Správní delikty

Článek se zabývá problematikou a pravidly ukládání daňových sankcí za opakované a dlouhodobé porušování jedné daňové povinnosti v kontextu poslední judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně jeho čtvrtého senátu. Ten přitom dospěl k poměrně nečekaným závěrům vycházejícím především z teze, že výše popsané jednání lze charakterizovat jako pokračující správní delikt. Článek se proto nejprve věnuje účelu a smyslu pokuty za nedodržení povinnosti učinit podání elektronicky, jejíž výše byla předmětem sporu řešeného Nejvyšším správním soudem, a následně podrobněji rozebírá typy správních deliktů, jejichž základním znakem je dlouhodobost. V kontextu uvedeného pak článek shrnuje sporné částí rozsudku čtvrtého senátu a rovněž předkládá možná východiska a řešení nastolené situace.

Nejvyšší správní soud považuje za klíčové, že stěžovatel zjevně z neznalosti svých zákonných povinností od dubna 2015 do února 2017 podával daňová přiznání v písemné podobě periodicky každý měsíc, respektive s nepatrnou přetržkou v prosinci 2015 a lednu 2016. Podle Nejvyššího správního soudu se tak v projednávaném případě jednalo o pokračující správní delikt s tím, že je namístě pohlížet na jednání stěžovatele jako na dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňující skutkovou podstatu stejného správního deliktu a spojené stejným způsobem provedení ve zjevné věcné a časové souvislosti (§ 7 přestupkového zákona). Nejvyšší správní soud má proto za to, že se stěžovatel dopustil pokračujícího správního deliktu, a proto mu celní orgány nebyly oprávněny uložit pokutu ve výši 42.000 Kč (tj. 21x 2.000 Kč za každé jednotlivé vadně učiněné podání). Je současně nerozhodné, jaké okolnosti stěžovatele vedly k časové přetržce v uskutečňování podání v listinné podobě (prosinec 2015 a leden 2016), neboť takto krátká přestávka v protiprávním jednání nikterak nenarušila časovou souvislost těchto dílčích útoků.

Z právě uvedených důvodů rozšířený senát dospěl k názoru, že vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu (tzv. skutková věta) vždy musí spočívat v takové specifikaci deliktu, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jiným jednáním. Rozšířený senát jednoznačně odmítl úvahy, že snad stačí jednání popsat až v odůvodnění rozhodnutí. Závěry rozšířeného senátu nevyjadřují nějaký jednoduchý výklad správního řádu , jak se snaží naznačit stěžovatel. Právě naopak, tyto závěry jsou výrazem ústavněprávních požadavků na správní trestání. Právě s ohledem na zásadní a vpravdě ústavněprávní význam těchto úvah proto nelze ani kategorii deliktů podle daňového řádu vytrhávat z množiny ostatních správních deliktů. I v případě tzv. daňových deliktů se jedná o součást tzv. správního trestání v širokém slova smyslu, tedy o postih správním orgánem (zde správcem daně) za určité nedovolené jednání (konání či opomenutí). Obecně akceptované požadavky na řádnou skutkovou větu je proto nutno vztáhnout i na řízení o deliktech dle daňového řádu .

Dotazy a odpovědi k řízení o přestupku, reklamě a živnostenskému podnikání JUDr. Irena Fleischmanová Problematika přestupkového řízení Obviněná osoba si pro zastupování v řízení zmocnila zmocněnce, a to v...

Správní orgán uložil podnikateli (fyzické osobě) ve správním řízení pokutu za uvedení nepravdivého údaje v reklamní prezentaci, která nabízela přehoz na pohovku. Je finanční postih nějak limitován, aby povinnou osobu existenčně „nelikvidoval?

Z nutnosti alespoň relativně spravedlivého postupu vůči daňovým subjektům zákon obsahuje některé instituty, podle nichž může být příjemcem úroků, jako náhrady za převážně ekonomickou újmu, nečekaně i sám daňový poplatník. Úroky náležející daňovému subjektu za pochybení správce daně lze rozdělit na úroky za pozdní úhradu vratitelného přeplatku podle § 155 a úroky z neoprávněného jednání správce daně podle § 254. Co se týká první sankce pro správce daně, platí zde povinnost uhradit úrok ve výši roční repo sazby ČNB zvýšené o čtrnáct procentních bodů v případě, že dojde k vrácení přeplatku daňovému subjektu po uplynutí třicetidenní zákonné lhůty (§ 155 odst. 4) ode dne obdržení žádosti o vrácení přeplatku nebo ode dne vyměření nadměrného odpočtu. 1)

Jedním ze zásadních rozdílů mezi správním a daňovým řádem se nachází v ustanoveních vymezujících správní delikty a jiná pochybení fyzických a právnických osob. Předmětná ustanovení patří také v praxi k často aplikovaným částem těchto dvou obecných procesních norem s případnou návazností na vymezení porušení povinností a sankcí ve zvláštních zákonech.

Změny v právní úpravě přestupků Na začátku srpna byl ve Sbírce zákonů uveřejněn pod č. 250/2016 Sb. zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Tento zákon společně se zákonem č. 251/2016 Sb. , o některých přestupcích, nabude účinnosti ke dni 1. 7. 2017. Jedná se o největší změnu právní úpravy přestupků od roku 1990, kdy nabyl účinnosti zákon č. 200/1990 Sb. , o přestupcích, který je účinný v současné době. Nejedná se však o jedinou významnou změnu právní úpravy přestupků, které je třeba věnovat pozornost. Tento text si klade za cíl seznámit čtenáře nejen s koncepcí nové právní úpravy, ale také s novelou přestupkového zákona č. 204/2015 Sb.

Článek se týká změn v rozpočtovém procesu ÚSC. Novelou zákona č. 250/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 250/2000 Sb. "), která vyšla ve sbírce dne 5. 2. 2015 pod č. 24/2015 Sb. a byla účinná od 15. 2. 2015, se změnila mimo podmínek pro poskytování dotací z rozpočtů obcí i některá další ustanovení zákona, která způsobují obcím rizika sankcí, často však vyplývají pravděpodobně z nedostatečného porozumění záměru předpisu.

Následující článek je věnován problematice sankcí, které vyplývají z nedodržování ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZÚ “).

Od 1. ledna 2011 nabyly účinnosti některé novely, jež změnily právní úpravu týkající se účetnictví a daní. Cílem tohoto článku je vyložit novou úpravu sankcí v zákoně o účetnictví, který byl taktéž novelizován, a to zákonem č. 410/2010 Sb. , vyhlášeným ve Sbírce zákonů dne 29. prosince 2010.

Zákon č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, nepodléhá tak častým změnám, jako je tomu u daňových zákonů. Přesto se v souvislosti s harmonizačními procesy určitým nejen technickým, ale i obsahovým úpravám nevyhne. V posledních dvou letech (2009, 2010) byly do zákona zapracovány zejména změny a doplňky v návaznosti na razantní změnu metodiky účetnictví státu. S účinností od 1. ledna 2011 je zákon novelizován v souvislosti s implementací Směrnice evropského parlamentu a Rady č. 2009/49/ES ze dne 18. června 2009. Tou se mění směrnice Rady ES 78/660/EHS (týká se individuálních účetních závěrek účetních jednotek) a směrnice Rady 83/349/EHS (týká se konsolidovaných účetních závěrek). Dále novela zapracovává Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 ve znění č. 297/2008, o uplatňování mezinárodních účetních standardů a zjednodušená pravidla pro konsolidaci.

Zákon č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZU“), je novelizován zákonem č. 410/2010 Sb . s účinností od 1. ledna 2011. Z přechodných ustanovení vyplývá odlišná úprava pro použití některých ustanovení novely. V následujícím příspěvku si jednotlivé změny podrobně rozebereme.