Stavebnictví

Firma provádí servis klimatizací a opravy. Spadají obě tyto práce do režimu přenesení daňové povinnosti? Myslíme si, že ne, faktury vystavujeme s DPH. Ale jiné firmy (převážně živnostníci), které nám tyto služby fakturují, je dávají do přenosu. Jak to tedy je správně? 

V posledních letech se téma bydlení a bytové výstavby dostalo do popředí společenské debaty. S tím je rovněž spojeno schválení nového stavebního zákona a nových prováděcích právních předpisů. Z různých stran se objevuje snaha na snížení standardů a různých limitů pro bytovou výstavbu. Pak si však položme otázku, zda takový přístup není trošku tunelovým viděním. Chceme kvalitní bydlení západního střihu nebo opět králíkárny s příchutí bakelitu?

Developer, který provádí výstavbu budovy určené pro budoucí pronájem, si nechal od dodavatele zhotovit přípojku kanalizace pro tuto stavbu za 792 000 Kč. Je tato kanalizační přípojka samostatnou stavbou nebo je součástí ocenění pořízení budovy, kvůli které se zhotovovala? Pokud je samostatnou stavbou odpisuje se dle 4. odpisové skupiny a datum zařazení do užívání je vázáno na kolaudaci dané stavby?

Stavební firma zahájila v listopadu 2023 zakázku, která přechází do dalšího roku. Fakturovat se bude celá zakázka až po dokončení díla (předpoklad je v březnu 2024). Firma o nákladech účtuje zakázkově, není tedy problém zjistit výši nákladů na dané zakázce. Pokud výnosy z této zakázky budou až příští rok, je správný postup, že na konci roku 2023, všechny náklady této zakázky "odúčtujeme" na nedokončenou výrobu? Lze do nedokončené výroby kromě přímého materiálu a subdodávek, zahrnout i mzdové náklady (hrubé mzdy, soc., zdav.), když je rozúčtováváme přímo na konkrétní zakázky? Měla by se v tomto případně započítávat i správní režie? Pokud bylo v roce 2022 účtováno o nedokončené výrobě ve výši 150 000 Kč, ale po rozporu zákazníkem bylo v roce 2023 vyfakturováno pouze 90 000 Kč, je možné i přesto celou nedokončenou výrobu, tedy těch 150 000 Kč rozpustit do nákladů roku 2023, i když výnosy tomu neodpovídají?

Jsme instalatérská společnost, plátci DPH. Jakou sazbu DPH budeme od 1.1.2024 účtovat při instalatérských prací? a) u oprav v rodinných a bytových domech pro fyzické osoby? b) u oprav v rodinných a bytových domech pro OSVČ-neplátce DPH? Jakým způsobem budeme dokládat FÚ oprávněnost snížené sazby DPH (12%) ?. Dříve jsme vytiskli doklad podle zápisu v katastru nemovitostí.

Společnost s r. o., plátce DPH, podnikající v oblasti stavebních a úklidových prací, zakoupila v r. 2018 stavební pozemek, přičemž nárok na odpočet DPH byl správcem daně zamítnut z důvodu neschopnosti s. r. o. prokázat budoucí charakter využití. V průběhu let 2018 – 2020 s. r. o. na pozemku nechala vystavět rodinný dům, nárok na odpočet DPH u dodaných stavebních prací a materiálů si průběžně uplatňovala. V listopadu 2020 na základě kolaudačního souhlasu uvedla s. r. o. rodinný dům do majetkové evidence. Rodinný dům byl poté používán pro vlastní provozní potřeby s.r.o. (kancelář, sklad, dočasné ubytování). Nyní s. r. o. zvažuje prodej této nemovitosti spřízněné osobě. V této souvislosti si nechala zpracovat znalecký posudek na odhad tržní ceny. Ten byl zpracován srovnávací metodou, neobsahuje rozdělení tržní ceny na cenu pozemku a cenu stavby. Odhad tržní ceny je zhruba dvojnásobně vyšší než vstupní cena nemovitosti v majetkové evidenci. Není nám jasné, jak uplatnit DPH u prodejní ceny. Musíme vypočítat a odvést DPH z celé prodejní ceny nemovitosti nebo můžeme část prodejní ceny osvobodit od DPH na výstupu se zdůvodněním, že při pořízení pozemku nemohl být uplatněn nárok na DPH (viz § 62 odst. 1 zákona o DPH)? A pokud bychom část prodejní ceny osvobodili od DPH, tak v jaké výši – ve výši přesně odpovídající pořizovací ceně pozemku, anebo v alikvotní výši (vstupní cena pozemku činí cca 50 % celkové vstupní ceny nemovitosti v majetkové evidenci – osvobodili bychom tedy 50 % prodejní ceny při prodeji)?

Jsme s. r. o., vykupujeme stavební odpad (suť), za tento odpad vybíráme poplatek. Jaký máme použít účet z účtové osnovy na tento příjem? S tímto odpadem dále pracujeme - třídíme a drtíme a dále prodáváme jako recyklát ... Můžeme tento příjem účtovat rovnou na účet 601? Jak máme na konci roku podle inventarizace ocenit tyto zásoby - suť a neprodaný recyklát?  

Správné nastavení sazby daně je v rámci ekonomické činnosti plátců stěžejní, protože buď se jednou nastavená sazba používá dlouhodobě, nebo u jednorázových činností může jít o hodně peněz. To je případ nemovitostí a stavebnictví obecně, a proto se správnému určení jejich sazby věnuje většina tohoto článku.

1. Cíl příspěvku Cílem příspěvku je sjednocení výkladu a odstranění pochybností, které se začínají objevovat mezi odbornou veřejností v souvislosti s novelou zákona č. 586/1992 Sb., o daních z...

Naši klienti často polemizují o datu uskutečnění zdanitelného plnění při stavebních a montážních pracích. V předkládaných smlouvách mají často ujednání, že až sepsáním protokolu o předání a převzetí stavebního díla, případně bezvadnosti díla dojde k uskutečnění zdanitelného plnění. Jenomže český zákon o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH “), v § 21 odst. 4 písm. a) definuje, „že zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem převzetí díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo“ …

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 10 Afs 381/2017 , www.nssoud.cz

Je pravda, že samotná evidence docházky či stavební deníky by samy o sobě neprokazovaly, že dělníci vykonávali práce právě jménem dodavatelů, kteří stěžovateli podle jeho tvrzení poskytli zdanitelná plnění. Pokud by však stěžovatel byl schopen předložit doklady tohoto typu, přesunulo by se důkazní břemeno opět na správce daně, který by musel tyto doklady zhodnotit v souvislosti s dalšími důkazními prostředky a případně vysvětlit, proč podle něj takové doklady nepostačují ani ve svém souhrnu. Soud nepopírá, že je běžnou praxí zajišťovat provádění jednoduchých stavebních prací pomocí ukrajinských dělníků. Tím se však ještě neříká, že o takových pracích nemají existovat žádné písemné doklady mezi odběratelem a dodavatelem (smlouvy, rozpisy, evidence – cokoli nad rámec formálních účetních dokladů, z nichž nelze vyčíst nic bližšího o skutkových okolnostech plnění). Je možné, že naprostá bezformálnost těchto smluvních vztahů ve stavebnictví je také běžnou praxí; rezignují-li ale smluvní strany (a především odběratel, který pak z tohoto titulu žádá nadměrný odpočet daně) na písemné zachycení vzájemných práv a povinností, přináší to pro ně riziko nejen ve vztahu ke smluvnímu partnerovi (při potížích s platbami či kvalitou plnění), ale také ve vztahu ke správci daně. To, že daňový subjekt postupuje při podnikání neformálně až lehkovážně, z něj nesnímá jeho důkazní břemeno.

I když režim přenesení daňové povinnosti ve stavebnictví1 funguje už od začátku roku 2012, mezi plátci stále přetrvávají nejasnosti, které mohou pramenit jak z elementární neznalosti, tak ze složitosti celého systému. V následujícím textu se pokusím odpovědět na dotazy, které dostávám nejčastěji, a v rámci odpovědí vysvětlit i základní principy a odkázat na příslušná zákonná ustanovení tak, aby byl plátce schopen si sám odpovědět na obdobné otázky, které bude nucen v budoucnu řešit.

Režim přenesení daňové povinnosti („revers charge“ princip) se uplatňuje při poskytnutí stavebních a montážních prací s účinností od 1. 1. 2012. Změny provedené v oblasti poskytování stavebních prací iniciovaly po 1. 1. 2012 řadu otázek a v neposlední řadě i chybných postupů ze strany plátců daně. V předchozím příspěvku, který jsme zveřejnili v minulém čísle časopisu Účetnictví v praxi č. 6/2012 na str. 27, byly prezentovány odpovědi na dotazy týkající se vyhodnocení skutečnosti, na koho se režim přenesení daňové povinnosti při poskytnutí stavebních nebo montážních prací vztahuje. Pozornost byla věnována i postupu při zatřídění vybraných služeb. Cílem tohoto příspěvku je upozornit na chyby, kterých se plátci v praxi v období od ledna 2012 při aplikaci § 92e zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), dopustili. Z informací uvedených v příkladech z praxe lze dovodit postup, jak případné chyby napravit. Součástí obou příkladů je i doporučený postup při jejich zaúčtování.

Režim přenesení daňové povinnosti („revers charge“ princip) se uplatňuje při poskytnutí stavebních a montážních prací s účinností od 1. 1. 2012. Změny provedené v oblasti poskytování stavebních prací iniciovaly po 1. 1. 2012 řadu otázek a v neposlední řadě i chybných postupů ze strany plátců daně. Aplikace na první pohled jednoduché zásady, podle které je při splnění zákonem stanovených podmínek povinen přiznat daň na výstupu příjemce zdanitelného plnění, působí plátcům daně v praxi často potíže. Na vyhodnocení některých otázek týkajících se postupu při poskytování stavebních prací, zejména týkajících se zatřídění poskytovaných prací podle klasifikace produkce CZ-CPA, se smluvní strany neshodly, což působilo komplikace při vystavování daňových dokladů, splatnosti fakturovaných částek a v neposlední řadě vedlo i k chybám, které se následně promítly v daňovém přiznání k DPH u jedné nebo obou smluvních stran. Nesprávný postup z pohledu DPH při poskytnutí stavebních nebo montážních prací znamená v rámci případného daňového řízení vždy pro jednu smluvní stranu riziko dodatečného vyměření daně a s tím souvisejících sankcí. Cílem tohoto příspěvku je odpovědět na některé často se vyskytující dotazy týkající se režimu přenesení daňové povinnosti při poskytnutí stavebních nebo montážních prací. V následujícím příspěvku se zaměříme na chyby, kterých se plátci v praxi při aplikaci § 92e ZDPH dopouštějí.

Zákon o DPH zavedl od 1. ledna 2012 zcela nový způsob zdanění dodávek stavebních prací. Podstata změny spočívá v tom, že při poskytnutí stavebních prací nebude DPH na výstupu uplatněna dodavatelem, ale tuto daň uplatní v souvislosti s přijetím těchto prací odběratel. Ten také může za splnění zákonných podmínek uplatnit okamžitý nárok na její odpočet.

V předchozím příspěvku jsme se věnovali z účetního a daňového pohledu problematice vyúčtování zálohových plateb přijatých do 31. 12. 2011 se zaměřením na dodávky vody a tepla a dále na dodávky zboží podléhajícího snížené sazbě daně z přidané hodnoty. Cílem tohoto příspěvku je popsat z pohledu DPH i účetního postup při vyúčtování zálohových plateb na stavební a montážní práce, k jejichž uskutečnění dojde v roce 2012.

Zpočátku roku 2012 to vypadalo, že se na poli DPH nic moc nového neudálo, samozřejmě s výjimkou zvýšení dolní sazby DPH z 10 % na 14 %, což je ale jen drobná technická záležitost trápící spíše marketingové oddělení firem. Velké změny se tak naposledy udály v dubnu 2011 a ty letošní novoroční vesměs přinesly jen drobná zpřesnění a zjednodušení stávající právní úpravy, pouze s několika okrajovými věcnými změnami. Pak to ale vypuklo! Ukázalo se totiž, že s jednou změnou, kterou přinesla již zmíněná dubnová novela, účinnou až od 1. 1. 2012, je v praxi překvapivě velká potíž. Týká se to přenesení daňové povinnosti z plátce poskytujícího vybrané stavební a montážní práce na plátce, který tyto služby přijímá. Jednak firmy s překvapením zjistily, že neví, o jaké vybrané služby se konkrétně jedná, a jednak byly zaskočeny větší související administrativou.

Cílem tohoto příspěvku je detailně analyzovat dopady novelizace zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpis (dále jen „ZDPH"), která s účinností od 1. 1. 2012 zavedla systém přenesené daňové povinnosti také u stavebních prací (§ 92e ZDPH). Analýza bude provedena ve vztahu k územním samosprávným celkům a případně jimi zřízeným příspěvkovým organizacím, nicméně některé uváděné problémové okruhy jsou využitelné i pro ostatní typy neziskových organizací.

Ačkoli se letošní rozsáhlá novela zákona o DPH1 zmenšila na pouhou sazbovou novelu, které bylo přidáno pouze několik drobnějších změn, potkala nás v oblasti stavebnictví změna, jejíž rozsah si většina plátců dosud neuvědomila, a troufnu si tvrdit, že skutečný dopad nedokáží odhadnout ani zpracovatelé novely.