Poplatník daně z příjmů (fyzické osoby)

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 6. 2023, čj. 10 Afs 257/2022-60

V loňském roce jsem se zamýšlela nad prvním rokem fungování paušálního režimu, nad některými úskalími i nesprávným pochopením tohoto režimu. Uplynul další rok fungování paušálního režimu, přičemž od 1. 1. 2023 došlo v zákoně o daních z příjmů k rozsáhlým změnám v této oblasti. Proto stojí za to se nad touto problematikou znovu zamyslet. Vždy je třeba nad paušálním režimem a jeho dopady přemýšlet včas, protože po skončení roku je na rozhodování ohledně paušálního režimu jen krátká doba – všechna podstatná rozhodnutí musí být vždy poplatníkem učiněna do 10. ledna příslušného roku.

Právní otázka určení vlastnictví pro účely civilního řízení ukončeného pravomocným rozsudkem pro uznání (§ 153a o. s. ř.) s panující zásadou formální pravdy a otázka zjištění, kdo je poplatníkem daně z příjmů (vlastníkem zdanitelných příjmů) pro účely daňového řízení s panující zásadou materiální pravdy, nejsou totožnými otázkami, pro které by byl správce daně nucen převzít závěr civilního soudu z rozsudku pro uznání (§ 99 daňového řádu).

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2023, čj. 10 Afs 61/2022-41

Vzhledem k tomu, že se v současné době zaměstnavatelé snaží, případně i prostřednictvím dalších subjektů, poskytovat zaměstnancům různé benefity, stojí za zamyšlení i otázka zdanění takových plnění. V článku je poukázáno na poměrně široké pojetí příjmů ze závislé činnosti. V nedávné době byla tato problematika řešena Nejvyšším správním soudem v rozsudku čj. 10 Afs 61/2022-41. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud odkazuje i na své dřívější rozsudky čj. 7 Afs 29/2005-91 , čj. 5 Afs 38/2014-37 a čj. 1 Afs 162/2018-39 .

V následujícím článku se zaměříme na vznik daňové ztráty u poplatníka daně z příjmů fyzických osob a na její uplatnění. Jednak si ukážeme uplatnění daňové ztráty ve zdaňovacím období jejího vzniku a dále si uvedeme možnosti řešení neuplatněné daňové ztráty ve zdaňovacím období jejího vzniku ve smyslu aktuálního znění § 34 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “).

Tento příspěvek, který je třetím příspěvkem v sérii článků1) zabývajících se problematikou spojených osob dle zákona o daních z příjmů , se zabývá vybranými otázkami spojenými s vymezením druhé kategorie spojených osob – tj. osob jinak spojených.

Svěřenské fondy a společníci sdružení ve společnosti jsou dvě zcela odlišné entity, které mají společné pouze to, že pravidla jejich fungování upravuje občanský zákoník. Jsou však subjektem dalších právních předpisů, z nichž se budeme věnovat nepříliš frekventované, avšak zajímavé oblasti, a to vedení účetnictví.

Tento příspěvek je druhým textem v sérii článků1), zabývajících se problematikou spojených osob dle § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů “). Tento příspěvek se zabývá vybranými otázkami spojenými s vymezením první kategorie spojených osob – osob kapitálově spojených se zaměřením na akciové společnosti. Ve vztahu k potenciálně problematickým otázkám prezentují autoři své hodnocení, resp. závěry, ke kterým se kloní.

Jedním z významných správních orgánů tohoto státu jsou bezesporu orgány finanční správy. Při vzniku zákona č. 456/2011 Sb. , o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o FS anebo zákon“) se vyšlo z několika základních pilířů, které lze charakterizovat následovně.

Tento příspěvek je úvodním příspěvkem série článků 1) zabývajících se problematikou spojených osob dle § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů “). První článek obsahuje vymezení základních východisek, souvislostí a vymezení okamžiku, ke kterému se spojenost posuzuje. Následující články se zabývají vybranými kategoriemi spojených osob a problematických míst.

Na daních zajímá lidi obvykle nejvíce pouze to, jak se jim vyhnout. U daní z příjmů placených přímo poplatníky – příjemci předmětu zdanění – je patrně nejčastější strategií jejich nepřiznání, a tedy zneviditelnění zdaňovaných příjmů. I když pomineme „drobnost“, že to není legální, pak ve vztahu k našemu předmětu zájmu (prodej pozemku, stavby či jiné nemovité věci) to dost dobře ani nelze utajit. Správce daně totiž má volný přístup do katastru nemovitostí, kde je takovýto převod velmi dobře patrný – a na prověření případného opomenutí zdanit příslušný příjem má berňák obecně čas nejméně tři roky. Daleko bezpečnějším způsobem je vyhnout se zdanění zcela legální cestou – prostřednictvím splnění podmínek pro osvobození těchto příjmů od daně. V této oblasti došlo od roku 2021 k několika významným změnám, které v různých dílčích aspektech tuto možnost jak znevýhodnily, tak ale i zvýhodnily.

Změny v daních z příjmů daňovým balíčkem 2021 Ing. Pavel Běhounek Zákon č. 609/2020 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, ve znění...

Zákon o daních z příjmů podmiňuje na základě unijních směrnic osvobození dividend, úroků a licenčních poplatků od srážkové daně mj. tím, že společnost podléhá v jiném členském státě EU dani obdobné dani z příjmů, která je uvedena v unijních předpisech. V tomto příspěvku je tato podmínka podrobena analýze ve světle aktuálních soudních rozhodnutí za účelem ověření, zda pro naplnění podmínky postačí, že je společnost neosvobozeným poplatníkem daně nebo zda je třeba, aby související daň skutečně platila.

Rok 2020 ve srovnání s jinými roky přinesl řadu novel zákona o daních z příjmů 1). Tato legislativní smršť je v řadě případů reakcí na aktuální situaci ovlivněnou dopady šíření virové pandemie. Obdobně jako v minulosti se soustředím na představení novel zákona o daních z příjmů ve vazbě na daň z příjmů fyzických osob. Příspěvek je tedy již tradičně zaměřen pouze na ty novely zákona o daních z příjmů , které již byly schváleny a byly publikovány ve Sbírce zákonů.

Dne 31. 12. 2020 vyšel ve Sbírce zákonů zákon č. 609/2020 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony – tzv. daňový balíček 2021 (dále jen „daňový balíček“ nebo „zákon č. 609/2020 Sb. “), který obsahuje i rozsáhlou novelu zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “ nebo „zákon č. 586/1992 Sb. “). Účinnost změn je od 1. 1. 2021. V článku si uvedeme hlavní změny týkající se zdanění fyzických osob. Daňový balíček provázel neobvyklý proces jeho schvalování, kdy v Poslanecké sněmovně kromě schválení zrušení superhrubé mzdy došlo současně k odsouhlasení i poslaneckého variantního návrhu s podstatným zvýšením slevy na dani na poplatníka. Při projednávání v Senátu bylo předloženo několik návrhů korigujících enormní zatížení státního rozpočtu. Senátní verze daňového balíčku byla poté (po jeho vrácení Poslanecké sněmovně) sněmovnou odsouhlasena. Následovalo rozhodnutí prezidenta a vrácení nepodepsaného zákona Poslanecké sněmovně. Následně zákon vyšel ve Sbírce zákonů.

Tento článek shrnuje hlavní novinky v daňové legislativě roku 2021.

Dnešní soudnička potěší zejména ty, kdo už měli po krk městského shonu a na úvěr si pořídili bydlení v objektu individuální rekreace, obvykle na chatě či chalupě. Pokud i nadále zůstali výdělečně činní, doposud nemohli daňově uplatnit úroky z úvěru, protože tuto možnost daňový zákon výslovně omezuje pouze na rodinný dům nebo byt. Tomu rovněž odpovídala rozhodovací praxe finanční správy i krajských soudů. Nedávné zlomové rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ovšem tento formalistický přístup ukončilo. Jde o další z rozsudků, který bere v potaz také smysl a účel dané normy, neřeší jen „papíry“, ale věc posuzuje podle skutečného stavu.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2019, čj. 2 Afs 4/2019-35 , a následné potvrzení jeho závěrů Ústavním soudem ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 563/20 , způsobily mezi odbornou veřejností velmi bouřlivé reakce a rozsáhlou diskuzi, a to vzhledem k tomu, že zasáhl do více než dvacetileté správní praxe, která byla do té doby uplatňována ve způsobu přepočtu cizoměnových výdajů vynaložených fyzickou osobou v předchozím zdaňovacím období. Klíčovou otázkou sporu bylo, zda má být pro přepočet cizoměnových výdajů na české koruny aplikován jednotný kurs stanovený Generálním finančním ředitelstvím pro příslušné zdaňovací období, za které se podává daňové přiznání, nebo jednotný kurs pro zdaňovací období, kdy byl výdaj fyzickou osobou vynaložen.

Stav ke dni 6. 4. 2020 Vláda České republiky v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. , o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s výskytem koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území ČR nouzový stav na dobu od 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů. Současně je jednáno o prodloužení tohoto nouzového stavu. V souvislosti se šířením viru SARS-CoV-2 za účelem zmírnění zvýšených dopadů této mimořádné události na podnikatele i další daňové subjekty došlo k řadě rozhodnutí, obsažených v Liberačním balíčku I a II zveřejněných ve Finančním zpravodaji č. 4/2020 a 5/2020, v pokynu GFŘ D-44, v zákonu č. 134/2020, 136/2020 a 137/2020 Sb. Všechny tyto změny si v následujícím textu uvedeme a blíže objasníme.