nad auditem, a to v souladu se zákonem, řádem ke kontrolám kvality, který je vnitřním
předpisem Rady pro veřejný dohled nad auditem, plánem kontrol kvality a požadavky na zajištění
kvality stanovenými v nařízení č. 537/2014/EU. Kontroloři kvality provádějící kontrolu kvality
auditorů provádějících povinné audity subjektů veřejného zájmu musejí kromě požadavků stanovených
zákonem o auditorech naplňovat i podmínky stanovené v
článku 26 odst. 5 nařízení č. 537/2014/EU, zejména pak, že nesmí být činným statutárním
auditorem.
-
Ostatní auditoři, kteří se nepodíleli na povinném auditu subjektu veřejného zájmu,
budou kontrolováni kontrolorem kvality jmenovaným Komorou auditorů České republiky, a to v souladu
se zákonem, vnitřním předpisem Komory auditorů České republiky (dozorčím řádem) a plánem kontrol
kvality.
-
Vzhledem k premise, že nelze provést kontrolu kvality bez znalosti procesů v
auditorské společnosti, bude nezbytné při kontrolách kvality sdílet a vyměňovat si vzájemně poznatky
ze simultánně prováděných kontrol kvality organizovaných a řízených Komorou České republiky a Radou
pro veřejný dohled nad auditem u dané auditorské společnosti, a to ve smyslu
§ 25 odst. 1 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole
(kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů.
-
Výsledkem kontroly je protokol o kontrole podle
§ 12 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní
řád), ve znění pozdějších, jehož obsah je ze zákona o
auditorech rozšířen ve smyslu příslušných ustanovení směrnice o povinném auditu, v případě
jednotlivých
kontrol:
-
kontrolor kvality
jmenovaný Radou pro veřejný dohled nad auditem vypracuje protokol o kontrole auditorské společnosti
a také pro jednotlivé statutární auditory, u kterých prováděl kontrolu
kvality,
-
kontrolor
kvality jmenovaný Komorou auditorů České republiky vyhotoví protokol o kontrole u statutárních
auditorů, kteří se nepodíleli na povinném auditu subjektu veřejného zájmu, u kterých prováděl
kontrolu kvality.
-
Tento model nastavuje flexibilní spolupráci mezi kontrolory kvality, sdílení
informací a výměnu doporučení k jednotlivým částem kontrol kvality.
-
Nastavení podrobnějších vnitřních pravidel pro provádění kontrol kvality je v
diskreci jednotlivých orgánů odpovědných za organizaci a řízení kontrol kvality, tj. Komory auditorů
České republiky a Rady pro veřejný dohled nad auditem.
-
Model nepřipouští vydávání dvou protokolů o kontrole s rozdílnými doporučeními pro
jednoho auditora.
Působnost kontrolního výboru Rady pro veřejný dohled nad auditem a disciplinární komise Komory
auditorů České republiky při kontrolách kvality a jejich spolupráce – modelové příklady:
1. Souběh více auditorských činností, povinný audit subjektu veřejného zájmu:
(A) auditorská společnost provádějící povinný audit alespoň jednoho subjektu veřejného
zájmu, případně provádějící další auditorské činnosti
:-
Tato auditorská společnost se považuje za
auditora provádějícího povinný audit
alespoň jednoho subjektu veřejného zájmu
, a to od okamžiku uvedeného v § 24 odst. 5, a po dobu 3
nebo 6 let, v závislosti na tom, u kterého subjektu veřejného zájmu provádí audit.(A1) statutární
auditor
provádějící jménem této auditorské společnosti povinný audit
subjektu veřejného zájmu se rovněž podle dikce ustanovení § 24 odst. 5 považuje za auditora
provádějícího povinný audit alespoň jednoho subjektu veřejného zájmu
.(A2) Statutární
auditor
provádějící jménem této auditorské společnosti povinný audit
jiných účetních jednotek než jsou subjekty veřejného zájmu, se považuje podle dikce ustanovení § 35
za auditora, který neprovádí povinný audit ani u jednoho subjektu veřejného zájmu
.(A3) Statutární
auditor
provádějící jménem této auditorské společnosti pouze auditorskou s
výjimkou povinného auditu, se považuje podle dikce ustanovení § 35 za auditora, který neprovádí
povinný audit ani u jednoho subjektu veřejného zájmu
.-
V navrhovaném modelu systému zajištění kvality
auditorská společnost (A)
a
statutární
podléhají kontrole kvality organizované a řízené kontrolním výborem a
provádí ji kontrolor kvality určený Radou pro veřejný dohled nad auditem.auditor
(A1)-
Statutární
podléhá kontrole kvality organizované a řízené
dozorčí komisí a provádí ji kontrolor kvality určený Komorou auditorů České
republiky.auditor
(A2 a A3)-
K zajištění bezporuchového fungování kontrol kvality, součinnosti Rady pro veřejný
dohled nad auditem a Komory auditorů České republiky při výkonu jednotlivých kontrol u auditorské
společnosti (A), statutárního auditora (A1) a statutárního auditora (A2 a A3) náležejících do
působnosti orgánu Rady pro veřejný dohled nad auditem a Komory auditorů České republiky slouží plán
kontrol, jakožto nejdůležitější nástroj, jehož prostřednictvím lze zajistit, aby docházelo k
minimalizaci duplicit kontrol prováděných u auditorské společnosti a jejích statutárních
auditorů.
-
Požadavek na účinnou spolupráci Rady pro veřejný dohled nad auditem a Komory auditorů
České republiky a zejména jejích kontrolorů kvality je nezbytný zejména např. ve vztahu ke spisu
auditora, ten je ve vlastnictví auditorské společnosti, nikoliv statutárního auditora –
zaměstnance.
-
Kontrola kvality se řídí ustanovením § 24e návrhu novely zákona a provádějí se v
rámci kontroly úkony tak jak je uvedeno v odstavci 2 návrhu novely zákona.
2. Souběh více auditorských činností, povinný audit jiných účetních jednotek než jsou subjekty
veřejného zájmu:
(B) auditorská společnost provádějící povinný audit jiných účetních jednotek než jsou subjekty
veřejného zájmu, případně provádí pouze auditorskou s výjimkou povinného auditu:
-
tato auditorská společnost se považuje za
auditora, který neprovádí povinný audit
ani u jednoho subjektu veřejného zájmu
.(B1) statutární
auditor
provádějící jménem této auditorské společnosti povinný audit
jiných účetních jednotek než jsou subjekty veřejného zájmu, případně provádí pouze auditorskou s
výjimkou povinného auditu, se považuje podle dikce ustanovení § 35 za auditora, který neprovádí
povinný audit ani u jednoho subjektu veřejného zájmu
.-
V navrhovaném modelu systému zajištění kvality
auditorská společnost (B)
a
statutární
podléhají kontrole kvality organizované a řízené dozorčí komisí a
provádí ji kontrolor kvality určený Komorou auditorů České republiky.auditor
(B1)2. 3. Veřejný dohled
Na základě směrnice o povinném auditu byla Česká republika povinna institucionalizovat
nezávislý dohled nad auditorskou činností. Zákonem o
auditorech byla proto zřízena Rada pro veřejný dohled nad auditem. Rada pro veřejný dohled
nad auditem vykonává veřejný dohled nad výkonem auditorské činnosti a činností Komory auditorů České
republiky a musí přitom dbát na ochranu veřejného zájmu. Veřejným dohledem se rozumí kontrola
dodržování zákona o auditorech, auditorských standardů,
etických požadavků a vnitřních předpisů Komory auditorů České republiky auditory, dohled nad
organizací a řízením systému kontroly kvality auditorské činnosti, organizací a provozováním systému
průběžného vzdělávání auditorů a nad uplatňováním disciplinárních a sankčních opatření Komorou
auditorů České republiky. K dalším činnostem Rady pro veřejný dohled nad auditem patří spolupráce s
Ministerstvem financí, Českou národní bankou a spolupráce s orgány dohledu nad auditory ostatních
zemí. Rada pro veřejný dohled nad auditem projednává s Komorou auditorů České republiky vnitřní
předpisy Komory auditorů České republiky a je odvolacím správním orgánem proti rozhodnutí Komory
auditorů České republiky. Poslední novelizací zákona o
auditorech zákonem č. 334/2014 Sb. byla
působnost Rady pro veřejný dohled nad auditem rozšířena i na oblast veřejné správy v záležitostech
správních deliktů podle zákona o auditorech.
Tabulka č. 1
Možnost
I----------------------------I------------------------I----------------------I
I DOHLED I auditoři neprovádějící I auditoři subjektu I
I I audit subjektu I veřejného zájmu I
I I veřejného zájmu I I
I----------------------------I------------------------I----------------------I
I Schvalování a registrace I může být delegován I může být delegován I
I statutárních auditorů a I I I
I auditorských společností I I I
I----------------------------I------------------------I----------------------I
I Přijímání auditorských I může být delegován I může být delegován I
I standardů I I I
I----------------------------I------------------------I----------------------I
I Kontinuální profesní I může být delegován I může být delegován I
I vzdělávání I I I
I----------------------------I------------------------I----------------------I
I Systém zajištění kvality, I může být delegován I nemůže být delegován I
I kontrola kvality I I I
I----------------------------I------------------------I----------------------I
I Vyšetřování, disciplinární I může být delegován I nemůže být I
I a sankční systém I I delegován* I
I----------------------------I------------------------I----------------------I
* Členskému státu je povoleno umožnit přenesení úkolů souvisejících
s disciplinárním a sankčním systémem, avšak pouze na takový subjekt, který
je nezávislý na auditorské profesi.
delegace
úkolů Radou pro veřejný dohled nad auditem na jiný
subjekt podle nové evropské úpravy2. 4. Disciplinární a sankční systém
V současnosti je disciplinární a sankční systém založen na samosprávě profesní organizace.
Porušení povinností stanovených zákonem auditorem nebo auditorskou společností je klasifikováno jako
kárné provinění (vyplývá ze základního specifického znaku profesní samosprávy, kterým je osobní
základ, povinné členství pro možnost výkonu činnosti, vázanost členů Komory auditorů České republiky
= kárná pravomoc Komory auditorů České republiky, možnost kárného postihu členů Komorou auditorů
České republiky za porušení předpisů, ať už vnitřních, či zákonných. Komora auditorů České republiky
prostřednictvím svých orgánů vede řízení o vině a trestu za toto porušení). Rada pro veřejný dohled
nad auditem doposud v tomto systému plní pouze funkci dohledu nad systémem a odvolacího orgánu proti
rozhodnutí Komory auditorů České republiky. S výjimkou sankčních pravomocí ve vztahu ke Komoře
auditorů České republiky a fyzickým osobám – „neauditorům“ za jejich protiprávní jednání není
samostatně ve správním trestání činná, nevede řízení a neukládá sankce. Je proto nezbytné
kompetenční rozšíření. Rada pro veřejný dohled nad auditem, která je orgánem určeným podle nařízení
č. 537/2014/EU, musí disponovat pravomocemi, které k plnění úkolů potřebuje a které jsou nařízením
č. 537/2014/EU vyžadovány. Úkoly týkající se systému zajištění kvality, vyšetřování a
disciplinárního systému u auditorů provádějících povinný audit subjektů veřejného zájmu Rada pro
veřejný dohled nad auditem nemůže přenést na jiný subjekt. Sankční mechanismus musí být vhodně
zaveden k naplnění svého cíle, kterým je nejen postih protiprávního jednání auditora, ale také
prevence vzniku takového jednání a motivace auditora k poskytování co nejkvalitnějších
služeb.
2. 5. Požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu
2. 5. 1. Zvýšení vlivu výboru pro audit nebo kontrolního orgánu při výběru
auditora
Nařízení č. 537/2014/EU významně posiluje a zdůrazňuje úlohu výborů pro audit nebo orgánů,
které plní roli těchto výborů. Nařízení č. 537/2014/EU požaduje, aby
subjekty veřejného zájmu
vybíraly auditory v otevřeném a transparentním nabídkovém řízení. V procesu výběru auditora vyžaduje
aktivní úlohu a zapojení výboru pro audit a dále stanovuje jeho roli při posuzování nezávislosti
auditora.
Volnost společnosti ve výběru auditora by měla být zaručena i na smluvní úrovni.
Jakákoliv ujednání ve smlouvě uzavřená mezi auditovanou společností a třetí stranou omezující
možnosti výběru auditora na určitý okruh kandidátů musejí být považována za neplatná. Nařízení č.
537/2014/EU dále zpřesňuje některé již fungující principy.2. 5. 2. Povinná rotace auditorských společností
Současné zákonné nastavení zavádí pouze povinné střídání klíčových auditorských partnerů v
rámci auditorské společnosti. S cílem vyřešit hrozbu spočívající ve spřízněnosti s auditovaným
subjektem a posílit tak nezávislost auditorů je nařízením č. 537/2014/EU
nyní zavedena povinnost
pro subjekt veřejného zájmu vystřídat statutárního auditora nebo auditorskou společnost, a to
stanovením maximální možné doby trvání auditorské zakázky na nejvýše 10 let.
Nařízení č.
537/2014/EU navíc poskytuje alternativu k prodloužení maximální doby
trvání: povinné
vyhlášení nového výběrového řízení vztahujícího se na auditorskou zakázku po uplynutí maximální
doby
trvání. V takovém případě může být maximální možná doba trvání auditorské zakázky
pr