Organizace vnitřní (vnitropodniková)

Naši zaměstnanci byli na návštěvě veletrhu v Itálii 7. – 9. června. Firemní platební kartou ke korunovému účtu platili benzín a poplatky z dálnicm doklady mají v EUR. Z korunového účtu ještě bylo placeno ubytování v květnu přes booking 16 280,73 Kč, doklad přivezli na 744 EUR v červnu. Účtuje se v těchto případech o kurzových rozdílech a jaký kurz či k jakému dni se použije pro zaúčtování? 

Společnost získala hodnocení nejvyšší důvěryhodnosti - "CERTIFIKACI AAA" pro rok 2022, za vystavení a potřebné dokumenty zaplatila cca 10 000,00. Jak účtovat?

Jak stanovit tzv. montérkovné – vnitřní předpis na stanovení výše náhrady na údržbu pracovního oblečení, např. skladník a řidič? Jak stanovit způsob a výši výpočtu náhrady?

Akciová společnost patří mezi obchodní korporace, které upravuje zákon č. 90/2012 Sb. , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích , dále jen „ZOK “). Akciové společnosti se týkají § 243–551 tohoto zákona. Základní kapitál akciové společnosti je rozvržen na určitý počet akcií a vyjadřuje se v českých korunách. V případě, že akciová společnost vede podle zvláštního zákona účetnictví v eurech, může vyjádřit základní kapitál v eurech. Výše základního kapitálu se zapisuje do obchodního rejstříku a je rozvržena na určitý počet akcií a činí alespoň 2 000 000 Kč, nebo 80 000 EUR. Akcie téže společnosti mohou mít různou jmenovitou hodnotu. Forma akcií může být buď na jméno, nebo na majitele. Akcie na majitele mohou být vydány pouze jako zaknihovaný cenný papír. Emisní kurs akcie nesmí být nižší, než je její jmenovitá hodnota. Je-li emisní kurs akcie vyšší než její jmenovitá hodnota, tvoří tento rozdíl emisní ážio. Vedle akcií se jmenovitou hodnotou může společnost vydat kusové akcie, které představují stejný podíl na základním kapitálu a nemají žádnou jmenovitou hodnotu, ale pouze hodnotu účetní stanovenou podílem základního kapitálu a počtu akcií.

V rozvaze jsou na straně aktiv dvě základní velké skupiny majetku – stálá aktiva a oběžná aktiva. V rámci oběžných aktiv jsou v rozvaze na prvním místě zásoby. Mezi položky zásob patří i nedokončená výroba a polotovary. Zaměříme se nejprve na umístění nedokončené výroby a polotovarů v rozvaze a dále na jejich vymezení, oceňování a účtování.

Dva společníci, obchodní korporace, realizují společně na základě uzavřené smlouvy o společnosti v souladu s § 2716–2746 NOZ a na základě uzavřené smlouvy o dílo s objednatelem (investorem) dodávku díla, která spočívá v opravě veřejné komunikace. Ve stanovách, které uzavřeli ke smlouvě o společnosti, doplnili k uzavřené smlouvě o společnosti mimo jiné ustanovení o finančních a procentuálních objemech z celkové ceny díla, které každý ze společníků bude realizovat za podmínek společností uzavřené smlouvy o dílo. To znamená, že vymezili v prodejních cenách přesně úseky díla a práce na díle, které budou jednotliví společníci realizovat. Dále si ve stanovách vymezili, že každý společník nese veškeré náklady spojené s realizací své části díla samostatně a na svůj účet a odpovědnost, stejně tak jako každý společník realizuje a zodpovídá si za veškeré případné více či méně práce na svém úseku stavebního díla samostatně bez vlivu na případnou úpravu podílu ve společnosti. Mohou na základě těchto ujednání při uplatnění DPH mezi společníky a zároveň při plnění práv a povinností společnosti postupovat tak, že podle ustanovení zákona o DPH a znění informace GFŘ k uplatňování DPH u společníků od 1. 7. 2017 bude fakturovat vedoucí společník za společnost objednateli díla tak, že na základě dílčích předávek díla fakturuje za společníky vedoucí společník podle skutečně hotových částí díla, tj. za toho společníka, který skutečně část převzatého díla zhotovil? A nemusí tak tedy ve smyslu ustanovení informace GFŘ, bodu 4, situace 2, jeden společník druhému společníkovi jako příjemce zdanitelných plnění fakturovat část přijatých plnění v rozsahu odpovídajícímu výši jeho podílu na uskutečněných plněních?

Je založena právnická osoba, která nebyla založena za účelem podnikání (obecně prospěšná společnost). Společnost poskytuje kulturní služby (pořádání koncertů, výstav). Poskytování kulturních služeb společnost nemá zahrnuté ve svých stanovách mezi činnostmi, pro které byla založena (hlavní činnosti společnosti). Zároveň však na poskytování kulturních služeb nemá vydané živnostenské oprávnění. Kulturní služby poskytuje pravidelně. Z pohledu uplatňování daně z přidané hodnoty, tj. zda u poskytovaného plnění (kulturní služby) - bude uplatněno osvobození od daně bez nároku na odpočet daně dle § 61 písm. e) zákona o dani z přidané hodnoty či - bude plnění zdanitelné a bude uplatněna snížená sazba daně? Je tedy pro posouzení uplatnění osvobození od daně bez nároku na odpočet daně rozhodující, zda společnost má poskytování kulturních služeb vyjmenované v činnostech, pro které byla předmětná společnost založena (zřízena)? Pokud je rozhodující u poskytování kulturních služeb pro uplatnění osvobození od daně bez nároku na odpočet uvedení těchto služeb ve stanovách společnosti mezi činnostmi, pro které byla daná společnost založena, jak se postupuje v případě, když společnost má uvedeno ve svých stanovách u poskytováních obecně prospěšných činností slovo „zejména“?

V následujícím příspěvku Vám přinášíme dokončení příspěvku, který jsme uveřejnili v časopisu UNES č. 12/2019 na s. 3. V následujícím textu pokračujeme v náležitostech stanov spolku a přinášíme Vám i vzor stanov spolku.

Typickým případem založení (ustavení) nové právnické osoby je přijetí (schválení) zakladatelského právního jednání. V případě spolku, tedy právnické osoby korporačního typu (společenství osob), se jedná o přijetí stanov. Zakladatelé (nejméně tři osoby vedené společným zájmem) založí spolek, shodnou-li se na obsahu stanov. Stanovy jsou pro právní život spolku nejdůležitějším dokumentem. Právě o náležitostech stanov pojednává následující text.

Každá právnická osoba se vyznačuje organizační strukturou a ustavením orgánů, které činnost daného subjektu řídí, rozhodují, kontrolují jeho činnost či mají jiné úkoly. Nejinak tomu je i u ústavu. Právě systematikou orgánů a vnitřní organizační strukturou ústavu se zaobírá následující příspěvek.

Následující příspěvek přináší souhrn významných rozhodnutí z rozhodovací praxe soudů v oblasti nevýdělečných organizací. Jedná se o problematiku vztahující se k právní úpravě spolků, nadací, nadačních fondů a obecně prospěšných společností.

Spolek, coby jedna z právnických osob soukromého práva, je typickým představitelem korporace, tedy subjektu, jehož charakteristickým znakem je existence členské základny. Otázky členství ve spolku, včetně problematiky jeho zániku, reguluje zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “). Zákon obsahuje základní regulaci úpravy zániku členství, přičemž s ohledem na dispozitivnost právní úpravy zároveň umožňuje, aby další způsoby (důvody) zániku členství upravovaly přímo stanovy spolku. Z platné právní úpravy a praxe lze dovodit několik způsobů zániku členství ve spolku: smrt člena – fyzické osoby, zánik člena – právnické osoby, automatický zánik členství nezaplacením členského příspěvku, vystoupení, vyloučení, zánik spolku, dohoda uzavřená mezi spolkem a členem. Z oblasti spolkového práva je právě otázka zániku členství (zejména vyloučením, tedy jednáním ze strany spolku) nejčastějším předmětem soudních sporů.

Vnitropodnikové směrnice mají při pochopení jejich významu pro účetní jednotku nepostradatelnou funkci, jejich tvorba však bývá bohužel často podceňována. Vnitropodnikové směrnice mohou být komplexním nástrojem pro zkvalitnění řízení a organizaci veškerých účetních operací konkrétní účetní jednotky. Účetní jednotky mohou označit vnitropodnikové směrnice různými názvy (směrnice, rozhodnutí, metodický pokyn, pokyn nebo příkaz ředitele či hlavního účetního, oběžník apod.), přičemž se vždy jedná o závazný dokument se stanovenými postupy a metodami, kterým se účetní jednotka v průběhu svého hospodaření musí řídit. Jednotlivé směrnice mohou být seskupeny do jednoho velkého souboru směrnic, ale mohou být vydávány i samostatně.

Minulý příspěvek1) se zabýval problematikou nejvyššího orgánu spolku, přičemž nejvíce pozornosti bylo věnováno členské schůzi. Členská schůze je standardním zastupitelským orgánem, jehož podstata spočívá v tom, že jde o orgán tvořený všemi členy spolku, kteří tak dostávají možnost demokraticky rozhodovat a podílet se na činnosti a směřování spolku. Ustanovení § 247 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), však ponechává spolkům možnost, aby ve stanovách samy určily, který orgán bude nejvyšším orgánem spolku. Neurčí-li stanovy nic, je jím členská schůze. Občanský zákoník však upravuje dvě modifikace působnosti členské schůze – dílčí členskou schůzi a shromáždění delegátů. Zakotvení některé z těchto forem členské schůze, které jsou inspirovány právní úpravou družstev, budou přicházet v úvahu zejména v případě spolků s rozsáhlou, prostorově rozšířenou členskou základnou, či v případě spolků se složitější organizační strukturou.

Charakteristickým rysem každé právnické osoby, což platí i o spolku, je jeho organizační struktura, tedy systém orgánů, mezi které jsou rozděleny jednotlivé kompetence v oblasti jejího fungování (rozhodovací, kontrolní, rozhodčí atd.). V oblasti spolkového práva ponechává zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), ve stanovení vnitřní organizace, s ohledem na princip nezasahování státu do spolkové samosprávy, volnost spolku. Konstruuje pouze povinnou bipartici spolkových orgánů, kterým je statutární orgán a nejvyšší orgán. Oba orgány se zapisují do spolkového rejstříku. Jak se budou jmenovat, jak budou utvářeny, jaká bude jejich působnost, upraví stanovy.

Doposud máme „staré“ stanovy upravené podle zákona o vlastnictví bytů a vzorových stanov. Můžeme používat tyto stanovy? Co se stane, když je neupravíme dle nového občanského zákoníku ? Pamatuje na tuto situaci nový občanský zákoník ? Stále máme „staré“ stanovy, kterými právními předpisy se máme řídit? Dotaz čtenáře je z roku 2017.

V následující druhé části příspěvku (první část jsme uveřejnili v časopisu UNES č. 12/2017 na s. 3) pokračujeme v bližší specifikaci vybraných typů právnických osob, které může obec zřídit nebo založit. Tentokrát se mj. zaměříme na schvalování zakladatelských dokumentů členskou obcí či na situaci, kdy je obec členem orgánu obchodní společnosti.

Zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), zakotvuje možnost, aby spolky v rámci své organizační struktury zřídily speciální kontrolní orgán, a sice kontrolní komisi. Jedná se tedy o fakultativní orgán spolku, jeho existence není povinná. V dosavadní praxi spolků (dříve občanských sdružení) se nejedná o žádnou novinku, neboť i spolky fungující před rokem 2014 měly ve svých stanovách upraven systém vnitřní kontroly představovaný zřízením orgánů kontrolního či dozorčího typu.

Realizaci činnosti, kterou hodlá spolek vykonávat, si nelze představit bez zajištění finančních prostředků. Častým zdrojem financování činnosti spolku jsou právě členské příspěvky, o kterých pojednává následující text.

Právní úprava spolkového práva v zákoně č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), upravuje specifický typ právnické osoby, a sice pobočný spolek. Jedná se o organizační jednotku spolku, kterou spolek může založit, s vlastní (byť omezenou) právní osobností. Dřívější právní úprava (do 31. 12. 2013) tyto subjekty označovala jako organizační jednotky občanských sdružení.